Stránky

18. 10. 2015

Purpurový vrch (Crimson Peak) – Recenze – 60%

Režisér Guillermo del Toro (Faunův Labyrint, Hellboy) má oproti většině současných hororových tvůrců tu výhodu, že má obrovskou fantazii, originální nápady a cit pro výtvarnou extravaganci. Gotický horor Purpurový vrch natočil jako svoji srdcovku, jako vysněný, drahý a výpravný projekt, na němž se rozhodl dát si záležet. Přesto si ale zjevně nedal záležet dost, protože vizuálně je snímek sice úchvatný, ale té fantazie a zejména pak originálních nápadů je v něm až trestuhodně málo. Výsledek je sice pořád o něco lepší než většina hororů z poslední doby, ale rozhodně není ani zdaleka tak dobrý, jak dobrý být mohl.
 
Purpurový vrch (Crimson Peak) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz
 
Příběh Purpurového vrchu se odehrává někdy ke konci 19. století a jeho hrdinkou je mladá Američanka Edith (Mia Wasikowska), která se zamiluje do britského baroneta Thomase (Tom Hiddleston), jenž zavítal do Ameriky se svou sestrou Lucille (Jessica Chastain). Thomas její osudovou lásku opětuje, a tak se po několika nepříjemných záležitostech (včetně brutální smrti jejího otce) spolu vezmou a odjedou žít ve třech do Anglie na rodinné sídlo obou sourozenců. Tam se Edith začne pomalu dozvídat, že její novomanžel tají cosi hrůzného…

Především je s podivem, jak je děj filmu nepůvodní, obvyklý a přízemní. Od začátku do konce působí jako poslepovaný ze zápletek, motivů a zvratů, které jsme už všechny viděli mnohokrát jinde. Je až trapně průhledný a předvídatelný, což je ještě umocněno tím, že režisér z nějakého důvodu s jistou pravidelností předem upozorňuje na jeho překvapivé zvraty, čímž z nich automaticky dělá zvraty nepřekvapivé. Např.:
 
  • Edith v dětství navštíví strašidelný duch její matky a varuje ji před místem zvaným Purpurový vrch. Když se pak dotyčná odstěhuje s Thomasem do jeho domu, tak je samozřejmě jasné, že jde o ono zmiňované místo (a navíc tu všude ze země vytéká rudá zemina), nicméně hrdince to dojde až po mnoha dnech, když Thomas ten název explicitně zmíní.
  • V jedné scéně daruje Edith její otec psací pero. Ta scéna je natočená takovým způsobem, že je tím jasně indikováno, že na to pero určitě časem ještě dojde. Podobného naznačování a kladení důrazu na určité předměty nebo informace je film plný (nejstupidnější je asi ambivalentní Thomasův sluha, který je ve filmu pouze pár vteřin a výhradně proto, aby pronesl jistou okatou poznámku na téma Thomasova manželství, kterou tu spoilerovat nebudu, ale kdyby si ji odpustil, tak by to filmu jedině prospělo).
  • Jak Edith pátrá po Thomasově minulosti, tak nalézá stopy, z nichž si každý polointeligentní divák nutně musí poskládat závěrečnou pointu nejpozději ve dvou třetinách filmu (ale spíš ještě mnohem dřív). Když je pak tato v závěru prezentována jako velké odhalení, tak je to bohužel poněkud neuspokojivé (nehledě na to, že ta pointa není nijak zvlášť šokující nebo úderná).

Je to asi jako kdybyste hráli s kamarádem mariáš a on vám z nějakého nepochopitelného důvodu neustále průběžně ukazoval obsah svých karet. Ale tak moc by ho ta hra bavila a tvářil by se u ní tak vesele a mile, že by vám prostě přišlo líto ho kvůli tomu potopit.

Purpurový vrch (Crimson Peak) – Recenze

Je to o to smutnější, když si vzpomenete, jakými gejzíry fantastických nápadů oplývaly předchozí Guillermovy filmy, jaké úžasné příběhy se v nich odehrávaly a jak skvěle se v nich pracovalo s postavami (nebo aspoň u většiny z nich).

Purpurový vrch rozhodně nemá dobře napsané postavy, leč částečně to zachraňují herecké výkony. Mia Wasikowska se skvěle hodí do role roztomilé, naivní a mírně emancipované dívky s traumatem z dětství a velkými sny a zvládá tuto úlohu zahrát velmi slušně. Tom Hiddleston s lehkostí předvádí charismatického krasavce s tajemstvím a Jessica Chastain je, když v afektu běhá po chodbě s nožem v ruce, ještě děsivější než digitální rozpadající se mrtvoly a duchové, kteří se hlavní hrdince občas zjevují (což je možná dáno i tím, že počítačové triky jsou místy dost špatné).

Jinak atmosféru má film celkem dobrou, protože naštěstí není stavěn vyloženě na lekačkách, ale spíš na pomalu budovaném napětí, strašidelných zvucích, nestandardním prostředí a psychologickém teroru. Také má velkolepou výpravu (úžasné interiéry, kostýmy…) a především nádherně vypadá (výrazné barevné kontrasty, skvělá kamera), přičemž lahůdkovému vizuálu vévodí na planině plné krvavě červeného podloží postavený polorozpadlý viktoriánský palác, do něhož hustě sněží děravou střechou (a jinými otvory), kde neustále všechno skřípe a vrže, v jehož podkroví hnízdí desítky velkých můr a z jehož stěn a podlah prýští rudý jíl.

Purpurový vrch (Crimson Peak) – Recenze

Sympatická je i míra krvavosti (v Americe má film přístupnost R) a poměrně zdařile napsané dialogy. Nesympatická je naopak příliš dlouhá stopáž (spousta scén je zbytečná nebo zbytečně natahovaná a dvě hodiny jsou opravdu znát), přičemž některé motivy nebo postavy jdou zcela mimo a pro hlavní zápletku vlastně nejsou důležité.
 
Na Purpurový vrch se opravdu moc hezky a příjemně dívá, dokud vám nedojde, že se v něm vlastně nic moc neděje, a že všechny jeho trumfy jste odhadli předem. Není to vyloženě špatný nebo extrémně nepodařený film, ale se staršími snímky Guillerma del Tora, hlavně s těmi španělsky mluvenými, srovnání v žádném případě nesnese, kromě již zmíněných nedostatků i proto, že neobsahuje nic, co by vás nějak emocionálně zasáhlo. Úplně stačí, když si vzpomenu, jak mě v druhém Hellboyovi dokázala dojmout smrt obřího lesního boha, který krvácel mech a květiny…




Žádné komentáře:

Okomentovat