22. 10. 2019

Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze – 50%

Pokračování Zombielandu po deseti letech. Se stejným tvůrčím týmem (vrací se i režisér Ruben Fleischer, který mezitím natočil mimo jiné Gangster Squad a Venoma) a stejnými herci (Abigail Breslin už není malá holka, leč všichni ostatní vypadají po těch deseti letech pořád skoro stejně, což je pozoruhodné). 

Děj je tentokrát o tom, že Columbus (Jesse Eisenberg) a Wichita (Emma Stone) mají partnerskou krizi, načež Little Rock (Abigail Breslin) odjede se svým novým přítelem do Gracelandu, takže se ji všichni vydávají zachránit. A to je v podstatě celé. Schematický a slaboučký příběh o cestě postav z bodu A do bodu B v tomto případě slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii komediálních skečů a akčních scén se zombies. Film se prakticky odehrává ve třech lokacích – v Bílém domě a jeho okolí, v hotelu kombinovaném s muzeem Elvise Presleyho a nakonec i v hipísácké pevnosti, kde se místo zbraní vyznává láska a mír, akorát že s tím se před hladovými zombíky neubráníte.
 
Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

21. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)


Weathering with You (Makoto Šinkai, Japonsko) – Animované romantické drama o šestnáctiletém klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky, soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem, že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější. I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním, které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (80%)





17. 10. 2019

Zloba: Královna všeho zlého (Maleficent: Mistress of Evil) – Recenze – 40%

Od předchozího filmu s názvem Zloba – Královna černé magie uplynulo pět let. Růženka (Elle Fanning) je královnou lesů, v nichž se prohánějí digitální skřítci, víly a jiná fantaskní stvoření, a má se vdávat za milovaného prince Filipa ze sousedního království lidí. A Růženčina kmotřenka Zloba (Angelina Jolie), byť z ní jde strach, je ve skutečnosti hodná a myslí to s Růženkou dobře. Tudíž je potřeba postavit proti nim jiného antagonistu – a sice princovu matku (Michelle Pfeiffer), která bytosti z Růženčina království nenávidí a přála by si jejich vyhlazení a všechny kolem sebe zmanipuluje, aby dosáhla svých cílů.
 
Zloba: Královna všeho zlého (Maleficent: Mistress of Evil) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

16. 10. 2019

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70%

Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh hamburského sériového vraha Fritze Honky. Je to kontroverzní a v řadě ohledů unikátní snímek, který znatelně otestuje výdrž leckterých diváků, neb jde o brutální, krvavou a zcela záměrně nechutnou podívanou, směle překračující hranice toho nejdrsnějšího, co se dá běžně vidět v českých kinech.

I různé extrémní gore-horory jsou totiž obvykle určitým způsobem stylizované a estetizované, takže v nich třeba i scény mučení a rozřezávání těl i přes veškerou nepříjemnost mohou působit jako násilná sadistická zábava pro otrlé. Oproti tomu film U Zlaté rukavice je natočen zcela realisticky až naturalisticky a navíc je vyprávěn pouze z perspektivy hlavního anti-hrdiny, jehož patologickému chování nedodává žádný kontext ani psychologický podklad, což výsledek činí ještě sugestivnějším, syrovějším a odpornějším.

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze
© Bombero Int./WarnerBros.Ent./Gordon Timpen

13. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)


Bacurau (Kleber Mendonca Filho + Juliano Dornelles, Brazílie) – Společensko-politicky angažované drama, které začíná jako nenápadný intimní náhled do života semknuté vesnické komunity na brazilském venkově, se postupně přerodí do strhujícího (skoro)thrilleru, v němž se tato komunita musí semknout na obranu proti utlačovatelům. Pečlivě vystavěný a v řadě tvůrčích přístupů inovativní snímek dodržuje konzistentně pozvolné tempo vyprávění, jež pomaličku dávkuje informace tak akorát, aby si divák dokázal domyslet vše potřebné. Pointa je úderná a skvěle provedená, gradující děj doprovází jasně zřetelná kritika a množství metafor, odkazujících na skrytou sílu prostého lidu a jeho historie, jen úvod filmu se zdá být možná příliš zdlouhavý. Každopádně jde o film s originálním příběhem, realizovaným nevídanou formou. (80%)




8. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (The Lighthouse i film, který zabíjí)


The Lighthouse (Robert Eggers, USA/Kanada) – Drama s hororovými prvky o dvou strážcích majáku (Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyřtýdenní pobyt na ostrově s majákem, racky a hlučnou sirénou se kvůli silné bouři poněkud protáhne a ponechá oba muže napospas sobě navzájem i jejich šílenství a alkoholovému deliriu. Snímek od režiséra a scenáristy Čarodějnice, odehrávající se na konci 19. století a natočený v černobílém, téměř čtvercovém formátu pomocí dobové filmařské techniky dostupné ve 30. letech století dvacátého, je vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivou a neskutečně působivou psychologickou historkou inspirovanou námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (90%)



