Stránky

4. 11. 2019

Antologie města duchů (Ghost Town Anthology) – Recenze – 50%

Kanadské umělecké drama Antologie města duchů režiséra a scenáristy Denise Côteho vypráví příběh obyvatel zapadlé quebecké vesnice, kteří se vyrovnávají se smrtí tamního dvacetiletého chlapce (dost možná sebevraždou, pokud tedy nešlo o dost nešťastnou nehodu). V hlavní roli truchlící rodina pozůstalých a její sousedé, mrazivé prostředí kanadského venkova a duchové zemřelých, kteří začnou ke konci filmu vesnici zaplavovat.

Duchařskou tematikou prošpikovaný komorní snímek stojí na působivých (nicméně velmi skromných a strohých) obrazech a na vykreslení pochmurné nálady panující ve skomírající komunitě, která se sice nazývá soudržnou a pospolitou, leč ve skutečnosti ji v depresivní, odloučené a zamrzlé lokaci, kde mají místo spíš mrtví než živí, drží jen poslední zbytky vůle (a její uzavřenost a izolovanost ještě navíc aktivně přiživuje zpátečnická starostka). Atmosféru prostředí, v němž hraje prim sychravá zima a chladný vítr, přitom velmi efektivně podmalovává adekvátně ponurá zrnitá kamera (natáčelo se na 16mm film) a zdařilá práce se zvukem.

Antologie města duchů (Ghost Town Anthology) – Recenze
Zdroj fotek: filmeurope.cz

Denis Côte, jak má ostatně ve zvyku, nejde v ničem divákovi příliš naproti, a Antologie města duchů je tudíž v jeho podání velmi křehkým, nenápadným, ale i divácky nesmírně náročným snímkem vyprávěným v bloumavě kontemplativním tempu, jenž spíš než jako film s nějakými postavami a dějem funguje jako jednoduchý myšlenkový koncept, převedený do vizuální metaforické podoby. Rozhodně však nejde o horor, jak by se mnozí mohli vzhledem k jeho námětu chybně domnívat – film sice pracuje s určitým napětím a vyskytují se v něm duchové (zřejmě proto, že vnímání času ztratí pro truchlící obyvatele po prožité tragické události smysl a tudíž se setře hranice mezi současností a minulostí), leč o žánrové prvky se jen letmo otírá a vážně nehrozí, že byste se u něj třeba báli nebo lekali. O to se jeho tvůrce ostatně ani nesnaží, spíš mu jde o zachycení určitých emocí a motivů týkajících se různých forem strachu a překonávání smutku ze ztráty.

Dalšími výraznými motivy jsou třeba samota, vyrovnávání se s minulostí a s okolním světem, strach z jinakosti a z novot, jež se na území řízeném tradicí a zavedenými zvyklostmi zavádějí jen velmi těžko, i vztah venkova a měst, potažmo Kanady a USA. Prakticky si dění ve filmu můžete i jakkoli interpretovat podle sebe, akorát zůstává otázkou, nakolik to stojí za to – jde totiž o snímek divácky poměrně nevděčný, emocionálně odměřený a myšlenkově nepříliš složitý, jehož pointa pravděpodobně jinak dosti vláčný, nezáživný a nedějový průběh filmu každému nevynahradí.




Žádné komentáře:

Okomentovat