Nejlepší filmy roku 2019 podle Filmspot.cz

Následující filmy považuji za to nejlepší, co se za uplynulý rok 2019 v kinematografii urodilo. V potaz beru všechno, co jsem viděl, a snímky dělím do dvou kategorií – na ty, co byly uvedeny ve standardní distribuci v českých kinech, a na ty, které bylo možné vidět jinde (domácí i zahraniční festivaly, Netflix, atd.) – a řadím je podle abecedy. Desítku nejlepších filmů v každé kategorii vždy uzavírá čestné uznání pro trojici snímků, které byly také nesmírně výrazné a zdařilé, leč na umístění v žebříčku to nestačilo.

Portrét dívky v plamenech (Portrait de la jeune fille en feu) – Recenze – 70%

Konec 18. století, Francie. Na jeden z bretaňských ostrůvků přijíždí mladá malířka Marianne (Noémie Merlant), aby zde namalovala portrét dívky Héloïse (Adèle Haenel) pro jejího italského snoubence. Musí ji nicméně malovat potají, protože Héloïse, která svého nastávajícího nikdy neviděla a bere si ho proti své vůli (je v podstatě náhradou za svou starší sestru, která se nedávno zabila skokem ze skály), odmítla pro přechozího najatého malíře pózovat. Během několika dní se však mezi oběma ženami vytvoří vášnivé pouto…

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Star Wars: Vzestup Skywalkera (Star Wars: The Rise of Skywalker) – Recenze – 60%

Co se poslední trilogie Star Wars týče, tak Epizoda VII: Síla se probouzí (režie J.J. Abrams) byla sice v podstatě jen reminiscenčním festivalem nostalgie, leč s dobře vyprávěným klasickým příběhem a silnými postavami. Oproti tomu Epizoda VIII: Poslední z Jediů (režie Rian Johnson) na nějakou nostalgii, staré pořádky a divácká očekávání kašlala a troufla si být v rozvíjení děje i v práci s leckterými motivy skutečně inovativní, radikální a odvážná.

Devátou a zároveň poslední epizodu Star Wars nyní natočil opět J.J. Abrams, který se tudíž ocitl v nelehké pozici. Chopit se režie závěrečného dílu trilogie a zároveň celé ságy Star Wars a navázat přitom na předchozí díl režírovaný jiným člověkem tak, aby byl výsledek co nejvíce uspokojivý, byl totiž úkol zatížený enormní mírou zodpovědnosti a tlaku nejen ze strany studia a producentů, ale i ze strany fanoušků rozdělených do dvou válčících táborů, z nichž v jednom předchozí epizodu milují a v druhém ji nenávidí.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Šťastný nový rok – Recenze – 20%

Děj slovensko-české romantické komedie Šťastný nový rok začíná krátce před Vánoci, kdy Hana (Táňa Pauhofová) náhodou přistihne svého přítele s jinou ženou, po čemž následuje namísto jejich zamýšlené společné dovolené u moře rychlý rozchod. Zdrcenou Hanu pak její kamarádky Bára (Zuzana Norisová) a Marcela (Antónia Lišková) pozvou i s Bářinou ovdovělou maminkou (Emília Vašáryová) na hory do Vysokých Tater do tamního nejluxusnějšího grandhotelu – znají se totiž s jeho správcovou Veronikou (Gabriela Marcinková) a s jeho ředitelem, Veroničiným manželem (Jakub Prachař).

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Maják (The Lighthouse) – Recenze – 90%

Americko-kanadský film Maják, druhý snímek režiséra a scenáristy Roberta Eggerse, autora výrazného hororu Čarodějnice, měl premiéru na letošním festivalu v Cannes. Dlouho to vypadalo, že se k nám do kin nedostane, ale nakonec uveden naštěstí bude, ačkoli jednotlivých promítání bude patrně omezený počet a bude potřeba si je bedlivě pohlídat (každopádně v Praze již probíhá předprodej na první půlku ledna v Biu Oko, v kině Aero a ve Světozoru).

Maják je strhujícím dramatem s hororovými prvky o dvou strážcích majáku na odlehlém ostrově, z nichž ten starší (Willem Dafoe) je zkušeným mořským vlkem, co obsluhuje maják již poněkolikáté a z pozice veterána s přirozenou autoritou a bohatou praxí sekýruje a úkoluje toho mladšího (Robert Pattinson), který si poprvé odbývá šichtu daleko od pevniny kvůli tomu, aby si vydělal dost peněz na vlastní farmu. Jejich čtyřtýdenní pobyt na bahnitém a prosoleném ostrůvku s racky, hlučnou sirénou a bednou kořalky se však kvůli silné bouři poněkud protáhne a ponechá oba muže napospas sobě navzájem i jejich průběžně narůstajícímu šílenství a alkoholovému deliriu.

 

© A24

Jumanji: Další level (Jumanji: The Next Level) – Recenze – 40%

Děj dva roky staré dobrodružné komedie Jumanji: Vítejte v džungli byl založen na tom, že se čtyři šokovaní a zmatení středoškoláci ocitli uvnitř začarované dobrodružné videohry, získali podobu svých herních postav a snažili se osvojit si jejich vlastnosti, pochopit pravidla a pokusit se hru úspěšně dohrát (a vrátit se tím pádem do normálního světa). Pokračování s názvem Jumanji: Další level je v podstatě znovu to samé, jak přes kopírák. Včetně toho, že ty samé problémy, jimiž trpěl film Jumanji: Vítejte v džungli, jsou tu zopakovány také (za filmem stojí stejný režisér Jake Kasdan a dvojice stejných scenáristů).

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Výjimeční (Hors normes) – Recenze – 70%

Bruno (Vincent Cassel) vede svépomocný spolek starající se o autistickou dospívající mládež a jako jeden z mála přibírá i těžké případy, které byly v jiných pečovatelských centrech odmítnuty. Pomáhá mu jeho kamarád Malik (Reda Kateb), který zas učí mladé lidi ze sociálně slabých poměrů, jak k těmto dětem přistupovat. Sledujeme přitom nejen zákulisí tolik potřebné a ušlechtilé práce těchto dvou mužů a kolem nich vytvořené komunity, ale i to, jak se snaží vypořádat s novým náročným svěřencem a se státní inspekcí, které vadí, že pracují bez povolení a přijímají zaměstnance s nulovou kvalifikací.

 

© Carole Bethuel

Last Christmas – Recenze – 40%

Americká vánoční romantická komedie Last Christmas vypráví o třicetileté Kate (Emilia Clarke), která žije v Londýně (stejně jako její rodiče, kteří kdysi uprchli do Anglie z Jugoslávie), ale s rodinou si nerozumí, vede nezdravý životní styl, a navíc je nezodpovědná, lhostejná a sobecká, takže ji už od sebe odhánějí i její přátelé. Pak se ale krátce před Vánoci setká se sympatickým, optimistickým a dobrosrdečným Tomem (Henry Golding), do něhož se zamiluje a který ji navede na správnou cestu.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Ledové království 2 (Frozen II) – Recenze – 50%

Anna a Elsa si spokojeně žijí na královském zámku, sněhulák Olaf dělá humory a Kristoff se nemotorně odhodlává požádat Annu o ruku. Do toho ale Elsa uslyší tajemný hlas a vydá se za ním spolu s ostatními na sever. Cestou všichni dorazí k prokletému čarovnému lesu, jehož prokletí je potřeba zlomit. A zároveň je potřeba objevit původce onoho hlasu a zachránit celé království v dobrodružném příběhu, v němž nechybí čtveřice rozbouřených živlů, Eskymáci, kamenní obři, sesterské pouto a paměť vody.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Vlastníci – Recenze – 50%

Český film Vlastníci se od počátku jeví velmi sympaticky. Jako komorní konverzační projekt, jehož tvůrce uvažoval ekonomicky a postavil jej na situaci, při níž dojde ke konfrontaci několika postav uvnitř jedné místnosti, takže se na natáčení nemuselo nic moc pořizovat a šlo jej zfilmovat poměrně lacino. Jako nadějný filmový debut režiséra, scenáristy a herce Jiřího Havelky, který tutéž látku úspěšně režíruje i na divadle (nezávislý soubor Vosto5, hra se jmenuje Společenstvo vlastníků a vznikala víceméně souběžně se scénářem filmu). Jako hvězdně obsazený (a tudíž divácky atraktivní) snímek, v němž nejde o nic jiného, než o výkony herců a kvalitu scénáře i režie. Potíž je v tom, že dobré herce sice Vlastníci mají, ale to ostatní v nich poněkud pokulhává.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Doktor Spánek od Stephena Kinga (Doctor Sleep) – Recenze – 60%

Stejnojmennou knižní předlohu filmu Doktor Spánek od Stephena Kinga (dále jen Doktor Spánek) napsal hororový spisovatel Stephen King v roce 2013, tedy pětatřicet let po vydání románu Osvícení, na nějž Doktor Spánek po čtyřech desetiletích navazuje a jehož slavnou filmovou verzi Stanleyho Kubricka z roku 1980 Stephen King nesnáší, patrně kvůli odlišnému vyznění, které se s tím románovým výrazně minulo. Filmový Doktor Spánek se přitom snaží být nejen věrnou adaptací své knižní předlohy, ale zároveň i důstojným pokračováním filmového Osvícení, které je dodnes legendou a jedním z nejlepších zástupců hororového žánru – a bylo tudíž třeba počítat s tím, že s ním bude Doktor Spánek srovnáván.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Amnestie – Recenze – 40%

Není náhoda, že slovenské drama Amnestie (natočené v koprodukci s ČR) přichází do kin na třicetileté výročí sametové revoluce – zabývá se totiž nejen Havlovými amnestiemi na začátku roku 1990 a navazující vzpourou vězňů v Leopoldově, ale i pozadím listopadu 1989 a následným děním. Snímek nabízí poměrně kritický a polemický pohled na věc, který sice staví na skutečných událostech, leč buduje kolem nich vyfabulovaný příběh, v němž figurují různí disidenti, vězni, jejich ženy, politici a agenti StB.

