Stránky

31. 1. 2019

Ticho před bouří (Serenity) – Recenze – 40%

Baker (Matthew McConaughey) je rybářem a kapitánem lodi Serenity na jakémsi malém karibském ostrově, kde loví tuňáky a vozí turisty lačnící po zážitkovém rybolovu. Před časem bojoval v Iráku a psychicky na tom není nejlépe, např. je chorobně posedlý ulovením jednoho konkrétního obřího tuňáka, který mu už několikrát těsně unikl. Pak se před ním zjeví jeho ex-manželka a matka jeho třináctiletého syna Karen (Anne Hathaway), kterou její nový muž, bohatý obchodník a gangster Frank, surově bije (ale Bakera v životě neviděl a netuší, že toho syna má Karen s ním). Karen záhy udělá Bakerovi nabídku – dá mu deset milionů dolarů, když vezme jejího manžela (Jason Clarke) na ryby, opije ho a shodí přes palubu žralokům.
 
Ticho před bouří (Serenity) – Recenze
Zdroj fotek: bontonfilm.cz

První třetina amerického filmu Ticho před bouří má celkem slušně našlápnuto na psychologické drama o posedlosti, v němž Baker ničí svými obsesemi nejen sebe a své kšefty, ale i lidi ve svém okolí, přičemž jsou průběžně představovány různé vedlejší postavy včetně Bakerova pomocníka (Djimon Hounsou), místní prodavačky a barmana a Bakerovy milenky (Diane Lane). Druhá třetina, uvozená Kareniným příjezdem na ostrov, je pro změnu thrillerem noir o dvojici bývalých manželů, co se spolu domlouvají na vraždě, přičemž se řeší morální aspekty takového rozhodnutí, nakolik je zlý čin ospravedlnitelný, pokud je konán v zájmu dobra, a podobně. Přitom se množí záběry na McConaugheyho nahý zadek (ovšem nikoli na nahou Anne Hathaway) a přibývá i různých podivných detailů, jimž se vyplatí věnovat pozornost.

V jednu chvíli se například Karen Bakerovi letmo zmíní o tom, že jeho syn je s ním schopen telepaticky komunikovat a slyšet věci, které Baker říká (a pak už o tom nepadne ani slovo). To je první bizarnost. Druhou bizarností je postava muže, jenž vypadá jako typický bankovní úředník, a který se od začátku filmu několikrát snaží s Bakerem sejít, ale vždy se s ním o pár desítek vteřin mine (nejméně čtyřikrát). Tohle vše je završeno zvratem, po němž následuje ještě závěrečná třetina filmu, v níž přijíždí na ostrov Frank, zatímco Baker si pořád není jistý, jestli ho chce či nechce zabít.

Ten zvrat je mimochodem naprosto zásadní, protože zcela mění perspektivu toho, co se ve filmu do té doby dělo a i poté děje, částečně mění jeho žánr, dává věci do nových souvislostí, vysvětluje ty drobné výše zmíněné podivnosti (a spoustu dalších přidává navrch), je nesmírně ambiciózní a originální a jistě by byl i velice působivý, pokud by se film povedl. Což se bohužel nestalo, načež s odtajněním toho zvratu snímek zcela ztrácí tvář, stává se nechtěně legračním a hlavně se v něm najednou objeví strašná spousta nevyřešených logických mezer, nesrovnalostí, nejasností a nesmyslů.

Ticho před bouří (Serenity) – Recenze

Nejde přitom o to, že by ten zvrat byl sám o sobě špatný či hloupý, nýbrž o to, jakým konkrétním způsobem je realizován a zaimplementován a jak je na něj nadále reagováno – a tohle je bohužel strašná mizérie, přičemž i bez toho zvratu by Ticho před bouří bylo jen průměrným a nepříliš zábavným thrillerem/dramatem se šablonovitými postavami a značně vyčpělou zápletkou. Pokud by někoho zajímalo, v čem ten zvrat spočívá, může si následující odstavec přečíst pozpátku (spoiler):

.ecláv ev lunyhaz ýretk ,ecto ohévs eldop liřovts kulk net arekaB a eřh ev yvatsop uosj életavybo ohej inhcišv ,ínvitkif ej vortsO .amíčto ohot udžarv ejužavz ýretk a ,uktam ohej ejib míčto žohej ,kulk ýtelitcániřt ýkajěn lavomargorpan is uoretk ,yrh évočatíčop řtinvu ávárhedo es mlif ýleC

Tvůrcem filmu je přitom režisér a zkušený scenárista Steven Knight, který napsal třeba Východní přísliby, Špínu Londýna či seriály Taboo a Peaky Blinders a natočil podle vlastního scénáře skvělé drama Locke. Tady si nicméně ukousl sousto, které nezvládl dostatečně zpracovat, načež výsledek působí značně nedomyšleně a banálně.

Ticho před bouří je film, který lze ocenit jako něco svěžího a zajímavého, ale dobrý film to bohužel není. Některé diváky sice může dovést k přemýšlivým úvahám a analytickému rozebírání toho, co se vlastně na plátně celou dobu dělo, leč i tohle je ve výsledku natolik nekoherentní, že nad tím většina lidí pravděpodobně spíš mávne rukou jako nad kuriózní blbostí s nevyužitým potenciálem.




Žádné komentáře:

Okomentovat