Filmspot: KVIFF – Top 10 filmů z filmového festivalu Karlovy Vary 2026

Letos se mi z programu mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech podařilo zhlédnout 36 filmů. Z tohoto výběru uvádím v následujícím textu deset zahraničních snímků, které mi přišly nejlepší (o českých filmech jsem napsal zvlášť TADY). Řadu z následujících filmů budete moct vidět na oficiálních festivalových ozvěnách Šary Vary a některé později zamíří též do běžné kino distribuce.

1) Znenadání (Soudain) – Unikátní zenově-konverzační humanistické drama natočené v koprodukci Francie a Japonska, v němž prostředí pařížského domova pro seniory slouží jako idealistická metafora světa, kde se dá společenské uspořádání přizpůsobit ekonomickým faktorům tak, aby zároveň byly zachovány v plné míře lidské hodnoty. Srdcem filmu je nenadálé přátelství ředitelky pečovatelského centra, která se snaží najít vhodný model existence nahrazující současný vysilující a sebe-stravující systém, s japonskou vážně nemocnou divadelní režisérkou, jenž odmítá zemřít a na jevišti převádí filosofické myšlenky ve skutečnost. Hluboký, komplexní a dojemný film o symbiotickém propojení dvou duší, které se na ploše více než tří hodin snaží společně přetvořit nemožné v možné a současně při tom najdou i samy pro sebe tu nejvhodnější cestu. Mistrovský scénář, který je režírovaný a zahraný tak přirozeně, že po určité době začnete jeho postavy vnímat jako reálné žijící osoby, a ne jako herce před kamerou. Film na pomezí akademické přednášky, pracovního školení, intelektuální debaty a performativního představení, který svým sdělením dalece přesahuje hranice kinosálu. Jde o dílo japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho, jehož starší snímek Drive My Car byl nominován na Oscara a oceněn Zlatým glóbem pro nejlepší neanglicky mluvený film.

2) Fjord – Vítěz Zlaté palmy z letošního festivalu v Cannes v režii renomovaného rumunského režiséra Cristiana Mungii, jenž byl v minulosti oceněn v Cannes i za své předchozí počiny Zkouška dospělosti, Na druhé straně kopců a 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Jeho rumunsko-francouzsko-norský Fjord je předně vynikajícím lidskoprávním dramatem o sociální péči coby nové formě totality. Manželé (Sebastian Stan a Renate Reinsve) s pěti dětmi začínají nový život v Norsku, kde se stanou součástí uzavřené vesnické komunity. Pak je ale letmé podezření z fyzického trestání dětí dovede do bezvýchodné situace, kdy jsou jim děti preventivně odebrány až do nadcházejícího soudu, a nelze se bránit, protože každý neuvážený krok může být jen další přitěžující okolností. Bravurně napsaný sociálně-kritický scénář staví ústřední zápletku na roveň konfliktu mezi konzervatismem a liberalismem, mezi tradicí a progresivismem, mezi náboženstvím a ateismem a mezi dvěma odlišnými kulturami. Na osudech jednotlivců precizně vystavěný a mimořádně relevantní portrét pokrytecké společnosti, v níž všemocný a utaženou legislativou podpořený systém na ochranu dětí může svou činností snadno způsobit větší utrpení, než kdyby zůstal nečinný. Strhující a nervy drásající film s padnoucími hereckými výkony, s dialogy skvěle balancujícími mezi argumenty a se spoustou emocionálně intenzivních scén.

