Stránky

16. 7. 2014

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes) – Recenze – 80%

Úsvit planety opic je pokračováním tři roky starého Zrození planet opic, které bylo pro změnu prequelem Planety opic z roku 1968. Jeho děj se odehrává deset let po událostech předchozího filmu, na jehož konci se po celém světě rozšířil zhoubný virus a zlikvidoval drtivou většinu lidské populace. Přeživší lidé, geneticky odolní vůči účinkům viru, přežívají v USA ve společenství v post-apokalyptickém San Franciscu, přičemž nedaleko v lesích a džungli žijí ve vlastní tlupě inteligentní opice. Právě na jejich území se nachází bývalá vodní elektrárna, díky níž by mělo lidstvo možnost přísunu elektrické energie. To se ale neobejde bez konfliktu…

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes) – Recenze

Zásadním rozdílem oproti Zrození planety opic je ten fakt, že hlavními hrdiny už definitivně nejsou lidé, ale opice (což film dává najevo mimo jiné tím, že začíná i končí detailním záběrem do opičích očí). Nejdůležitější postavou z řad lidí je technik Malcolm (Jason Clarke), jehož význam v ději je sice zásadní, ale i tak bledne a upadá do nezajímavého pozadí ve srovnání s výraznými jedinci ze šimpanzí tlupy, a zejména pak s impozantním charakterem vůdce lidoopů, Caesarem. Digitální opičáci už ve filmu neslouží jen k přehlídce dokonalých počítačových triků a k impozantní ukázce hyper-realistické animace, ale jsou plnohodnotnými postavami, se kterými se divák ztotožňuje, soucítí s nimi, dojímá se s nimi, prožívá s nimi jejich emoce a rozumí jim. To samé se sice v menším měřítku povedlo u těch samých opic už v předchozím filmu, ale v tomto snímku je jich mnohem víc, jsou ještě psychologicky propracovanější, inteligentnější a hlavně nejsou mezi sebou zaměnitelné, jak díky detailní obličejové mimice, tak díky vlastním ojedinělým osobnostem (a případně i díky vzhledu – občas je některá opice jiného druhu, nebo má alespoň nějaký výrazný šrám či jizvu, aby šla odlišit od ostatních). Je to poměrně výrazný posun o kus dál jak ve stylu vyprávění příběhu (skrze postavy, kterými nejsou lidé), tak co do kvality digitálních efektů, bez nichž by film samozřejmě nefungoval, a které jsou opravdu na mimořádně vysoké úrovni. Andy Serkis (v roli Caesara, navlečený do apartního kostýmku na snímání pohybů) by měl konečně dostat nějakou cenu za herectví.

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes) – Recenze

Ze začátku je ten pohled na tlupu inteligentních šimpanzů poněkud srandovní a je potřeba si na něj dlouze zvykat. Jednotliví jedinci spolu sice pořád často komunikují posunky a využívají řeč těla, ale přitom naprostá většina z nich umí normálně mluvit, takže si občas i něco navzájem řeknou (a pak hlavně, když musejí mluvit s lidmi). Obývají část lesa, kde si vystavěli poměrně sofistikovaná obydlí, kde mají své rodiny a chrání si území pomocí ručně vyrobených oštěpů. Mají něco jako školu, kde se zřejmě učí i trochu psát a číst (např. mají na skále křídou napsaná jakási jednoduchá pravidla, kterými se jako společnost řídí). A také mají koně a jezdí na nich. Ze začátku je to legrační, ale po čase si na to zvyknete.

Také je zajímavé sledovat, jak jejich společnost koresponduje se společenstvím lidí přežívajících v San Franciscu. Prioritním zájmem uvědomělého stratéga Caesara je zachování míru, ochrana rodiny a snaha o bezproblémovou mezidruhovou komunikaci, což se ztotožňuje i s cíli Malcolma. Mezi šimpanzi se ale nachází i zatrpklý a zahořklý jedinec Koba, v němž zkušenost s lidmi zanechala pouze nenávist a agresi, a ten coby samotář bez rodiny vidí nekompromisní válečný konflikt jako jediné východisko. Jeho postava koresponduje s vůdcem lidí Dreyfusem (Gary Oldman), který by kvůli vidině elektrické energie nešel pro palnou zbraň a násilí daleko, nebýt Malcolma a jeho snahy o navázání kontaktu s Caesarem humanitnější cestou.

Úsvit planety opic (Dawn of the Planet of the Apes) – Recenze

Film natočil Matt Reeves, režisér Monstra (Cloverfieldu) či amerického remaku upírského sociálního hororu Ať vejde ten pravý. Nedělá mu nejmenší problém vést herce, snímat velmi efektně akční scény (hodně je využíván steadycam), vyprávět příběh plynule bez škobrtání a dávkovat emoce v akurátních dávkách. Úsvit planety opic je inteligentním sci-fi, jeho děj je chytrý (dva ze tří scénáristů pracovali i na předchozím filmu) a vydrží celou dobu strhávat a upoutávat divákovu pozornost, ať už zvraty nebo geniálním technickým zpracováním. Je trochu škoda, že ke konci přestane gradovat a neskončí nikterak epicky, naopak si našlápne k dalšímu pokračování, které má Matt Reeves předběžně naplánované na rok 2016. Ale jinak je to velice vydařená záležitost, kterou lze jedině doporučit, hlavně příznivcům chlupatých zvířátek. A příznivcům chlupatých zvířátek s kulomety.

Je zajímavé, jak se toto léto žánru sci-fi nebývale daří. Hollywood sype z rukávu samé inteligentní, vyspělé a sofistikované kousky, viz. poslední X-Men či Na hraně zítřka. Úsvit planety opic z tohoto příjemného trendu nevybočuje a vůbec se celá tato restartovaná série vyvíjí slibně – přinejmenším vzhledem k událostem na konci filmu je rozhodně na co se do budoucna těšit.


Žádné komentáře:

Okomentovat