Chata na prodej – Recenze – 60%

Druhý film režiséra Tomáše Pavlíčka, který před čtyřmi roky sympaticky debutoval snímkem Parádně pokecal, je komedií o vztazích mezi členy jedné rodiny. Hlavní hybatelkou děje je na začátku maminka (Ivana Chýlková), která s manželem (David Vávra) prodává rodinnou chatu, na kterou v posledních letech už stejně nikdo z příbuzných nejezdí, ale než dojde k jejímu předání novému majiteli, chce v ní ještě symbolicky strávit i se zbytkem rodiny poslední společný víkend, tak jako za starých časů. Sbalí tedy dědečka a babičku (která o prodeji chaty doposud neví, protože se to před ní do poslední chvíle tají) a své odrostlé děti i s jejich partnery a vydá se vstříc výletu, kde na ni čeká všechno, jen ne rodinná idylka.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Mamma Mia! Here We Go Again – Recenze – 40%

Pokračování deset let starého prosluněného muzikálu Mamma Mia! navazuje na jeho příběh po deseti letech. Donna (Meryl Streep) mezitím zemřela a její dcera Sophie (Amanda Seyfried) zrekonstruovala na rodném řeckém ostrově na matčinu památku hotel a zrovna plánuje jeho slavnostní otevření, na nějž zve všechny postavy z prvního filmu a mnohé další. Tahle příběhová linie je pak vyprávěna na přeskáčku s jinou linií odehrávající se třicet let v minulosti, v níž mladá Donna (Lily James) poprvé přijíždí do Řecka a postupně potkává ony tři osudové muže (budoucí Colin Firth, Pierce Brosnan a Stellan Skarsgård), s nimiž se tehdy vyspala, a z nichž jeden se stal otcem její dcery Sophie.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Děsivé dědictví (Hereditary) – Recenze – 90%

Film Děsivé dědictví je prezentován jako horor, čemuž odpovídají i všechny jeho plakáty a upoutávky. Nicméně je to úplně jiný typ hororu, než bude většina diváků na základě těch upoutávek očekávat.

Jeho základem je totiž pomalé a depresivní psychologické drama o truchlení, zoufalství a disfunkčních rodinných vztazích, které je ovšem jako horor natáčeno – a vypůjčuje si z tohoto žánru mnohé atributy, které se do filmu s postupujícím časem pozvolna vkrádají čím dál tím intenzivněji. Zpočátku jen sem tam na chvíli problesknou, pak se začnou hlásit o slovo častěji a důrazněji a teprve až někdy v poslední čtvrtině začnou silně převažovat všechno ostatní.

Byla by tudíž chyba těšit se na nějaký duchařsko-démonský hororfest ve stylu V zajetí démonů 2 nebo něčeho takového. Děsivé dědictví se totiž snaží budovat napětí hlavně skrz atmosféru a psychické rozpoložení postav a spíš než o strašení a bafání na diváka mu jde o jeho maximální znepokojení, čemuž odpovídá i to, že obsahuje jen jednu jedinou lekací scénu, což ho už samo o sobě výrazně odlišuje od všech ostatních hororů posledních let (možná s výjimkou Uteč a Čarodějnice, s nimiž má ledacos společného).

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Mrakodrap (Skyscraper) – Recenze – 50%

Bývalý člen zásahové jednotky a bezpečnostní expert Will (Dwayne Johnson) má za úkol prověřit bezpečnost v právě dostavěné nejvyšší budově světa, kterou si její miliardářský čínský majitel nechal postavit v Hongkongu. Will se za tímto účelem nechá v mrakodrapu ubytovat i se svou manželkou a dvěma malými dětmi. Pak se ale do budovy dostanou teroristé, podpálí ji, hacknou její vnitřní systém a navíc unesou Willovu rodinu jako rukojmí.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Studená válka (Zimna wojna) – Recenze – 60%

Polský režisér Pawel Pawlikowski, tvůrce oscarové Idy, se ve svém ambiciózním snímku Studená válka pokusil na pozadí patnáct let trvající dramatické romance dvou hlavních hrdinů prokousat dějinami válečné Evropy v období druhé světové války a zejména dějinami stalinského Polska, a to na ploše kratší než 90 minut.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Úsměvy smutných mužů – Recenze – 50%

České drama Úsměvy smutných mužů je filmem režiséra a scenáristy Dana Svátka, který v posledních letech natáčel pouze televizní projekty (Occamova břitva, seriál Reportérka…) a pro kina naposledy režíroval v roce 2009 trpce přijatý thriller Hodinu nevíš… vyprávějící skutečnými události inspirovaný příběh o „heparinovém vrahovi“. Úsměvy smutných mužů natočil podle stejnojmenného autobiografického románu Josefa Formánka, který se podílel i na scénáři. Románu, který je koncipován jako zápisky pacienta protialkoholní léčebny.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

KVIFF 2018 – První dojmy z Karlových Varů, Tina a Vore, Robin Williams a mnoho dalších

Poslední várka prvních dojmů z filmů letošního karlovarského festivalu zahrnuje, stejně jako předchozí dvě várky (TADY je první a ZDE je druhá) i reakce na filmy, které vstoupí v následujících měsících i do běžné distribuce. Pochopitelně v ní ale již nezmiňuji starší filmy, které jsem ve Varech viděl, jako třeba Bílý ráj z roku 1924, Cizince ve vlaku od Alfreda Hitchcocka nebo Vykoupení z věznice Shawshank, protože komentáře k nim by se těžko daly brát jako první dojmy. Nejlepšími filmy z těch, které jsem zhlédl, jsou nakonec čínské drama Sedící slon a americký western Nepřátelé. Osobně jsem si nejvíc užil krvavý grindhouse film o odplatě Mandy s Nicolasem Cagem, maniakální taneční horor Gaspara Noého Climax a dokument o Robinu Williamsovi Robin Williams: Mysl na dlani.

Robin Williams: Mysl na dlani – Komediální génius Robin Williams si nemohl zasloužit lepší filmový portrét, překvapivě obsáhlý, ucelený a věnující se jeho pracovním i soukromým činnostem napříč celým jeho životem. Vynikající střihová práce, dělaná zcela evidentně s láskou a úctou, doprovázená dobře vybranými Williamsovými kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky. Místy film sice stojí příliš dlouho na místě a zbytečně nahání čas ukazováním dalších a dalších fotografií s Robinovým sympatickým obličejem, na druhou stranu záznamy z jeho komediálních vystoupení a filmů se prakticky nemají jak omrzet (a místy jde o vskutku unikátní záběry). Na konci se režisérka pochopitelně neubránila troše smutku, ale i tak pojala závěr velmi citlivě a bez tlačení na pilu. Málokdy se stává, abych se u dokumentu tak často smál nahlas. Věčná škoda velkého Herce. (80%)

Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary