Tonda, Slávka a kouzelné světlo – Recenze – 80%

Český animovaný snímek Tonda, Slávka a kouzelné světlo, natočený v koprodukci se Slovenskem a Maďarskem, upomíná sice na tradici československé loutkové animace z dob Jiřího Trnky, zároveň ale působí stejně moderně a svěže jako předloňské Myši patří do nebe nebo zahraniční filmy Mrtvá nevěsta Tima Burtona či Koralína a svět za tajnými dveřmi. Potvrzuje, že česká animace je v posledních letech opět na světové úrovni, což dokazují i mnohé animované krátké filmy z nedávné doby.

Zdroj fotek: CinemArt

Betlémské světlo – Recenze – 40%

Betlémské světlo je novým hořce-komediálním filmem režiséra a scenáristy Jana Svěráka, jenž vznikl jako volná adaptace několika povídek Zdeňka Svěráka, publikovaných v jeho sbírkách „Povídky“ a „Nové povídky“ (film je ostatně pojmenován podle jedné z nich). Tvůrčí duo otec a syn se však při společné práci na scénáři nespokojilo s představou klasického povídkového filmu a místo něj přišlo s podnětně vyhlížejícím konceptem magicko-realistického prolínání skutečnosti s několika fikčními liniemi. Trojice vybraných povídek se tak dočkala jednotícího rámce v podobě příběhu jejich autora, jenž kromě vlastní tvorby zápasí i se stářím, nemocemi a problémy v manželství. 

© Biograf Jan Svěrák / Tomáš Teglý

Poslední večery na Zemi (Long Day´s Journey Into Night) – Recenze – 80%

Už pozoruhodný debut čínského režiséra Gana Biho s názvem Kaili Blues byl docela silnou intelektuální kávou a uměleckou potravou pro náročné diváky. Melancholickou a elipticky vyprávěnou meditaci o cykličnosti času pojal tehdy teprve šestadvacetiletý režisér jako příběh na pomezí snu, vzpomínky a halucinace, která vrcholila více než čtyřicetiminutovou scénou natočenou v jediném záběru, odehrávajícím se v kontrastu se zbytkem filmu v reálném čase. Na snímek, s nímž vyhrál v roce 2015 dvě ceny na festivalu ve švýcarském Locarnu, Gan Bi navazuje s magickým a imaginativním počinem Poslední večery na Zemi, který tentokrát putoval už rovnou do Cannes.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Šťastný Lazzaro (Lazzaro felice) – Recenze – 80%

Italský koprodukční film Šťastný Lazzaro režisérky a scenáristky Alice Rohrwacher (Zázraky) soutěžil loni na festivalu v Cannes, kde získal ocenění za nejlepší scénář. Jde o pozoruhodnou směs realistického sociálního dramatu a víceúrovňového podobenství s prvky magického realismu, která je uprostřed zřetelně rozdělena na dvě části, jež na sebe sice dějově i myšlenkově navazují (dohromady vyprávějí jeden příběh a vystupují v nich tytéž postavy), ale jinak se od sebe zásadně odlišují – mimo jiné se každá z nich odehrává v jiné době a v jiné lokaci.

První polovina snímku se soustředí na sociální aspekty života rolníků-nevolníků, žijících v odlehlé italské vesničce v izolované feudální komunitě o zhruba padesáti lidech všech věkových kategorií a pracujících na tabákových plantážích pro přísnou a bohatou hraběnku. Sami přitom plat nedostávají a žijí skromným životem věrných poddaných. Jedním z nich je i prostoduchý Lazzaro, dobrosrdečný, naivně důvěřivý a své práci oddaný mladík, jehož optikou šťastného prosťáčka je na jeho okolí nahlíženo.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Červená želva (La Tortue Rogue) – Recenze – 70%

Na francouzském animovaném filmu Červená želva je zajímavé to, že jde o první film, jaký kdy produkovalo japonské studio Ghibli (stojící např. za Mijazakiho filmy) mimo Japonsko, a které oslovilo jeho režiséra Michaëla Dudoka de Wita na základě jeho krátkého animovaného snímku Otec a dcera, za nějž dostal tento nizozemský rodák v roce 2000 Oscara. Dalším pozoruhodným faktem je skutečnost, že v Červené želvě nejsou vůbec žádné dialogy, takže za celou dobu nepadne ani slovo.

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Ani ve snu! – Recenze – 20%

Český film Ani ve snu! (v koprodukci se Slovenskem a Bulharskem) producenta a režiséra Petra Oukropce (Modrý tygr) by chtěl být snímkem o mladých a pro mladé a vypráví tudíž o několika teenagerech, kteří v Praze na Žižkově skáčou „urban parkour“, tj. že skáčou přes různé zídky a zábradlí, přeskakují z budovy na budovu, šplhají po okapech a hromosvodech a dělají přitom přemety a salta. Jde o autorský, nekomerční, spíš festivalový film (premiéru měl v Berlíně), který byl zřejmě velmi laciný, a také lacině vypadá – skoro celý se odehrává v okolí jednoho paneláku, nejsou v něm pochopitelně žádné akční nebo opulentní davové scény a řada herců v něm vystupujících jsou neherci (často jde o členy reálně existujících parkourových skupin).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Láska z Khon Kaen (Rak ti Khon Kaen) – Recenze – 60%

Vlastně je to docela příhodné, že ve stejný den jako nové Star Wars bude mít premiéru i thajský film režiséra Apichatponga Weerasethakula (Strýček Búnmí). Pro umělečtěji orientované diváky, kterým příliš nevoní představa drahého, výpravného, komerčního, trikového a hlučného sci-fi megafilmu, představuje Láska z Khon Kaen vhodnou alternativu zcela opačných vlastností – je laciná, nevýpravná, tichá, klidná, jemná, a až meditativně pomalá.

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Mládí (Youth) – Recenze – 80%

Italský režisér Paolo Sorrentino je nazýván novým Fellinim, což je sice odvážné, leč výstižné srovnání. Před dvěma roky okouzlil mnohé diváky i oscarovou porotu Velkou nádherou, opulentní mozaikou o úpadku současné společnosti reflektovaném prostřednictvím římské intelektuální smetánky, která byla právem přirovnávána k Felliniho Sladkému životu. Jeho nejnovější počin Mládí se veze na trochu podobné vlně, ale přitom vypráví o mnohem univerzálnějších tématech, což jej činí divácky přístupnějším, o čemž svědčí i Cena diváků z festivalu v Karlových Varech.

Jeho hrdiny jsou hudební skladatel a dirigent na penzi Fred (Michael Caine) a vysloužilý filmový režisér Mick (Harvey Keitel), kteří coby dávní přátelé společně relaxují v luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách. Fred tu podstupuje léčebné kúry spolu se svou dcerou (Rachel Weisz), zatímco Micka doprovází kohorta mladých scenáristů, kteří mu pomáhají se scénářem k jeho poslednímu filmu. Vedlejší postavy tvoří několik dalších svérázných hostů a lázeňský personál.
 



 

Nenasytná Tiffany – Recenze – 80%

Nenasytná Tiffany je v českých luzích a hájích poměrně nevídanou a unikátní záležitostí – jde totiž o zcela nezávislou buranskou hororovou komedii o masožravé díře v zemi (!), natočenou debutujícími tvůrci za velmi nízký rozpočet. Jistě, z podobných českých hororových pokusů letošního roku lze zmínit ještě žánrově čistějšího Ghoula a Svatého Mikuláše, oba navazující na trend found footage hororů. Ghoul ovšem vznikal se zahraničními herci a působil dost nečesky a Svatý Mikuláš byl vytvořen de facto amatérskými nadšenci. Oproti nim působí Nenasytná Tiffany jako vyloženě český a filmařsky vyzrálý produkt a navíc je z nich zdaleka nejlepší.

 

Zdroj fotek: nenasytnatiffany.cz

Věčně mladá (The Age of Adaline) – Recenze – 60%

Romantické drama Věčně mladá je založeno na láskyplném vztahu muže a ženy, okořeněném jedním fantaskním nadpřirozeným prvkem, a sice že hlavní hrdinka jménem Adaline Bowman (Blake Lively) už přes sedmdesát let nestárne. V roce 1937 totiž utrpěla jako ani ne třicetiletá vdova a matka samoživitelka dopravní nehodu, během níž její tělo proběhlo kvůli střetu několika přírodních jevů jakousi biochemickou reakcí a od té doby začalo efekt stárnutí ignorovat. V současnosti, kdy se film převážně odehrává, vypadá tudíž zhruba stosedmiletá Adaline pořád na třicet, každých deset let mění identitu i adresu a o svém tajemství se nikdy nikomu nesvěřila, kromě vlastní dcery, která předstírá, že je její babička.

Andělé všedního dne – Recenze – 50%

Tragikomedie režisérky Alice Nellis Andělé všedního dne, natočená podle románové předlohy Michala Viewegha, vypráví o dlouhým životem unavených manželích Karlovi a Marii (Bolek Polívka a Zuzana Bydžovská), jejichž vzájemná komunikace se omezila na dennodenní debaty o nakupování zeleniny a rozjíždějících se parketách, kdy o nějaké jiskře nebo vášni už léta nelze mluvit. Pointa spočívá v tom, že Karel má za dvanáct hodin zemřít. Proto na zem sestoupí čtveřice andělů, aby se s tím pokusila během tohoto časového ultimáta něco udělat.

 

Zdroj fotek: Cinemart.cz

Ranhojič (The Physician) – Recenze – 70%

V Anglii v 11. století přijde malý Rob Cole o své rodiče a jeho dva mladší sourozenci jsou od něj odděleni do pěstounské péče. Ponechaný napospas osudu se stane asistentem potulného ranhojiče (Stellan Skarsgård), který jezdí od vesnice k vesnici a nabízí lékařské ošetření (vytrhává zuby, srovnává vykloubená ramena a koňskou moč prodává jako medicínu). Když Rob dospěje, stane se svědkem toho, jak židovští medici vyléčí slepotu jeho učitele. Touží po poznání, a proto se rozhodne jít v jejich stopách a odcestuje do daleké Persie, aby se zde učil lékařskému umění od největší autority v tomto oboru, osvícence Aviceny (Ben Kingsley).