Stránky

7. 5. 2014

Ranhojič (The Physician) – Recenze – 70%

V Anglii v 11. století přijde malý Rob Cole o své rodiče a jeho dva mladší sourozenci jsou od něj odděleni do pěstounské péče. Ponechaný napospas osudu se stane asistentem potulného ranhojiče (Stellan Skarsgård), který jezdí od vesnice k vesnici a nabízí lékařské ošetření (vytrhává zuby, srovnává vykloubená ramena a koňskou moč prodává jako medicínu). Když Rob dospěje, stane se svědkem toho, jak židovští medici vyléčí slepotu jeho učitele. Touží po poznání, a proto se rozhodne jít v jejich stopách a odcestuje do daleké Persie, aby se zde učil lékařskému umění od největší autority v tomto oboru, osvícence Aviceny (Ben Kingsley).

Ranhojič

Historický (německý, avšak anglicky mluvený) velkofilm Ranhojič je adaptací románu Noaha Gordona a zaobírá se hned několika poměrně obsáhlými tématy, o kterých vypráví na pozadí dramatického příběhu o lásce hlavního hrdiny k lékařství a k pohledné dívce.

Filmu se velmi daří konzistentně vykreslit atmosféru špinavé středověké Anglie jako země, ve které katolická církev sedí na trůnu lidské ignorance a popírá možnost, že by šlo někoho vyléčit, když bylo jeho onemocnění záměrem Boha. Ranhojiči jsou tím pádem považováni za čaroděje a šarlatány, přičemž výkonem svého povolání riskují smrt upálením, neboť svými činy odporují Božímu rozhodnutí. V Persii, kde se hlavní hrdina setká s Avicenou, vládne liberálnější prostředí. Učí se tu lékařské metody Hippokrata a Aristotela a přístup k léčení a k objevování nových poznatků je obecně mnohem progresivnější než kdekoli jinde. I tak je tu ale jeden problém. Rozřezání lidského těla je považováno za nechutný hřích, a proto znalosti o něm jsou veskrze teoretické, takže ani ti nejerudovanější nikdy neviděli lidské orgány na vlastní oči.

Do toho vstupuje motiv střetu náboženských kultur. Většina filmu se odehrává v Persii (natáčelo se v Maroku), kde muslimové tolerují Židy, ale nikoho jiného, takže hlavní hrdina musí chtě nechtě skrývat svou křesťanskou víru a vydávat se za židovského učence. Zatímco konflikty mezi oběma skupinami se v průběhu filmu vyhrocují, divák má možnost nahlédnout do obou, ovšem v poněkud zrychleném tempu. I přes značnou délku (150 minut) se totiž německému režisérovi Philippu Stölzlovi nepodařilo převést obsáhlý román do filmové podoby, aniž by přitom mnoho jeho aspektů nepůsobilo příliš zhuštěně a tím pádem nadbytečně (naťuknuté téma kamenování cizoložných žen, lov lva, židovské modlitební praktiky…). Ranhojič vykazuje typické znaky toho, když se někdo rozhodne adaptovat do filmu knihu, která má v originále přes sedm set stran, a je mu líto cokoli z ní obětovat ve prospěch větší plynulosti a srozumitelnosti.

Ranhojič

Až na tento nedostatek je ale Ranhojič natočený moc hezky, poutavě, napínavě a dojemně. Má skvělou výpravu, herci jsou fantastičtí (Skarsgård a Kingsley jsou naprosto jedineční a překvapivě je velice věrohodný a dobře obsazený i debutující Tom Payne v hlavní roli) a nezapomnělo se ani na občasný jemný humor (což je vzhledem k žánru trochu nezvyklé). Ale když máte v pasáži, kde obyvatelé izolovaného města umírají po stovkách na mor a studenti lékařství se s tím snaží něco dělat, postavu umírajícího muslima, který těsně před smrtí pronáší přání, aby mezi těmi pannami, co na něj po smrti čekají, byly i nějaké ty ryšavé, o nichž mu vyprávěl ten mladý Angličan, tak je to současně dojemné a svým způsobem i veselé.

Nečekejte ale nechutné scény amputování končetin a vyrážení zubů majzlíkem v domnění, že jdete na film o začátcích lékařství. Amputace je tu jen jedna, stejně tak trhání zubu a krvavých záběrů s nějakými těmi vnitřnostmi je dohromady tak necelá minuta. Navíc nejsou natočené s tím záměrem, aby se u toho někomu dělalo špatně. Naopak, když ke konci filmu moudrý Avicena poprvé v životě spatřuje na vlastní oči orgán, o kterém do té doby pouze četl v antických spisech, vhání to slzy do očí.

Ranhojič

Zajímavým elementem jsou pohádkové motivy. Ty se týkají romantické linie, přátelství hlavního hrdiny s perským krutovládcem i prezence pohádkové knížky v samotném filmu. Rob má navíc schopnost vycítit v člověku blížící se smrt, což ho osudově pojí s jeho posláním dojít v oboru lékařství k zásadnímu průlomu. Podobné magické elementy, jak vypadlé z Pohádek tisíce a jedné noci, však nepůsobí příliš přesvědčivě v okolním prostředí, ve kterém se umírá, zuří války a nepokoje a náboženství zaslepuje v člověku rozum a zdravý úsudek. Jde ale o kombinaci kuriózní, se kterou se režisér popral ještě celkem dobře a pod jeho taktovkou není nechtěně směšná, což ho potvrzuje v pozici kvalitního filmaře. Díky němu je Ranhojič nadprůměrným historickým dramatem, kterému by ale slušelo znatelnější prokrácení.


Žádné komentáře:

Okomentovat