Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70%

Švédský multižánrový mix Tina a Vore, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, vyhrál letos v Cannes v sekci Un certain regard, kde si vysloužil pověst výjimečně kuriózního, perverzního a v jistých ohledech unikátního snímku. Jeho hlavní hrdinkou je Tina, podivínská a ošklivá žena, jejíž nedostatky ve fyzickém vzhledu jsou vyváženy nadlidsky vyvinutým čichem, schopným vycítit v lidech emoce. Tina proto pracuje v ochrance na hraničním přechodu, kde pomáhá identifikovat pašeráky, a kde se jednoho dne seznámí se záhadným cestujícím jménem Vore, který je podobně ošklivý jako ona. A oba to k sobě začne od té doby přitahovat.

 

Zdroj fotek: TriArt Film

Hovory s TGM – Recenze – 60%

Celovečerní režijní debut filmového producenta Jakuba Červenky Hovory s TGM se odehrává v roce 1928, kdy spisovatel Karel Čapek přijíždí za tehdejším československým prezidentem Masarykem, aby s ním pohovořil o knize, kterou spolu právě dokončili – Hovory s T. G. Masarykem – neb prezident si její vydání na poslední chvíli rozmyslel. Jde o konverzační nízkorozpočtové dobové drama, v němž spolu Masaryk (Martin Huba) a Karel Čapek (Jan Budař) 80 minut hovoří během procházky v lese a pak je konec.

 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy 3 (Overlord, Freaks,…)

Festival skončil v neděli 14. října, na slavnostním zakončení byli vyhlášeni vítězové (cenu za nejlepší film obdržel Climax režiséra Gaspara Noého) a celému ceremoniálu předcházel koncert filmové hudby Johna Carpentera, jehož se zúčastnil spolu s hudebníky i sám Carpenter. Za deset dní jsem tu viděl 40 filmů, předposlední den jsem se dokonce stihl dostat k moři. Poslední noc jsme se s kolegy rozhodli vyzkoušet noční filmový maraton, ale po náročném fyzickém i psychickém vypětí posledních dnů jsme vydrželi jen na jeden film, který i tak končil ve tři ráno. V následujícím textu, stejně jako ve dvou předcházejících (1, 2), si můžete přečíst dalších deset prvních dojmů z filmů, které se zde promítaly. Nezmiňuji tu akorát nový Halloween, na nějž jsem rovnou napsal plnohodnotnou recenzi, a pak několik starších filmů z minulých desetiletí nebo relativní novinky, které ale jsou nebo byly k vidění již dříve (třeba ve Varech nebo na letošním Be2Can).

© Paramount Pictures

První člověk (First Man) – Recenze – 70%

Příběh Neila Armstronga, prvního muže, jenž vkročil na povrch Měsíce, natočil oscarový režisér Damien Chazelle (Whiplash, La La Land) podle životopisné knižní předlohy Jamese R. Hansena a scénáře Joshe Singera (Spotlight, Akta Pentagon: Skrytá válka) jako svůj první nehudební snímek. Ten diváky seznamuje se zhuštěnou cestou Armstronga napříč vesmírným programem od počátků jeho kariéry až po historický okamžik roku 1969, s Armstrongovým rodinným zázemím, vnitřními strachy a traumaty i s přátelskou atmosférou, která tehdy panovala mezi piloty NASA.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Halloween (2018) – Recenze – 70%

První Halloween natočil v roce 1978 slavný režisér John Carpenter, který tím dal vzniknout kanonické hororové sérii, v níž je nicméně opravdu dobrý jen ten úplně první film (jediný, který Carpenter režíroval), zatímco ty ostatní variují od mírně nadprůměrných slasherů po zoufale špatné žumpy. V něm byly představeny postavy hlavní hrdinky Laurie Strode v podání Jamie Lee Curtis a maskovaného vraha Michaela Myerse, který se jí snažil zabít. V roce 1981 vzniklo pokračování Halloween 2, které přímo navazovalo na události z jedničky, a o rok později i Halloween 3, který pro změnu s dějem svých předchůdců nesouvisel absolutně nijak, kromě názvu s nimi neměl vůbec nic společného a nevystupovali v něm ani Laurie Strode, ani Michael. Oba se vrátili až v roce 1988 ve filmu Halloween 4.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy 2 (Dragged Across Concrete, Složka 64,…)

Osmý den festivalu se pomalu blíží ke konci, zbývají tři dny. V tomto textu si můžete přečíst druhou várku prvních dojmů z dalších deseti filmů promítaných ve španělském Sitges, po níž bude po skončení festivalu následovat ještě třetí várka. Únava už je znát, takže na dopolední projekce se chodí přes tiskové oddělení, kde mají kávovar. Jít aspoň někdy spát před půlnocí je jen zbožné přání – to je tak, když chodíte i na filmy, co začínají v půl jedenácté večer. Poslední noc chceme s kolegy strávit sledováním nočního filmového maratonu, tak uvidíme, jak dlouho to vydržíme.

© Summit Entertainment

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy (Suspiria, Apostle,…)

Začíná pátý den festivalu. Je to tu jiné než ve Varech. Španělská kultura a středomořské podnebí jsou samozřejmě jedna věc, ale značné rozdíly jsou i v organizaci, žánrově specifickém programu a v návštěvnících. V pěti kinech se promítají filmy celý den jen s minimálními přestávkami a od jedné ráno ve většině sálů probíhají celonoční filmové maratony, takže promítačky jedou prakticky nonstop. Filmu se vždy tleská nejen na konci, ale i na začátku u jeho názvu, studiového loga, jména režiséra nebo herecké hvězdy v úvodních titulcích a někdy i v průběhu, když dojde třeba na nějakou hodně akční nebo hodně brutální scénu. Diváci jsou vesměs nadšenci, kteří sem přijeli výhradně kvůli filmům, ne aby se tady fotili a chodili se opíjet na večírky (což tady ani moc dobře nejde).

Na plážové promenádě i v centru festivalového dění jsou desítky krámků s filmovou tematikou, kde se prodávají plakáty, stovky triček, modely postav, peněženky, vinylové desky se soundtracky, knížky, komiksy, stovky filmů na DVD a Blu-ray včetně řady brakových perel a jiné filmové suvenýry. Zatím se mi podařilo dělat rozhovor s Ronem Perlmanem, mít na kameře natočeného Nicolase Cage, Alexe Proyase a Panose Cosmatose, projít se po pláži a nasbírat plnou kapsu mušlí a vidět 13 filmů – první dojmy z deseti z nich si můžete přečíst níže. Naopak se mi zatím nepovedlo sníst více než jedno teplé jídlo denně, koupat se v moři a jít někdy spát před půlnocí. Program je nabitý, v úterý a ve středu mě čeká i pět filmů denně.

© Amazon Studios