Stránky

6. 3. 2014

Philomena – Recenze – 70%

Na čtyři Oscary (včetně kategorie nejlepší film) nominované britské drama vypráví o bývalém novináři a vládním poradci Martinovi (Steve Coogan), jemuž se po ztrátě zaměstnání naskytne možnost napsat do časopisu příběh sedmdesátileté Irčanky Philomeny (Judi Dench). Ta padesát let tajila existenci svého ztraceného nemanželského syna, kterého porodila v klášteře, kde žila kvůli otěhotnění v mladém věku, a kterého jí jeptišky odebraly a prodaly k adopci neznámému páru. Nyní by svého syna ráda našla a Martin se jí rozhodne pomoci. Vezme ji tudíž do Ameriky, protože všechny stopy vedou tam. Inspirováno skutečnými událostmi.

Philomena

Snímek se rozhodně příliš nevěnuje oné „detektivní“ linii, ta je totiž utnuta asi v polovině filmu a už vůbec není založená na tom, že by hlavní hrdinové hledali nějaké stopy a usilovně pátrali. Sice postupem času dojdou k jistým nečekaným odhalením, o ty tu ale nejde. Hlavním cílem tohoto filmu je totiž být milý a příjemný a působit správně na emoce. Což se mu daří, především díky režii zkušeného Stephena Frearse (Královna, Show začíná) a hereckým výkonům ústřední dvojice.

Zpočátku filmu je příběh promíchán s flashbacky, ve kterých sledujeme Philomenin život v klášteře a utrpení, kterého se jí jako matce tříletého chlapce dostalo. Nejvíce času je posléze věnováno vzájemným rozhovorům Philomeny s Martinem, týkajících se zejména otázek ohledně jejího života a jejího syna, ale také křesťanské víry. I přes zavrženíhodný čin klášterních jeptišek totiž Philomena zůstala věrnou církvi, zatímco Martin je ateista, v Boha nevěří a křesťanské praktiky a pánbíčkářství mu přijdou v některých případech až směšné. Snímek zdařile vykresluje kontrast mezi jejich charaktery, kdy Martin je spíš sofistikovaný intelektuál používající v běžné řeči odborné a knižní termíny, zatímco Philomena je prostá a jednoduchá žena, která si nadšeně čte harlekýnky, líbí se jí dementní černošské komedie ala Agent v sukni a jako správná křesťanka je hrozně hodná a na všechny se usmívá.

Philomena opravdu je milý a příjemný film, navíc plný jemného humoru, přestože se v něm místy odehrávají osudové, dramatické a nekomediální věci. Ty jsou ovšem brány s nadhledem a s lehkostí. Philomena rozhodně nespadá do kategorie laciných dojáků, které ždímají z diváků slzy pomalu násilím, veškerá dojemnost z filmu plynoucí je zcela přirozená a nevtíravá.

Philomena

Herci jsou samozřejmě vynikající. Kdyby nebyli dobří, film by nefungoval. Postava Martina působí, jako by byla psaná Stevu Cooganovi na tělo (a je fakt, že dotyčný spolupracoval na scénáři) a Judi Dench je roztomilá a starou Irčanku objevující v Americe zcela nový svět vystihla naprosto přesně. Akorát její stylizace do obyčejné a průměrně inteligentní důchodkyně není zrovna dvakrát věrohodná. Jako kdyby chtěla Cate Blanchett hrát gaučovou povalečku. Režie Stephena Frearse je bravurní.

Celkově mám z Philomeny podobný pocit jako z nedávného filmu Richarda Linklatera Bernie, kterého jsem z hlediska hereckých výkonů, atmosféry, režie i všeho ostatního pochvalně popsal zhruba stejně. Včetně toho, že není příliš výrazný a kromě příjemného pocitu nezanechá nic moc hlubšího. Je to velmi dobře natočený a řemeslně zvládnutý filmařský kousek, učaruje ale asi stejně, jako by učaroval podobně dojemný „hřejivý lidský příběh“ v nějakém časopise, pokud by byl napsaný stejně kvalitně. Do televize ideální.



Žádné komentáře:

Okomentovat