Navždy s vámi (Ainda Estou Aqui) – Recenze – 80%

Držitelem Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film se letos stal brazilský snímek Navždy s vámi režiséra Waltera Sallese, jenž natočil v rodné Brazílii na přelomu tisíciletí několik dramat, která rezonovala na světových festivalech (Hlavní nádraží z roku 1998, Motocyklové deníky z roku 2004) a později se s mnohem menším úspěchem pokoušel prosadit i v USA (horor Temné vody z roku 2005, road-movie Na cestě z roku 2012). Po mnohaleté režijní pauze nyní vybojoval Brazílii prvního Oscara za filmové drama, pro nějž nalezl inspiraci v knize spisovatele Marcela Paivy, který v ní vylíčil skutečný příběh svých rodičů a dalších členů své rodiny v období brazilské vojenské diktatury na počátku 70. let minulého století.

Zdroj fotek: Aerofilms

Opice (The Monkey) – Recenze – 60%

Mohlo by se zdát, že americký film Opice je horor. Strašidelný plakát i znepokojující upoutávka lákají na natahovací plyšovou mechanickou opičku, která když zatluče paličkami na buben, tak někdo příšerným způsobem zemře. Oba zdroje zmiňují jména Stephena Kinga, autora hororové literární předlohy, Jamese Wana, producenta jedněch z nejúspěšnějších hororů poslední dekády, a režiséra a scenáristu Osgooda Perkinse, jenž loni způsobil mezi fanoušky žánru rozruch svým atmosférickým thrillerem Longlegs. Film Opice je ale ve skutečnosti hororová černá komedie, v níž absurdně přehnaná a morbidně nápaditá úmrtí některých postav působí naschvál legračně. Krom toho snímek Opice obsahuje komediální gagy a řadu vtipně stylizovaných postav, což trailer vyloženě zamlčuje. 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Zlatovláska – Recenze – 60%

„Zlatovláska“ je původně kratičká pohádka Karla Jaromíra Erbena, jejíž nejznámější filmovou adaptací byla doposud televizní hudební verze Vlasty Janečkové z roku 1973 se spoustou písniček a s Petrem Štěpánkem a Jorgou Kotrbovou v hlavních rolích, častokrát reprízovaná nejen během vánočních svátků. Novou velkofilmovou adaptaci podle dlouho odkládaného scénáře Lucie Konášové (Anděl Páně) měl původně točit Václav Vorlíček. Poté se však projektu ujal dokumentarista Jan Těšitel, jenž debutoval na ploše celovečerního filmu svým autorským snímkem David v roce 2015. Zlatovláska je nyní jeho druhým filmovým počinem.

Zdroj fotek: Bioscop

Konkláve – Recenze – 80%

Papež je mrtev. Do Vatikánu se sjíždějí kardinálové z celého světa, aby v nadcházejícím konkláve zvolili z vlastních řad papeže nového. Za tím účelem jsou odříznuti od světa, aby jejich rozhodnutí nemohly ovlivnit žádné vnější vlivy. Jejich jediným působištěm je Sixtinská kaple, kde volby probíhají, a společné ubytovací prostory, kde nemají přístup k internetu ani k tištěným novinám.

Úkol řídit konkláve připadl na kardinála Lawrence (Ralph Fiennes), jemuž papež před časem zamítl žádost o rezignaci na pozici kardinála-děkana. Řádný průběh volby se pro něj i tak stane prioritou. Postupně se k němu však začnou dostávat různá papežova tajemství i kompromitující informace o některých favorizovaných adeptech na nového papeže, které jej postaví před celou řadu složitých dilemat.

© Focus Features

Duna: Část druhá (Dune: Part Two) – Recenze – 80%

Druhá část filmové adaptace slavného sci-fi románu Franka Herberta navazuje tam, kde před dvěma a půl roky skončila první Duna. Paul (Timothée Chalamet) a jeho matka Jessica (Rebecca Ferguson) unikli zákeřnému atentátu na jejich rod a nalezli útočiště mezi Fremeny, obyvateli pouštní planety Arrakis. Tam jim dělá společnost kromě písečných bouří a obřích pouštních červů zejména vůdce jednoho z domorodých kmenů zvaný Stilgar (Javier Bardem) a mladá Fremenka jménem Chani (Zendaya), kteří Paulovi pomáhají stát se jedním z nich. Pro ateistickou část Fremenů je Paul pouhý cizinec, k němuž si pozvolna nacházejí cestu, leč mnozí náboženští fanatici v něm vidí spasitele a proroka, jehož příchod byl předpovězen v dávných legendách. Paulovi jde ale hlavně o dosáhnutí pomsty vůči spiklencům Imperátorovi (Christopher Walken) a baronu Harkonnenovi (Stellan Skarsgård), kteří jsou za vyvraždění jeho otce a přátel zodpovědní.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

