31. 10. 2019

Abstinent – Recenze – 60%

České psychologické drama Abstinent se zabývá postavou devatenáctiletého Adama (Josef Trojan, syn Ivana Trojana a Kláry Pollertové-Trojanové), který se léčí ze závislosti na alkoholu (a poté ho čeká soud týkající se jakéhosi neštěstí, které pod vlivem alkoholu způsobil). Snímek takto poukazuje na to, že do pasti alkoholové závislosti může klidně spadnout i velmi mladý člověk.

Abstinent – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

29. 10. 2019

Terminátor: Temný osud (Terminator: Dark Fate) – Recenze – 60%

Film Terminátor: Temný osud navazuje po 22 letech na děj filmu Terminátor 2: Den zúčtování z roku 1991, přičemž zcela ignoruje filmy Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003), Terminator Salvation (2009) a Terminator Genisys (2015). Zkrátka jde o nový pokus o pokračování vybudované na zas trochu jiných premisách, přicházející do kin po předchozích dvou podobných pokusech, bohužel nepříliš vydařených.
 
Terminátor: Temný osud (Terminator: Dark Fate) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

23. 10. 2019

Poslední aristokratka – Recenze – 40%

Česká komedie Poslední aristokratka, natočená a napsaná Jiřím Vejdělkem podle stejnojmenného humoristického románu spisovatele a kastelána Evžena Bočka, vypráví o rodince amerických potomků českých emigrantů, kteří po svých aristokratických předcích dostanou v rámci porevolučních restitucí (na začátku devadesátých let) zpět do vlastnictví rodový zámek a přijedou si jej do Čech v období adventu převzít. Sami jsou ale nemajetní a většinu úspor dali do letenek, načež jsou konfrontováni nejen s trojicí poděděných zaměstnanců (a s českou pálenkou, koblihami a s knedlíky se zelím), ale i s chladnou a zpustlou budovou, jejíž provoz bude vyžadovat značné náklady.
 
Poslední aristokratka – Recenze – 40%
Zdroj fotek: falcon.cz

22. 10. 2019

Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze – 50%

Pokračování Zombielandu po deseti letech. Se stejným tvůrčím týmem (vrací se i režisér Ruben Fleischer, který mezitím natočil mimo jiné Gangster Squad a Venoma) a stejnými herci (Abigail Breslin už není malá holka, leč všichni ostatní vypadají po těch deseti letech pořád skoro stejně, což je pozoruhodné). 

Děj je tentokrát o tom, že Columbus (Jesse Eisenberg) a Wichita (Emma Stone) mají partnerskou krizi, načež Little Rock (Abigail Breslin) odjede se svým novým přítelem do Gracelandu, takže se ji všichni vydávají zachránit. A to je v podstatě celé. Schematický a slaboučký příběh o cestě postav z bodu A do bodu B v tomto případě slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii komediálních skečů a akčních scén se zombies. Film se prakticky odehrává ve třech lokacích – v Bílém domě a jeho okolí, v hotelu kombinovaném s muzeem Elvise Presleyho a nakonec i v hipísácké pevnosti, kde se místo zbraní vyznává láska a mír, akorát že s tím se před hladovými zombíky neubráníte.
 
Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

21. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)


Weathering with You (Makoto Šinkai, Japonsko) – Animované romantické drama o šestnáctiletém klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky, soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem, že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější. I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním, které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (80%)





17. 10. 2019

Zloba: Královna všeho zlého (Maleficent: Mistress of Evil) – Recenze – 40%

Od předchozího filmu s názvem Zloba – Královna černé magie uplynulo pět let. Růženka (Elle Fanning) je královnou lesů, v nichž se prohánějí digitální skřítci, víly a jiná fantaskní stvoření, a má se vdávat za milovaného prince Filipa ze sousedního království lidí. A Růženčina kmotřenka Zloba (Angelina Jolie), byť z ní jde strach, je ve skutečnosti hodná a myslí to s Růženkou dobře. Tudíž je potřeba postavit proti nim jiného antagonistu – a sice princovu matku (Michelle Pfeiffer), která bytosti z Růženčina království nenávidí a přála by si jejich vyhlazení a všechny kolem sebe zmanipuluje, aby dosáhla svých cílů.
 
