Angry Birds ve filmu (The Angry Birds Movie) – Recenze – 60%

Jakýsi tropický ostrov obývají nelétaví ptáci, jež žijí v permanentní harmonii a v klidu. Až na trojici Ruďák, Žluťas a Bombas (jeden je konfliktní, druhý je na speedu a třetí vybuchuje), kteří se chovají agresivně a jsou za to ostatními odsuzováni. Pak jednoho dne připlují na ostrov zelená prasata, která se nejprve tváří přátelsky, ale pak pokoutně ptákům ukradnou veškerá jejich vejce. Ptáci se rozhodnou pod velením Ruďáka své budoucí potomstvo vybojovat zpět, čemuž je věnována poslední třetina filmu. A TO JE CELÝ DĚJ.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Právě příběh je na tomto americko-finském filmu tou zdaleka nejslabší složkou, a není divu. Jde totiž o adaptaci původně mobilní a následně počítačové hry (z Finska), v níž vystřelujete z praku ptáky po prasatech. Námět filmu je tudíž zcela dementní a jeho tvůrci (scenárista Alvina a Chipmunků a dvojice debutujících režisérů) jej převedli do celovečerního filmu tím nejjednodušším a nejlínějším možným způsobem, tj. že veškerá zápletka je ohlodaná na kost a všechno ve filmu se děje jen proto, aby se nějak omluvilo, že musí dojít k tomu vystřelování z praku a k dalším prvkům známým z oné mobilní aplikace.

Hodinu tak film převážně stojí na místě a rozpadá se do krátkých komediálních scének, aby nakonec nárazově přešel do třicet minut trvající akční sekvence. Ke cti tvůrcům však slouží to, že film napěchovali tunou gagů, jež ve spolupráci s poměrně zběsilým tempem a šíleností některých postav a scén alespoň zaručily, že prázdnost a předvídatelnost příběhu nevede k zoufalé nudě. Verbální i vizuální vtípky jsou tu dávkovány s takovou kadencí, že ani nevadí, že dobrá polovina z nich není moc dobrá, protože každý nepovedený vtip je vzápětí střídán podstatně lepším.

Vtipy bohužel variují na dost široké škále od těch největších primitivností, jako že někdo jde a spadne mu kámen na hlavu, nebo někdo někoho nakopne a ten odletí do dáli, až po humor určený vyloženě dospělým, a to včetně neškodných, leč sexuálně zabarvených narážek. Jde patrně o důsledek snahy oslovit humorem jak ty nejmenší, tak jejich dospělý doprovod. Dospěláci se ovšem budou muset tím nejinfantilnějším chtě nechtě prokousat a děti zas nemají šanci odhalit parodie na Kubrickovo Osvícení nebo na Quicksilverovu scénu z předposledních X-Men. Ovšem opakuji, těch vtipů je tolik, že ani moc nevadí, že film vytváří humor pro obě divácké skupiny zvlášť.

Nejvtipnější je nicméně to, že mnozí ve filmu spatřují celkem komplexní odkazy na uprchlickou situaci v Německu, na islámské extrémisty i na Třetí říši. Pochybuji, že by šlo o záměr, protože Angry Birds ve filmu jsou hlavně zábavní komerční produkt určený k vydělávání peněz, vznikající ještě před uprchlickou krizí, do něhož by si jeho tvůrci podobné narážky pravděpodobně netroufli zabudovat. Některé ty interpretace každopádně působí relativně přesvědčivě, avšak je třeba je brát s nadsázkou.

Ve finále Angry Birds ve filmu fungují zejména z hlediska nezávazné zábavy, z hlediska příběhu o tom, jak se z vysmívaného společenského outsidera stane hrdina lidu, už o poznání méně (včetně podivného ponaučení, že hněv a agrese je někdy také cesta). A animace je samozřejmě bezchybná. Jen je škoda, že se producenti vytasili s nápadem na celovečerní film až letos, kdy popularita jeho herní předlohy z roku 2009 už není na špici tak jako před lety.