3) V neznámých vodách (Queen at Sea) – Fantasticky zahrané, mimořádně realisticky natočené a silně vtahující britské drama zabývající se otázkou vhodné péče o seniora s diagnostikou demence, zde navíc s akcentem na etickou problematiku pokračujícího sexuálního života. Krutý střet s tvrdou realitou o stáří v situacích, z nichž mrazí v zádech. V netradičních kompozicích nasnímané a scenáristicky komplexní třígenerační hledání odpovědi na to, kdo by měl vlastně určovat, co je tím nejlepším řešením pro člověka, který už sám o sobě rozhodovat nedokáže. Odskoky k zamilované dospívající dvojici, která kontrastně reprezentuje bezstarostné mládí, sice poskytují chvíle úlevného vydechnutí, ale zároveň odvádějí pozornost od ústředního tématu a vytrhují z jinak velmi sevřeného a nahuštěného filmu, při němž si mnohokrát vzpomenete na vlastní prarodiče.

4) Papírový tygr (Paper Tiger) – Skvěle zrežírovaný americký dramatický thriller o dvou bratrech (Miles Teller a Adam Driver), kteří se neopatrně zapletou s ruskou mafií a nebezpečně tak ohrozí sebe i rodinu jednoho z nich (Scarlett Johansson a dva dospívající synové). Od samého počátku snímek najede na svižný rytmus (parádní představení rodinné dynamiky a jednotlivých postav), disponuje libozvučně znějícími dialogy a herecky jde zejména v případě Adama Drivera také o první ligu. Napětí je především v prostřední třetině velmi reálné a intenzivní, zvraty plně funkční a dobová atmosféra včetně barevného tónování precizní. Jediným (výrazným) nedostatkem je tak jedna zcela zbytná vedlejší linie, která ze scénáře nevzhledně trčí coby berlička přilepená ke zbytku děje jen proto, aby jediná ženská postava měla v příběhu podstatnější roli.

5) Poslední vrchol (The Last First: Winter K2) – Místy dost strhující americko-britský dokument poskládaný převážně z archivních materiálů zachycujících pokus z roku 2021 o vůbec první zdolání druhé nejvyšší a extrémně nebezpečné hory světa K2 v zimě (!), během nějž tragicky zahynulo pět horolezců. Snímek pojednává o lidské nátuře a ctižádosti, zároveň zprostředkovává autentické záběry z mimořádně nehostinného prostředí a funguje jako kritika komercionalizace velehor, kvůli níž se nedostatečně zkušení turisté dostávají do riskantních situací. Unikátní počin o unikátní události, kdy se sešlo naráz opravdu hodně faktorů, které přispěly k celkovému neštěstí, od přemnožených lezců přes pochybení organizátorů a tlak sociálních sítí až po vzájemnou soutěživost a vyhecovanou národní hrdost.

6) Ben’Imana – Civilní a zcela nepatetické rwandské koprodukční drama o překonávání kolektivního traumatu z genocidních masakrů ve Rwandě z roku 1994, prezentované na příběhu několika postav v jedné vesnici, v níž vrazi i přeživší oběti žijí po dlouhá léta jako sousedé. Děj se soustředí zejména na ženu, která se vypořádává s těhotenstvím své nezletilé dcery a současně předsedá ženskému společenství, kde mohou vdovy a matky zabitých dětí sdílet svou bolest, na rozdíl od vesnických soudních tribunálů, kde se jim hlasu nedostává. Pečlivě strukturovaný, plynule vyprávěný a precizně zahraný film o vztahu mezi odpuštěním a touhou po spravedlnosti, který s velkou dávkou empatie hovoří o národní tragédii globálně srozumitelným způsobem, aniž by přitom trpěl přílišnou didaktičností.

7) Nečekaný host (Gæsten) – Dánské drama s vypravěčskými parametry napínavého thrilleru, v němž je tikající výbušninou schovanou pod stolem postava psychicky nemocné a extrovertní babičky, která se nečekaně zjeví na snobsky přepychových křtinách svého ročního vnuka. Nenadálé excesy způsobené vysazením medikace se v jejím nepředvídatelném projevu snoubí s povahou sebestředné, ublížené a náladové ženy, která se cítí být odstrkovaná a nevyslyšená. Zároveň jde o jedinou dominantní postavu ve filmu, kterou nikdo jiný nedokáže udržet pod kontrolou, což ze snímku činí místy dost nepříjemnou podívanou vyvolávající stres z očekávání toho, k jakým výlevům a trapasům v jejím případě ještě dojde (a asi to ve výsledku mohlo být i vyhrocenější). Pozoruhodná mini-studie disfunkčních rodinných vztahů se sugestivními hereckými výkony.

