Duna (Dune) – Recenze – 80%

Slavný sci-fi román amerického spisovatele Franka Herberta „Duna“ (z roku 1965) se již v 70. letech neúspěšně pokoušel převést na plátna kin chilský filmař Alejandro Jodorowsky, v roce 1984 pak zfilmoval rozporuplně přijímanou adaptaci režisér David Lynch a na přelomu tisíciletí vznikla i třídílná americká minisérie, natočená v evropské koprodukci (a obsazená mimo jiné řadou českých herců). O nejnovější verzi filmové Duny s rozpočtem 165 milionů dolarů se postaral kanadský režisér Denis Villeneuve (Zmizení, Příchozí, Blade Runner 2049), jenž přišel s tím, že jeden film je pro důstojné obsáhnutí Herbertovy předlohy v celé její šíři zkrátka málo a že by bylo lepší vyhradit si pro to filmy dva. Do kin tudíž nyní vstupuje první z nich, vyprávějící zhruba polovinu románového příběhu. S tím, že vznik jeho pokračování zatím ze strany studia oficiálně potvrzen nebyl, přestože Villeneuve na jeho scénáři už pracovat začal. Těžko si však představit, že by zrovna takovýto projekt zůstal nedodělaný (kupříkladu kvůli nenaplněným představám ohledně tržeb), když od začátku vznikal s předpokladem, že jeho druhá část dovypráví to, co bylo v první části načato.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Venom 2: Carnage přichází (Venom: Let There Be Carnage) – Recenze – 40%

Pokračování komiksového filmu Venom z roku 2018 navazuje na jeho potitulkovou scénu, v níž se objevil na doživotí odsouzený sériový vrah Cletus (Woody Harrelson). Do vězení za ním dochází hlavní hrdina, novinář Eddie (Tom Hardy), v jehož těle žije mimozemský symbiont Venom. Zatímco se Eddie s Venomem neustále o něčem dohaduje a smutní nad rozchodem se svou snoubenkou (Michelle Williams), tak do Cletusova těla vnikne část Venomovy DNA, což má za následek zrození padoucha jménem Carnage, který je ještě mocnější než Venom. A jeho první kroky vedou k záchraně jeho milované, super-schopnostmi obdařené vězenkyně Frances (Naomie Harris). 

Zdroj fotek: Falcon

Myši patří do nebe – Recenze – 70%

Český loutkově animovaný film Myši patří do nebe se sice odehrává v našem světě, ale vystupují v něm výhradně zvířata, a to nejčastěji myši (a sem tam nějaký krtek nebo někdo další) a také lišky, myší úhlavní nepřátelé a predátoři. Hlavní hrdinkou je ustrašená myška Šupito, která se v úvodu po vzoru svého chrabrého tatínka, jenž před časem hrdinně skonal právě při konfrontaci s liščím zabijákem Tlamounem, pokusí prokázat před spolužáky vlastní odvahu. Skončí však pronásledována lišákem Bělobřichem, což se jí stane osudným – dostane se do Nebe. V Nebi se nicméně spolu s ní objeví i Bělobřich (a vysvětlí, že ji nezakousl, nýbrž že oba srazilo auto), načež se ukáže, že ve skutečnosti nejde o krvelačnou stvůru, ale o koktavého, nesmělého, dobromyslného a citlivého liščího mládence. Společně pak procházejí Nebem a budují vzájemné přátelství tam, kde by ho nikdo čekal. 

Zdroj fotek: CinemArt

Není čas zemřít – Recenze – 70%

Série bondovek v hlavní roli s Danielem Craigem se dočkala svého konce. Ve filmu Casino Royale (2006) se britský agent 007 osudově zamiloval do ženy svého života, o kterou záhy tragicky přišel, ve snímku Quantum of Solace (2008) se z toho vzpamatovával, ve Skyfall (2012) se z něj stala zlomená troska, jenž si musela znovu vydobýt svou identitu, a ve Spectre (2015) konečně nalezl novou lásku v podobě psycholožky Madeleine (Léa Seydoux). Celý dramatický příběh se nyní uzavírá ve filmu Není čas zemřít, v jehož úvodu je tato zamilovaná dvojice vinou nenadálé vztahové krize opět oddělena od sebe, a zároveň je v něm představen další mocný nepřítel, kvůli němuž se James Bond po pěti letech znovu vrací do aktivní služby. 

