11. 11. 2019

Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze – 80%

V britském dramatu Pardon, nezastihli jsme vás se jeho režisér (zapřisáhlý levičák a hlavní představitel britského sociálního realismu) Ken Loach spolu se svým dvorním scenáristou (a bývalým humanitárním aktivistou) Paulem Lavertym rozhodli věnovat aktuálnímu palčivému společenskému tématu, jemuž doposud příliš filmů zasvěceno nebylo – prekarizovaným zaměstnáním. Nestabilním pracovním poměrům, postihujícím zaměstnance na rozdíl od klasických pracovních úvazků řadou nejistot (včetně neplaceného pojištění, klouzavého výdělku, žádné mateřské ani jiné dovolené a nepevné pracovní doby).
 
Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze
Zdroj fotek: filmeurope.cz

9. 11. 2019

Bitva u Midway (Midway) – Recenze – 60%

Bitva u Midway (červen 1942) byla čtyřdenní válečná akce probíhající za druhé světové války, během níž se Japonci pokusili obsadit ostrov Midway (poblíž Havajských ostrovů), leč Američané se díky zpravodajské službě dozvěděli o jejich záměru s předstihem a připravili na ně past. O této události vznikl americký film již v roce 1976 a tento nový (který ovšem není jeho předělávkou) natočil režisér Roland Emmerich (Den nezávislosti, Godzilla).
 
Bitva u Midway (Midway) – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

7. 11. 2019

Ženská na vrcholu – Recenze – 10%

Český snímek Ženská na vrcholu působí jako výsledek pomateného pokusu o natočení filmu s narychlo spatlaným scénářem a s nulovým dějem a jeho následného protlačení do kin s nápisem „zimní romantická komedie“ na plakátu, přestože neobsahuje téměř žádný humor a pouze stopové množství romantiky. Jako náhodný slepenec scén, který existuje jen kvůli producentskému záměru shrábnout producentský honorář, svézt se na úspěchu nedávných zimních komedií Padesátka a Špindl a uspokojit nikoli diváky, nýbrž především filmové sponzory (nejen horské rezorty a lyžařská centra, ale třeba i nejmenovanou pražskou kliniku plastické chirurgie – hádejte, kde kvůli tomu pracuje teta hlavní hrdinky).
 
Ženská na vrcholu – Recenze
Zdroj fotek: bioscop.cz

4. 11. 2019

Antologie města duchů (Ghost Town Anthology) – Recenze – 50%

Kanadské umělecké drama Antologie města duchů režiséra a scenáristy Denise Côteho vypráví příběh obyvatel zapadlé quebecké vesnice, kteří se vyrovnávají se smrtí tamního dvacetiletého chlapce (dost možná sebevraždou, pokud tedy nešlo o dost nešťastnou nehodu). V hlavní roli truchlící rodina pozůstalých a její sousedé, mrazivé prostředí kanadského venkova a duchové zemřelých, kteří začnou ke konci filmu vesnici zaplavovat.

Duchařskou tematikou prošpikovaný komorní snímek stojí na působivých (nicméně velmi skromných a strohých) obrazech a na vykreslení pochmurné nálady panující ve skomírající komunitě, která se sice nazývá soudržnou a pospolitou, leč ve skutečnosti ji v depresivní, odloučené a zamrzlé lokaci, kde mají místo spíš mrtví než živí, drží jen poslední zbytky vůle (a její uzavřenost a izolovanost ještě navíc aktivně přiživuje zpátečnická starostka). Atmosféru prostředí, v němž hraje prim sychravá zima a chladný vítr, přitom velmi efektivně podmalovává adekvátně ponurá zrnitá kamera (natáčelo se na 16mm film) a zdařilá práce se zvukem.

Antologie města duchů (Ghost Town Anthology) – Recenze
Zdroj fotek: filmeurope.cz

1. 11. 2019

Staříci – Recenze – 60%

Česká road movie Staříci vypráví o dvou důchodcích (přibližně osmdesátiletých), nespravedlivě odsouzených bývalých spoluvězních, kteří se v 50. letech stali nevinnými oběťmi vykonstruovaného soudního procesu a o mnoho desítek let později (pravděpodobně někdy po roce 2000) se rozhodnou najít a zabít komunistického prokurátora, který je tehdy do toho vězení poslal a jehož zločiny porevoluční justice nijak nepotrestala. Oba dávní přátelé, Vlastimil (Jiří Schmitzer) a Antonín (Ladislav Mrkvička), se proto vydávají na cestu, aniž by ovšem věděli, v jakém městě ten prokurátor bydlí, a nemají ani žádnou zbraň, kterou by na něj mohli použít.
 
