Stránky

28. 8. 2015

Pride – Recenze – 70%

Těžko říct jestli je to náhoda, nebo záměrný tah distributora, že k nám jen pár týdnů po skončení Prague Pride doputoval do kin zrovna tento film, oslavující hnutí za práva gayů a lesbiček. Jde o britské sociální drama/komedii odehrávající se v osmdesátých letech za stávky horníků během úřadování Margaret Thatcher a vyprávějící příběh založený na skutečných událostech, kdy se skupina homosexuálních Londýňanů rozhodla pořádat na podporu horníků veřejné finanční sbírky. Protože však horníci o podporu od takové skupiny nestáli, odhodlali se jejich příznivci oslovit jednu konkrétní velšskou vesnici a pokusit se udat vybrané peníze tam.
 
Pride – Recenze
Zdroj fotek: filmeurope.cz

Humor filmu vyplývá především z toho, že všichni gay aktivisté (asi tucet postav) je po darování peněz vesnici pozváno jejím představenstvem (převážně liberálnější stařenky) na návštěvu, kde jsou konfrontováni s konzervativními a upjatými burany, co jimi opovrhují, protože si řeší svoji stávku, a autobus plný extravagantních teploušů je to poslední, co potřebovali. Jak už tomu ale u podobně hřejivých a laskavých komedií bývá, tak většina z nich samozřejmě v průběhu děje svůj názor změní a některým přítomnost homosexuálů ve vesnici dokonce prospěje.

Dramatické události pak souvisí hlavně s postavou hlavního hrdiny a jakéhosi zúčastněného pozorovatele, mladého cukrářského učně Joea (George MacKay), který svou sexuální orientaci před rodinou tají, a když se na to pak přijde, setkává se s nepochopením a ignorancí. Další drama by se pravděpodobně dalo vytěžit z hornické rezignace ke konci stávky a z nástupu rozšiřujícího se viru HIV, to první ale film zcela opomíná a o tom druhém se v závěru zmiňuje jen okrajově.

Pride – Recenze

Příběh je to vlastně velmi jednoduchý, průhledný, nuceně líbivý a prvoplánově dojímavý, přičemž kromě gayů, lesbiček a britských odborů vyjadřuje svou podporu i ženské emancipaci, čímž vlastně pokryl skoro všechno, co se dalo. Leccos mu ale lze snadno odpustit, a to díky lehké režii, dobře pointovanému scénáři a zejména pak díky skvostnému hereckému obsazení, jemuž vévodí naprosto úžasní Bill Nighy, Paddy Considine, Imelda Staunton a několik opravdu dobře vybraných herců v rolích „londýnských zvrhlíků“. Ti dokáží i ze slabších scén vykřesat překvapivě hodně, příliš dlouhou stopáž (dvě hodiny) se jim však zakrýt nepodařilo.

Pride je feel-good film, u něhož jsou naštěstí vtipné dialogy a herecké výkony na prvním místě a agitace až na druhém. Je nevtíravý, vkusný, zábavný a příjemný. Ale mohl být klidně o půl hodiny kratší.



Žádné komentáře:

Okomentovat