Stránky

22. 10. 2019

Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze – 50%

Pokračování Zombielandu po deseti letech. Se stejným tvůrčím týmem (vrací se i režisér Ruben Fleischer, který mezitím natočil mimo jiné Gangster Squad a Venoma) a stejnými herci (Abigail Breslin už není malá holka, leč všichni ostatní vypadají po těch deseti letech pořád skoro stejně, což je pozoruhodné). 

Děj je tentokrát o tom, že Columbus (Jesse Eisenberg) a Wichita (Emma Stone) mají partnerskou krizi, načež Little Rock (Abigail Breslin) odjede se svým novým přítelem do Gracelandu, takže se ji všichni vydávají zachránit. A to je v podstatě celé. Schematický a slaboučký příběh o cestě postav z bodu A do bodu B v tomto případě slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii komediálních skečů a akčních scén se zombies. Film se prakticky odehrává ve třech lokacích – v Bílém domě a jeho okolí, v hotelu kombinovaném s muzeem Elvise Presleyho a nakonec i v hipísácké pevnosti, kde se místo zbraní vyznává láska a mír, akorát že s tím se před hladovými zombíky neubráníte.
 
Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

Zombieland: Rána jistoty je především pokusem o vstoupení podruhé do stejné řeky a zopakování prakticky všechno, co bylo na prvním Zombielandu zábavné. Takže nechybí efektní zabíjení zombíků a krvavé rozstřelování hlav ve zpomalených záběrech, nejedno hvězdné cameo, místo pravidel pro přežití tu jsou vyjmenovávány různé typy zombies… Akorát je to všechno napodruhé mnohem jednodušší, přímočařejší, předvídatelnější a zkrátka ve všech směrech o něco horší než v prvním Zombielandu. Dokonce ani postavy hlavních hrdinů se za celou tu dobu nijak nevyvinuly a místo toho degradovaly do ještě plošších karikatur, které jsou definovány nanejvýš dvěma slovy a víc nic. Takže Jesse Eisenberg hraje užvaněného nerda, Woody Harrelson chlapáckého vidláka, Emma Stone je sarkastická a Abigail Breslin… ve filmu skoro není (což je dobře, protože hrát neumí).

Aby hlavní hrdinové nepůsobili jako příliš jednorozměrná, nesympatická a tupá paka, tak se k nim postupně připojují (a pak zase mizí) různé vedlejší postavy, které jsou zcela záměrně ještě tupější a primitivnější a v podstatě jde jen o personalizované stereotypy, jejichž okázalou demenci film navíc schválně zveličuje (echt vypatlaná růžová blondýna, hippie pacifista s kytarou a pytlem marihuany). Jeden z vtipů např. spočívá v tom, že film představí dvě vedlejší mužské postavy, jež jsou výslovně označovány za otravné a nesnesitelné idioty, přičemž ale oba slouží zároveň jako zrcadlové obrazy postav Jesseho Eisenberga a Woodyho Harrelsona. Takže tvůrci filmu si zjevně jsou vědomi toho, že hrdinové jejich filmu jsou nesnesitelní a otravní, ale než aby s tím něco dělali, tak kolem toho budují humor.

Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze

Jinak co se týče humoru, tak ten ledacos zachraňuje. Pár vtipů je velmi dobrých a nápaditých, velká spousta jich je ale slabá a omšelá, případně trpící špatným načasováním (takže je dobře vymyšlený vtip zabitý průměrnou realizací). Každopádně kadence gagů a různých slovních hříček je mimořádně vysoká, takže ani tolik nevadí, když vás alespoň trochu pobaví jenom každý třetí nebo čtvrtý – i to je totiž docela často. Nicméně platí, že scéna při závěrečných titulcích je vtipnější a sofistikovanější než cokoli jiného ve zbytku filmu.

Zombieland: Rána jistoty je vlastně dost špatný film, ale komedie je to slušná. Takže pokud se vám hodně líbil první Zombieland, pak je docela slušná šance, že vás jeho pokračování přinejmenším nezklame.




Žádné komentáře:

Okomentovat