Stránky

15. 5. 2017

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant) – Recenze – 50%

Režisér Ridley Scott natočil sci-fi horor Vetřelec v roce 1979 a stvořil tak významný žánrový mezník, který se zapsal do historie kinematografie zlatým písmem, dočkal se několika pokračování a dokonce i dvou střetů s jinou sérií, byť ve značně odlišném duchu. Před pěti lety Ridley Scott přišel se snímkem Prometheus, který Vetřelci dějově předcházel, a v němž se pokusil o rozšíření původního fikčního světa o nové prvky a zejména pak o naznačení toho, odkud se Vetřelec coby neznámý mimozemský organismus vzal a jak vznikl. Scottův nový film s názvem Vetřelec: Covenant (podtitul opět odkazuje na název vesmírné lodi) se odehrává deset let po událostech z Promethea a nadále jeho motivy rozvíjí. Soustředí se hlavně na pokračování v budování vetřelčí mytologie, přičemž tentokrát už nezůstalo jen u naznačení.
 
Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Z toho vyplývá, že je potřeba vidět film Prometheus, protože Vetřelec: Covenant je jeho přímým pokračováním a často na něj odkazuje, ale už nevysvětluje, o co v něm tehdy šlo. S Prometheem má ostatně mnohem více společného než s kterýmkoli dílem Vetřelců, a to bohužel včetně toho, že po něm opakuje leckteré nedostatky. A zároveň přidává několik nových.

Především je potřeba říct, že technicky a řemeslně je Vetřelec: Covenant v dokonalé formě. Scott režíruje skvěle, triky jsou fantastické, výprava úžasná, hudba vyloženě skvostná a i herci sem tam dostanou šanci předvést něco zajímavého (překvapuje hlavně Danny McBride v seriózní roli). Vizuálně snímek vypadá špičkově a je vyloženě radost dívat se na něj na velkém plátně.

Pokud jste se ale těšili na napínavou naháněčku s Vetřelcem po útrobách vesmírné lodi (ve stylu třeba prvního Vetřelce nebo nedávného sci-fi Život), tak si raději nechte zajít chuť. Poprvé se totiž Vetřelec, tak jak ho známe, objeví zhruba čtyřicet minut před koncem a nějaká naháněčka s ním zabírá až posledních dvacet minut filmu.

Do té doby sledujeme osudy asi tuctu členů posádky lodi Covenant, která převáží v umělém spánku dva tisíce pasažérů a přes tisíc embryí k nové vzdálené planetě určené k osídlení a vybudování lidské kolonie. Cestou je posádka probuzena z hibernace, aby vyřešila nenadálou poruchu, když v tom ve své blízkosti objeví planetu podobnou Zemi, na níž by podmínky k životu mohly být ještě příhodnější, než na té, k níž měli původně namířeno. Že ty podmínky ve skutečnosti nejsou tak slibné, se nicméně dozvědí až po přistání a průzkumu blízkého okolí…

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant) – Recenze

Ze začátku se nejprve zaradujete, že postav je dost, takže bude i dost obětí, leč u většiny z nich se tvůrcům nepodaří vám je dostatečně představit, aby vám o jejich životy mohlo jít. Těžko se totiž obávat o někoho, o kom vůbec nic nevíte, možná až na nepodstatné drobnosti. Od začátku je tudíž profilována akorát zjevná hlavní hrdinka (Katherine Waterson), nejistý a slabošský kapitán (Billy Crudup) a humanoidní android (Michael Fassbender), zatímco ostatní tvoří zaměnitelnou anonymní masu (až na toho McBridea, kterého si nezapamatovat nelze).

Kromě toho se v mnoha případech postavy opět chovají jako idioti, což byla jedna z největších výtek i v Prometheovi. Profesionální astronauti, trénovaní na osidlování cizích planet, by pravděpodobně neměli lézt do neznámého prostředí bez skafandrů a osahávat tamní vegetaci, ale to zjevně scenáristům filmu nedošlo. Scéna, v níž jedna z postav v panice střílí kolem sebe v blízkosti nádrží s výbušným plynem, následkem čehož vyhodí do povětří sebe i celou průzkumnou loď a znemožní tím zbytku týmu brzký odlet, se tímto řadí k mým nejoblíbenějším scenáristickým berličkám za poslední dobu.

Potěšující je akorát to, že se konečně napevno dozvíme podstatné informace o původu Vetřelců, leč i tohle téma se začne řešit až v polovině filmu. Předtím jsme akorát svědky toho, jak se členové posádky vypořádávají se smrtí jednoho z nich, opravují loď a vydávají se vstříc neznámé planetě, kterou následně prozkoumávají. Jde o poměrně zdlouhavý rozjezd, který se v ničem příliš neliší od jiných sci-fi filmů, variujících tyto scény a toto téma v obdobném duchu.   

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant) – Recenze

Zároveň se dočkáme i trochy existenciálního filozofování, které kulminuje scénou, v níž dvě umělé inteligence diskutují o svém údělu, o smyslu bytí, o životě a o svých stvořitelích. Bohužel se však tato debata celkem záhy vyvine do egoistického a do sebe zahleděného předhánění, kdo dokáže lépe citovat literární klasiky, a kdo umí lépe zahrát na flétnu, takže to namísto hlubokého myšlenkového přesahu přidává do filmu jen otravný pocit křečovité bizarnosti. Nejlepší část filmu tak tvoří pár desítek minut v závěru, kdy se na scéně konečně objeví plnohodnotný Vetřelec a děj se přesune do klaustrofobických prostor vesmírného korábu, což je ostatně prostředí, které Vetřelci sedne nejlépe. Ani tyto scény ale nepůsobí napínavě, děsivě, ba ani strašidelně. Čím to?

Došlo totiž k zásadní změně, kdy film přesunul funkci hlavní záporné postavy na někoho jiného, než na titulní monstrum. Za úhlavního nepřítele je tu osoba, která zradila lidskou rasu, protože objevila ve vesmíru dokonalejší formu života, a rozhodla se naplno věnovat svou loajalitu jí. Právě tato osoba je předmětem závěrečného zvratu (který asi měl působit překvapivě, leč bohužel je snadno odhadnutelný a průhledný) a ve svých činech působí podstatně hrozivěji než Vetřelec, který je tu využíván spíš jako smrtící nástroj než jako soběstačný organismus.

Za ta léta postava Vetřelce zřejmě zdegenerovala ze zosobnění absolutního zla, které téměř nelze zabít, do podoby průměrně efektivní smrtelné zbraně, jenž sice vypadá hrozivě, ale pár dobře mířenými střelami ji zlikvidujete celkem snadno. Do této tupé pozice Vetřelce dostaly už dementní crossovery Vetřelec vs. Predátor, Prometheus se zas obešel bez Vetřelců zcela a Vetřelec: Covenant rozhodně nedělá nic moc proto, aby tomuto ikonickému, dříve tak děsivému a zdánlivě neporazitelnému protivníkovi zvedl prestiž. Zachována byla akorát vizuální podoba monstra a ona výkladová paralela, že Vetřelec ve své podstatě zosobňuje strach žen ze znásilnění, což připomene scéna ve sprše (známá z traileru), kdy Vetřelec brutálně vyruší dva milence v průběhu sexuální předehry. Ale to je tak celé.

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant) – Recenze

Vetřelec: Covenant navazuje na Promethea v jistém slova smyslu zdárně a vetřelčí sérii zajisté obohacuje, ale dopouští se přitom mnoha nedostatků, kvůli nimž ho za vyloženě dobrý film považovat nelze. To, že zeslabil vliv titulního monstra a přesunul střed pozornosti na jiného nepřítele, podstatně tím ubral na napětí a hororové hrůze a naopak posílil filozofickou polemiku, je příznak jeho rozervanosti mezi snahou odkázat na kořeny původní kultovní série a zároveň navázat na stylově dost odlišnou atmosféru Promethea, k němuž má přitom podstatně blíž. Díky výrazné inovativnosti v rámci série, jisté sofistikovanosti a provázanosti prostřednictvím řady odkazů, lze asi mnohé odpustit, avšak některé přešlapy nebo úkroky stranou skutečně přehlížet nelze. Každopádně pokud se řadíte k těm, kteří Promethea vehementně osočovali za scenáristické nedostatky, tak v případě Vetřelce: Covenanta se pravděpodobně neubráníte témuž.



Žádné komentáře:

Okomentovat