Stránky

11. 3. 2015

Vzkříšení démona (The Lazarus Effect) – Recenze – 40%

Originální název amerického hororu Vzkříšení démona odkazuje na Svatého Lazara, jenž byl, jak se tvrdí v Novém zákoně, zázračně oživen Ježíšem čtyři dny po své smrti. Po něčem podobném prahnou hrdinové tohoto filmu – je jimi skupinka zhruba pěti vědců vyvíjejících chemické sérum, jenž by mělo být schopné přivést mrtvé zpět k životu (třeba když v nemocnici na operačním sále zemře pacient). Úspěšně tuto látku otestují na mrtvém psovi a opájí se svým úspěchem, přestože se ten pes po pár dnech začne chovat hodně divně.

Zlom nastane v okamžiku, kdy při dalším pokusu na jiném psovi elektrický proud zabije vedoucí projektu Zoe (Olivia Wilde) a její partner Frank (Mark Duplass) se rozhodne použít sérum přímo na ní. Sice ji tím zachrání, ale Zoe už není jako dřív. Nejen že jí zčernají duhovky, získá schopnost telepatie a telekineze a začnou ji sžírat děsivé vidiny a traumata, ale navíc začne své kolegy postupně zabíjet. Spolu s ní totiž bylo oživeno nepředstavitelné zlo pocházející z pekel…
 
Vzkříšení démona (The Lazarus Effect) – Recenze
Zdroj fotek: bontonfilm.cz

K zabití a zmrtvýchvstání Zoe dojde zhruba v polovině filmu a tím, co tomu předchází, je potřeba se s trochou námahy prokousat. Je tedy nutné vydržet obligátní představování postav, načrtnutí vztahů mezi nimi a problémů, které řeší s finančními granty a s univerzitou zaštiťující jejich projekt, pak bohužel nepříliš využité labilní chování pokusného psa… Moc zajímavé a ani zábavné to není, alespoň ale divák po celou tu dobu netuší, kterým směrem se bude film vyvíjet – jestli sklouzne do mysteriózního hororu ve stylu námětově podobných Hráčů se smrtí, nebo zda budování atmosféry završí krvavými orgiemi jako Carrie. Vzkříšení démona se rozhodlo vydat oběma směry, což nebyl dobrý nápad. Obsahuje sice krvavá úmrtí, ale dost z nich se stejně odehrává mimo plátno. Postavy mezi sebou sice prohodí pár dialogů o duchovním a etickém pozadí toho, čeho se snaží dosáhnout, ale většina vážně míněných filozofických otázek na toto téma v souvislosti s tímto filmem a jeho vyzněním vyznívá nepatřičně, případně do prázdna. Hráči se smrtí nebo původní Carrie navíc byli mnohem lépe natočení a napsaní.

Nekladl bych přitom tolik vinu na režiséra Davida Gelba (který sice příliš mnoho zkušeností s natáčením nemá, nicméně jeho moc pěkný dokument Jiro Dreams of Sushi stojí za doporučení), jako spíš na dvojici scénáristů, z nichž jeden Vzkříšením Démona debutoval a pro druhého to byl teprve druhý scénář, přičemž ten první byl k poměrně debilnímu remaku thajského hororu s názvem Clona. Vzkříšení démona není natočené zrovna dvakrát skvěle, ale aspoň není natočené strašlivě, zato s příběhem a jeho vývojem to je horší. V první polovině se nic moc neděje a jen čekáte, co bude, a v druhé polovině to vygraduje ke standardní a nepříliš uspokojivé vyvražďovačce, kdy hlavní hrdinka vrhá ďábelské pohledy a postupně likviduje jednu oběť za druhou, aniž by přitom bylo patrné, kam v uzavřené laboratoři schovává jejich těla, že si jich ostatní nevšimnou.

Vzkříšení démona (The Lazarus Effect) – Recenze

Úplný závěr vás sice možná překvapí, avšak ve chvíli, kdy snímek začne být opravdu zajímavý, a vy si začnete říkat, jak asi bude dál pokračovat, tak skončí. Následkem toho jsem si připadal, jako bych viděl celovečerní upoutávku na nějaký pořádný horor, co teprve vznikne. Nebo znáte ty horory, jak parta hrdinů musí čelit zombiím/ duchům/ příšerám/ démonům a v průběhu pátrání po jejich vzniku objeví staré nahrávky, na nichž je zaznamenán experiment nějakých vědců, který se ošklivě zvrtl, a oni tak nechtěně vypustili do světa totální zlo? Tak Vzkříšení démona vypadá jako prequel některého z nich, vysvětlující, co se tehdy těm vědcům stalo.

Párkrát se leknete, ke konci se možná budete trochu bát, ale ty hloupé zvraty a přiblblé scénáristické berličky vám nedají spát mnohem víc než ďáblem posedlá Olivia Wilde. Po nějakých extra hereckých výkonech je zbytečné se pídit, tempo přestane být uspávací až v druhé polovině a příběh je nakonec mnohem méně ambiciózní nebo epický, jak by se mohlo zdát z přečtení jeho synopse. Nejvíce chvály tak připadá řemeslné stránce filmu (střih, kamera, triky, masky…), která je na docela slušné úrovni, a díky ní fungují i některé prostředky na budování atmosféry a vyprávění děje, což posunuje tento horor do kategorie sice koukatelných, leč snadno zapomenutelných jednohubek.


Žádné komentáře:

Okomentovat