Zloba: Královna všeho zlého (Maleficent: Mistress of Evil) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

16. 10. 2019

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70%

Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh hamburského sériového vraha Fritze Honky. Je to kontroverzní a v řadě ohledů unikátní snímek, který znatelně otestuje výdrž leckterých diváků, neb jde o brutální, krvavou a zcela záměrně nechutnou podívanou, směle překračující hranice toho nejdrsnějšího, co se dá běžně vidět v českých kinech.

I různé extrémní gore-horory jsou totiž obvykle určitým způsobem stylizované a estetizované, takže v nich třeba i scény mučení a rozřezávání těl i přes veškerou nepříjemnost mohou působit jako násilná sadistická zábava pro otrlé. Oproti tomu film U Zlaté rukavice je natočen zcela realisticky až naturalisticky a navíc je vyprávěn pouze z perspektivy hlavního anti-hrdiny, jehož patologickému chování nedodává žádný kontext ani psychologický podklad, což výsledek činí ještě sugestivnějším, syrovějším a odpornějším.

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze
© Bombero Int./WarnerBros.Ent./Gordon Timpen

13. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)


Bacurau (Kleber Mendonca Filho + Juliano Dornelles, Brazílie) – Společensko-politicky angažované drama, které začíná jako nenápadný intimní náhled do života semknuté vesnické komunity na brazilském venkově, se postupně přerodí do strhujícího (skoro)thrilleru, v němž se tato komunita musí semknout na obranu proti utlačovatelům. Pečlivě vystavěný a v řadě tvůrčích přístupů inovativní snímek dodržuje konzistentně pozvolné tempo vyprávění, jež pomaličku dávkuje informace tak akorát, aby si divák dokázal domyslet vše potřebné. Pointa je úderná a skvěle provedená, gradující děj doprovází jasně zřetelná kritika a množství metafor, odkazujících na skrytou sílu prostého lidu a jeho historie, jen úvod filmu se zdá být možná příliš zdlouhavý. Každopádně jde o film s originálním příběhem, realizovaným nevídanou formou. (80%)




8. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (The Lighthouse i film, který zabíjí)


The Lighthouse (Robert Eggers, USA/Kanada) – Drama s hororovými prvky o dvou strážcích majáku (Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyřtýdenní pobyt na ostrově s majákem, racky a hlučnou sirénou se kvůli silné bouři poněkud protáhne a ponechá oba muže napospas sobě navzájem i jejich šílenství a alkoholovému deliriu. Snímek od režiséra a scenáristy Čarodějnice, odehrávající se na konci 19. století a natočený v černobílém, téměř čtvercovém formátu pomocí dobové filmařské techniky dostupné ve 30. letech století dvacátého, je vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivou a neskutečně působivou psychologickou historkou inspirovanou námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (90%)



7. 10. 2019

Tiché doteky – Recenze – 50%

Film celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Michaela Hogenauera, natočený s Eliškou Křenkovou v hlavní roli a s nizozemskými herci v rolích vedlejších, vypráví o mladé Češce Míše, která se vydává do Nizozemí dělat au-pair v dobře situované a distingované rodině, kde má pečovat o domácnost a starat se o malého chlapce. Ihned po příjezdu však zjišťuje, že rodina vyžaduje dodržování pravidel, která nejsou úplně obvyklá…
 
Tiché doteky – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

5. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (3 from Hell, novinky na Netflixu…)


