Poberta – Recenze – 70%

Český snímek Poberta je hraným celovečerním debutem filmaře Ondřeje Hudečka, jenž předtím natočil mimo jiné sportovní dokument Pásky z Nagana a krátkometrážní film Furiant, za nějž obdržel řadu ocenění včetně Zvláštní ceny poroty na festivalu v Sundance a také Českého lva za nejlepší studentský film. Jeho nejnovější počin míchá kriminální sociální tragikomedii ze současného jihomoravského maloměsta s humornou reflexí covidové pandemie, přičemž osudy svých fiktivních hrdinů propojuje se skutečnými medializovanými událostmi. Zabývá se tudíž postavami, které se snaží odrazit ode dna, a zároveň tematizuje typicky českou náturu a mentalitu v období nepohodlných karanténních opatření.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Hlavním hrdinou je vůdce zlodějské party zvaný Lupyn (Matyáš Řezníček), který se po jedné nepodařené loupeži ocitne na rozdíl od svých kumpánů ve vězení. Na počátku covidové epidemie je předčasně propuštěn – věznice se potýká s nedostatkem dozorců, které skolil virus. Na svobodě je nucen nosit roušku, udržovat bezpečný odstup a dodržovat zákaz shromažďování. Potřebuje peníze, ale sehnat čestnou práci je složité, zvlášť se záznamem v trestním rejstříku a s pověstí vyhlášeného zlodějíčka. Pak ale lokálním podnikatelům kvůli narůstajícím karanténním uzavírkám začnou kolabovat obchody. Souhrou několika okolností se z Lupyna a jeho party stanou žádaní pomocníci, které si začnou ostatní najímat, aby jim vykrádali sklady a provozovny, aby pak mohli za krádež neprodejného zboží získat finanční náhradu od pojišťovny – a zachránili si tak živnost.

Do děje každopádně vstupují i další vedlejší postavy. O „spásné“ krádeže se začne zajímat místní mafiánský velkopodnikatel (Stanislav Majer), jenž si na krachující podniky svých sousedů brousil zuby, a Lupynovy loupežné akce jsou mu tím pádem trnem v oku. Na stopě zlodějské bandě je i horlivý policista (Václav Neužil), k němuž chová Lupyn osobní antipatii, tím spíš, když se dotyčný strážce zákona stane novým přítelem jeho starostlivé matky (Eva Vrbková) a začne s ním bydlet pod jednou střechou. Lupynova ilegální činnost může potenciálně ohrozit i jeho cosi-jako-bývalou-přítelkyni (Denisa Barešová), která měla kdysi sílu se vymanit ze zmaru své domoviny a odletět do Kanady, leč musela se vrátit kvůli nutnosti starat se o nemohoucího dědu. Za padouchy jsou tu zejména boháči a policisté, nicméně snímek nikdy nesklouzává ke karikatuře nebo zjednodušování. 

Právě práce s postavami představuje jeden z nejvýraznějších aspektů, jimiž film Poberta vyniká. Pomáhá mu v tom důraz na autentické lokace od venkovských exteriérů po realisticky ošuntělé interiéry, srozumitelný vývoj motivací a charakteru jednotlivých hrdinů a jejich věrohodná vzájemná interakce i lpění na detailech, jako je třeba úroveň a kvalita hygienických pomůcek – mocenskou hierarchii i sociální zázemí postav tak definuje například i to, jestli nosí přes ústa výkonné respirátory nebo podomácku sešité roušky. Druhým výrazným aspektem je zachycení atmosféry doby covidu a nouzového stavu a rétoriky různých skupin občanů včetně popíračů a anti-rouškařů, spolu s odkazováním na reálná nařízení a některé obzvláště bizarní politické kauzy. Tato rovina zároveň tvoří hlavní komediální složku filmu. Druhým nejčastějším zdrojem humoru jsou pak rozmíšky mezi dalšími členy Lupynovy party (herecky je ztvárnili Filip Kaňkovský, Lukáš Příkazký a Petr Borovec), kteří se ve volných dnech scházejí kvůli společnému popíjení a kouření trávy. 

Byť je Poberta označován jako „heist“ komedie, tedy snímek spadající do žánru filmů o plánování a provádění loupeží, tak jde spíše o tragikomedii o pojišťovacích podvodech, která má i přes určitou míru nadsázky a jemné stylizace blíže k sociálním dramatům Jana Prušinovského, jako jsou Kobry a užovky nebo Chyby, s nimiž ostatně Poberta sdílí motiv předsudků a stigmatizace, se kterou se hlavní hrdina musí vyrovnávat. O české Dannyho parťáky tak nejde už jen kvůli tomu, že nájemní zlodějíčci v Pobertovi nemají své akce kdovíjak skvěle promyšlené a divákům se představují scénou, v níž v oprýskaném náklaďáku s akutním nedostatkem paliva kradou balíky sena, pronásledovaní jejich majitelem skrz kukuřičné pole. V tomto ohledu naplňovala odpovídající žánrové prvky o dost uspokojivěji loňská česká komedie ze školního prostředí High School Heist. 

Po technické stránce je Poberta natočen velmi zručně, když si odmyslíte pár detailů, jako jsou občasné logicky sporné situace nebo sporadicky nenavazující záběry. Diskutabilní je též moravský dialekt postav, jenž na sebe místy až příliš intenzivně upozorňuje, a lehce nadbytečná úloha vypravěče, jenž se příběhu marně snaží dodat baladistický a mýtický charakter. Zklamáním je až dění v posledních zhruba dvaceti minutách, v nichž se zápletka stupňovitě komplikuje a příběh trpí překombinováním, kvůli němuž zájem o postavy a jejich činy upadá, jelikož se divák začne ztrácet v následcích jednotlivých potenciálních scénářů, které mohou pro hrdiny filmu nastat. Anekdotický závěr snímku sluší, byť nezakryje pachuť z nepřehledného, lehce odbytého a tonálně rozklíženého vyvrcholení. 

To ovšem nijak neubírá na faktu, že Poberta velmi zručně směšuje zábavnou žánrovou podívanou s vrstevnatějšími aspekty, které uspokojí i náročnější diváky. Film zvládá dodat s přispěním padnoucí hudby i přesného střihu vtip i akci, přestože se soustředí převážně na postavy z nižších sociálních vrstev, které třou bídu s nouzí a snaží se všemi prostředky obejít špatně nastavený systém i výhružky posluhovačů obávaného městského gaunera. Předně jde však o zdařilý počin, jenž má šanci se zalíbit velkému segmentu domácího publika, jemuž je i skrze odkazy na specifika absurdity nedávné české covidové minulosti určen především.