Stránky

20. 1. 2014

Herkules: Zrození legendy (The Legend of Hercules) – Recenze – 30%

Řecký král Amphitryon válčí jako o život, což se nelíbí jeho choti, která by nejraději žila v míru. Stěžuje si u sochy bohyně Héry, která k ní promluví a oznámí jí, že ji oplodní bůh Zeus a ona porodí syna Herkula, který bude předurčen k ukončení královy krutovlády.

O 20 let později svalnatý a odvážný Herkules randí s princeznou z Kréty, ale král ho pošle do bitvy na jistou smrt a princeznu zaslíbí Herkulovu staršímu bratrovi, který je zlý, protože lže, je zbabělý a má slizkou ofinu. Herkules přežije následný masakr, ale upadne do otroctví v nějaké cizí zemi a jeho jedinou nadějí je být tak dobrý v gladiátorských hrách, že se probojuje až zpátky do řeckých arén, odkud je to ke králi coby kamenem dohodil…

Herkules: Zrození legendy

Rozhodně nečekejte variaci na Souboj titánů nebo tak něco. Kromě pár zmínek o bozích se ve filmu nevyskytuje prakticky žádná řecká mytologie ani bájní tvorové a snímek se dívá na legendu o Herkulovi relativně věcně a bez příkras. To se vyznačuje mimo jiné tím, že přinejmenším do poloviny filmu Herkules vůbec netuší, že je polobůh. Ani jeho nadlidská síla se téměř vůbec neprojevuje (a když už, tak to buď nestojí za to, nebo to vypadá směšně nereálně).

Pokud lze na filmu něco pochválit, tak je to casting, protože většina herců se typově hodí do svých rolí (což neznamená, že by předváděli dobré herecké výkony). To samé se dá říct např. o trochu podobné Bitvě u Thermopyl, kde se na nějaké okázalé herectví také nehrálo a jejíž scénář bych za příliš geniální také neoznačil. Bitva u Thermopyl na druhou stranu byla slušně řemeslně natočená, vypadala skvěle vizuálně a měla charismatického a sympatického hlavního hrdinu. Herkules: Zrození legendy je natočený špatně, není vizuálně zajímavý ani kdovíjak výpravný (naopak vypadá poměrně lacině) a jeho hrdina (Kellan Lutz – známý hlavně ze série Twilight) za Gerardem Butlerem výrazně zaostává po všech stránkách (kromě velikosti prsních svalů). Možná se o něm bude pár ženám v noci zdát, ale to je tak všechno.

Herkules: Zrození legendy

Přitom první polovina ještě docela ujde – je navozena atmosféra na královském dvoře, postavy a vztahy mezi nimi jsou celkem slušně představeny a není to nezajímavé. Od poloviny dál ale začne vyplouvat na povrch neskutečná demence scénáře a příběhu samotného, který se stane najednou výrazně předvídatelnějším a nudnějším. Začnou se na sebe vršit příšerné dialogy s ještě příšernějšími dějovými zvraty. Zásadní zlom nastane v okamžiku, kdy zajatý Herkules dá řeč s majitelem otroků ve stylu: „Když se budeme snažit, tak se postupně probojujeme až do velkého finále v mega aréně se šesti neporazitelnými gladiátory.“ Pak následuje střih a Herkules je ve finále.

Následně kvalita filmu neuvěřitelným způsobem klesne až někam k Hádovi do podsvětí, neboť děj je prakticky utnut a uměle nastavován nelogickými zbytečnostmi. Herkules splní svůj quest a dostane se do Řecka během okamžiku a při plánování pomsty začne mezi vesničany z rozmaru dělat povstání (které vypadá zhruba tak, že za celou dobu zmlátí tři královy vojáky a zabrání jim v drancování, pročež je z něj hrdina lidu). Navíc si začne uvědomovat svou supersílu – a v tu chvíli přicházejí na řadu digitální efekty. Když je Herkules obklopen královou armádou, načež do jeho meče sjede z nebes blesk a přemění ho na elektrický bič, kterým hrdina zpacifikuje celou armádu během osmi vteřin, už jsem se smíchu neubránil. Nejen, že to je hovadina, ale navíc to zcela boří jakoukoli snahu tvůrců o realističnost v první polovině filmu.

Třešničkou na dortu je závěr, ve kterém naprosté diletantství tvůrců vrcholí, a který jsem upřímně řečeno nepochopil (a nevím, jestli se vůbec dá nějak chápat). Velmi špatné jsou i občasné digitální triky a masky (např. král i královna vypadají pořád stejně jak v krátkém prologu, tak po následném skoku o dvacet let kupředu). Hudba také nic moc. Zajímavá je jen místy kamera a občasné efektně zpomalené záběry.

Na plakátu je napsáno: „Od režiséra filmů Cliffhanger a Smrtonosná past 2“. Původem finský režisér Renny Harlin natočil oba zmíněné snímky před více než dvaceti lety a od té doby jeho kariéra značně upadla (jeho předposlední film Záhada Hory mrtvých šla dokonce u nás v kinech). Herkulem si příliš nepolepšil.


Žádné komentáře:

Okomentovat