 

© Azyl Production

Le Mans ‘66 (Ford v Ferrari) – Recenze – 80%

Název amerického filmu Le Mans ’66 se vztahuje k vytrvalostním automobilovým závodům pořádaným poblíž francouzského města Le Mans, kde v roce 1966 došlo k souboji mezi italskými vozy Ferrari (favority, kteří vyhráli několik ročníků předtím) a americkými auty značky Ford (nováčky na trati). Hrdiny filmu, natočeného podle skutečných událostí, jsou proto nejen zaměstnanci Fordu a jeho majitel (Tracy Letts), ale hlavně bývalý závodník a konstruktér Carroll Shelby (Matt Damon) a závodní šampion a automechanik Ken Miles (Christian Bale), kteří od něj dostali za úkol navrhnout a sestavit prototyp závodního auta (a postavili legendární Ford GT40).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze – 80%

V britském dramatu Pardon, nezastihli jsme vás se jeho režisér (zapřisáhlý levičák a hlavní představitel britského sociálního realismu) Ken Loach spolu se svým dvorním scenáristou (a bývalým humanitárním aktivistou) Paulem Lavertym rozhodli věnovat aktuálnímu palčivému společenskému tématu, jemuž doposud příliš filmů zasvěceno nebylo – prekarizovaným zaměstnáním. Nestabilním pracovním poměrům, postihujícím zaměstnance na rozdíl od klasických pracovních úvazků řadou nejistot (včetně neplaceného pojištění, klouzavého výdělku, žádné mateřské ani jiné dovolené a nepevné pracovní doby).

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Bitva u Midway (Midway) – Recenze – 60%

Bitva u Midway (červen 1942) byla čtyřdenní válečná akce probíhající za druhé světové války, během níž se Japonci pokusili obsadit ostrov Midway (poblíž Havajských ostrovů), leč Američané se díky zpravodajské službě dozvěděli o jejich záměru s předstihem a připravili na ně past. O této události vznikl americký film již v roce 1976 a tento nový (který ovšem není jeho předělávkou) natočil režisér Roland Emmerich (Den nezávislosti, Godzilla).

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Ženská na vrcholu – Recenze – 10%

Český snímek Ženská na vrcholu působí jako výsledek pomateného pokusu o natočení filmu s narychlo spatlaným scénářem a s nulovým dějem a jeho následného protlačení do kin s nápisem „zimní romantická komedie“ na plakátu, přestože neobsahuje téměř žádný humor a pouze stopové množství romantiky. Jako náhodný slepenec scén, který existuje jen kvůli producentskému záměru shrábnout producentský honorář, svézt se na úspěchu nedávných zimních komedií Padesátka a Špindl a uspokojit nikoli diváky, nýbrž především filmové sponzory (nejen horské rezorty a lyžařská centra, ale třeba i nejmenovanou pražskou kliniku plastické chirurgie – hádejte, kde kvůli tomu pracuje teta hlavní hrdinky).

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Antologie města duchů (Ghost Town Anthology) – Recenze – 50%

Kanadské umělecké drama Antologie města duchů režiséra a scenáristy Denise Côteho vypráví příběh obyvatel zapadlé quebecké vesnice, kteří se vyrovnávají se smrtí tamního dvacetiletého chlapce (dost možná sebevraždou, pokud tedy nešlo o dost nešťastnou nehodu). V hlavní roli truchlící rodina pozůstalých a její sousedé, mrazivé prostředí kanadského venkova a duchové zemřelých, kteří začnou ke konci filmu vesnici zaplavovat.

Duchařskou tematikou prošpikovaný komorní snímek stojí na působivých (nicméně velmi skromných a strohých) obrazech a na vykreslení pochmurné nálady panující ve skomírající komunitě, která se sice nazývá soudržnou a pospolitou, leč ve skutečnosti ji v depresivní, odloučené a zamrzlé lokaci, kde mají místo spíš mrtví než živí, drží jen poslední zbytky vůle (a její uzavřenost a izolovanost ještě navíc aktivně přiživuje zpátečnická starostka). Atmosféru prostředí, v němž hraje prim sychravá zima a chladný vítr, přitom velmi efektivně podmalovává adekvátně ponurá zrnitá kamera (natáčelo se na 16mm film) a zdařilá práce se zvukem.

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Staříci – Recenze – 60%

Česká road movie Staříci vypráví o dvou důchodcích (přibližně osmdesátiletých), nespravedlivě odsouzených bývalých spoluvězních, kteří se v 50. letech stali nevinnými oběťmi vykonstruovaného soudního procesu a o mnoho desítek let později (pravděpodobně někdy po roce 2000) se rozhodnou najít a zabít komunistického prokurátora, který je tehdy do toho vězení poslal a jehož zločiny porevoluční justice nijak nepotrestala. Oba dávní přátelé, Vlastimil (Jiří Schmitzer) a Antonín (Ladislav Mrkvička), se proto vydávají na cestu, aniž by ovšem věděli, v jakém městě ten prokurátor bydlí, a nemají ani žádnou zbraň, kterou by na něj mohli použít.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Abstinent – Recenze – 60%