8) Domovina (Ojczyzna) – Krásně nasnímaný polský koprodukční film režiséra oscarové Idy Pawła Pawlikowského, zasazený do Německa v roce 1949, kam se vrací ze svého amerického exilu kvůli řadě samolibých proslovů německý držitel Nobelovy ceny za literaturu Thomas Mann (Hanns Zischler) v doprovodu své dcery (Sandra Hüller). Tak trochu dobové drama o cestě ze západu na východ a o vztahu otce a dcery, trochu film o starém pánovi postupně zjišťujícím, že se jeho rodná vlast nenávratně proměnila, trochu portrét určitého fyzického i myšlenkového prostoru v kontextu daného období a trochu i pojednání o trvalém odkazu Goetheho díla v intelektuálních debatách. Nic z toho ale v podstatě nedominuje – film je stylisticky vytříbenou a co do práce s jednotlivými tématy vyváženou deziluzivní poutí skrz rozbořená města, dlážděnou potlačovanými emocemi a truchlením nad smrtí lidí i známých míst. Své místo tu mají též trefné postřehy nebo lehké vtípky obsažené v dialozích. Smysl si v tom ale pro sebe musíte trochu hledat, aby se z toho nestalo jen černobílé pásmo líbivých a bravurně komponovaných obrázků.

9) Rozvod za časů války (Skyrybos karo metu) – Kapkou absurdní komedie okořeněný litevský film o manželském páru, kde ona je pracující živitelkou a on je mužem v domácnosti, takže vaří, uklízí a stará se o jejich dceru. Rozhodnutí o rozvodu se zprvu jeví jako ženin rozmar – prý svého manžela již nemiluje a život si představovala jinak. Hned druhý den však propuká válka na Ukrajině, která ovlivňuje životy všech a trefně zrcadlí partnerský rozkol a postupnou zkázu pokryteckých postav, které se v důsledku svých rozhodnutí postavených na údajné morální integritě propadají do čím dál větší existenční tísně. Komplexní a konzistentně gradující film o tom, že rozvádět se fakt nechcete, důsledně realizovaný zcela bez hudby a v pozvolném tempu.

10) Žluté dopisy – Vítěz Zlatého medvěda pro nejlepší film na letošním festivalu v Berlíně. Duší jde o turecké drama – režírované filmařem tureckého původu s tureckými herci a s příběhem zasazeným do tureckých reálií – nicméně natočené v Německu, kde Berlín a Hamburk zcela přiznaně nahrazují Ankaru a Istanbul. Bezúhonní manželé uměleckého a akademického založení trpí v důsledku systémové šikany státního aparátu, jenž je oba připravil o zaměstnání a životní jistoty. Film je univerzální kritikou autoritativního režimu, kterou by na domácí půdě ani natočit nešlo, neb nenuceně a přirozeně, leč současně efektivně a intenzivně poukazuje na bezpráví a nespravedlnost, do které člověk může ze dne na den spadnout v důsledku zlovůle totalitního zřízení jen proto, že vyjádřil nepohodlný názor na sociálních sítích. Herecky a dialogově velmi přesvědčivý snímek, s bravurními scénkami dusných manželských hádek, na nichž je demonstrováno, jak náhlá změna situace a životního stylu doléhá na charaktery postav a od základu proměňuje jejich vzájemnou interakci.

Filmspot

Stránky

14. 7. 2026

KVIFF – Top 10 filmů z filmového festivalu Karlovy Vary 2026

Žádné komentáře:

Okomentovat