Stránky

29. 2. 2024

Duna: Část druhá (Dune: Part Two) – Recenze – 80%

Druhá část filmové adaptace slavného sci-fi románu Franka Herberta navazuje tam, kde před dvěma a půl roky skončila první Duna. Paul (Timothée Chalamet) a jeho matka Jessica (Rebecca Ferguson) unikli zákeřnému atentátu na jejich rod a nalezli útočiště mezi Fremeny, obyvateli pouštní planety Arrakis. Tam jim dělá společnost kromě písečných bouří a obřích pouštních červů zejména vůdce jednoho z domorodých kmenů zvaný Stilgar (Javier Bardem) a mladá Fremenka jménem Chani (Zendaya), kteří Paulovi pomáhají stát se jedním z nich. Pro ateistickou část Fremenů je Paul pouhý cizinec, k němuž si pozvolna nacházejí cestu, leč mnozí náboženští fanatici v něm vidí spasitele a proroka, jehož příchod byl předpovězen v dávných legendách. Paulovi jde ale hlavně o dosáhnutí pomsty vůči spiklencům Imperátorovi (Christopher Walken) a baronu Harkonnenovi (Stellan Skarsgård), kteří jsou za vyvraždění jeho otce a přátel zodpovědní.

Duna: Část druhá (Dune: Part Two) – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment
 

Režisér a scenárista Denis Villeneuve má tentokrát více co vyprávět, neb již nemusí trávit tolik času na rozsáhlých expozicích představujících divákům jednotlivé postavy i zákonitosti komplexního světa řízeného představiteli moci v rozsáhlém galaktickém impériu. Konečně tak naplno vyplouvá na povrch příběh mladého bojovníka-vizionáře obdařeného darem nahlížet do budoucnosti, jenž přijme úlohu vyvoleného mesiáše za cenu toho, že jeho činy nejspíš jednou eskalují svatou válkou vedenou početnými následovateli v jeho jménu, která bude mít za následek smrt miliardy lidí, a kterou si sám rozhodně nepřeje, leč zároveň jí není schopen zabránit. Navzdory tomu, že Villeneuve hojně vypráví obrazem a dialogy často omezuje na tezovité deklamování jen těch nejnutnějších informací, tak je příběh filmu i jeho široký přesah srozumitelný i pro diváky neznalé knižní předlohy, což je v případě této adaptace její velkou devizou.

Snaha dovyprávět celý zbytek monumentálního románu a nevynechat nic podstatného nicméně místy vede k vypravěčské překotnosti, s níž jsou překlenovány některé naznačené dějové pasáže, u nichž není prostor je pořádně rozehrát. Proměny ve vztazích postav a v jejich chování tak chvílemi vyznívají zkratkovitě, některé potenciálně atraktivní okamžiky jako kupříkladu Paulův trénink na jízdu na pouštních červech jsou odbyty jediným dialogem, a když je Paul vyslán na cestu do nebezpečné pouště, tak jeho putování v podstatě skončí dřív, než začne. Oproti tomu jsou do příběhu začleněny okrajové vedlejší postavy (např. Margot Fenring, členka sesterstva Bene Gesserit v podání herečky Léy Seydoux), které kdyby se vynechaly, tak by to na děj filmu nemělo žádný vliv. 

Duna: Část druhá (Dune: Part Two) – Recenze

Audiovizuálně je Duna: Část druhá stejně strhující jako část první, disponuje epochální výpravou, spoustou digitálních triků a do morku kostí pronikajícím dunivým hudebním doprovodem od Hanse Zimmera. Zároveň ale pracuje s omezenou barevnou paletou, kvůli čemuž se film po čase stane obrazově poněkud jednotvárným, a také nepříliš velkým množstvím akce, v níž obyčejné souboje jeden na jednoho vyznívají působivěji než zdánlivě epické sekvence zahrnující jízdu na obřích červech, které kvůli vše překrývajícím haldám vířícího písku tolik nevyniknou. Největší intenzitu tak lze paradoxně cítit spíše z méně okázalých scén, jimž vévodí herecké výkony, zejména když sebevědomý Paul vede proslov ke fremenským vůdcům nebo když se Jessica chystá k požití jedovaté vody života před stařičkou matriarchou. 

Stejně jako v předchozí Duně nicméně platí, že špičková úroveň technického zpracování se příliš nepotkává s emocionálním uspokojením. Postavy zdárně zastávají určité symbolické funkce vhodné pro interpretační rozbory, ale jako bytosti z masa a kostí se v mnoha případech jeví bezkrevně a soucítit s nimi je obtížné. Výjimku představuje Stilgar ztvárněný Javierem Bardemem, jehož živelný, emocemi zalitý a občasnými záblesky humoru doprovázený projev vyniká v kontrastu s dramatickou vážností všeho ostatního. Opakem k němu je skoro až hypnotizující Austin Butler v roli psychopatického zabijáka a synovce barona Harkonnena, jehož chladnokrevnost a neochvějnost podtrhují černobíle stylizované scény, v nichž je jeho postava divákům představena. 

Duna: Část druhá (Dune: Part Two) – Recenze

Těžko si představit, že by Duna: Část druhá neoslovila někoho, komu se líbila už první Duna. Denis Villeneuve zručně převedl mnohovrstevnatou a významově i dějově komplikovanou románovou předlohu do unikátní filmové podoby poctivého blockbusteru, jenž nestojí jen na akčních atrakcích a předpokládá, že jeho publiku nebude třeba vše doslovně vysvětlovat. Navzdory výtkám ohledně absence emocionálního vztahu k postavám a občasným nedostatkům ve fragmentovaném vyprávění jde o působivé a hvězdně obsazené monumentální dílo, v němž si lze užít každou jeho složku od netriviálního příběhu přes detailní kostýmy a velkolepé lokace až po vydatnou atmosféru.

 




Žádné komentáře:

Okomentovat