České psychologické drama Abstinent se zabývá postavou devatenáctiletého Adama (Josef Trojan, syn Ivana Trojana a Kláry Pollertové-Trojanové), který se léčí ze závislosti na alkoholu (a poté ho čeká soud týkající se jakéhosi neštěstí, které pod vlivem alkoholu způsobil). Snímek takto poukazuje na to, že do pasti alkoholové závislosti může klidně spadnout i velmi mladý člověk.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Terminátor: Temný osud (Terminator: Dark Fate) – Recenze – 60%

Film Terminátor: Temný osud navazuje po 22 letech na děj filmu Terminátor 2: Den zúčtování z roku 1991, přičemž zcela ignoruje filmy Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003), Terminator Salvation (2009) a Terminator Genisys (2015). Zkrátka jde o nový pokus o pokračování vybudované na zas trochu jiných premisách, přicházející do kin po předchozích dvou podobných pokusech, bohužel nepříliš vydařených.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Poslední aristokratka – Recenze – 40%

Česká komedie Poslední aristokratka, natočená a napsaná Jiřím Vejdělkem podle stejnojmenného humoristického románu spisovatele a kastelána Evžena Bočka, vypráví o rodince amerických potomků českých emigrantů, kteří po svých aristokratických předcích dostanou v rámci porevolučních restitucí (na začátku devadesátých let) zpět do vlastnictví rodový zámek a přijedou si jej do Čech v období adventu převzít. Sami jsou ale nemajetní a většinu úspor dali do letenek, načež jsou konfrontováni nejen s trojicí poděděných zaměstnanců (a s českou pálenkou, koblihami a s knedlíky se zelím), ale i s chladnou a zpustlou budovou, jejíž provoz bude vyžadovat značné náklady.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze – 50%

Pokračování Zombielandu po deseti letech. Se stejným tvůrčím týmem (vrací se i režisér Ruben Fleischer, který mezitím natočil mimo jiné Gangster Squad a Venoma) a stejnými herci (Abigail Breslin už není malá holka, leč všichni ostatní vypadají po těch deseti letech pořád skoro stejně, což je pozoruhodné). 

Děj je tentokrát o tom, že Columbus (Jesse Eisenberg) a Wichita (Emma Stone) mají partnerskou krizi, načež Little Rock (Abigail Breslin) odjede se svým novým přítelem do Gracelandu, takže se ji všichni vydávají zachránit. A to je v podstatě celé. Schematický a slaboučký příběh o cestě postav z bodu A do bodu B v tomto případě slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii komediálních skečů a akčních scén se zombies. Film se prakticky odehrává ve třech lokacích – v Bílém domě a jeho okolí, v hotelu kombinovaném s muzeem Elvise Presleyho a nakonec i v hipísácké pevnosti, kde se místo zbraní vyznává láska a mír, akorát že s tím se před hladovými zombíky neubráníte.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)

Weathering with You (Makoto Šinkai, Japonsko) – Animované romantické drama o šestnáctiletém klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky, soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem, že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější. I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním, které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (80%)

Zloba: Královna všeho zlého (Maleficent: Mistress of Evil) – Recenze – 40%

Od předchozího filmu s názvem Zloba – Královna černé magie uplynulo pět let. Růženka (Elle Fanning) je královnou lesů, v nichž se prohánějí digitální skřítci, víly a jiná fantaskní stvoření, a má se vdávat za milovaného prince Filipa ze sousedního království lidí. A Růženčina kmotřenka Zloba (Angelina Jolie), byť z ní jde strach, je ve skutečnosti hodná a myslí to s Růženkou dobře. Tudíž je potřeba postavit proti nim jiného antagonistu – a sice princovu matku (Michelle Pfeiffer), která bytosti z Růženčina království nenávidí a přála by si jejich vyhlazení a všechny kolem sebe zmanipuluje, aby dosáhla svých cílů.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70%

Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh hamburského sériového vraha Fritze Honky. Je to kontroverzní a v řadě ohledů unikátní snímek, který znatelně otestuje výdrž leckterých diváků, neb jde o brutální, krvavou a zcela záměrně nechutnou podívanou, směle překračující hranice toho nejdrsnějšího, co se dá běžně vidět v českých kinech.

I různé extrémní gore-horory jsou totiž obvykle určitým způsobem stylizované a estetizované, takže v nich třeba i scény mučení a rozřezávání těl i přes veškerou nepříjemnost mohou působit jako násilná sadistická zábava pro otrlé. Oproti tomu film U Zlaté rukavice je natočen zcela realisticky až naturalisticky a navíc je vyprávěn pouze z perspektivy hlavního anti-hrdiny, jehož patologickému chování nedodává žádný kontext ani psychologický podklad, což výsledek činí ještě sugestivnějším, syrovějším a odpornějším.