 

Tání (Het smelt) – Recenze – 70%

Belgické drama Tání natočila v koprodukci s Nizozemskem debutující režisérka a scenáristka Veerle Baetens, která je jinak známou a zkušenou belgickou herečkou. Předlohou pro její film se stal knižní bestseller pojednávající o strastiplných osudech třicátnice Evy, která se léta potýká s následky traumatu z dětství. Žije osaměle a uzavřeně, odmítá komunikovat s rodiči, špatně se jí navazují vztahy s lidmi v jejím okolí a jedinou přátelskou spojenkyní je pro ni její mladší sestra, jenž si ale také pomalu plánuje vlastní život a začíná se jí vzdalovat. Bolestivé vzpomínky Evě znovu připomene pozvánka na pietní událost uspořádanou v její rodné vesnici na počest dávno zesnulého kamaráda. Rozhodne se na sešlost dorazit s vlastním tajným záměrem, čemuž ale předchází trocha nutných příprav.

Zdroj fotek: Artcam Films

Dvě slova jako klíč – Recenze – 30%

České drama Dvě slova jako klíč je filmem režiséra a scenáristy Dana Svátka, který jej natočil podle stejnojmenného románu spisovatele Josefa Formánka. Na základě jiného románu od téhož autora přitom Dan Svátek realizoval v roce 2018 už snímek Úsměvy smutných mužů, jenž byl díky divácké popularitě oceněn při udělování Českých lvů Cenou filmových fanoušků. Film Dvě slova jako klíč má být volným pokračováním Úsměvů smutných mužů, z nichž sice přebírá několik postav, ale jinak je míra provázání obou snímků opravdu velmi nízká. Rozhodně se nestane, že by pro vás byl film Dvě slova jako klíč nesrozumitelný kvůli tomu, že jste Úsměvy smutných mužů neviděli. Avšak nakolik je ten film srozumitelný sám o sobě, to už je věc jiná.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Oppenheimer – Recenze – 90%

Oppenheimer je americký velkofilm režiséra a scenáristy Christophera Nolana (Dunkerk, Tenet), jenž líčí příběh J. Roberta Oppenheimera, amerického teoretického fyzika, jemuž se s jeho vědeckým týmem podařilo v rámci tzv. projektu Manhattan jako prvnímu vyrobit jadernou zbraň, díky čemuž následně proslul coby „otec atomové bomby“. Právě on byl spolu s několika dalšími postavami hybatelem klíčových událostí v historii Spojených států, o nichž snímek vypráví na pozadí světových dějin zahrnujících začátek i konec druhé světové války. Film si klade otázky týkající se mimo jiné etické stránky používání jaderných zbraní a ochoty lidí riskovat kvůli slávě či nadvládě zničení světa a zamýšlí se nad proměnou civilizace po vynálezu atomové bomby, což má relevantní přesah i do současnosti.

Zdroj fotek: CinemArt

Život pro samouky – Recenze – 40%

Českou vztahovou komedii Život pro samouky natočila a napsala režisérka a scenáristka Jitka Rudolfová (Zoufalci, Hodinářův učeň) podle románu „Láska pro samouky“ spisovatelky (a mimo jiné bývalé filmové recenzentky) Barbory Šťastné. Její hlavní hrdinkou je snaživá čtyřicátnice Klára (Jana Plodková), která žije všední život se dvěma dcerami a netečným manželem (Jaroslav Plesl). Ten ji jednoho večera v restauraci na oslavě patnáctého výročí svatby zaskočí žádostí o pauzu v jejich vztahu. Oba si tudíž od té doby začnou děti i společný byt střídat po týdnu, a když je zrovna řada na manželovi, tak Klára jezdí bydlet ke své excentrické mamince (Zuzana Kronerová). A zároveň se začíná ohlížet po jiných adeptech na životního partnera.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Princ Mamánek – Recenze – 30%

Česká pohádka Princ Mamánek je vysněným projektem herce Jana Budaře, který ji režíroval, napsal a produkoval coby svůj celovečerní debut. Kromě toho ji natočil podle vlastní stejnojmenné knižní předlohy z roku 2017, ztvárnil v ní titulní hlavní roli a složil do ní hudbu a také několik písniček, jež dokonce osobně nazpíval spolu s Veronikou Khek Kubařovou, která ve filmu též hraje. Jde tedy o jeho vlastní osobité autorské dílo, které mělo potenciál vnést trochu svěžího větru do žánru české filmové pohádky, notně zatuchlého donekonečna se opakujícími tématy, motivy a šablonovitými zápletkami. Tyto naděje sice zůstaly spíše nenaplněny, nicméně z konvencí klasických pohádek Princ Mamánek i tak částečně vybočuje.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Betlémské světlo – Recenze – 40%

