V kariéře mistrovského režiséra a puntičkáře Davida Finchera byste
nenašli film, který by nebyl výrazný, dovedený k řemeslné dokonalosti a
požehnaný schopností zavrtat se vám pod kůži a zůstat tam ještě hodně dlouho,
ať už některými konkrétními scénami, hereckými výkony či hloubkou a sílou
příběhu. Thriller Zmizelá v tomto
nevybočuje a zároveň nabízí jeden z nejlepších a nejdrásavějších zážitků,
jaké si můžete odnést ze sledování filmu o zažrané špíně a zákeřných intrikách,
které se schovávají pod slupkou na pohled idylického manželství.
 |
| Zdroj fotek: Cinemart.cz |
Nick a Amy (Ben Affleck a Rosamund Pike) mají oslavovat páté výročí svatby,
jenže po Amy toho dne ráno nejsou ani stopy. Případu zmizení se ujímá policejní
vyšetřovatelka (Kim Dickens) a média nežijí ničím jiným – Amy posloužila svým
rodičům jako předloha pro jejich úspěšnou beletristickou řadu a byla poměrně
oblíbenou osobností. Jenže Nick se nechová úplně tak, jak by se milující manžel
zmizelé ženy měl chovat, psychicky na tom není nejlépe a zájem dotěrné
veřejnosti, fotografů i drsná mediální masáž ho dovádějí k šílenství. Na
povrch pak vyplyne hned několik podezřelých nesrovnalostí, které poukážou na
pravděpodobný výskyt čehosi shnilého v jejich manželství, a navíc přibude
důkazů naznačujících, že za zmizením a případném zabití Amy stojí právě její
manžel…
Předlohou filmu je stejnojmenný román spisovatelky Gillian Flynn, která ho
sama adaptovala do podoby scénáře (a změnila dění v poslední třetině).
Její příběh je komplikovaný, procedurální, sofistikovaný a plný detailů, které dá
velkou práci zpracovat hned napoprvé. Místy se divák dozvídá nové informace
spolu s hrdiny, chvílemi je v některých ohledech o krok napřed a v napětí
očekává, jakým způsobem budou postavy na objevení dosud netušených skutečností
reagovat, jindy je zas ponecháván v nevědomosti s neblahým tušením,
že hrdinové před ostatními něco úporně tají. Co se ze začátku rozvíjí jako
typická kriminální zápletka s únosem/zabitím pohřešované osoby a následným
vyšetřováním, se však přinejmenším v polovině rozvine do nečekaných
rozměrů – do filozofického pojednání o zoufalosti, mezilidských vztazích,
přetvářce a o tom, kam až je člověk schopen zajít kvůli lásce a nenávisti. Do
napínavého vyprávění začnou pravidelně prosakovat překvapivá odhalení nabízející
další a další dílky skládačky, výsledný předobraz skládaného útvaru se ale
průběžně mění s přibývajícími zvraty, které všechny ty dílky obrací naruby
a mění jejich význam. Z postav, na úplném začátku sympatických, se stanou
lidské zrůdy. Ta nejmenší drobnost se nakonec ukáže klíčovou a všechno je
propojeno se vším, ve filmu není nic nadbytečného, ale ani nic zbytečného či
zavádějícího. Zmizelá je složitým a
velmi komplexním filmem, který mohl dopadnout jako zmatená a dementně se
odvíjející vyprávěnka s idiotsky se chovajícími postavami, ale naštěstí si
ho vzal do parády David Fincher, mistr řemesla a detailu, a navíc měl k dispozici
silný, inteligentní a bravurně vystavěný scénář. Ideální kombinace. Čekám
nějaké nominace na Oscary.
Další věc je casting. Nejvíce pozornosti na sebe pravděpodobně strhne titulní
„zmizelá“ Rosamund Pike, jejímž vyprávěním a souvisejícími záběry na psaní
deníku jsou podmalovány některé pasáže, a kterou vidíme od samého začátku ve
flashbacích, stejně jako její cestu od Nickovy zamilované partnerky a spřízněné
duše k zoufalé a chladně uvažující manipulátorce, jenž neváhá pro dosažení
svého cíle porušit všechny morální zásady. Rosamund Pike se do role sofistikované
a inteligentní ženy z lepší rodiny vyloženě hodí a herecky exceluje ve
všech možných polohách, které tato úloha skýtá. Podobně dobře obsazený je i Ben
Affleck, od něhož se na rozdíl od Rosamund neočekávají okázalé herecké projevy,
takže si bohatě vystačí s minimalistickými výrazy, charismatem a
přirozenou charakterovou stylizací, jakou si představujete od role typu „mírně
omezený a pohodlný grázlík potýkající se s vypočítavou partnerkou, která
je zvyklá na lepší“. Relativním překvapením je nevídaná přesnost v obsazení
herců ve vedlejších rolích, ať už jde o nesympatické televizní moderátorky, Nickovu
sestru, policejní detektivy, černošského superprávníka, nebo o bývalého Amyina přítele
v podání Neila Patricka Harrise, jehož postava je kuriózní variací na
Neilovu roli Barneyho Stinsona, seriálového hrdiny z komediálního sitcomu Jak jsem poznal vaši matku, ale zároveň
je jeho velmi rafinovanou dekonstrukcí.
Pro někoho může být Zmizelá
mimořádně depresivním snímkem a asi bych ji nedoporučoval párům s partnerskou
krizí (podobně jako třeba Nouzový východ),
nicméně všem ostatním bych ji doporučil velmi vřele, zejména pokud se vám
líbily starší filmy od Finchera (např. Zodiak
nebo Hra), případně nedávný
thriller Zmizení, jenž se Zmizelou sdílí vícero prvků než jen
podobnost v názvu a stopáž okolo dvou a půl hodin. Je to film pečlivě
vybudovaný, nabízející rozsáhlou škálu motivů a emocí, nezapomínající na
odlehčení trochou humoru, na momenty překvapení a na vynikající práci se
střihem a s atmosférickou a přitom nevtíravou hudbou. Film, který diváka postupně
nahlodá a zaseje v něm zrníčka pochybnosti, omámí ho napínavou gradací a kličkováním
po dosud nevyšlapaných cestičkách a pak mu připraví závratný závěr s takovou
pointou, která ho bude drásat ještě dlouho.
Je to radost, když zkušený a talentovaný režisér propůjčí své schopnosti
chytrému projektu, obklopí se profesionály a dá do něj všechno, přičemž plodem
jeho práce je pečlivě vybroušený klenot, na nějž se pějí ódy. Fincher natočil Zmizelou nekompromisně, nebojí se v ní
krve, nahoty, ani mrazivé upřímnosti. Odkrývá v ní pohnutá zákoutí
psychopatické mysli a vyjadřuje se k tomu, jak současná média dokážou
zaslepit, ovlivnit a manipulovat. Není tak efektní a stylový jako v Klubu rváčů, ani tak uhrančivý jako v Podivuhodném případu Benjamina Buttona, ani
tak zběsilý jako v The Social Network,
ale je pořád velice přesný, těžce profesionální a jde si za svým, takřka bezchybně.
Co film, to pecka. A Zmizelá to
potvrzuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat