Stránky

8. 1. 2014

Něžné vlny – Recenze – 30%

Filmy Jiřího Vejdělka se mi vždy líbily, ať už ty komediální (Ženy v pokušení, Účastníci zájezdu) či dramatické (Václav). Něžné vlny jsou však jeho doposud nejhorším filmem.

Na začátku filmu se schyluje k Sametové revoluci a my slyšíme komentář hlavního hrdiny Vojty, jak šel tehdy na své první rande a jak tím výrazně ovlivnil její průběh. Následujících sto minut filmu je však o něčem úplně jiném. Něžné vlny rozhodně nejsou příběhem historických událostí roku 1989 (jak by se mohlo zdát), nýbrž jde o romantický příběh jednoho chlapce, který se odehrává v průběhu 80. let a Sametovou revolucí vrcholí v posledních deseti minutách. Romantická linie Vojty a Ely (Lucie Šteflová z plakátu) se navíc příběhem táhne jako červená niť, ale nejde o hlavní zápletku filmu – je to spíš jen jedna z mnoha epizodek, které Vojta prožívá v období svého dospívání na maloměstě spolu se svou rodinou, spolužáky a sousedy.


Vojtova maminka a tatínek

Zajímavá je Vojtova rodina. Cholerický tatínek (vynikající Hynek Čermák, jehož scény typu „jsem strašně naštvaný, ale než abych křičel na ženu, to radši vezmu sekeru a půjdu k sousedům naštípat dříví, abych se odreagoval“, jsou vyloženě super) kdysi skoro přeplaval La Manche a chtěl by mít ze synka sportovce, zatímco hodná maminka (Táňa Pauhofová) se ze všech sil snaží, aby z něj byl klavírní umělec. Zajímavá je i energická a sympatická Ela, do které by se zamiloval snad každý, moc času na plátně ale bohužel nestráví. O dost méně zajímavé jsou nesympatické vedlejší postavičky dvou sousedů-záporáků, jejichž jediná funkce ve filmu je, že občas někoho křivě udají nebo jinak pošpiní a mají z toho zvrácenou radost. Podobně je na tom mladý umělec (Vojtěch Dyk), jehož jediná úloha spočívá v hraní na klavír a v balení Vojtovy maminky.

Film má atmosféru podobnou televiznímu seriálu Vyprávěj nebo adaptacím některých románů Michala Viewegha, např. Báječným létům pod psa. Ačkoli jde o komedii, humor Něžných vln je poměrně pokleslý a laciný, mnohem primitivnější než v Ženách v pokušení či v Mužích v naději, následkem čehož mi nepřišly vtipné vůbec, leda nechtěně v momentech, které byly vtipné tím, jak byly nepodařené. Ukázka humoru: chlapec se na rande přimotá k dívce a řekne: „Počkej, já ti naleju.“ a dívka si přichystá skleničku na šampaňské, načež se chlapec objeví s konvicí horké vody a nalije ji do lavóru, ve kterém si dívka máčí nohy.

Vojta a Ela

Podobně nevtipné a dementní je i v úvodu zmiňované vyvrcholení se Sametovou revolucí, kdy SPOILER se Vojta cestou na rande shodou okolností přimotá k demonstrantům a snaží se mezi nimi prodrat, přičemž pronáší věty, které dav náhodně parafrázuje do různých hesel:

Vojta: „Já musím stihnout rande, nechte mě projít.“
Dav: „Nechte nás projít! Nechte nás projít!“
Vojta: Neberte mi ty kytky, přece nemůžu na rande přijít s prázdnýma rukama.“
Dav: „Máme holé ruce! Máme holé ruce!“

A to je všechno???. KONEC SPOILERU.

Kromě toho mi v hlavě utkvěly zejména dva momenty, opravdu nehorázně nepodařené a špatné na mnoha úrovních:

  • Vojtovi uteče ve škole malá bílá myš, což vyvolá řev a paniku. Vojta ji pronásleduje, a když zahne za roh, tak nastane téměř mystická scéna, kdy najednou nikdo nekřičí a na chodbě není nikdo kromě umělecky naaranžovaného zrzavého děvčete (Ela), pod jejíž sukni ta myška zaběhla. Vojta musí Ele sáhnout pod sukni, aby myš vytáhl (HA HA). Dívka se na něj usměje a beze slova odejde, načež se Vojta podívá na tu myš a zjistí, že je najednou taky zrzavá (!). Žádné další prvky nadpřirozena se ve filmu nevyskytují.
  • Zápletka založená na maminčině posedlosti, aby se z Vojty stal klavírní mistr, vrcholí asi ve dvou třetinách filmu Vojtovými přijímačkami na uměleckou konzervatoř, které ovšem neudělá, protože shodou okolností noc předtím objevil kouzlo masturbace a z přemíry honění mu zdřevěněla ruka, takže nedokázal nacvičenou skladbu zahrát pořádně.

Zkouška evakuace ve škole

Kromě toho mě iritovala hudba, která opakuje pořád ten samý hudební motiv. Nepodařená režie se veze spolu se scénářem (resp. s tím, co z něj ve filmu zbylo), který si Jiří Vejdělek sám napsal, ale už se mu z něj nepodařilo udělat konzistentní a smysluplný film s celistvým dějem, který by se nerozpadal do izolovaných segmentů, při jejichž sledování je navíc divákovi nepříjemně trapně. Spousta scének je zcela vytržená z kontextu nebo přímo nesmyslná, což vyplývá ze snahy nacpat do filmu co nejvíc podzápletek a motivů, z nichž ale málokteré dojdou k patřičnému zakončení.

Nijak zvlášť sympatický není ani hlavní hrdina, který je zhruba do poloviny filmu takový vyjukaný debílek (a hraje ho dětský herec) a od poloviny dál nafoukaný debílek (hraje ho starší herec, který vypadá jako nějaká teenagerská popstar).

Něžné vlny se rozhodně mohou pyšnit největším počtem rudých kštic na film, nicméně to je to jediné, čím se mohou pyšnit, vyjma snad výkonů některých herců. Velké zklamání.



Žádné komentáře:

Okomentovat