Staříci – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

31. 10. 2019

Abstinent – Recenze – 60%

České psychologické drama Abstinent se zabývá postavou devatenáctiletého Adama (Josef Trojan, syn Ivana Trojana a Kláry Pollertové-Trojanové), který se léčí ze závislosti na alkoholu (a poté ho čeká soud týkající se jakéhosi neštěstí, které pod vlivem alkoholu způsobil). Snímek takto poukazuje na to, že do pasti alkoholové závislosti může klidně spadnout i velmi mladý člověk.

Abstinent – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

29. 10. 2019

Terminátor: Temný osud (Terminator: Dark Fate) – Recenze – 60%

Film Terminátor: Temný osud navazuje po 22 letech na děj filmu Terminátor 2: Den zúčtování z roku 1991, přičemž zcela ignoruje filmy Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003), Terminator Salvation (2009) a Terminator Genisys (2015). Zkrátka jde o nový pokus o pokračování vybudované na zas trochu jiných premisách, přicházející do kin po předchozích dvou podobných pokusech, bohužel nepříliš vydařených.
 
Terminátor: Temný osud (Terminator: Dark Fate) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

23. 10. 2019

Poslední aristokratka – Recenze – 40%

Česká komedie Poslední aristokratka, natočená a napsaná Jiřím Vejdělkem podle stejnojmenného humoristického románu spisovatele a kastelána Evžena Bočka, vypráví o rodince amerických potomků českých emigrantů, kteří po svých aristokratických předcích dostanou v rámci porevolučních restitucí (na začátku devadesátých let) zpět do vlastnictví rodový zámek a přijedou si jej do Čech v období adventu převzít. Sami jsou ale nemajetní a většinu úspor dali do letenek, načež jsou konfrontováni nejen s trojicí poděděných zaměstnanců (a s českou pálenkou, koblihami a s knedlíky se zelím), ale i s chladnou a zpustlou budovou, jejíž provoz bude vyžadovat značné náklady.
 
Poslední aristokratka – Recenze – 40%
Zdroj fotek: falcon.cz

22. 10. 2019

Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze – 50%

Pokračování Zombielandu po deseti letech. Se stejným tvůrčím týmem (vrací se i režisér Ruben Fleischer, který mezitím natočil mimo jiné Gangster Squad a Venoma) a stejnými herci (Abigail Breslin už není malá holka, leč všichni ostatní vypadají po těch deseti letech pořád skoro stejně, což je pozoruhodné). 

Děj je tentokrát o tom, že Columbus (Jesse Eisenberg) a Wichita (Emma Stone) mají partnerskou krizi, načež Little Rock (Abigail Breslin) odjede se svým novým přítelem do Gracelandu, takže se ji všichni vydávají zachránit. A to je v podstatě celé. Schematický a slaboučký příběh o cestě postav z bodu A do bodu B v tomto případě slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii komediálních skečů a akčních scén se zombies. Film se prakticky odehrává ve třech lokacích – v Bílém domě a jeho okolí, v hotelu kombinovaném s muzeem Elvise Presleyho a nakonec i v hipísácké pevnosti, kde se místo zbraní vyznává láska a mír, akorát že s tím se před hladovými zombíky neubráníte.
 