3 from Hell (Rob Zombie, USA) – Po čtrnácti letech se Rob Zombie vrací ke své exploatační sérii o rodince Fireflyových, anti-hrdinech filmů Dům tisíce mrtvol a Vyvrženci pekla. Ty nyní nechává povstat z mrtvých (byť ne ve zcela původní sestavě) a dává jim ještě jednu příležitost zařádit si a rozjet pořádný teror. Výsledkem je však zastaralá skládka vyžilých, otravných a užvaněných šílenců se schematickým a přímočarým dějem, který se skládá ze tří částí – úvodní breaking news pasáž nás zasvětí do situace, následuje špásování s ředitelem věznice a po něm přichází mexický mejdan, který působí, jako by ho Rob Zombie připsal po zjištění, že mu dosavadní materiál nevystačí na celovečerní film. I tak ale snímek stojí výhradně jen na brutalitě a okázalé odpornosti titulní pekelné trojice, z níž však dělá cool zabijáky, kterým by se mělo fandit, což je v dnešní době kriticky natáčených filmů a seriálů o rozkrývání komplexní psychologie vraždících maniaků přinejmenším zpátečnické. Uspokojit tak Rob Zombie dokáže jen ty nejvěrnější fanoušky, jimž bohatě stačí ke štěstí trocha stylově natočené krvavé řezničiny a návrat jejich oblíbených postav, které ale v podstatě dělají pouze to, co vždycky, a ve volných chvílích hrají karty nebo se dohadují, kdo z nich je víc jako Bogart. 3 from Hell je stejně vyčpělá mizérie jako to klaunské vystoupení ve druhé části filmu, které také přišlo, aniž by se o něj někdo prosil. A jak také dopadlo. (40%)





3. 10. 2019

Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze – 80%

Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický hlas rebelky, Červená), věnovaný osobě a tvorbě Jiřího Suchého, je filmem divácky nesmírně vděčným, což dokládá i Divácká cena, jíž snímek obdržel od hlasujících diváků na festivalu v Karlových Varech.
 
Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze
© Irena Zlámalová

2. 10. 2019

Joker – Recenze – 90%

Po řadě kvalitativně diskutabilních filmových adaptací superhrdinských komiksů od DC si ve studiu Warner Bros. pokusili vsadit na zásadně jinou a odvážnější strategii. Jejich film Joker, jenž se věnuje postavě stejnojmenného komiksového záporáka a jeho vzniku (tedy jak se z jednoho muže stal Joker) je drsný a špinavý, mládeži nepřístupný, hodně psychologický a nejsou v něm žádné velké akční scény ani žádné impozantní digitální triky. A zřejmě se jim ta sázka vyplatila – vzniklo nekompromisní, uhrančivé a mimořádně působivé silné drama, jež dokonce vyhrálo cenu za nejlepší film na letošním festivalu v Benátkách (což je docela revoluce). A natočil jej – trochu překvapení – Todd Phillips, jenž má za sebou např. snímky Starsky & Hutch a Pařba ve Vegas (a její pokračování) a jehož nejméně komediálním počinem byl doposud jeho předchozí film s názvem Týpci a zbraně.

Joker – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

1. 10. 2019

Nabarvené ptáče – Recenze – 90%

Filmu Nabarvené ptáče, ať už si o něm myslíte cokoli, nelze upřít jednu věc – že jde v rámci současné české kinematografie o zcela výjimečný počin. Výjimečný tím, že jde o výsostně umělecký film světové úrovně, jaké se u nás točily naposledy v 60. letech, i že jde o první český snímek za pětadvacet let, jemuž se podařilo dostat do hlavní soutěže na filmovém festivalu v Benátkách a způsobit ve světě rozruch, rozbouřit emoce a vyvolat četné diskuze (po benátské premiéře byl uveden i na festivalu v Torontu, čeká ho promítání na řadě dalších prestižních festivalů a americký časopis The Hollywood Reporter jej zařadil mezi dvacet nejlepších snímků letošní podzimní festivalové sezony).
 
Nabarvené ptáče – Recenze
© Jan Dobrovský