Stránky

9. 1. 2016

Joy – Recenze – 70%

Komedie/drama Joy, jenž natočil a napsal trojnásobný držitel oscarové nominace za nejlepší režii David O. Russell, se zabývá životem Američanky Joy Mangano, která se stala významnou podnikatelkou, investorkou a multimilionářkou poté, co se začal prodávat její vynález – praktický a lehce ždímatelný mop. Nejde ani tolik o životopis, neb film popisuje z drtivé většiny jen tu část jejího života, kdy byla mladá, chudá a na dně. A že se úspěch nakonec dostaví, je jasné už od začátku, takže v tomto ohledu nemá smysl hledat ve filmu jakékoli napětí, jde jen o to, jakými kličkami a přes jaká všechna možná úskalí se tak stane.
 
Joy – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Význam snímku tkví v tom, že má do diváků nalít naději prostřednictvím příběhu o silné hrdince, která si odhodlaně šla tvrdě za svým, i když jí házel klacky pod nohy nejen život, ale i sobečtí příbuzní a hrabiví konkurenti, a nakonec si po mnoha útrapách ten americký sen vydobyla. Joy se tak řadí po Šíleném Maxovi a nových Star Wars k dalším mainstreamovým filmům poslední doby, v nichž figuruje v hlavní roli emancipovaná a výrazná ženská postava.

Příběh je to vlastně triviální, ne moc zajímavý a nijak zvlášť kuriózní – Joy je na začátku v krizi, kdy se rozvedená a s malou dcerkou na krku musí starat o většinu své rodiny v jednom domě (její rozvedený otec a bývalý manžel, kteří se nesnášejí, spolu musí sdílet suterén, její matka se rezignovaně celé dny jen vyvaluje v posteli a dokolečka kouká na stupidní televizní seriál, jediné povzbuzení vlastně skýtá postava babičky) a na její inovativně vynalezený mop každý hází bobek. Pak se dostane do světa teleshoppingu, díky čemuž se její produkt poprvé dostane do širšího povědomí veřejnosti. A pak se stane ještě několik dalších věcí (většinou nešťastných), z nichž Joy vybruslí zejména díky svému přičinění a částečně díky náhodě.

Co film pohání kupředu a kvalitativně ho posouvá nahoru, je jednak herecký výkon představitelky titulní Joy Jennifer Lawrence (a vlastně většiny osazenstva včetně Roberta De Nira či Bradleyho Coopera) a jednak Russellova režie a styl vyprávění, kdy film je jednak místy stylizován skoro až pohádkově (snová sekvence s Joy na divadelním jevišti, popelkovský motiv dívky terorizované svou rodinou…) a zhusta je narušován četnými flashbacky, flashforwardy a představami hlavní hrdinky, díky čemuž se pořád něco děje celé ty dvě hodiny, co film trvá, takže není příliš prostoru na hluchá místa a prostoje.

Joy – Recenze

Spoustu scén navíc uměli herci zahrát a Russell napsat a natočit tak, že fungují tak, jak mají. Snoubí se v nich jemný humor i neustálý boj hlavní hrdinky proti úplně všem, přičemž dotyčná má vytvořenou dostatečně silnou motivaci uniknout smutnému osudu zadlužené domácí posluhovačky (většina postav je velmi dobře napsaná), a sem tam je cítit i její nefalšovaný smutek z toho, že se věci nevyvíjejí úplně ideálně.

Takže ano, Joy je nadprůměrný a veskrze zdařilý film, ale není na něm nic moc výjimečného na to, aby kolem něj musel být takový hype, a aby musel sbírat kdejaké filmové ceny (mimo jiné je nominovaný na Zlatý Glóbus za nejlepší film-komedii, Jennifer Lawrence je nominovaná jako nejlepší herečka). David O. Russell sice zaznamenal se svým FighteremTerapií láskou značný úspěch u americké filmové Akademie, ale už předloňské oscarové nominace pro jeho Špinavý trik byly brány jako známka toho, že Russell se zjevně stal u členů Akademie oblíbencem. Pokud to s Joy opět dotáhne až k nominacím na Oscara za nejlepší film, bude to známka především setrvačnosti.



Žádné komentáře:

Okomentovat