Zombieland: Rána jistoty (Zombieland: Double Tap) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

21. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Color Out of Space, Weathering with You…)


Weathering with You (Makoto Šinkai, Japonsko) – Animované romantické drama o šestnáctiletém klukovi, který se v Tokiu po útěku z domova zamiluje do podobně staré osiřelé dívky, která umí na přání zastavit déšť a přivolat Slunce – ale pokaždé za to draze platí. Upřímně je to hrozně krásný film o síle lásky, touze po svobodě a o namáhavém protloukání se životem ve velkoměstě, které postupně mizí pod nánosy vody. Lze ho číst i v rovině metaforického komentáře k extrémním výkyvům počasí, jichž v poslední době přibývá. Jeho jedinou nevýhodou je, že opravdu hodně připomíná předchozí režisérovy filmy a zejména pak snímek Your Name, který byl navíc příběhově košatější, tajemnější a emocionálnější. Místy to skoro vypadá, jako by Makoto Šinkai chtěl svůj úspěch po předešlém hitu zopakovat, a tak použil znovu stejnou formuli (zamilovaná mladá dvojice, kterou spojí magická fantasy schopnost) a opět ji opentlil svými oblíbenými motivy (rušná metropole, déšť, vlaky, soundtrack, hrozící katastrofa, riziko osudové ztráty milované osoby) s předpokladem, že to bude fungovat stejně, a ono to samozřejmě funguje, akorát že výsledek je tentokrát o něco průhlednější, přímočařejší a dramatičnost musí dohánět uměle, nejčastěji přes různé honičky s policisty. Finále mohlo být klidně podstatně delší a překvapivější. I tak ale Šinkai znovu potvrzuje svou pozici mistra v práci s detaily a s poetickými obrazy, s dialogy, věrným zachycením prostředí i s vyprávěním, které umí čapnout za srdce na těch správných místech. (80%)





17. 10. 2019

Zloba: Královna všeho zlého (Maleficent: Mistress of Evil) – Recenze – 40%

Od předchozího filmu s názvem Zloba – Královna černé magie uplynulo pět let. Růženka (Elle Fanning) je královnou lesů, v nichž se prohánějí digitální skřítci, víly a jiná fantaskní stvoření, a má se vdávat za milovaného prince Filipa ze sousedního království lidí. A Růženčina kmotřenka Zloba (Angelina Jolie), byť z ní jde strach, je ve skutečnosti hodná a myslí to s Růženkou dobře. Tudíž je potřeba postavit proti nim jiného antagonistu – a sice princovu matku (Michelle Pfeiffer), která bytosti z Růženčina království nenávidí a přála by si jejich vyhlazení a všechny kolem sebe zmanipuluje, aby dosáhla svých cílů.
 
Zloba: Královna všeho zlého (Maleficent: Mistress of Evil) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

16. 10. 2019

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70%

Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh hamburského sériového vraha Fritze Honky. Je to kontroverzní a v řadě ohledů unikátní snímek, který znatelně otestuje výdrž leckterých diváků, neb jde o brutální, krvavou a zcela záměrně nechutnou podívanou, směle překračující hranice toho nejdrsnějšího, co se dá běžně vidět v českých kinech.

I různé extrémní gore-horory jsou totiž obvykle určitým způsobem stylizované a estetizované, takže v nich třeba i scény mučení a rozřezávání těl i přes veškerou nepříjemnost mohou působit jako násilná sadistická zábava pro otrlé. Oproti tomu film U Zlaté rukavice je natočen zcela realisticky až naturalisticky a navíc je vyprávěn pouze z perspektivy hlavního anti-hrdiny, jehož patologickému chování nedodává žádný kontext ani psychologický podklad, což výsledek činí ještě sugestivnějším, syrovějším a odpornějším.

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze
© Bombero Int./WarnerBros.Ent./Gordon Timpen

13. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (Bacurau, I Lost My Body a další)


Bacurau (Kleber Mendonca Filho + Juliano Dornelles, Brazílie) – Společensko-politicky angažované drama, které začíná jako nenápadný intimní náhled do života semknuté vesnické komunity na brazilském venkově, se postupně přerodí do strhujícího (skoro)thrilleru, v němž se tato komunita musí semknout na obranu proti utlačovatelům. Pečlivě vystavěný a v řadě tvůrčích přístupů inovativní snímek dodržuje konzistentně pozvolné tempo vyprávění, jež pomaličku dávkuje informace tak akorát, aby si divák dokázal domyslet vše potřebné. Pointa je úderná a skvěle provedená, gradující děj doprovází jasně zřetelná kritika a množství metafor, odkazujících na skrytou sílu prostého lidu a jeho historie, jen úvod filmu se zdá být možná příliš zdlouhavý. Každopádně jde o film s originálním příběhem, realizovaným nevídanou formou. (80%)




8. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (The Lighthouse i film, který zabíjí)


The Lighthouse (Robert Eggers, USA/Kanada) – Drama s hororovými prvky o dvou strážcích majáku (Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyřtýdenní pobyt na ostrově s majákem, racky a hlučnou sirénou se kvůli silné bouři poněkud protáhne a ponechá oba muže napospas sobě navzájem i jejich šílenství a alkoholovému deliriu. Snímek od režiséra a scenáristy Čarodějnice, odehrávající se na konci 19. století a natočený v černobílém, téměř čtvercovém formátu pomocí dobové filmařské techniky dostupné ve 30. letech století dvacátého, je vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivou a neskutečně působivou psychologickou historkou inspirovanou námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (90%)



7. 10. 2019

Tiché doteky – Recenze – 50%

Film celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Michaela Hogenauera, natočený s Eliškou Křenkovou v hlavní roli a s nizozemskými herci v rolích vedlejších, vypráví o mladé Češce Míše, která se vydává do Nizozemí dělat au-pair v dobře situované a distingované rodině, kde má pečovat o domácnost a starat se o malého chlapce. Ihned po příjezdu však zjišťuje, že rodina vyžaduje dodržování pravidel, která nejsou úplně obvyklá…
 
Tiché doteky – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

5. 10. 2019

Mezinárodní filmový festival Sitges 2019 – První dojmy (3 from Hell, novinky na Netflixu…)


3 from Hell (Rob Zombie, USA) – Po čtrnácti letech se Rob Zombie vrací ke své exploatační sérii o rodince Fireflyových, anti-hrdinech filmů Dům tisíce mrtvol a Vyvrženci pekla. Ty nyní nechává povstat z mrtvých (byť ne ve zcela původní sestavě) a dává jim ještě jednu příležitost zařádit si a rozjet pořádný teror. Výsledkem je však zastaralá skládka vyžilých, otravných a užvaněných šílenců se schematickým a přímočarým dějem, který se skládá ze tří částí – úvodní breaking news pasáž nás zasvětí do situace, následuje špásování s ředitelem věznice a po něm přichází mexický mejdan, který působí, jako by ho Rob Zombie připsal po zjištění, že mu dosavadní materiál nevystačí na celovečerní film. I tak ale snímek stojí výhradně jen na brutalitě a okázalé odpornosti titulní pekelné trojice, z níž však dělá cool zabijáky, kterým by se mělo fandit, což je v dnešní době kriticky natáčených filmů a seriálů o rozkrývání komplexní psychologie vraždících maniaků přinejmenším zpátečnické. Uspokojit tak Rob Zombie dokáže jen ty nejvěrnější fanoušky, jimž bohatě stačí ke štěstí trocha stylově natočené krvavé řezničiny a návrat jejich oblíbených postav, které ale v podstatě dělají pouze to, co vždycky, a ve volných chvílích hrají karty nebo se dohadují, kdo z nich je víc jako Bogart. 3 from Hell je stejně vyčpělá mizérie jako to klaunské vystoupení ve druhé části filmu, které také přišlo, aniž by se o něj někdo prosil. A jak také dopadlo. (40%)





3. 10. 2019

Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze – 80%

Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický hlas rebelky, Červená), věnovaný osobě a tvorbě Jiřího Suchého, je filmem divácky nesmírně vděčným, což dokládá i Divácká cena, jíž snímek obdržel od hlasujících diváků na festivalu v Karlových Varech.
 
Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze
© Irena Zlámalová

2. 10. 2019

Joker – Recenze – 90%

Po řadě kvalitativně diskutabilních filmových adaptací superhrdinských komiksů od DC si ve studiu Warner Bros. pokusili vsadit na zásadně jinou a odvážnější strategii. Jejich film Joker, jenž se věnuje postavě stejnojmenného komiksového záporáka a jeho vzniku (tedy jak se z jednoho muže stal Joker) je drsný a špinavý, mládeži nepřístupný, hodně psychologický a nejsou v něm žádné velké akční scény ani žádné impozantní digitální triky. A zřejmě se jim ta sázka vyplatila – vzniklo nekompromisní, uhrančivé a mimořádně působivé silné drama, jež dokonce vyhrálo cenu za nejlepší film na letošním festivalu v Benátkách (což je docela revoluce). A natočil jej – trochu překvapení – Todd Phillips, jenž má za sebou např. snímky Starsky & Hutch a Pařba ve Vegas (a její pokračování) a jehož nejméně komediálním počinem byl doposud jeho předchozí film s názvem Týpci a zbraně.