7. 10. 2019

Tiché doteky – Recenze – 50%

Film celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Michaela Hogenauera, natočený s Eliškou Křenkovou v hlavní roli a s nizozemskými herci v rolích vedlejších, vypráví o mladé Češce Míše, která se vydává do Nizozemí dělat au-pair v dobře situované a distingované rodině, kde má pečovat o domácnost a starat se o malého chlapce. Ihned po příjezdu však zjišťuje, že rodina vyžaduje dodržování pravidel, která nejsou úplně obvyklá…
 
Tiché doteky – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

5. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (3 from Hell, novinky na Netflixu…)


3 from Hell (Rob Zombie, USA) – Po čtrnácti letech se Rob Zombie vrací ke své exploatační sérii o rodince Fireflyových, anti-hrdinech filmů Dům tisíce mrtvol a Vyvrženci pekla. Ty nyní nechává povstat z mrtvých (byť ne ve zcela původní sestavě) a dává jim ještě jednu příležitost zařádit si a rozjet pořádný teror. Výsledkem je však zastaralá skládka vyžilých, otravných a užvaněných šílenců se schematickým a přímočarým dějem, který se skládá ze tří částí – úvodní breaking news pasáž nás zasvětí do situace, následuje špásování s ředitelem věznice a po něm přichází mexický mejdan, který působí, jako by ho Rob Zombie připsal po zjištění, že mu dosavadní materiál nevystačí na celovečerní film. I tak ale snímek stojí výhradně jen na brutalitě a okázalé odpornosti titulní pekelné trojice, z níž však dělá cool zabijáky, kterým by se mělo fandit, což je v dnešní době kriticky natáčených filmů a seriálů o rozkrývání komplexní psychologie vraždících maniaků přinejmenším zpátečnické. Uspokojit tak Rob Zombie dokáže jen ty nejvěrnější fanoušky, jimž bohatě stačí ke štěstí trocha stylově natočené krvavé řezničiny a návrat jejich oblíbených postav, které ale v podstatě dělají pouze to, co vždycky, a ve volných chvílích hrají karty nebo se dohadují, kdo z nich je víc jako Bogart. 3 from Hell je stejně vyčpělá mizérie jako to klaunské vystoupení ve druhé části filmu, které také přišlo, aniž by se o něj někdo prosil. A jak také dopadlo. (40%)





3. 10. 2019

Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze – 80%

Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický hlas rebelky, Červená), věnovaný osobě a tvorbě Jiřího Suchého, je filmem divácky nesmírně vděčným, což dokládá i Divácká cena, jíž snímek obdržel od hlasujících diváků na festivalu v Karlových Varech.
 
Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze
© Irena Zlámalová

2. 10. 2019

Joker – Recenze – 90%

Po řadě kvalitativně diskutabilních filmových adaptací superhrdinských komiksů od DC si ve studiu Warner Bros. pokusili vsadit na zásadně jinou a odvážnější strategii. Jejich film Joker, jenž se věnuje postavě stejnojmenného komiksového záporáka a jeho vzniku (tedy jak se z jednoho muže stal Joker) je drsný a špinavý, mládeži nepřístupný, hodně psychologický a nejsou v něm žádné velké akční scény ani žádné impozantní digitální triky. A zřejmě se jim ta sázka vyplatila – vzniklo nekompromisní, uhrančivé a mimořádně působivé silné drama, jež dokonce vyhrálo cenu za nejlepší film na letošním festivalu v Benátkách (což je docela revoluce). A natočil jej – trochu překvapení – Todd Phillips, jenž má za sebou např. snímky Starsky & Hutch a Pařba ve Vegas (a její pokračování) a jehož nejméně komediálním počinem byl doposud jeho předchozí film s názvem Týpci a zbraně.

Joker – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

1. 10. 2019

Nabarvené ptáče – Recenze – 90%

Filmu Nabarvené ptáče, ať už si o něm myslíte cokoli, nelze upřít jednu věc – že jde v rámci současné české kinematografie o zcela výjimečný počin. Výjimečný tím, že jde o výsostně umělecký film světové úrovně, jaké se u nás točily naposledy v 60. letech, i že jde o první český snímek za pětadvacet let, jemuž se podařilo dostat do hlavní soutěže na filmovém festivalu v Benátkách a způsobit ve světě rozruch, rozbouřit emoce a vyvolat četné diskuze (po benátské premiéře byl uveden i na festivalu v Torontu, čeká ho promítání na řadě dalších prestižních festivalů a americký časopis The Hollywood Reporter jej zařadil mezi dvacet nejlepších snímků letošní podzimní festivalové sezony).
 
Nabarvené ptáče – Recenze
© Jan Dobrovský