Kráska a zvíře (Beauty and the Beast) – Recenze – 80%

Po Popelce a Knize Džunglí přichází do kin další Disneyho hraný remake některé z jeho animovaných klasik – volba tentokrát padla na Krásku a zvíře z roku 1991. Režíroval jej Bill Condon (Dreamgirls, poslední dva díly Twilight ságy) a titulní roli krásky Belle si zahrála (a zazpívala) Emma Watson.

Pokud jste viděli dva roky starou Popelku, tak máte dost dobré vodítko, co můžete od Krásky a zvířete čekat vizuálně (pěkné obrázky, působivé kostýmy, elegantní kamera, funkční atmosféra pohádkového magična, perfektní triky, barevné ladění stylizované až na hranici lehoučkého kýče), protože Kráska a zvíře je v tomto ohledu Popelce hodně podobná. A pokud jste viděli původní animovanou Krásku a zvíře, tak víte také, co čekat od děje. Což ale pravděpodobně víte, i když jste ji neviděli, protože upřímně, kdo tenhle příběh nezná?

 

Zdroj fotek: falcon

V tom, že se film od začátku do konce vyvíjí přesně tak, jak čekáte, a končí přesně tím, čím čekáte, je vlastně docela kámen úrazu, protože tím odpadá veškeré napětí. Tvůrci si z animované předlohy vzali totiž úplně vše, ledacos sice ještě přidali (film má přes dvě hodiny), ale zároveň nic neopomenuli a ani se nedopustili žádné výrazné změny, která by byla v nesouladu s onou šestadvacet let starou verzí. Nejen veškeré dějové zákruty a postavy, ale i kompozice záběrů, barvy, vzhled prostředí a rekvizit, písničky a hudba jsou téměř identicky převzaté, akorát zmodernizované a zároveň prodchnuté nádechem retra. Což není vyloženě špatně, akorát to může mít na diváky dvojí účinek – na jedny (zejména na Disneyho fanoušky) to bude působit příjemně nostalgicky, na druhé zas zcela opačně, jako nucená kopírka. Že je ale Kráska a zvíře i tak nadprůměrně dobře fungující pohádkou, je bez debaty.

Přestože tak Emma Watson není jako disneyovská princezna zcela uvěřitelná a na digitální prostředí a vedlejší postavy (zejména hromada mluvícího nábytku a bytových dekorací) nereaguje příliš věrohodně, tak její postupně se rodící romantická linie se zakletým princem je poměrně přirozená a netrpí přílišnou zkratkovitostí (což byl jeden z mnoha problémů francouzské Krásky a zvířete z roku 2014), a i její zpěv stojí za to. Funguje to správně i emocionálně a spousta scén je patřičně dojemných, čemuž hodně napomáhá i mimika zvířete, na níž si tvůrci dali dost záležet (opět na rozdíl od francouzské verze), a pod níž je vidět herecký výkon Dana Stevense (známého třeba z Panství Downton), který samozřejmě také zpívá skvěle. Velmi dobrý je i Luke Evans coby Gaston, který dokázal vybalancovat svou postavu horlivého nápadníka hlavní hrdinky tak, aby působil dostatečně legračně a současně jako charismatický padouch.

Vůbec veškeré písničky působí velmi majestátně a v dokonalých aranžmá Alana Menkena (který skládal hudbu i pro animovanou Krásku a zvíře, za což získal dva Oscary) představují na filmu v podstatě to nejlepší (pokud půjdete na titulkovanou verzi). Dabing jsem neviděl, ale když si vzpomenu, s jakou železnou pravidelností je v českém znění špatně rozumět sborovému zpěvu, tak bych se ho raději předem obával. Hlavně pak také neuslyšíte Ewana McGregora v roli svícnu a Iana McKellena v roli hodin, jejichž hlasové projevy jsou přímo úchvatné (a scéna hostiny je vyloženě dokonalá). Dabovaná verze tak přichází v úvahu výhradně jen kvůli malým dětem.

UPDATE: Autor dabingového a titulkového překladu mě ubezpečil, že zpěvu rozumět je, neb dabingové studio si včas pohlídalo mix zvuku a vyžádalo si hlasitější zpěv u všech písniček, což je jedině dobře.

Kráska a zvíře je velkolepou pohádkou natáčenou s pečlivostí a řemeslným umem, která je plná krásy, humoru i emocí, byť je na ní vidět, že není dělaná úplně od srdce a viditelně za ní stojí finanční kalkul. To ale neznamená, že si kvůli tomu nezaslouží být vyzdvihována pro své herecké, vypravěčské, vizuální, hudební, režijní a technické kvality. Na dokonalost její animované předlohy však nemá. 

A co se týče oné zbytečně vyhrocené diskuze kolem toho, že jedna z vedlejších postav ve filmu je gay (konkrétně Gastonův oddaný sluha), tak to je na delší rozbor. Poměrně rozsáhlý komentář si o tom můžete přečíst od kritika Kamila Fily (když si za to zaplatíte). Z mého hlediska na tom není nic špatného, ostatně (homo)sexuální podtext není v pohádkách (ani od Disneyho) ničím novým.