Zdroj fotek: Forum Film CZ

Zbožňovaný – Recenze – 40%

Pediatr Zdeněk (Jiří Bartoška) je miláčkem všech. Jeho dospívající vnučka (Martina Czyžová) o něm dokonce plánuje napsat do školy obdivnou slohovou práci. Zdeněk se totiž jeví jako vzor ideálního muže, jenž nestrpí jakoukoli nedokonalost. Proto nemůže vystát svého bývalého zetě Karla (Jiří Langmajer), jehož nevěra ukončila jeho manželství se Zdeňkovou dcerou Zuzanou (Petra Hřebíčková). Zdeněk mu ale přitom nemá co vyčítat – sám své ženě Olze (Zuzana Kronerová) již 38 let zahýbá s kolegyní Danou (Ivana Chýlková). Nyní je však čerstvě v důchodu a dlouhodobý záletný vztah se chystá ukončit. Zhrzená milenka nicméně naruší jeho zahradní rodinnou sešlost a všem přítomným vyklopí pravdu, což se Zdeňkem sekne. S mrtvicí je převezen do nemocnice, kde je mu diagnostikováno částečné ochrnutí a dočasná neschopnost mluvit...

Zdroj fotek: Bioscop

Do selhání (krátký film) – Recenze – 40%

Tato recenze výjimečně není na celovečerní film v kinech, ale na nezávislý krátký snímek s názvem Do selhání od začínajícího režiséra a scenáristy Martina Tyburce, jenž mě oslovil s prosbou, abych jeho film zrecenzoval. Ke vzniku filmu Do selhání pomohla kampaň na Startovači, výsledný počin má celkem 20 minut (včetně závěrečných titulků) a jeho veřejná slavnostní premiéra proběhne 19. září 2021 v pražském kině Premiere Cinemas v Hostivaři.

© Martin Tyburec / Webevize

KVIFF 2021 – České filmy na festivalu v Karlových Varech

Po předchozích třech várkách reakcí na filmy promítané na festivalu v Karlových Varech, které si můžete přečíst zde: (První, Druhá a Třetí), doplňuji ještě závěrečnou, čtvrtou várku, která je zaměřena čistě na českou filmovou tvorbu. Již dříve jsem publikoval plnohodnotné recenze na filmy Zátopek a Atlas ptáků, krom toho se nyní zaměřuji na sedm dalších českých počinů. Dva z nich už premiéru v kinech měly, další dva ji mají tento týden a ty ostatní se dočkají uvedení ještě o několik týdnů či měsíců později. Nový snímek režiséra Václava Kadrnky se dokonce chystá až na jaro příštího roku. U každého filmu je proto uvedeno datum jeho plánované distribuční premiéry. K tomu si v závěru ještě dovoluji dodat drobnou statistiku ohledně letošního ročníku filmového festivalu.

Každá minuta života (v kinech od 26. srpna 2021) – Observační dokument režisérky Eriky Hníkové o manželském páru, jenž vychovává svého čtyřletého syna už od narození pomocí metody zvané Kamevéda, založené na soustředěném fyzickém a intelektuálním rozvoji dítěte na mnoha úrovních. Striktní režim zahrnuje domácí i venkovní cvičení, jízdu na kole, trénink hokeje, tenisu, gymnastiky, angličtiny a zpěvu nebo také hru na klavír. Synově výchově jsou oba rodiče zcela odevzdáni, každou minutu jeho života mají podrobně naplánovanou a zřejmě přitom už nemají čas sami na sebe. Film tak nabízí pohled do fungování láskyplné rodiny, v níž je nicméně důraz kladen výhradně na všeobecnou zdatnost, podání maximálního výkonu, dosažení úspěchu a průběžné zlepšování se, což nepolevuje třeba ani při uvolněnějších scénách rodinných oslav nebo návštěv příbuzných. Režisérka přitom snímané výjevy nijak nekomentuje, nijak do nich nevstupuje a nijak je nehodnotí, čímž ale snímek neochuzuje o potenciální diskuze nad limity zvolené metody (která je rozhodně legitimní a každý rodič má právo vychovávat dítě dle svého nejlepšího přesvědčení) i nad obecnějšími tématy, týkajícími se např. vztahu svobodné vůle a životního stylu založeného na nutnosti úspěchu. Zobrazenou rodičovskou taktiku film líčí zcela neutrálně, neodsuzuje ji, ani ji vyloženě nepřijímá, přičemž nastiňuje jak její výhody (dokonalá příprava pro život ve společnosti, která lační po těch nejschopnějších a nejefektivnějších), tak její nevýhody (nutnost značných časových i finančních investic, neustálé plánování a každodenní opakující se rutina, která se odráží i ve formálním pojetí filmu). Precizně režírovaný dokument se však soustředí pouze na výchovu dítěte jako takovou a již opomíjí postavy rodičů, jejich mechanicky a chladně vyhlížející vztah, pracovní zázemí, a hlavně jejich výpovědi a osobní motivace. Ve smyslu náhledu do tak trochu jiné domácnosti je film pozoruhodný a svým způsobem fascinující, výrazně mu ale chybí hloubka, širší kontext a větší komplexnost. (60%)

Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary