Stránky

1. 3. 2016

Ave, Caesar! (Hail, Caesar!) – Recenze – 60%

Nová komedie bratrů Ethana a Joela Coenových Ave, Caesar! skládá poctu americké kinematografii 50. let a zároveň si z této epochy mírně satiricky utahuje. Její těžiště spočívá v hemžení mnoha postaviček pohybujících se kolem Hollywoodu, jejichž osudy seskupuje do pestré mozaiky sestávající převážně z nezávazných scének zábavného charakteru a z ukázek z filmů, které se během toho hemžení průběžně natáčejí.

Centrální postavou je jakýsi manažer jednoho filmového studia Eddie (Josh Brolin), jemuž jeho práce poněkud přestává vonět, protože je jí na něho moc. Musí řešit problémy studia, dohadovat se s režiséry, producenty, herci, komparzisty, s lidmi od tisku i od církve. A aby toho nebylo málo, tak jeho největší hvězdu, charakterního herce Bairda (George Clooney) právě neznámý únosce unesl přímo z natáčení nového historického velkofilmu a požaduje za něj výkupné.
 
Ave, Caesar! (Hail, Caesar!) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz
 
Ona zápletka s únosem je jakýmsi hlavním příběhem, na nějž se postupně nabalují další a další vedlejší postavičky, jež s ním na první pohled mají pramalou spojitost, a jejichž existence v průběhu filmu někdy je ospravedlněna a jindy není:

  • Mladý populární westernový herec (Alden Ehrenreich), který najednou musí z westernu přesedlat do náročné role v křehkém dramatu sofistikovaného uměleckého režiséra (Ralph Fiennes), což se k němu brutálně nehodí.
  • Slavná herečka řešící adopci svého syna (Scarlett Johansson).
  • Dotěrné bulvární novinářky-dvojčata (obojí Tilda Swinton).
  • Muzikálový herec a stepující tanečník (Channing Tatum).
  • V epizodních mini-roličkách také Frances McDormand, Jonah Hill, Christopher Lambert a další.

Ti všichni s sebou do filmu zanášejí nějaký vlastní příběh, který se odehrává souběžně s tím hlavním, do něhož pak každý z nich v určité chvíli nějak vstoupí (nebo taky ne). Většinu času se tudíž zaprvé bavíte eskapádami vedlejších postav a zadruhé čekáte, v čem bude spočívat jejich přínos pro onu zápletku s únosem a jak to bude propojeno. Přičemž jsou dvě možnosti – že to propojení bude A) velmi slabé, nebo B) neexistující.

Z toho také plyne hlavní výtka, a sice že Ave, Caesar! pozůstává z velkého množství izolovaných scének, jež mají společné jen to zázemí filmového studia, a které samy o sobě jsou v některých případech úžasně vtipné (a místy zas naopak pozoruhodně nevtipné a výrazně delší, než by bylo záhodno, viz Bairdovy dementní rozhovory s jeho únosci o dějepisu a ekonomii), ale jejich význam pro všechno ostatní ve filmu je minimální a dohromady netvoří nic, co by stálo za zmínku. Kdyby se např. úplně vystřihla ta postava Scarlett Johansson, tak by se vlastně nic nestalo, akorát by bratři Coenové přišli o možnost udělat pár narážek na něco z šedesát let staré americké kinematografie.

Scarlettina postava je na tom dost špatně i proto, že ten její vlastní příběh je strašlivě ošizený. Prakticky se objeví jen ve dvou scénách, v nichž je naznačeno, o co jí jde, a pak už se znovu neobjeví a je na ni zapomenuto, jen na konci filmu někdo zmíní: „No, ona je teď vdaná, čímž se její trable vyřešily!“, a tím to hasne. A není sama, koho se tohle líné řešení týká. I další postavy ve filmu fungují čistě proto, že se zjeví na pár vteřin či minut, udělají nebo řeknou něco více či méně vtipného, ale děj nijak neovlivní a prostě tam jenom tak nějak „jsou“.

Ave, Caesar! (Hail, Caesar!) – Recenze

Vlastně naprostá většina těch vedlejších postav by se dala zcela vystřihnout a na hlavní zápletce by se nemuselo nic měnit. Byla by to sice škoda, protože bychom přišli o Fiennesovu lekci z logopedie a Ehrenreichovo lasování se špagetou, nicméně z hlediska nějakého budování příběhu a práce s postavami je výsledek tristní a politováníhodný.
 
Ave, Caesar! je dobrá zábava, pokud se k ní přistoupí jako k nahodilému spletenci všech možných žánrů od muzikálu přes westerny a komorní dialogová dramata až po velkorozpočtové biblické velkofilmy a zcela se odstraní divácký požadavek na koherentní děj s nějakou jasně definovanou strukturou, v níž do sebe všechno hezky zapadne. Zároveň jde o film, který by hrozně chtěl být novým Altmanovým Hráčem nebo Truffautovou Americkou nocí, ale zoufale na to nemá. Sice není špatný a za jedno podívání stojí, ale na Coeny je to strašlivě málo a v rámci jejich filmografie jde spíš o záležitost, která se zařadí po bok Lupičů paní domácí a Po přečtení spalte.



 

Žádné komentáře:

Okomentovat