Stránky

24. 6. 2015

Mimoni (The Minions) – Recenze – 60%

Předem jsem se animáku Mimoni trochu bál, a to oprávněně. Ve dvojici filmů Já, padouch totiž dotyční žlutí pomocníčci titulního antihrdiny doposud plnili výhradně funkci takových legračních přicmrdávačů a sloužili k tomu, že se objevili vždy, když film trochu vázl, udělali nějakou srandovní hovadinu a zase zmizeli. Působili jako osvěžující vzpruha a vděčný zdroj humoru. Ovšem to, co funguje jako série krátkých groteskových gagů nebo jako vtipné dvouminutové video na Youtube, musí na poli hodiny a půl nutně fungovat o dost méně. Záměr postavit celovečerní film na tom, že v něm budou jako hlavní hrdinové vystupovat vedlejší až epizodní postavičky tohoto typu, bylo tudíž poměrně riskantním tahem (ovšem pouze z hlediska kvality filmu, o peníze se totiž není proč bát – Mimoni budou jistě megahitem). Obdobně si například nedovedu přestavit, jak by musel vypadat celovečerák s veverkou z Doby ledové v hlavní roli, aby si zachoval svůj specifický humor a zároveň to byl dobrý film s poutavým příběhem.
 
Mimoni (The Minions) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz
 
Nedávní Tučňáci z Madagaskaru jsou přitom trochu jiný případ. V původní animované trilogii byla čtveřice tučňáků kromě vtipů zodpovědná i za posouvání děje a prakticky šlo o zcela soběstačné a velmi dobře napsané postavy, z nichž každá měla svou vlastní osobnost, zatímco Mimoni jsou mezi sebou spíš zaměnitelní a jejich potenciál obstát v samostatném filmu je mnohem nižší, nehledě na to, že jejich osobitost končí u legračního žvatlání, zakopávání, padání a dělání absurdních blbostí. O tučňácích navíc ještě před natočením filmu vznikl mnohadílní televizní seriál, na němž se ověřilo, že okolo nich jde vybudovat příběh, což se pak potvrdilo i loni v listopadu v kinech.

Tvůrci filmu Mimoni to vyřešili tak, že jejich produkt celistvý příběh nemá a opět jde jen o sérii groteskových skečů na různá témata (stopování, krádež koruny anglické královny, uchvácení monarchie, dělání si legrace z královské mučírny…), akorát nataženou na devadesát minut. Celé je to sice orámováno tím, že se Mimoni snaží najít vhodného padoucha, jemuž by mohli sloužit, ale to se za děj považovat nedá. Ten fakt, že Mimoňů je asi 150, se podařilo šibalsky vyřešit tak, že 147 z nich je uklizeno někam na Severní pól a hlavními hrdiny jsou pouze tři konkrétní Mimoňové, kteří cestují nejprve po Americe a pak do Londýna a snaží se zavděčit jakési královně všech padouchů jménem Scarlett, která je ale dost nesympatická a místy až nesnesitelná. A z nějakého důvodu se to odehrává na konci šedesátých let.

Dále by se slušelo poznamenat, že film se sice odehrává v našem světě, ale s realitou samozřejmě nemá nic společného. Na dodržování elementární logiky, pravidel dějové návaznosti a faktů z lidských dějin okázale abdikoval a většina toho, co se v něm děje, je absurdní nebo nějak jinak střelená. Z toho důvodu si tvůrci mohli dovolit do Mimoňů napsat opravdu cokoli a popustit uzdu fantazii. Bohužel ji moc nepopustili a výsledek je relativně standardní a ničím moc nepřekvapí – i ti Tučňáci z Madagaskaru byli o něco nápaditější, nedávný Spongebob zas bavil neotřelostí a dadaismem.

Mimoni (The Minions) – Recenze

I tak ale Mimoni relativně fungují, především díky tomu, že jsou animovaní velmi dobře a mají povedenou mimiku, takže je poznat, co v které situaci cítí a o čem asi přemýšlejí. Dobová stylizace je slušně retro a vizuál hýří barvami. Humor založený na padání a žvatlání se sice omrzí zhruba v polovině, film je ale nacpaný tolika jinými vtipy, že to ani moc nevadí (o to horší a méně zajímavé jsou však konverzační pasáže, v nichž někdo něco vysvětluje a neděje se zrovna nic akčního). Bavil jsem se tudíž víceméně dobře, ale třeba na rozdíl od jiných již zmíněných animovaných filmů jsem se ani jednou nezasmál nahlas. Pokud vám ale ke štěstí stačí, že Mimoň jde a upadne a ostatní se tomu začnou tlemit, nasmějete se asi podstatně víc.

Pak je poměrně zvláštní, že doposud se Mimoni dorozumívali pouze nesrozumitelnými neexistujícími slovy s občasným zábleskem angličtiny (nebo češtiny v případě dabingu, který je v tomto případě docela povedený), ale v tomto filmu najednou podstatnou část jejich řeči tvoří španělština! Nevím, jak k tomu došlo, ale je poněkud zvláštní slyšet děti, jak se smějí žvatlání Mimoňů, a on je to přitom v mnoha případech reálně existující jazyk.
 
V rámci možností film dopadl ještě dobře, ale je na něm hrozně znát, že mohl být o dost lepší. Klidně by nevadilo ještě trochu přidat na plynu a pořádně to rozjet, když už v animovaném filmu neexistují hranice a dá se vytvořit v podstatě cokoli. Hlavní problém Mimoňů ale rozhodně není v animaci a řemeslném zpracování, nýbrž ve scénáři a v titulních hrdinech, kteří jsou spíš povrchními figurkami na zasmání než plnohodnotnými postavami hodnými hlavní role.




Žádné komentáře:

Okomentovat