Stránky

23. 4. 2015

Zabijáci (Fasandræberne / The Absent One) – Recenze – 60%

Rok a půl uplynul od české premiéry dánské filmové adaptace prvního dílu knižní série Jussiho Adler-Olsena s názvem Žena v kleci, jenž se tehdy stal ve své zemi nejúspěšnějším dánským filmem poslední dekády. Na jeho pokračování pracoval ten samý tým (režisér Mikkel Nørgaard a scénáristé Královské aféry a švédských Mužů, kteří nenávidí ženy), hrají v něm v hlavních rolích ti samí herci a i jeho atmosféra je prakticky totožná.

Zachmuřený a tvrdohlavý policejní komisař s kamennou tváří Carl a jeho arabský parťák Assad se tentokrát pustí do dvacet let sterého případu, kdy byli zabiti dva studenti prestižní internátní školy, k jejichž vraždě se pachatel (místní podivín) přiznal a odpykal si trest. Nové okolnosti však naznačují, že pravděpodobně měl komplice, nebo že vrahem byl ve skutečnosti někdo jiný, kdo to na něj navlékl výměnou za podstatný finanční obnos. Oba detektivové objeví zmínku o podivném telefonátu mladé dívky, jenž se odehrál několik minut po zavraždění studentů. Tato žena by mohla být klíčem k odhalení skutečných pachatelů, bohužel ale už před lety beze stopy zmizela…

Zabijáci (Fasandræberne / The Absent One) – Recenze

Ukazuje se, že největší problém filmu vyplývá už z jeho knižní předlohy. Pravděpodobně jím trpí i další díly série a budou jím tím pádem trpět i další případné filmy – stejný problém jako Zabijáci totiž měla i předešlá Žena v kleci. Jde o styl vyprávění, kdy je pátrání hlavních hrdinů neustále prokládáno scénkami s pachateli. V Ženě v kleci film neustále stříhal na unesenou oběť brutálního únosce a nahlížel na její utrpení v těsné kobce, aniž by hrdinové tušili, zda je pohřešovaná osoba vůbec naživu, a tudíž jestli má smysl po ní pátrat. V Zabijácích je zas divák informován o totožnosti hlavního padoucha a o jeho konání už asi od dvacáté minuty (a o pozici a stavu té zmizelé ženy s telefonátem jakbysmet), tudíž je oproti detektivům ve značné výhodě a v podstatě jen čeká, až dotyční najdou stopy a důkazy, které je k tomu padouchovi dovedou.

Zatímco v klasicky vyprávěné detektivce odhalujete případ souběžně s hlavním hrdinou a na konci, když je vše konečně odhaleno a vrah dopaden, oceníte, jak sofistikovaně to do sebe zapadlo, tak v Zabijácích jste oproti policejním komisařům vždy minimálně o krok napřed. Kvůli tomu přicházíte o napětí, o momenty překvapení a o radost z hledání spojitostí mezi důkazy, z vymýšlení teorií o možném vývoji závěru a z přemílání o vrahově identitě. Prostě už tu pointu znáte předem a jen čekáte, jestli na ni hrdinové také přijdou.

Zabijáci (Fasandræberne / The Absent One) – Recenze

Příběh jako takový přitom docela funguje, je patřičně temný a spletitý, nepůsobí dementně a oproti předchozímu filmu ani příliš nedoplácí na scénáristické berličky v podobě šťastných náhod a shod okolností. Také je dost syrový a krvavý, tudíž nic pro slabé nervy.

Jinak se Zabijáci vezou na stejné vlně jako jejich předchůdce. Atmosféra by se v některých momentech dala krájet, vizuálně (hlavně co se týče svícení) je snímek strhující, herci jsou přirození a působí charismaticky (hlavní hrdina je o ždibec sympatičtější než minule) a kromě vyloženě zbytečného a nikam nesměřujícího okrajového motivu se vztahem Carla a jeho dospívajícího syna filmy i docela konzistentně šlape. Akorát by to chtělo vyprávět ho úplně jinak.



Žádné komentáře:

Okomentovat