Stránky

27. 5. 2015

Malá z rybárny – Recenze – 30%

Jan Balej je výtvarníkem, loutkovým animátorem a režisérem, který je autorem příběhu Moře, strýčku, proč je slané z filmu Fimfárum 2 a povídkového snímku Jedné noci v jednom městě. Pro svůj nejnovější počin s názvem Malá z rybárny, vytvářený opět stop-motion animací reálných loutek (s občasnou pomocí digitální animace), se inspiroval pohádkou Hanse Christiana Andersena Malá mořská víla.
 
Malá z rybárny - Recenze
Zdroj fotek: blueskyfilm.cz

Ale pozor. Přestože jde o pohádku a film je animovaný, tak rozhodně není vhodný pro děti! Běžně se v něm pije alkohol, kouří, souloží, krade, berou se v něm drogy, jeho nezletilá hlavní hrdinka je v jedné scéně nahá a jeho většina se odehrává v nevěstinci. Příběh je poměrně temný a je zasazen do špinavého, zaplivaného a začerněného prostředí nevábného přístavu plného sexshopů a nočních klubů, který vypouští do moře kdejaké sajrajty. Všechno je v něm stylizováno do estetiky ošklivosti, a to včetně postav, jenž svým vzezřením často připomínají spíš mutanty či zrůdy.

To mu ale nevytýkám. Loutkový film klidně může být i pro dospělé, viz Team America nebo Strings. Problém je však ten, že Malá z rybárny nedokázala být v tomto směru konzistentní a kombinuje výše zmíněné elementy s pohádkovým vyprávěním a s motivy z dětských filmů, což se poněkud nepříjemně tříští. Především je neskutečně triviální její zápletka spočívající v tom, že hlavní hrdinka, mořská víla jménem Malá, žije se svými dvěma sestrami (Střední a Velkou) a s otcem ve městě mezi lidmi, kde pracují ve vlastním krámku s rybami (není to divné, když mořské víly prodávají ryby?), a v den jejích šestnáctých narozenin je jí poprvé dovoleno vydat se i ven z obchodu a poznat krásy okolního světa. Samozřejmě se ve městě okamžitě na první pohled zamiluje do podezřelého feťáka a majitele nočního klubu Bogana, který je od pohledu grázl, ale ona si kvůli němu nechá od podzemní čarodějnice odčarovat ocasní ploutev a přičarovat nohy. Bogan pak zaměstná Malou jako bordelmamá, užije si s ní, ale zanedlouho si najde jinou. Malá se tím pádem hrozně zklame a pak to nějak divně skončí. A to je všechno. Film má 71 minut.

Kromě toho v celém filmu žádná z postav nepromluví ani slovo (což je také používáno spíš v dětských filmech, naposledy v nedávné  Ovečce Shaun) a hrdinové se dorozumívají posunky, případně vydávají různé zvuky a pazvuky. Výjimkou je vypravěč s hlasem Oldřicha Kaisera, který na začátku uvede příběh, na konci vysvětlí, v čem spočívá ponaučení (až příliš polopatě), a v průběhu komentuje dění na plátně, včetně těch věcí, které jsou zřejmé, což je velice rušivé. Příklad: Malá a střední si spolu něco povídají (beze slov). Pak se rozloučí a Střední dá Malé před odchodem banán (což je taková tradice). A do toho vypravěč pronese: „Tak aspoň ten banán.“

Malá z rybárny - Recenze

I přes svou intuitivnost a do jisté míry i předvídatelnost je ale děj ještě uměle zjednodušován nedějovými scénami (pasáže z nevěstince, oslava narozenin s živou hudbou a tancováním…) a častými repeticemi (mnohokrát zopakovaný záběr na mechanickou striptérku, na vývěsní štít se srdcem…), jindy je zas zoufale nepochopitelný, a ani pořádně nevysvětlí pravidla světa, ve kterém se odehrává. Je snad běžným standardem, že mořské víly a další ryby žijí ve městě spolu s lidmi? A jsou to vůbec lidi? Jsou tam kouzla na denním pořádku? Proč tam má někdo čtyři ruce? Jak funguje uzavírání dohod s čarodějnicí? PROČ SPOUSTA DALŠÍCH VĚCÍ V DĚJI VŮBEC NEDÁVÁ SMYSL? Většina postav se pak také dá kvůli nedostatečné prokreslenosti velice jednoduše charakterizovat, mnohdy jediným slovem. Malá je naivní, Bogan je hajzl, tatínek je starostlivý, Střední se hihňá…

Řemeslně je přitom film celkem na úrovni a animovaný je hezky, přestože za příbuznými Fimfáry místy pokulhává - občas jsou pohyby postav příliš trhané, místy scény nenavazují (postava střídavě má a nemá na ruce prsten), některé digitální triky jsou dost hrozné a sem tam se přihodí taková věc, jakože rybí kapela hraje nějakou muziku, ale hudba vůbec nesedí na typy používaných nástrojů a pohyby smyčců. Nejvíc se ale divím tomu, že když už si jeho tvůrci dali takovou práci a vynaložili to neskutečné množství času a energie na piplání se s pookénkovou animací, tak že si také nesedli a nevymysleli příběh, který by byl alespoň trochu smysluplný, nebyl traumatický pro malé děti a zároveň příliš primitivní pro dospělé. A postava nadrženého slintajícího mutanta s vyplazeným jazykem byla traumatizující i pro mě.

Na Malé z rybárny oceníte především výtvarnou podobu, technické zpracování, imaginativně vymyšlené detaily a tu hromadu ruční práce, díky níž vznikla. Filmu věnovaná tematická výstava v Malostranské besedě (do 28. června), kde se můžete pokochat vystavenými postavičkami a dekoracemi a poučit se o zákulisí vzniku loutkového filmu, musí být asi hezká. Nicméně sledování filmu samotného je zážitkem vyloženě rozpačitým a místy ne zrovna dvakrát příjemným.




Žádné komentáře:

Okomentovat