Stránky

12. 11. 2014

Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli/Corn Island) – Recenze – 80%

Kukuřičný ostrov je gruzínský umělecký snímek režiséra jménem Georgij Ovašvili, který ho natočil v rozsáhlé koprodukci s Francií, Švýcarskem, Německem a Českou Republikou. Film byl oceněn na mnoha festivalech, mimo jiné se stal vítězem hlavní soutěže v Karlových Varech. Odehrává se na řece, jež tvoří přírodní hranici mezi Gruzií a Abcházií (což je autonomní část Gruzie). Jak v létě vysychá voda, tak se uprostřed řeky objevují ostrůvky, na nichž je půda velmi úrodná a dá se v ní úspěšně pěstovat kukuřice, díky čemuž mají chudí farmáři žijící u hranic přes zimu co jíst. Dokud na podzim nezačne pršet a ostrůvky nenávratně zmizí až do příštího léta…

Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli/Corn Island) – Recenze

Ve filmu tudíž sledujeme počínání hlavního hrdiny, zhruba sedmdesátiletého, fyzicky zdatného muže, který se dopraví v loďce na ostrůvek, zhodnotí kvalitu půdy, pohrabe se v ní a doveze si dostatek materiálu na stavbu dřevěné chatrče. Stavba obydlí trvá dejme tomu prvních třicet minut filmu. Muž si posléze doveze na ostrov svou dospívající (asi třináctiletou) vnučku, s jejíž pomocí zorá pole a zaseje kukuřici. Pak spolu na titěrném ostrůvku (přibližně 20 krát 30 metrů) poklidně žijí, pozorují úrodu a vykonávají dennodenní rituály, jako je obstarávání obživy, očista, vaření, starání se o plodiny a tak dále. Poklid narušují pouze občasné příjezdy vojáků, kteří se v konfliktní hraniční oblasti čas od času vyskytnou…

Kukuřičný ostrov má pomalé, vláčné tempo. Je ale natočený tak dobře, že to skoro vůbec nevadí. Jde o film idylický, téměř až meditační a relaxační, který uhrane obrazovou kompozicí i příběhem, který je vlastně minimalistický, ale pro hrdiny filmu představuje něco životně důležitého. Na opravdu minimálním prostoru toho Georgij Ovašvili rozehrává nehorázně mnoho a splétá do sebe nádherně propojené motivy související se spjatostí člověka a přírody, do nichž vkládá metafory o koloběhu životního cyklu, podobenství týkající se života i smrti, politicko-společenské téma tamního konfliktu, filozofický diskurs o povaze přírodních živlů a ideově bohaté interpretace související se zráním kukuřice (např. že souběžně s kukuřicí dospívá i nevinná dívka, stávající se pro vojáky lákadlem). Ve filmu málokdy hraje hudba a zřídkakdy se mluví. Většinu komunikace obstarají výrazy ve tváři herců, kteří jsou obsazeni zcela precizně a oba jsou neskutečně výrazní. Klidně bych se na ně vydržel dlouho dívat, i kdyby byli jen na fotce. A jsou vynikající. Namísto dialogů se tím pádem hlásí o slovo úchvatná kamera a režisérův cit pro vyprávění. Je to prostě nádhera. Fascinující poetická lahoda.

Kukuřičný ostrov (Simindis kundzuli/Corn Island) – Recenze

Jde o film velmi chytrý a okouzlující. Nabízí neobyčejný zážitek, který vás naplní mnoha dojmy a omámí hloubkou myšlenky, na které je vystavěn. Sice je přeci jen trochu rozvleklejší, ale na rozdíl od jiných, podobně pomalých a de facto zenových snímků, tento rozhodně stojí za doporučení. A opakovanému zhlédnutí bych se tentokrát také nebránil. Akorát konec ve vás možná zanechá trochu nahořklou pachuť.


Žádné komentáře:

Okomentovat