Občanská válka (Civil War) – Recenze – 60%

Americko-britský film Občanská válka natočil režisér a scenárista Alex Garland (Ex Machina, Men), jenž v něm vypráví o alternativní verzi Spojených států amerických, z nichž se stala fašistická země vedená prezidentem-diktátorem, rozštěpená do několika znepřátelených táborů, které jsou spolu v otevřeném válečném konfliktu. Na hrůzné výjevy v kdysi demokratickém státě, jehož zcela pohltila bestiální vlna bratrovražedného násilí, militantního nacionalismu a amorální krutosti, film nahlíží z perspektivy čtveřice novinářů a válečných fotografů, kteří se společně vydávají v autě na dlouhou cestu skrz válečnou zónu do Washingtonu s cílem získat od prezidenta exkluzivní rozhovor dřív, než ho zajmou a nejspíš i popraví vojenské složky separatistů.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Hlavními hrdiny jsou fotoreportérka Lee (Kirsten Dunst) a její kolega, novinář Joel (Wagner Moura), k nimž se na jejich nebezpečnou pouť vstříc válečné frontě přidají seniorní žurnalista Sammy (Stephen McKinley Henderson) a mladá ambiciózní fotografka Jessie (Cailee Spaeny). Jejich postavy naplňují různorodé novinářské archetypy – zkušená, cynická a mírně vyhořelá veteránka, její smyslem pro humor vybavený parťák vyhledávající adrenalinové situace, stárnoucí mentor udílející rady a talentovaná, leč také naivní a pro práci ve válečném terénu nekvalifikovaná začátečnice. Společně se po vzoru Apokalypsy vydávají na cestu vydlážděnou válečnými hrůzami do „srdce temnoty“. Garland se tak vrací k motivu strastiplného putování s nejistým koncem, s nímž pracoval už ve svém sci-fi Anihilace a také ve filmech 28 dní poté a Sunshine, k nimž napsal scénář.

Snímek Občanská válka tudíž spadá do žánru road movie, jehož typickým specifikem je filmové vyprávění s meandrovitou strukturou založenou na postupném vršení různých epizodických příhod. Ty však v Občanské válce nejsou nijak zvlášť provázané a prakticky na sebe nereagují, pročež mnohdy působí strojeně. V jednu chvíli kupříkladu hrdinové přijedou do městečka, které se ze všech sil snaží válku ignorovat a nenechat si tak narušit uměle udržovanou idylku, zatímco za hranicemi obce se věší a upalují lidí, obyvatelé domů střílejí po kolemjedoucích vozech a po okolí řádí psychopati, kteří jsou samozvanými soudci i katy. Film nabízí v podstatě průřez občanskou válkou, od každého něco. S každou další etapou nicméně zapomíná na tu předešlou, k čemuž přispívá i to, že jeho postavy se spolu o událostech, které společně zažívají, prakticky vůbec nebaví. 

Celým filmem se tak vine podivná rozpolcenost. Skrze syrovou realističnost (intenzivní zvuková složka, ticho narušované vzdálenými výstřely, kamera neuhýbající před brutalitou) se Občanská válka na jednu stranu snaží fyzicky i emocionálně zapůsobit (a některé scény či výjevy skutečně působivé jsou), na druhou stranu ale diváky prostřednictvím svých postav nabádá k nutnosti vytvořit si od těchto prožitků odstup, sledovat dění objektivně a s jistou dávkou cynismu. Film sice zdánlivě vypovídá o novinářské etice ve válečných zónách, přitom v něm ale zaznívá, že profesionální fotožurnalista by si morální otázky pro zachování duševního klidu klást neměl. A na to, že Občanská válka zpracovává dosti ožehavé politické téma, de facto reagující na ideologické konflikty v současné Americe, tak je až překvapivě nepolitická. 

Ve filmu cíleně nepadnou žádná konkrétní jména, bojující strany a jejich motivace či pravomoci nikdy nejsou jasně definovány a pozadí toho, jak a proč k občanské válce vlastně došlo, je záměrně neurčité. Garland naschvál staví vznik konfliktu na nepříliš pravděpodobných až absurdních předpokladech, jež před diváky předkládá víceméně nahodile a útržkovitě – třeba na tom, že by prezident zrušil FBI a rozpustil tudíž významnou bezpečnostní instituci, nebo že by státy Kalifornie a Texas vytvořily koalici. Film tak není ani tolik varováním „nedopusťme, aby se toto stalo“, jako spíš od reality oproštěnou žánrovou podívanou vystavěnou na sugestivních obrazech a na poněkud kulhající metafoře názorově rozdělené společnosti. 

Od realističnosti snímek uhýbá i v závěru zasazeném do Washingtonu – přestože v něm vrcholí válečná vřava včetně tanků, vrtulníků a bazuk, tak město je (s výjimkou zdemolovaného Lincolnova památníku) až podivuhodně netknuté. Úsměvně v negativním slova smyslu vyznívá též chování mladé fotografky Jessie, která zachycuje moderní válku na klasický negativ starým fotoaparátem a film pak vyvolává doslova na koleni. Film kvůli ní místy vyznívá jako příběh o tom, jak začínající fotoreportérka svou přítomností a neuváženým zbrklým jednáním opakovaně přispěje k úmrtí několika lidí. 

Z hlediska stylu se Alex Garland rozhodl nejít cestou dokumentárního snímání, které by sedělo k perspektivě válečných reportérů, nýbrž cestou naleštěného akčního spektáklu, v němž jsou scény přestřelek pouze místy prokládány černobílými fotografiemi, které protagonisté průběžně pořizují (což je hezký nápad). Akční sekvence hodně sází na efekt (ostatně jako celý film), nicméně jakkoli výraznější filmařskou virtuozitou či inscenační invencí nepřekypují. Nejzdařilejší jsou tak na celém filmu kromě atmosféry některých specifických výjevů konzistentně výtečné herecké výkony všech zúčastněných. Kromě těch již zmíněných stojí za vyzdvihnutí i vynikající Jesse Plemons v okrajové roli, jenž má na svědomí jednu z nejpamátnějších a nejtísnivějších scén filmu. 

Pro Američany může Občanská válka skýtat silný zážitek tím, že události známé z válečných konfliktů na Blízkém východě, ve východní Evropě nebo v jiné více či méně vzdálené lokaci (např. sebevražedné atentátníky nebo uprchlické tábory) přesouvá na jejich domácí půdu, do důvěrně známého prostředí. Svou apokalyptickou vizí zpustošené Ameriky a společnosti ve fatálním rozkladu snímek kromě toho jistě zapůsobí i na jiné publikum. Jinak mu ale schází hloubka, neb motivy vybízející k určitému myšlenkovému přesahu jsou v něm často zpracovány pouze polovičatě a vyznívají naprázdno. Po filmu tak zůstávají nejasnosti ohledně toho, k čemu se vlastně chtěl Alex Garland svým počinem vyjádřit, a také pocity úzkosti z několika intenzivních komorních scén a z akčních sekvencí, jež si nekladou za cíl být zábavné, ale právě naopak ponuré a skličující.