Stránky

13. 12. 2016

Inkarnace (Incarnate) – Recenze – 40%

Kanadský režisér Brad Peyton po filmech Jako kočky a psi 2, Cesta na tajuplný ostrov 2 a San Andreas zabrousil do výrazně odlišného žánru a stylu režírování. Výše zmíněné snímky jsou totiž rozverné, zábavné blbosti, co se rozhodně neberou ani trochu vážně a je to na nich znát. Oproti nim Peytonův nový film Inkarnace nejenže spadá do žánru thrilleru/hororu, ale navíc sám sebe bere vážně až příliš a zábavný je až překvapivě málo.
 
Inkarnace (Incarnate) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Jeho hlavním hrdinou je částečně chromý vozíčkář Dr. Seth Ember (Aaron Eckhart), nadaný schopností vstupovat do myslí a podvědomí lidí, které posedl zlý démon. Ty z nich pak vyhání tím způsobem, že v jejich mysli narušuje uměle vytvořené sny, jimiž démoni svou oběť udržují ve své moci. Takže to není úplně tradiční exorcismus, nýbrž proces, jemuž Seth říká „vypuzování“. K tomuto má dvoučlenný tým, který mu pomocí různých přístrojů a drog hlídá záda, a specializuje se na likvidaci démonů tam, kde obyčejní kněží a exorcisté nestačí.

K tomu jde říct jedině to, že Seth je vážně dobrá postava a Aaron Eckhart ji navíc dobře hraje. Takový Constantine na vozíčku říznutý trochou nadpřirozených sil a zatížený traumatem z minulosti, co se honí za jakýmsi démonem, jenž mu už někdy dřív zkřížil cestu. Takový okázale zanedbaný a téměř zlomený, avšak charismatický a uvnitř stále silný a pozoruhodný hrdina, pro jehož cynismus, holdování alkoholu a nesympatii vůči církvi a náboženství existují věrohodné důvody. Potud dobré.

Zároveň i námět je velmi slibný, neboť po té spoustě vymítačských hororů, v nichž se faráři ohánějí krucifixy, svěcenou vodou a modlitbami v latině, působí aspoň trochu originálně, nebo přinejmenším dost netradičně na to, aby mohl být divácky atraktivním a zajímavým.

Proto je věčná škoda, že děj Inkarnace je založený na zcela průměrné a obyčejné historce o posedlém klukovi s rozvedenými rodiči a problematickým vztahem k otci, že ten démon, který ho posedl, představuje úplně standardní a nijak ozvláštněné abstraktní zlo, že i to postupné rozplétání minulosti hlavního hrdiny je pouze rutinní záležitostí, a hlavně že to vstupování do cizí mysli a jakékoli vnitřní konfrontace s démonem v představách posedlé bytosti jsou absolutně nenápadité a nevyužité. Dokonalá ukázka zmarněného potenciálu.

Inkarnace (Incarnate) – Recenze

Na vině je patrně hlavně scénář, který toho zkrátka neobsahuje dost na celovečerní film, přičemž i to málo se sice povedlo roztáhnout na 87 minut, ale o to víc je ta prázdnota vidět. Zároveň je na vině pravděpodobně nedostatek financí, což se odráží nejen na celkovém laciném vzhledu snímku, ale hlavně na oněch „snových“ scénách uvnitř něčí hlavy, které nabírají podobu standardního lunaparku, dětského hřiště, nočního podniku, případně temného sklepa, takže nejsou ani vizuálně zajímavé, a navíc jich je celkem málo (daly by se spočítat na prstech jedné ruky). Kromě toho ani digitální triky nejsou nic moc.

Dokonce i ta porce hrůzy, napětí a strašidelné hororové atmosféry, které se vám (ne)dostane při sledování Inkarnace, je i na mix thrilleru a hororu nebývale malá. Pouhé dvě nebo tři lekačky a zhruba jen pět minut slabě napínavých scén je na celý film opravdu málo, přičemž přinejmenším třeba letošní V zajetí démonů 2 dokázalo, že zažívat u hororu skutečně mrazivé a nefalšované pocity strachu je v dnešní době pořád možné. Hlavně je ale škoda toho nevyužitého potenciálu, protože Inkarnace rozhodně měla podstatně na víc.



Žádné komentáře:

Okomentovat