KVIFF – Top 10 filmů z filmového festivalu Karlovy Vary 2026

Letos se mi z programu mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech podařilo zhlédnout 36 filmů. Z tohoto výběru uvádím v následujícím textu deset zahraničních snímků, které mi přišly nejlepší (o českých filmech jsem napsal zvlášť TADY). Řadu z následujících filmů budete moct vidět na oficiálních festivalových ozvěnách Šary Vary a některé později zamíří též do běžné kino distribuce.

 

1) Znenadání (Soudain) – Unikátní zenově-konverzační humanistické drama natočené v koprodukci Francie a Japonska, v němž prostředí pařížského domova pro seniory slouží jako idealistická metafora světa, kde se dá společenské uspořádání přizpůsobit ekonomickým faktorům tak, aby zároveň byly zachovány v plné míře lidské hodnoty. Srdcem filmu je nenadálé přátelství ředitelky pečovatelského centra, která se snaží najít vhodný model existence nahrazující současný vysilující a sebe-stravující systém, s japonskou vážně nemocnou divadelní režisérkou, jenž odmítá zemřít a na jevišti převádí filosofické myšlenky ve skutečnost. Hluboký, komplexní a dojemný film o symbiotickém propojení dvou duší, které se na ploše více než tří hodin snaží společně přetvořit nemožné v možné a současně při tom najdou i samy pro sebe tu nejvhodnější cestu. Mistrovský scénář, který je režírovaný a zahraný tak přirozeně, že po určité době začnete jeho postavy vnímat jako reálné žijící osoby, a ne jako herce před kamerou. Film na pomezí akademické přednášky, pracovního školení, intelektuální debaty a performativního představení, který svým sdělením dalece přesahuje hranice kinosálu. Jde o dílo japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho, jehož starší snímek Drive My Car byl nominován na Oscara a oceněn Zlatým glóbem pro nejlepší neanglicky mluvený film. 

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

Smrtelné zlo: V plamenech (Evid Dead Burn) – Recenze – 40%

Americký koprodukční horor Smrtelné zlo: V plamenech natočil francouzský režisér s českými kořeny Sébastien Vaniček, jenž debutoval před třemi lety pavoučím hororem Havěť, dost možná nejvýživnějším filmem o pavoucích za posledních pětatřicet let. Totéž si zjevně řekli producenti, kteří mu hned poté svěřili nový díl z filmové hororové série Smrtelné zlo, jež volně rozvíjí mytologii, kterou nastolil ve své kultovní trilogii Evil Dead z 80. let filmař Sam Raimi. Sébastien Vaniček se rozhodl nezklamat, a kromě spousty dravé energie a hbitého střihu film obohatil (v tandemu se svým spoluscenáristou Florentem Bernardem) i spoustou šťavnatých pasáží, v nichž se kreativně deformují a poškozují lidská těla.

Zdroj fotek: Falcon

Po večerce – Recenze – 50%

Český režisér a scenárista Dan Pánek se v poslední době věnoval především natáčení hokejových dramat (Neporazitelní, Děti Nagana). Ve svém nejnovějším počinu nyní zúročil vlastní zkušenosti hlavního vedoucího na dětském letním táboře. Děj jeho filmu Po večerce je tudíž zasazen přímo do prostředí letního tábora a většinu jeho postav tvoří táboroví vedoucí, praktikanti a děti. Hlavním hrdinou je korporátní zaměstnanec Kráťa (Vladimír Polívka), jehož rodiče (Ondřej Pavelka a Dana Batulková) provozují dětský tábor již desítky let. Jenže otec se po třetím infarktu již na úlohu hlavního vedoucího necítí a přiměje syna k tomu, aby za něj dohled nad táborem přebral. Kráťa si navíc v práci prochází etapou dočasného vyhoření, takže mu vyhovuje strávit dva týdny v přírodě, a vydá se velet táboru, jehož se naposledy účastnil před patnácti lety. 

