Stránky

14. 1. 2014

Zlodějka knih (The Book Thief) – Recenze – 50%

Americká adaptace stejnojmenného románu australského spisovatele Markuse Zusaka vypráví o zhruba dvanáctileté dívce Liesel (Sophie Nélisse), která se těsně před druhou světovou válkou dostane v Německu do pěstounské rodiny – její matka je totiž komunistka. Na malém městě se spřátelí se spolužákem, učí se číst (knihy si bez dovolení „půjčuje“ ze starostova domu, kde mají velkou knihovnu, proto ten název) a pomáhá svým náhradním rodičům schovávat před nacisty židovského mladíka (něco jako v Musíme si pomáhat).

Zlodějka Knih - Liesel

Neútěšné drama natočil Brian Percival, který má za sebou bohatou televizní a seriálovou tvorbu (Panství Downton) a zvládá bez problému vtisknout snímku dobovou atmosféru, motivovat herce k dobrým hereckým výkonům (především Geoffrey Rush a Emily Watson v rolích pěstounů jsou vyloženě skvělí) a natočit film patřičně výpravně a vizuálně líbivě. O tom žádná.

Problém ale vidím v tom, že Zlodějka knih se bere neuvěřitelně vážně a je až přehnaně seriózní a příšerně patetická, přičemž bohatě splétá motivy jako je láska, osud, válka, smrt a podobně. Např. hned ve druhé minutě jsme svědky toho, jak před očima hlavní hrdinky umírá její malý bratříček. Snímek je velmi depresivní a při dolování emocí z diváka tlačí na pilu tak, že ve výsledku máte nutkání se těm smutným událostem spíš smát, než u nich plakat. Vlastně jsem byl ještě docela rád, když došlo k jediné veselé scénce z celého filmu, a to když Geoffrey Rush nanosí do sklepa sníh, aby si mohli s Liesel a s tím židovským mladíkem (který pochopitelně nesmí vystrčit nos z domu) postavit sněhuláka a koulovat se. Náhlý závan optimismu je však vzápětí vystřídán další náloží těžkého tragična.

Film začíná slovy vypravěče, kterým je Smrťák. Na začátku řekne něco o tom, že „Nikdo nežije věčně“, a pak se ozve s nějakým ironickým komentářem jednou za půl hodiny. Ke konci, když Hitler bombarduje nějaké město, říká: „Té noci jsem byl Hitlerovým nejvěrnějším služebníkem.“ Podobné průpovídky se ale svým stylem do zbytku filmu vůbec nehodí a neobsahují nic, co by ospravedlnilo jejich existenci (kromě toho, že na konci vám vyslepičí hlavní poselství filmu).

Zlodějka Knih - S Geoffreym Rushem

Postavy mezi sebou celou dobu mluví anglicky. S tím bych neměl problém. Nicméně, mluví anglicky se zřetelným německým přízvukem a občas nějaký ten dialog proloží výrazy typu „ja“ či „nein“, což je dost komické/rušivé a pokud to byl záměr, tak mi zásadně uniká jeho smysl.

Další problém mám s tempem snímku, které je poměrně dost loudavé a nijak obsáhlý děj se táhne jak nudle přes dvě hodiny. Krom jediné napínavé sekvence a brutálně přehnaně dojemného závěru je navíc film příliš nevýrazný a takový nemastný, neslaný. Částečně za to může hlavní hrdinka, která je nezajímavá a málomluvná šedá myška (mladá herečka, která ji hraje, rozhodně špatná není, na její výkon si nestěžuji) a částečně klišovitý příběh, který kombinuje obvyklé propriety dramat z období války s dětskými hrdiny.

Zlodějka knih je konzistentní a drží pohromadě a jistě v sobě skrývá silný příběh, který je však podán v tuctovém a nebývale chladném filmu. Po technické stránce není moc co vytýkat, kategorie jako kostýmy, kamera i hudba (John Williams) jsou naprosto v pořádku, ale po stránce obsahové a především realizační už by se nemálo připomínek našlo. Věřím však, že spousta diváků tvůrcům tohoto filmu skočí na špek a opravdu si budou myslet, že jde o maximálně důležitý film, který se vyjadřuje ke hrůzám války a k lidskému utrpení a upřímně se u něj dojmou a popláčou si u něj.



Žádné komentáře:

Okomentovat