Stránky

26. 10. 2014

Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars) – Recenze – 60%

Drama Davida Cronenberga Mapy ke hvězdám se odehrává v Los Angeles v Hollywoodu, kde se mimo jiné nacházejí tito:

  • Filmová herečka Havana (Julianne Moore), prahnoucí po velké a uznávané roli, kvůli které neváhá souložit s režiséry, producenty a kdekým dalším. Trpí traumaty z toho, že její matka (slavná herečka) ji v dětství pohlavně zneužívala.
  • Psychoterapeut hollywoodských celebrit a autor motivačních knih a pořadů Stanford (John Cusack) a jeho žena (Olivia Williams), jejichž syn Benji je vycházející dětskou hvězdou, proslavenou z dementního, leč úspěšného sitcomu. Je to rozmazlený fracek, který ve svých třinácti letech navštěvuje noční kluby, kde se s jemu podobnými baví o sexu, a od devíti let je na protidrogové léčbě. Celou rodinu doplňuje jeho osmnáctiletá sestra Agatha (Mia Wasikowska), žijící v izolaci od příbuzných na opačném konci Ameriky od té doby, kdy v dětství úmyslně podpálila rodný dům.
  • Šofér limuzíny Jerome (Robert Pattinson).
 
Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Děj je v zásadě založený na tom, že Agathu už kvůli plnoletosti nemohou dál držet v ústavu, kde se léčila z pyromanie, takže se vydá vyhledat svou rodinu, aby se jí mohla omluvit a případně dala věci do pořádku. Nechá se zaměstnat u Havany jako její osobní asistentka, díky čemuž se její rodiče dozví o jejím příjezdu, neboť Stanford je Havaniným terapeutem. A nic dobrého z toho nevyplyne.

Všechny důležité postavy v tomto filmu jsou v lepším případě psychopati, v horším případě nebezpeční psychopati trpící sebedestruktivními sklony, halucinacemi a bizarními výkyvy v chování (a je to tak padesát na padesát). Všichni mají nějaká sžírající traumata, všichni navštěvují psychiatry a psychology, všichni jsou arogantní od hlavy k patě a neupřímně schovávají své skutečné emoce za profesionální hradbu pečlivě vystavěné přetvářky. Pak se diví, když najednou z nevysvětlitelných důvodů dostanou hysterický panický záchvat, nebo když se jim zničehonic začne zjevovat duch mrtvé holčičky, případně duch mrtvé matky. Všichni jsou od prvního pohledu vrcholně nesympatičtí, pokrytečtí a lačnící po slávě, úspěchu a uznání bez ohledu na okolí, příbuzné, přátele a vlastní důstojnost.

Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars) – Recenze

Mohlo by se zdát, že Mapy ke hvězdám jsou satirou na Hollywood. Není to zas až tak pravda. Satirických momentů tu je poskrovnu (spíš se skrývají v dialozích) a většina toho okázalého hnusu, manipulace a psychologické zvrácenosti je zkrátka příliš okatá na to, aby mohla být úspěšnou satirou či parodií. Spíš jde o vztahové drama o několika nepříjemných až odpudivých charakterech, pro něž je L. A. naprosto vhodnou kulisou, interpretovatelnou coby svět deziluze a falešnosti, ale to je tak všechno. Sledovat ty zoufalé, cynické a do morku kosti prohnilé postavy není ani trochu zábavné a Mapy ke hvězdám ani nemají působit vtipně, spíš vyvolávají pocity deprese. Osudy hrdinů jsou ve výsledku smutné a místy absurdní a podivné, pobavení však nenabízejí.

David Cronenberg i tentokrát úspěšně pracuje s motivem sebedestruktivity a emocionálního odcizení, ale nesnaží se prvoplánově šokovat nechutnostmi jako ve svých starších filmech (Moucha, Videodrome) nebo otevřeností nevšedního námětu, ať už šlo o ztracené existence, které vzrušovaly autonehody ve snímku Crash, či o nutkavou potřebu prožívat při sexu fyzickou bolest v Nebezpečné metodě. Hnacím motorem Map ke hvězdám je spalující touha po úspěchu a slávě, vydobytých za každou cenu, a to, jaký vliv na jednotlivé postavy tato touha má. Ke konci bohužel snímek poleví a rozbředne – to když se některé postavy začnou chovat zcela nelogicky i vzhledem ke svému mentálnímu stavu a film se je nepřirozeně snaží natlačit do slepých uliček, odkud není návratu, a dělá to hrozně neohrabaně a zkratkovitě.

Mapy ke hvězdám (Maps to the Stars) – Recenze

Herci své nesympatické lidské zrůdičky s přehledem zvládají. Vynikající je Julianne Moore, která je místy skutečně odpudivá, nepříjemná a zákeřná až k nesnesení. O postavě Johna Cusacka bych chtěl vidět celý film – ten totiž jako jediný působí dojmem, že to má v hlavě srovnané a uvažuje racionálně. Oproti tomu Mia Wasikowska si mohla s rolí rozverné dívky s poruchou osobnosti a s vlastnostmi tlakového hrnce, který může každou chvíli vybuchnout, trochu víc pohrát a vtisknout jí znatelnější auru nepředvídatelnosti a potenciální nebezpečnosti. Nejméně výrazný je nakonec Robert Pattinson, který není zajímavý pro změnu vůbec ničím. Svůj účel ve filmu sice splní, ale jinak jde o velmi okrajovou a spíš doplňkovou postavu s minimem prostoru a počtem výrazných a snadno zapamatovatelných scén (kterých je ostatně v celém filmu podezřele málo).

Kolem a kolem je to vlastně povedené drama, pokud tedy budete mít náladu na cronenbergovsky chladnou a ponurou atmosféru sdílenou ve společnosti prvotřídních pošuků, které je snadné nenávidět. Na starší režisérovu tvorbu Mapy ke hvězdám však nemají a ani nedrží tak dobře pohromadě, jako jeho „nové“ filmy, jako jsou Dějiny násilí či Východní přísliby. Ale zas jsou o poznání lepší než Cosmopolis.


Žádné komentáře:

Okomentovat