Zdroj fotek: Donart Film

Den odhalení (Disclosure Day) – Recenze – 60%

V kariéře filmaře Stevena Spielberga hráli mimozemšťané vždy výraznou roli. Byli tématem jeho studentského filmu Firelight z roku 1964, později se kolem nich točily snímky Blízká setkání třetího druhu, E.T. – Mimozemšťan nebo Válka světů a přítomní byli též ve filmu Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Nyní se jeden z nejslavnějších režisérů v historii kinematografie, jenž letos oslaví osmdesáté narozeniny, znovu vrací k mimozemskému námětu, leč přistupuje k němu opět ze zcela jiného úhlu pohledu. Ve filmu Den odhalení vybízí k otázce, jestli je lidstvo vůbec připraveno přijmout skutečnost, že mimo naši planetu existuje další vyspělý život, a zdali je schopno se s takovou reformační informací vyrovnat.

Zdroj fotek: CinemArt

Scary Movie (2026) – Recenze – 10%

Na populární parodické sérii Scary Movie, která si na ploše pěti filmů vzniklých mezi roky 2000 a 2013 utahovala ze známých filmů, žánrových klišé a popkulturních trendů, se vystřídalo hned několik režisérů a scenáristů. Po třináctileté pauze se bratři Wayansovi, tvůrci zodpovědní za zrod celé franšízy a za natočení jejích prvních dvou dílů, rozhodli znovu přebrat štafetu a vytvořit další kapitolu. Jejich cílem bylo údajně natočit něco mezi pokračováním a restartem, který by navázal na předešlé filmy a současně dopřál oblíbené značce parodující zejména aktuální horory a hollywoodské hity svěží start pro diváky nové generace. Na scénu se tak vracejí hrdinové předešlých dílů (mimo jiné Anna Faris v roli Cindy, Regina Hall jako Brenda a Marlon Wayans coby zhulený Shorty), leč současně je doplňují nové postavy představující dnešní teenagery.

Zdroj fotek: CinemArt

Pasažér (Passenger) – Recenze – 30%

Film Pasažér je americký horor, který režíroval norský filmař André Øvredal. Tento svého času slibný režisér dosáhl mezinárodního úspěchu se snímkem Lovec trolů (2010), načež natočil v USA působivý horor z pitevny Tajemství smrti slečny Neznámé (2016). Pak to ovšem s jeho filmy šlo od desíti k pěti, což bohužel platí i pro Pasažéra, za nímž stojí kromě něj i dvojice nepříliš zkušených scenáristů a několik producentů hororových počinů typu La Llorona: Prokletá žena, Primát nebo Until Dawn.

Zdroj fotek: CinemArt

Hokum – Recenze – 80%

Irský horor s názvem Hokum (což je anglický výraz pro „pitomost“) je dílem režiséra a scenáristy Damiana McCarthyho, z jehož filmografie se do českých kin dostal již jeho předchozí hororový snímek Duše prokletých (2024). Jde o autorského filmaře, jenž dokáže velmi dobře pracovat s pozvolna budovanou hutnou atmosférou, vytvářet zajímavé postavy a skvěle vést herce, vyprávět třeba i okoukané příběhy neokoukaným způsobem, kombinovat hrůzu a děs s jemným černým cynickým humorem, a i z relativně nízkého rozpočtu vydolovat maximum. Film Hokum naplňuje všechny tyto aspekty, a kromě toho nabízí též prvky psychologického dramatu, kriminální detektivky a mysteriózního thrilleru, disponuje folklorními motivy, mystickou symbolikou a elementy z irské mytologie, a celkově jde o jeden z nejzdařilejších klasických hororů poslední doby. (Dalším takto výrazným a značně pozoruhodným nedávným příspěvkem do hororového žánru je film Posedlost, jenž doputuje do kin na konci května). 

Zdroj fotek: Continental Film