© Bombero Int./WarnerBros.Ent./Gordon Timpen

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)

Bacurau (Kleber Mendonca Filho + Juliano Dornelles, Brazílie) – Společensko-politicky angažované drama, které začíná jako nenápadný intimní náhled do života semknuté vesnické komunity na brazilském venkově, se postupně přerodí do strhujícího (skoro)thrilleru, v němž se tato komunita musí semknout na obranu proti utlačovatelům. Pečlivě vystavěný a v řadě tvůrčích přístupů inovativní snímek dodržuje konzistentně pozvolné tempo vyprávění, jež pomaličku dávkuje informace tak akorát, aby si divák dokázal domyslet vše potřebné. Pointa je úderná a skvěle provedená, gradující děj doprovází jasně zřetelná kritika a množství metafor, odkazujících na skrytou sílu prostého lidu a jeho historie, jen úvod filmu se zdá být možná příliš zdlouhavý. Každopádně jde o film s originálním příběhem, realizovaným nevídanou formou. (80%)

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (The Lighthouse i film, který zabíjí)

The Lighthouse (Robert Eggers, USA/Kanada) – Drama s hororovými prvky o dvou strážcích majáku (Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyřtýdenní pobyt na ostrově s majákem, racky a hlučnou sirénou se kvůli silné bouři poněkud protáhne a ponechá oba muže napospas sobě navzájem i jejich šílenství a alkoholovému deliriu. Snímek od režiséra a scenáristy Čarodějnice, odehrávající se na konci 19. století a natočený v černobílém, téměř čtvercovém formátu pomocí dobové filmařské techniky dostupné ve 30. letech století dvacátého, je vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivou a neskutečně působivou psychologickou historkou inspirovanou námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (90%)

Tiché doteky – Recenze – 50%

Film celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Michaela Hogenauera, natočený s Eliškou Křenkovou v hlavní roli a s nizozemskými herci v rolích vedlejších, vypráví o mladé Češce Míše, která se vydává do Nizozemí dělat au-pair v dobře situované a distingované rodině, kde má pečovat o domácnost a starat se o malého chlapce. Ihned po příjezdu však zjišťuje, že rodina vyžaduje dodržování pravidel, která nejsou úplně obvyklá…

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (3 from Hell, novinky na Netflixu…)

3 from Hell (Rob Zombie, USA) – Po čtrnácti letech se Rob Zombie vrací ke své exploatační sérii o rodince Fireflyových, anti-hrdinech filmů Dům tisíce mrtvol a Vyvrženci pekla. Ty nyní nechává povstat z mrtvých (byť ne ve zcela původní sestavě) a dává jim ještě jednu příležitost zařádit si a rozjet pořádný teror. Výsledkem je však zastaralá skládka vyžilých, otravných a užvaněných šílenců se schematickým a přímočarým dějem, který se skládá ze tří částí – úvodní breaking news pasáž nás zasvětí do situace, následuje špásování s ředitelem věznice a po něm přichází mexický mejdan, který působí, jako by ho Rob Zombie připsal po zjištění, že mu dosavadní materiál nevystačí na celovečerní film. I tak ale snímek stojí výhradně jen na brutalitě a okázalé odpornosti titulní pekelné trojice, z níž však dělá cool zabijáky, kterým by se mělo fandit, což je v dnešní době kriticky natáčených filmů a seriálů o rozkrývání komplexní psychologie vraždících maniaků přinejmenším zpátečnické. Uspokojit tak Rob Zombie dokáže jen ty nejvěrnější fanoušky, jimž bohatě stačí ke štěstí trocha stylově natočené krvavé řezničiny a návrat jejich oblíbených postav, které ale v podstatě dělají pouze to, co vždycky, a ve volných chvílích hrají karty nebo se dohadují, kdo z nich je víc jako Bogart. 3 from Hell je stejně vyčpělá mizérie jako to klaunské vystoupení ve druhé části filmu, které také přišlo, aniž by se o něj někdo prosil. A jak také dopadlo. (40%)

Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze – 80%

Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický hlas rebelky, Červená), věnovaný osobě a tvorbě Jiřího Suchého, je filmem divácky nesmírně vděčným, což dokládá i Divácká cena, jíž snímek obdržel od hlasujících diváků na festivalu v Karlových Varech.

 

© Irena Zlámalová

Joker – Recenze – 90%

Po řadě kvalitativně diskutabilních filmových adaptací superhrdinských komiksů od DC si ve studiu Warner Bros. pokusili vsadit na zásadně jinou a odvážnější strategii. Jejich film Joker, jenž se věnuje postavě stejnojmenného komiksového záporáka a jeho vzniku (tedy jak se z jednoho muže stal Joker) je drsný a špinavý, mládeži nepřístupný, hodně psychologický a nejsou v něm žádné velké akční scény ani žádné impozantní digitální triky. A zřejmě se jim ta sázka vyplatila – vzniklo nekompromisní, uhrančivé a mimořádně působivé silné drama, jež dokonce vyhrálo cenu za nejlepší film na letošním festivalu v Benátkách (což je docela revoluce). A natočil jej – trochu překvapení – Todd Phillips, jenž má za sebou např. snímky Starsky & Hutch a Pařba ve Vegas (a její pokračování) a jehož nejméně komediálním počinem byl doposud jeho předchozí film s názvem Týpci a zbraně.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Nabarvené ptáče – Recenze – 90%

Filmu Nabarvené ptáče, ať už si o něm myslíte cokoli, nelze upřít jednu věc – že jde v rámci současné české kinematografie o zcela výjimečný počin. Výjimečný tím, že jde o výsostně umělecký film světové úrovně, jaké se u nás točily naposledy v 60. letech, i že jde o první český snímek za pětadvacet let, jemuž se podařilo dostat do hlavní soutěže na filmovém festivalu v Benátkách a způsobit ve světě rozruch, rozbouřit emoce a vyvolat četné diskuze (po benátské premiéře byl uveden i na festivalu v Torontu, čeká ho promítání na řadě dalších prestižních festivalů a americký časopis The Hollywood Reporter jej zařadil mezi dvacet nejlepších snímků letošní podzimní festivalové sezony).

