Stránky

14. 9. 2016

Ve jménu krve (Blood Father) – Recenze – 70%

John (Mel Gibson) je bývalý motorkář, alkoholik a trestanec, co si ve svém karavanu pěstuje plnovous a tetovací salon. Jednoho dne mu nečekaně zavolá jeho několik let nezvěstná dcera, která kdysi utekla z domova (od matky, zatímco rozvedený John si odpykával trest). Teď je jí šestnáct a potřebuje pomoct, protože se ošklivě zapletla s nějakými gangstery, kteří jsou napojeni na mexické mafiánské kartely, a chtějí ji zabít. John je sice v podmínce, ale co by pro svou dceru neudělal.

Ve jménu krve (Blood Father) – Recenze

Akční film Ve jménu krve natočil francouzský režisér Jean-Francois Richet (Veřejný nepřítel č. 1) podle knižní předlohy Petera Craiga, která je deset let stará. Nicméně bych se nedivil, kdyby byla třicet let stará, protože výsledkem je poměrně staromódní a oldschoolový akční thriller s poctivými (nedigitálními) akčními scénami, s burácením motorek, s veterány z Vietnamu, s charismatickým hrdinou ze staré školy, co pro výstřel z brokovnice a černočernou hlášku nejde daleko, a se zápletkou jak z nějakého akčního hitu z roku 1986.

Třeba Mechanik zabiják: Vzkříšení (který má premiéru ve stejný den) je cílený spíš na mladší diváky, kteří chodí do kina na moderní akční filmy, hrají počítačové hry ve velkém a Mel Gibson je pro ně spíš nezajímavý stařešina, kterého náhodou zahlédli v Expendables 3. Oproti tomu Ve jménu krve jednoznačně míří vstříc zejména staršímu publiku, které pamatuje Gibsona z trilogie o Šíleném Maxovi a ze Smrtonosných zbraní a nejlepší jim přišel v Odplatě, a už dlouho touží po nějakém prima nářezu, natočeném přehledně a postaru, kde by se Gibson zase choval suverénně nekompromisně, házel drsné kukuče, předváděl hru svalů a střílel z brokovnice na potkání.

Ve jménu krve (Blood Father) – Recenze

Něčeho podobného se přitom dočkali ve čtyři roky starém snímku Moje letní prázdniny, který byl ale o poznání hůř režírován a ne úplně se v něm podařilo vyladit tenkou hranici mezi scénami, v nichž se děje něco dramatického a měli bychom se o hrdiny bát, a v nichž se hodně střílí a cynicky se to komentuje a měli bychom se nezávazně bavit. To tady funguje dobře, kromě toho Gibson velmi slušně hraje a ohromně celý film táhne (akorát je škoda, že v závěrečné třetině oholí svůj vous), akce je příjemně fyzická a drsná a dialogy rozhodně nejsou tak dementní, jak byste mohli očekávat (a oproti dialogům ve zmíněném pokračování Mechanika zabijáka vyloženě překypují intelektem).

O nějaké ty body film přichází v závěru, kdy nevyvrcholí až tak okázale, jak by si býval zasluhoval, a i v průběhu dobrý dojem naruší několik těžkopádných scének, v nichž se řeší téma otec-dcera, a ve kterých dojde na nějaké to vyčítání, odpouštění a usmiřování. Celkově Ve jménu krve rozhodně nepředstavuje nic sofistikovaného, naopak jde o přímočarou věc s relativně předpokládatelným vývojem děje, co ale dopadla velmi dobře a stylově, konzistentně baví a příjemně ubíhá po celých těch necelých devadesát minut, které v kině utečou opravdu ohromně rychle.



Žádné komentáře:

Okomentovat