Betlémské světlo je novým hořce-komediálním filmem režiséra a scenáristy Jana Svěráka, jenž vznikl jako volná adaptace několika povídek Zdeňka Svěráka, publikovaných v jeho sbírkách „Povídky“ a „Nové povídky“ (film je ostatně pojmenován podle jedné z nich). Tvůrčí duo otec a syn se však při společné práci na scénáři nespokojilo s představou klasického povídkového filmu a místo něj přišlo s podnětně vyhlížejícím konceptem magicko-realistického prolínání skutečnosti s několika fikčními liniemi. Trojice vybraných povídek se tak dočkala jednotícího rámce v podobě příběhu jejich autora, jenž kromě vlastní tvorby zápasí i se stářím, nemocemi a problémy v manželství. 

© Biograf Jan Svěrák / Tomáš Teglý

Smrt na Nilu (Death on the Nile) – Recenze – 70%

Shodou okolností a různých odkladů premiér vstupují do českých kin v rozmezí dvou týdnů hned dva filmy, které natočil shakespearovský herec a režisér Kenneth Branagh. Ke komornímu černobílému autobiografickému dramatu Belfast, nominovanému na sedm Oscarů a vyprávějícímu o vyrůstání malého chlapce během nepokojů v Severním Irsku na konci 60. let, si Branagh sám napsal scénář a zúročil v něm vlastní zážitky z mládí a z tehdejších událostí, vnímaných dětskou optikou. Ve Smrti na Nilu, nové výpravné adaptaci stejnojmenného detektivního románu Agathy Christie, si zas zahrál hlavní roli Hercula Poirota, k němuž se vrátil po své Vraždě v Orient expresu z roku 2017, v níž tuto postavu slavného belgického detektiva ztvárnil poprvé.

Zdroj fotek: Falcon

Ulička přízraků (Nightmare Alley) – Recenze – 80%

Film Guillerma del Tora Ulička přízraků je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Williama Lindsayho Greshama, podle nějž vznikl snímek Ulička přízraků již v roce 1947. Tento film noir byl nicméně ve své době poznamenán pravidly tehdejšího produkčního kodexu, jenž určoval, co se ve filmech smělo či nesmělo objevit, takže se nyní Guillermo del Toro (Hellboy, Faunův labyrint, oscarová Tvář vody) rozhodl natočit novou verzi, tentokrát již bez kompromisů.

Zdroj fotek: Falcon

Klan Gucci (House of Gucci) – Recenze – 60%

V důsledku pandemie a protahovaného dokončování filmových projektů došlo k tomu, že ani ne dva měsíce poté, co nás čtyřiaosmdesátiletý režisér Ridley Scott oblažil výborným historickým snímkem Poslední souboj, přichází do našich kin jeho druhý letošní film, drama o intrikách v rodině italských módních gigantů. Rodinný klan s příjmením Gucci je zde v časovém úseku od začátku 70. let do poloviny 90. let představen zejména skrze vnuka zakladatele celé značky, Maurizia Gucciho (Adam Driver), a jeho manželku Patrizii (Lady Gaga), jimž zdatně sekundují Mauriziův otec Rodolfo (Jeremy Irons), strýc Aldo (Al Pacino) a bratranec Paolo (Jared Leto).

Zdroj fotek: Forum Film CZ

Poslední souboj (The Last Duel) – Recenze – 80%

Historické drama režiséra Ridleyho Scotta se odehrává ve 14. století a pojednává na motivy skutečných událostí o posledním, francouzským dvorem oficiálně organizovaném souboji muže proti muži, jehož účelem bylo vyřešit jejich soudní spor. Rytíř Jean de Carrouges (Matt Damon) tehdy obvinil panoše Jacquese Le Grise (Adam Driver) ze znásilnění své ženy Marguerite de Carrouges (Jodie Comer), přičemž pro nedostatek důkazů požadoval souboj na život a na smrt, aby tak pravdu odhalila boží spravedlnost. V době, kdy byly ženy považovány za součást mužova majetku, prakticky se jim nedostávalo žádných práv a z nějakého znásilnění si málokdo dělal těžkou hlavu. 