 

© Jan Dobrovský

Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2019 – podruhé

Po loňské fantastické zkušenosti se i letos vydávám s kolegy do Španělska na Mezinárodní Filmový Festival Sitges, jenž probíhá každoročně v první polovině října ve stejnojmenném katalánském přímořském městečku asi 30 kilometrů jihozápadně od Barcelony. Jde o jeden z největších festivalů žánrových filmů na světě, přičemž nejhojněji tu jsou zastoupeny horory, avšak velká část programu sestává i z dramat, thrillerů, sci-fi, fantasy, akčních filmů, animovaných filmů a komedií. Festival trvá 11 dnů, a pokud se budu držet plánu, měl bych vidět za tu dobu nejméně 40 filmů.

Národní třída – Recenze – 40%

Za vznikem českého dramatu Národní třída stojí povídka spisovatele Jaroslava Rudiše, podle níž vznikla v roce 2012 divadelní hra, jejíž text Jaroslav Rudiš později přepsal do stejnojmenné knihy. Jejím hrdinou je téměř padesátiletý ranař přezdívaný „Vandam“, který bydlí sám v panelákovém bytě na okraji Prahy, přes den natírá střechy na sídlišti, večery tráví v hospodě u piva a sem tam se s někým popere. Filmovou verzi natočil režisér Štěpán Altrichter (Schmitke) a do hlavní role obsadil Hynka Čermáka, který před časem namluvil Národní třídu jako audioknihu.

 

© Falcon / Jan Hromádko

Rambo: Poslední krev (Rambo: Last Blood) – Recenze – 40%

Na akční sérii Rambo je pozoruhodné to, že její jednotlivé díly nejsou jednotné ani svým žánrem (ten první byl ještě v podstatě syrovým post-vietnamským psychologickým dramatem, zatímco jeho pokračování už najela na dráhu přímočařejší akční řežby), ani zeměpisným určením (Rambo: První krev se odehrával v USA ve státě Washington, Rambo II ve Vietnamu, Rambo III v Afghánistánu a Rambo: Do pekla a zpět v Myanmaru). Děj pátého dílu s názvem Rambo: Poslední krev je pro změnu zasazen do Arizony poblíž mexických hranic, kde se John Rambo (tradičně Sylvester Stallone) již deset let stará na farmě o koně spolu se zhruba sedmnáctiletou Gabrielle, jenž je pro něj jako jeho vlastní dcera a která zde žije se svou babičkou.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Step into the world of Lars van de Goor – Recenze – 70%

Následující recenze se poněkud netradičně týká českého dokumentárního filmu, jehož název sice v programech kin v blízké době nenajdete, ale pravděpodobně byste na něj mohli v budoucnu narazit na nějakém filmovém festivalu. Jde o snímek věnovaný talentovanému nizozemskému fotografovi Larsi van de Goorovi, původně hudebníkovi, jenž se však v roce 2007 chopil fotoaparátu a od té doby získal za své výtvory několik prestižních ocenění. Režisérem filmu je debutující Janek Sedlář, Larsův fanoušek, filmař a též fotograf, který získal pro natočení svého snímku prostředky z dobrovolných příspěvků od podporovatelů na Kickstarteru.

© Janek Sedlář

Ad Astra – Recenze – 60%

Slavný astronaut Clifford McBride (Tommy Lee Jones) byl průkopníkem, jenž se jako jeden z prvních vydal k okraji sluneční soustavy hledat mimozemské formy života (v blíže nespecifikované blízké budoucnosti, v níž se zdařila kolonizace Měsíce i Marsu), ale nikdy se nevrátil a byl prohlášen za mrtvého. O čtyřicet let později se jeho syn Roy (Brad Pitt), který je též zkušeným astronautem, dozvídá, že jeho otec by ve skutečnosti mohl být stále naživu a nacházet se někde poblíž Neptunu, odkud se v poslední době začaly šířit směrem k Zemi nebezpečné radioaktivní výboje. A Roy dostane za úkol navázat s otcem kontakt (pokud žije).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Takové krásné šaty (In Fabric) – Recenze – 30%

Hororový snímek svébytného britského režiséra a scenáristy Petera Stricklanda (Pestrobarvec Petrklíčový) vypráví o rozvedené černošské ženě středního věku jménem Sheila, která pracuje v bance, bydlí v domě se svým dospělým synem a sem tam se po večerech schází s potenciálními nápadníky, kteří odpověděli na její seznamovací inzerát. Za tímto účelem si pořídí v sezónním výprodeji módního butiku červené šaty – aniž by tušila, že jsou prokleté a zabíjejí své majitele (a rozbíjejí pračky).

