Stránky

23. 11. 2015

Rodina k pronájmu (Une famille à louer) – Recenze – 60%

Paul-Andre je osamělý milionář ve středním věku, žijící ve svém přepychovém sídle jen s věrným sluhou. Prázdnotu ve svém srdci a ve svém domě zaplňuje antidepresivy. Pak v televizi zahlédne Violette, svobodnou matku dvou dětí, jíž dostihly finanční potíže. Ženu vyhledá a udělá jí návrh – zaplatí za ni všechny dluhy a nabídne jí roční plat, když ho na tři měsíce přijme k sobě do rodiny, aby si mohl zkusit, jaké to je, mít rodinu. Violette po počátečních rozpacích nabídku přijme a svým dětem muže představí jako svého nového přítele…
 
Rodina k pronájmu (Une famille à louer) – Recenze
Zdroj fotek: miriusfd.cz
 
Humor této francouzské komedie vychází především ze dvou zdrojů. Prvním jsou komediální kreace herců a legrační stylizace jejich postav, založená na vzájemném kontrastu – Violette je zemitá, energická a společenská holka od rány, zatímco uhlazený Paul-Andre je zvyklý být sám, za hezkého počasí mívá úzkosti a nejvíc vzrušujícím momentem z celého dne je pro něj pročítání encyklopedie o asteroidech před spaním. Druhým zdrojem je ta skutečnost, že Violette a její rozjívené děti nejsou zvyklé na luxusní restaurace a Paul-Andre zas rozhodně není zvyklý na podniky, v nichž obsluhují řvoucí piráti, a na domácnost, kde vládne chaos, nepořádek, hádky, a kde při snídani po stole mezi cereáliemi volně pobíhá živý králík.

Hereckým výkonům obou hlavních představitelů prakticky nelze nic vytknout. Především Benoit Poelvoorde je ve své roli poněkud výstředního a mírně koktajícího boháče vyloženě kouzelný (a můžete se něj těšit v roli Boha v komedii Zbrusu Nový zákon) a často je vtipný už jenom tím, jak se v nějaké konkrétní situaci zatváří. Avšak s gagy vyplývajícími z přítomnosti hrdinů v nezvyklém prostředí je to už slabší – nejpozději v polovině filmu se totiž vyčerpají. Onen motiv ryby mimo svůj rybník navíc působí poměrně nevyužitě, neb tvůrci filmu se např. vůbec nesnaží namotávat vtipy okolo toho, že Paul-Andre v životě sám nenakupoval, nikdy nepoužíval některé domácí spotřebiče a nikdy sám nevařil. Jistě by z toho šlo vytěžit mnohem víc.

Rodina k pronájmu (Une famille à louer) – Recenze

Typickým příkladem nedotažené práce je running gag s rozbitou ledničkou, jíž se neustále otvírají dveře. Napočtvrté už to přestane být vtipné, podesáté je to už zoufalé a nakonec se ukáže, že to nemá žádnou pointu. Stejně je na tom ten králík v kuchyni, potenciálně srandovní sluha, či Violettini vidláčtí sousedi. Jde o rekvizity, které mají být vtipné svou samotnou existencí, leč nejsou k ničemu vtipnému využívány.

Na vině je tentokrát scénář, kvůli němuž se mimo jiné zhruba v polovině film překlopí z francouzsky svěží veselohry s bláznivým námětem do poměrně standardní a předvídatelné romantické komedie, která navíc končí typicky hollywoodským happy endem. Počáteční snahu o neotřelost tak nahradí jen další variace na již mnohokrát viděné a těch pár srandovních okamžiků to už nezachrání. Vtipně napsaná, dobře zahraná a relativně umně režírovaná Rodina k pronájmu sice je, ale dech jí dojde překvapivě rychle.




Žádné komentáře:

Okomentovat