Zdroj fotek: Falcon

Duna (Dune) – Recenze – 80%

Slavný sci-fi román amerického spisovatele Franka Herberta „Duna“ (z roku 1965) se již v 70. letech neúspěšně pokoušel převést na plátna kin chilský filmař Alejandro Jodorowsky, v roce 1984 pak zfilmoval rozporuplně přijímanou adaptaci režisér David Lynch a na přelomu tisíciletí vznikla i třídílná americká minisérie, natočená v evropské koprodukci (a obsazená mimo jiné řadou českých herců). O nejnovější verzi filmové Duny s rozpočtem 165 milionů dolarů se postaral kanadský režisér Denis Villeneuve (Zmizení, Příchozí, Blade Runner 2049), jenž přišel s tím, že jeden film je pro důstojné obsáhnutí Herbertovy předlohy v celé její šíři zkrátka málo a že by bylo lepší vyhradit si pro to filmy dva. Do kin tudíž nyní vstupuje první z nich, vyprávějící zhruba polovinu románového příběhu. S tím, že vznik jeho pokračování zatím ze strany studia oficiálně potvrzen nebyl, přestože Villeneuve na jeho scénáři už pracovat začal. Těžko si však představit, že by zrovna takovýto projekt zůstal nedodělaný (kupříkladu kvůli nenaplněným představám ohledně tržeb), když od začátku vznikal s předpokladem, že jeho druhá část dovypráví to, co bylo v první části načato.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Myši patří do nebe – Recenze – 70%

Český loutkově animovaný film Myši patří do nebe se sice odehrává v našem světě, ale vystupují v něm výhradně zvířata, a to nejčastěji myši (a sem tam nějaký krtek nebo někdo další) a také lišky, myší úhlavní nepřátelé a predátoři. Hlavní hrdinkou je ustrašená myška Šupito, která se v úvodu po vzoru svého chrabrého tatínka, jenž před časem hrdinně skonal právě při konfrontaci s liščím zabijákem Tlamounem, pokusí prokázat před spolužáky vlastní odvahu. Skončí však pronásledována lišákem Bělobřichem, což se jí stane osudným – dostane se do Nebe. V Nebi se nicméně spolu s ní objeví i Bělobřich (a vysvětlí, že ji nezakousl, nýbrž že oba srazilo auto), načež se ukáže, že ve skutečnosti nejde o krvelačnou stvůru, ale o koktavého, nesmělého, dobromyslného a citlivého liščího mládence. Společně pak procházejí Nebem a budují vzájemné přátelství tam, kde by ho nikdo čekal. 

Zdroj fotek: CinemArt

Spící město – Recenze – 50%

České rodinné filmy a filmy pro mládež často spadají do komediálního či dobrodružného žánru. Snímek Spící město od režiséra a scenáristy Dana Svátka (Úsměvy smutných mužů) má však nezvykle podobu mysteriózního thrilleru, v němž humor zcela absentuje. Jeho děj vychází ze stejnojmenného prvního dílu knižní trilogie spisovatele Martina Vopěnky, jenž vypráví o čtveřici sourozenců z Českých Budějovic, jejichž rodiče, stejně jako všechny další rodiče po celém světě, jednoho dne skolí tajuplná spavá nemoc. Následkem této pandemie se svět, v němž zůstali vzhůru pouze děti a bezdětní dospělí, propadne do chaosu, kdy se státní instituce s obtížemi snaží postarat o děti mladší deseti let, zatímco ty starší se v zaneřáděných ulicích potýkají s vandaly a lupiči a nedaří se jim u nikoho nalézt zastání. Tato dystopická vize však na filmu není tím hlavním – ve skutečnosti slouží jen jako jakési symbolické pozadí pro zápletku věnovanou únosům dětí.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Prvok, Šampón, Tečka a Karel – Recenze – 50%

Český komediálně-dramatický film Prvok, Šampón, Tečka a Karel napsal a natočil spisovatel, scenárista a divadelní a filmový režisér Patrik Hartl (Taková normální rodinka) jako adaptaci své úspěšné stejnojmenné románové prvotiny. Jeho hrdiny jsou čtyři muži ve středním věku, bývalí spolužáci a kamarádi, kteří si procházejí různými existenciálními krizemi, a rozhodnou se proto společně podstoupit sérii výzev, aby si připomněli své divoké mládí a pokusili se v sobě znovu probudit energii, které se jim nyní kvůli nespokojenosti s jejich současnými životy nedostává. 

Zdroj fotek: Bontonfilm

Gump – pes, který naučil lidi žít – Recenze – 60%

Hlavním hrdinou českého rodinného filmu Gump – pes, který naučil lidi žít je nepřekvapivě pes. Pes, který je jako štěně vyhozen v pytli do popelnice, načež se ho ujme skoro-bezdomovec Bedřich (Bolek Polívka), který se o něj stará ve své zrezlé maringotce a tuze k němu přilne. Když je z psa (jméno Gump dostane až někdy v polovině filmu) dospělý jedinec, tak je od Bedřicha odvezen pryč, nicméně Bedřich se jej vydá hledat. Souběžně s tím se Gump snaží vrátit domů, přičemž střídá různé majitele a potkává i jiné psy a o všem referuje svým vnitřním hlasem (v podání Ivana Trojana). 

Zdroj fotek: Bioscop