Dřevorubec – Recenze – 40%

Česká romantická komedie Dřevorubec vypráví o třicetileté Janě (Pavla Gajdošíková), manažerce pražské firmy, která má vztah s jejím majitelem (Marek Lambora). Mylně se domnívá, že se budou brát, zatímco on by se jí ve skutečnosti spíš rád zbavil, aby ji mohl nahradit jinou milenkou – a proto využije toho, že Janin odcizený otec (Martin Pechlát) odchází po infarktu z vedení své neprosperující beskydské dřevařské firmy, tuto firmu od něj odkoupí a z Jany udělá její novou ředitelku. Jana je tudíž odklizena do Beskyd, aby přebrala podnik po otci, kterého roky neviděla, a samozřejmě nemá potuchy, jak to na pile chodí. Na druhou stranu se zde seznámí se statným, pohledným, citlivým, dobrosrdečným a starostlivým mladým horalem (Adam Vacula), jenž vysvlečen do půli těla staví holýma rukama roubenky a ve volném čase se stará o děti v dětském domově.

© Lukáš Marel / Bio Illusion

Film Dřevorubec využívá klasické schéma „ryba mimo svůj rybník“ i hromadu žánrových klišé, která začínají už tím, že Jana vyrazí do Beskyd ve světlých semišových botách s podpatky a na místě s nimi hned při vylézání z auta zahučí do bahna. Nedlouho poté s ní zahučí do bahna i traktor. Gagy se po určité době opakují, takže motiv různých řidičských karambolů způsobených mimo jiné tím, že Jana opakovaně nastupuje do aut po požití alkoholu, je tu využit rovnou několikrát. Jako správná česká komediální žena pochopitelně nedokáže ani zaparkovat tak, aby jí vedle stojící vozy nebránily v otevření dveří, a tak musí legračně vylézat ven skrz zadní kufr.

Po určité době však Jana překoná počáteční nepohodlí, stane se součástí kolektivu, naučí se štípat dříví a podlehne kouzlu malebné krajiny, což jde ruku v ruce s tím, že snímek vykresluje Beskydy jako folklorní utopii, kde všichni žijí v dřevěných chaloupkách a jedí halušky, kyselicu a frgále. Romantiku nabízí film Dřevorubec spíš tím, jak až pohádkově romantizuje prostředí příběhu i jeho rázovité obyvatele, než že by přicházel s kdovíjak vtahující romantickou zápletkou, která je přitom stejně prostá a stereotypní jako jeho styl humoru. Příběh je předvídatelný nejen co do finálního vyústění, ale i co do průběhu konkrétních scén. 

© Lukáš Marel / Bio Illusion

Děj filmu je vystavěn tak, aby obsahoval situace, které se s přihlédnutím k jeho námětu a žánru dají očekávat. Mnohdy přitom ale svévolně nakládá s chováním postav bez ohledu na realističnost daných situací. Ty by měly v ideálním případě působit „jako ze života“, přesto jsou však od skutečnosti odtrženy, stejně jako jejich leckteří aktéři. Například hned první den v nové pozici Jana vyhodí klíčového zaměstnance, protože spal na pracovní poradě, aniž by tušila, že celou předešlou noc obětavě dřel. Po jeho odchodu se firma pochopitelně začne ještě více rozpadat – dojde k tomu však jen proto, že nikdo z ostatních zaměstnanců přítomných na téže poradě necekne ani slůvkem o tom, že dotyčný je pro dřevařský podnik nepostradatelný, a neřekne nic na jeho obranu, přestože obhájit jej by bylo velmi snadné. 

Podobné logické lapsy způsobují místy zmatení ve smyslu určitých scén či v uvažování některých postav, jejichž motivace v řadě případů plavou na vodě. S výjimkou hlavní hrdinky, která se průběžně vyvíjí a díky solidnímu hereckému výkonu Pavly Gajdošíkové má i netriviální hloubku, jsou všichni ostatní zjednodušenými figurkami s průzračně definovanými vlastnostmi.

Kromě snaživého Martina Pechláta v roli Janina otce a alkoholika, jenž se po uvědomění vlastní smrtelnosti pokouší napravit ztracený vztah se svou dcerou, disponuje nejpozoruhodnější postavou třiaosmdesátiletá herečka Viera Pavlíková, která svým vzhledem i dikcí připomíná laskavé pohádkové babičky kořenářky, leč současně u sebe doma provozuje ubytování přes Booking. V kontrastu k Adamu Vaculovi v roli atraktivního světce a splněného snu mnoha žen (který ani nepije a jeho nejlepším kamarádem je sedmiletý kluk) jsou pak negativní až karikaturní postavy Lamborova proradného podnikatele a jeho nesnesitelně otravné a naivně tupé nové známosti v podání Michaely Petřekové. 

© Lukáš Marel / Bio Illusion

K řešení různých vážnějších témat, konfliktů i nedorozumění snímek přistupuje stejně zjednodušeně jako k vykreslení rozdílu v povrchním a prázdném korporátním životu v Praze oproti idylickému, naplňujícímu a ozdravnému pobytu v lůně beskydského venkova. Ať už se to týká nejasné budoucnosti dřevařské firmy, partnerských rozepří, nápravy potrhaných rodinných vztahů nebo alkoholismu Janina otce (v podstatě mu stačí jednou říct, aby přestal, a ono to okamžitě zafunguje). Všechno se až zázračně vyřeší způsobem, který opravdu nemá daleko k pohádkám nebo k magickému realismu. 

Díky této pozitivitě a bezelstnosti je však Dřevorubec navzdory režijním a scenáristickým výtkám paradoxně doposud nejlepším celovečerním počinem režiséra a scenáristy Petra Zahrádky, na čemž má podíl ten fakt, že jeho předešlé komediální snímky jako Chlap na střídačku, Jak se nám to mohlo stát!? nebo Doktor Martin: Záhada v Beskydech byly znatelně horší, leckdy až útrpně příšerné. Oproti nim vyloženě oddechový, nenáročný a šablonovitě konvenční Dřevorubec alespoň neurazí. Romance i humoru sice obsahuje poskrovnu a nijak zvlášť jimi nezapůsobí, nicméně mohlo být i mnohem hůř.