Joker – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

1. 10. 2019

Nabarvené ptáče – Recenze – 90%

Filmu Nabarvené ptáče, ať už si o něm myslíte cokoli, nelze upřít jednu věc – že jde v rámci současné české kinematografie o zcela výjimečný počin. Výjimečný tím, že jde o výsostně umělecký film světové úrovně, jaké se u nás točily naposledy v 60. letech, i že jde o první český snímek za pětadvacet let, jemuž se podařilo dostat do hlavní soutěže na filmovém festivalu v Benátkách a způsobit ve světě rozruch, rozbouřit emoce a vyvolat četné diskuze (po benátské premiéře byl uveden i na festivalu v Torontu, čeká ho promítání na řadě dalších prestižních festivalů a americký časopis The Hollywood Reporter jej zařadil mezi dvacet nejlepších snímků letošní podzimní festivalové sezony).
 
Nabarvené ptáče – Recenze
© Jan Dobrovský

30. 9. 2019

Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2019 – podruhé

Po loňské fantastické zkušenosti se i letos vydávám s kolegy do Španělska na Mezinárodní Filmový Festival Sitges, jenž probíhá každoročně v první polovině října ve stejnojmenném katalánském přímořském městečku asi 30 kilometrů jihozápadně od Barcelony. Jde o jeden z největších festivalů žánrových filmů na světě, přičemž nejhojněji tu jsou zastoupeny horory, avšak velká část programu sestává i z dramat, thrillerů, sci-fi, fantasy, akčních filmů, animovaných filmů a komedií. Festival trvá 11 dnů, a pokud se budu držet plánu, měl bych vidět za tu dobu nejméně 40 filmů.

Mezinárodní Filmový Festival Sitges 2019

26. 9. 2019

Národní třída – Recenze – 40%

Za vznikem českého dramatu Národní třída stojí povídka spisovatele Jaroslava Rudiše, podle níž vznikla v roce 2012 divadelní hra, jejíž text Jaroslav Rudiš později přepsal do stejnojmenné knihy. Jejím hrdinou je téměř padesátiletý ranař přezdívaný „Vandam“, který bydlí sám v panelákovém bytě na okraji Prahy, přes den natírá střechy na sídlišti, večery tráví v hospodě u piva a sem tam se s někým popere. Filmovou verzi natočil režisér Štěpán Altrichter (Schmitke) a do hlavní role obsadil Hynka Čermáka, který před časem namluvil Národní třídu jako audioknihu.
 
Národní třída – Recenze
© Falcon / Jan Hromádko

23. 9. 2019

Rambo: Poslední krev (Rambo: Last Blood) – Recenze – 40%

Na akční sérii Rambo je pozoruhodné to, že její jednotlivé díly nejsou jednotné ani svým žánrem (ten první byl ještě v podstatě syrovým post-vietnamským psychologickým dramatem, zatímco jeho pokračování už najela na dráhu přímočařejší akční řežby), ani zeměpisným určením (Rambo: První krev se odehrával v USA ve státě Washington, Rambo II ve Vietnamu, Rambo III v Afghánistánu a Rambo: Do pekla a zpět v Myanmaru). Děj pátého dílu s názvem Rambo: Poslední krev je pro změnu zasazen do Arizony poblíž mexických hranic, kde se John Rambo (tradičně Sylvester Stallone) již deset let stará na farmě o koně spolu se zhruba sedmnáctiletou Gabrielle, jenž je pro něj jako jeho vlastní dcera a která zde žije se svou babičkou.
 
Rambo: Poslední krev (Rambo: Last Blood) – Recenze
Zdroj fotek: bontonfilm.cz

22. 9. 2019

Step into the world of Lars van de Goor – Recenze – 70%

Následující recenze se poněkud netradičně týká českého dokumentárního filmu, jehož název sice v programech kin v blízké době nenajdete, ale pravděpodobně byste na něj mohli v budoucnu narazit na nějakém filmovém festivalu. