Stránky

13. 7. 2017

Válka o planetu opic (War for the Planet of the Apes) – Recenze – 70%

Dva roky po událostech z Úsvitu planety opic. Dochází k bojům mezi opicemi, vedenými šimpanzem Cézarem (digitální herecký výkon opět výjimečně skvělý Andy Serkis), a lidmi, kterým velí pološílený plukovník (Woody Harrelson). Poté, co tento Cézarovi zavraždí družku i jejich syna, rozhodne se mu Cézar pomstít. Doprovázen svými nejvěrnějšími se vydává na cestu, plukovníkovi lidé nicméně zajmou celý zbytek Cézarovy tlupy…

Válka o planetu opic (War for the Planet of the Apes) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

První věc je, že dosavadní trilogie Zrození-Úsvit-Válka představuje na poli digitálních triků takřka revoluci a přehlídku technologické dokonalosti, přičemž Válka o planetu opic zastává její vrchol. Všechny opice jsou kompletně digitální, ale vypadají neuvěřitelně přesvědčivě, zcela přirozeně bojují s lidmi, jezdí na koních, vláčejí na zádech předměty i lidské bytosti a mají naprosto věrohodnou obličejovou mimiku, takže je skutečně možné mluvit o plnohodnotných hereckých výkonech a emocích. Opice jsou zároveň hlavními hrdiny filmu, zatímco lidé jsou spíš hodně vedlejší. Jedinými zásadnějšími lidskými postavami jsou zmíněný plukovník a pak ještě jedna holčička, která ale ani nemluví.

Druhá věc je, že rozhodně nejde o film válečný nebo akční ve smyslu výbuchů a bitevních scén. Válečné akce je v něm z těch necelých dvou a půl hodiny sotva deset minut (je to s přehledem nejdelší díl trilogie) a ta zbylá většina je ještě vyprávěná poměrně pozvolně. Důraz je kladen na psychologii postav (v tomto případě opic) a na atmosféru, která je pomalá a zadumaná. Film tím pádem nejvíce žánrově spadá na hranici přemýšlivého westernu a post-apokalyptického filmu, který je ještě hodně stavěn na práci s tichem a s gesty.

Válka o planetu opic (War for the Planet of the Apes) – Recenze

Předními motivy jsou pomsta, s níž jde ruku v ruce motivace Cézara, jehož postava prochází složitým vývojem, a záchrana kolonie, zastávající funkci hnacího motoru druhé poloviny filmu, točící se kolem snahy několika opičích jednotlivců zachránit ostatní opice z vězení/pracovního tábora, kde jim hrozí jistá smrt. Plukovník Woodyho Harrelsona, patrně inspirovaný Kurtzem z Coppolovy Apokalypsy (na kterou je ve filmu nejedna narážka), je spíš jen naplněním předepsané šablony vyšinutého zlouna, než plnohodnotným démonickým nepřítelem. Jako dalšího protihráče tudíž Cézarovi tvůrci vrací prostřednictvím flashbacků Kobu, jeho protivníka z minulých dílů, který Cézara straší ve snech i představách, že by se sám mohl stát naplněním toho, čím na Kobovi opovrhoval.

Na šablonovitost ale kromě plukovníka doplácí i celá řada dalších postav i dějových prvků, označitelných též za zcela standardní klišé. Květ zastrčený za ucho umírající opici, záběry na nevinný obličej oné holčičky, kterou opičáci po jejím nalezení táhnou na své cestě všude s sebou, aby Cézarovi připomínala ztrátu rodiny, slzy stékající po tvářích či okamžiky založené na ne zcela věrohodné náhodě tvoří jen špičku ledovce.

Válka o planetu opic (War for the Planet of the Apes) – Recenze

Znatelný úkrok stranou představuje vedlejší postava šimpanze uprchlého ze zoo, oblékajícího si lidské oblečení a dělající legrační šprýmy, který zjevně plní úlohu komické postavičky – ta se však do zvolené stylizace a atmosféry tak zoufale nehodí, že působí jen jako špatný a křečovitý vtip. Pod úroveň zbytku snímku je i závěrečná čtvrtina příběhu, v níž může mírně zaskočit nevěrohodnost několika scén, zvýšená míra patetičnosti a také pasáž, v níž se tvůrci rozhodli vyřešit nutnost zabít několik stovek vojáků tím nejjednodušším možným způsobem.

Nelze však neuznat odvahu režiséra Matta Reevese, že se rozhodl pojmout většinu filmu jako pomalý post-apokalyptický zasněžený western, střihnutý v druhé polovině útěkovým vězeňským dramatem. Nejenže mu to prošlo, ale navíc to, až na těch pár zejména scenáristických a dějových nedostatků, zvládl velmi dobře. Technické aspekty filmu, včetně hudby a kamery, jsou též velmi zdařilé. Největší překážkou při sledování snímku tak zůstává nutnost přesvědčit sama sebe, že to v tomto případě nejsou lidé, komu by měl divák fandit.



Žádné komentáře:

Okomentovat