Zdroj fotek: acfk.cz

To Kapitola 2 (It: Chapter 2) – Recenze – 50%

Film To Kapitola 2 navazuje na děj předchozího (dva roky starého) hororu To po 27 letech. Jde o druhou a zároveň závěrečnou část adaptace stejnojmenného románu Stephena Kinga, v němž skupina náctiletých dětí (alias Smolaři) zažívá v americkém městečku Derry sérii děsivých událostí a následně bojuje s prastarým zlem, jež nese označení „To“ a bere na sebe různé podoby včetně strašidelného klauna. O 27 let později jsou Smolaři nuceni se chopit stejného úkolu, protože To řádí v dlouholetých cyklech a je potřeba s ním skoncovat nadobro. Přechozí snímek zahrnoval onu dětskou část a v tomto pokračování (které opět režíroval Andy Muschietti) se tím pádem jeho hrdinové vracejí již jako dospělí.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

Malé doporučení. Nic si o Parazitovi předem nezjišťujte a prostě na něj jděte do kina. Je vynikající a v mnoha ohledech překvapivý a čím méně o něm (a o jeho ději a žánru) budete vědět předem, tím lépe.

Se snímkem Parazit vyhrál letos jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Ledová archa, Okja) na festivalu v Cannes nejprestižnější ocenění, Zlatou palmu, což je zaprvé vůbec první Zlatá palma putující do Jižní Korey a zadruhé cena udělená po dlouhé době snímku, který je žánrový – obvykle totiž v Cannes vyhrávají „umělečtější“ tituly. Jde o mistrnou kombinaci thrilleru, společenské satiry a absurdní černé komedie, která začíná hodně vtipně a pak najednou (asi v polovině) zmutuje do napínavé a mrazivé podívané, která je místy i nečekaně brutální a drsná a kromě toho je i myšlenkově podnětná, mnohovrstevnatá a plná metafor a symbolismu, aniž by ovšem byť na okamžik přestala být univerzálně srozumitelnou zábavou určenou pro nejširší publikum.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Přes prsty – Recenze – 20%

Linda (Petra Hřebíčková) je profesionální hráčka beach volejbalu, které táhne na čtyřicet, právě ji opustil partner a její mladší spoluhráčka a nejlepší kamarádka Pavla (Denisa Nesvačilová) navíc zvažuje otěhotnět s přítelem Hynkem (Vojtěch Dyk), což se Lindě nezdá v souvislosti s blížícím se mistrovstvím Evropy úplně žádoucí. Pak ale jejich vztahy zamíchá nový správce sportovního areálu Jíra (Jiří Langmajer), jehož šarmu obě ženy podlehnou.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Anna – Recenze – 60%

Ve francouzském špionážním thrilleru Anna režiséra a scenáristy Luca Bessona (Leon, Pátý element) sledujeme osudy pětadvacetileté Rusky Anny (Sasha Luss), osiřelé feťačky, která si na začátku 90. let v Moskvě podala přihlášku k námořnictvu, ale nakonec o její schopnosti projevila zájem ruská tajná služba. Po roce tréninku se z Anny stává profesionální vražedkyně, maskující se za identitou supermodelky a ocitající se po pádu železné opony uprostřed střetu ruské KGB a americké CIA, které si obě udělají z Anny prakticky rukojmí, zatímco ona sama touží ze všeho nejvíc po svobodě.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Krvavá nevěsta (Ready or Not) – Recenze – 70%

Svatba. Nevěsta Grace (Samara Weaving) je obyčejná osiřelá dívka, žijící donedávna u pěstounů, ženich je mládenec ze zámožné panské rodiny, která po několik generací buduje svůj majetek z prodeje společenských her. Dle dávné rodinné tradice si Grace musí o svatební noci s úderem půlnoci vylosovat náhodnou hru a společně se zbytkem rodiny si ji v jejich rozlehlém sídle zahrát. Vytáhne si hru na schovávanou, přičemž netuší, že ta jediná má speciální pravidla – musí totiž vydržet schovaná až do úsvitu slunce, zatímco se ji ostatní budou snažit najít a zabít.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Hodinářův učeň – Recenze – 60%

Hamižný hodinář (Viktor Preiss) má sen o pokladu, jenž má údajně připadnout jako svatební dar jakémusi Urbanovi. Hodinář pak opravdu narazí na malého sirotka jménem Urban, načež se ho ujme, udělá z něj svého učně a naplánuje si, že až dospěje, tak jej ožení se svou dcerou Laurou, aby mohl domnělý poklad shrábnout. Dobrosrdečného Urbana však od narození doprovází trojice sudiček, dvě hodné (Jaroslav Plesl a Václav Neužil) a jedna zlá (Jana Plodková) – a právě ta hodináře přesvědčí, aby Urbana poslal ještě před svatbou do světa hledat speciální hodinky, které chrání svého majitele před smrtí.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Tenkrát v Hollywoodu (Once Upon a Time in Hollywood) – Recenze – 80%

Ve svém devátém filmu s názvem Tenkrát v Hollywoodu se režisér a scenárista Quentin Tarantino vyznává ze své lásky k americké kinematografii, a to konkrétně k období od konce padesátých do konce šedesátých let, jenž ho patně ovlivnilo v dětství a bylo určující pro jeho filmový vkus. Podobně jako byl jeho snímek Auto zabiják poctou brakovým grindhouse filmům, které hltal jako teenager, je snímek Tenkrát v Hollywoodu velkou oslavou televizní i filmové tvorby z éry, během níž Quentin (ročník 1963) vyrůstal zejména na westernech a na mnohých hereckých idolech, mezi něž se řadili například Bruce Lee, James Stacy nebo Steve McQueen.

 

© Sony Pictures Entertainment 

Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80%

Filmová série Toy Story: Příběh hraček je vlajkovou lodí studia Pixar – už jen proto, že její první díl byl v roce 1995 vůbec prvním celovečerním trojrozměrně animovaným snímkem v historii kinematografie. V roce 2010 byla tato série úspěšně završena třetím dílem, jenž její příběh příjemně a smysluplně uzavíral, a nevypadalo to, že by kdy mělo dojít k jakémukoli dalšímu pokračování. Vznik dílu čtvrtého po devítileté pauze proto pochopitelně doprovázely obavy, jestli se v jeho ději podaří nějak navázat na události předchozích filmů, a zdali nepůjde jen o nastavovanou kaši vyrobenou čistě za účelem finančního zisku.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw (Fast & Furious Presents: Hobbs & Shaw) – Recenze – 60%

Americký akční film Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw je sice spin-offem (neboli odbočkou) ze série Rychle a zběsile (kterou kvůli sledování tohoto filmu není nutné vidět), leč kupodivu v něm nejde primárně o drahá nablýskaná auta, závodění, kaskadérské kousky a extrémní řidičské manévrování, byť na několik automobilových honiček naštěstí dojde (a také třeba na scénu, v níž půltucet džípů visí za řetěz z vrtulníku a stahuje jej k zemi). Tvůrci filmu se každopádně i tentokrát drží strategie „děláme popcornovou zábavu, na logiku kašleme“ – stejně jako u předešlých dílů série, z níž si berou, jak název napovídá, dva konkrétní hrdiny, které uvrhli do samostatně stojící špionážní zápletky.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Slunovrat (Midsommar) – Recenze – 70%

Slunovrat je druhým filmem talentovaného amerického režiséra a scenáristy Ariho Astera, jenž debutoval loni se snímkem Děsivé dědictví. A stejně jako u Děsivého dědictví i zde platí, že ačkoli je Slunovrat propagován jako horor, tak jde mnohem víc o psychothriller s hororovými prvky než vyloženě o horor. Především v něm není nic nadpřirozeného a také v něm kupodivu téměř není tma, obvyklý prostředek, jenž horory využívají k budování strachu. Dojde sice na pár scén obsahujících brutální násilí či zmrzačená těla a na dvě mírné lekačky, nicméně pokud na Slunovrat vyrazí do kina nějací hororoví fanoušci v očekávání čehokoli podobného Annabelle 3 nebo V zajetí démonů 2, zůstanou jejich očekávání nenaplněna. Navíc je film vzhledem ke svému  loudavému tempu vyprávění a relativní divácké náročnosti pravděpodobně ani nebude bavit a nanejvýš je jen párkrát zaskočí občasným vizuálně explicitním krvavým výjevem.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Dětská hra (Child´s Play) – Recenze – 40%

Americký film Dětská hra je předělávkou stejnojmenného snímku z roku 1988, jenž dal svým úspěchem vzniknout sedmidílné hororově-komediální filmové sérii o vraždící panence jménem Chucky, jejíž poslední kapitola s názvem Chuckyho kult vyšla i u nás na různých nosičích v roce 2017. Nová Dětská hra se vrací ke kořenům celé ságy, avšak tentokrát zmodernizovaná pro novou generaci diváků a s několika zásadními odlišnostmi.

V původním filmu Chucky obživl a začal zabíjet díky tomu, že se do něj rituálně převtělila duše psychopatického vraha – v nové verzi ovšem k ničemu podobně nadpřirozenému nedojde. Chuckyho pořídí rozvedená matka Karen (Aubrey Plaza) jako dárek pro svého syna (Gabriel Bateman), který si horkotěžko hledá kamarády, aniž by tušila, že donesla domů model, který má na rozdíl od všech ostatních vypnuté inhibitory násilí. Vypnul mu je totiž dělník v asijské továrně na hračky, který se chtěl pomstít svému šéfovi.

 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Lví král (The Lion King) – Recenze – 60%

Disneyho série předělávek jeho slavných klasických animáků pokračuje – jen letos si už stihli odbýt premiéru Dumbo i Aladin a nyní po nich vstupuje do kin Lví král. Režíroval jej Jon Favreau (který natočil před třemi lety i remake Knihy džunglí) a kupodivu v něm není jediné živé zvíře a ani jedno reálné prostředí. Celý film totiž vznikl kompletně v počítačích.

Předně je potřeba zmínit, že animace je ve filmu naprosto úchvatná. Všechna zvířata i veškeré lokace působí zcela realisticky – některé scény jsou dokonce k nerozeznání od přírodopisných dokumentů od BBC nebo National Geographic. Smekám před animátory, neb odvedli výbornou práci. Z hlediska autentického digitálního ztvárnění živých tvorů a přírody představuje Lví král absolutní vrchol, k němuž se těžko hledá srovnání.

 

Zdroj fotek: Falcon/lvikralfilm.cz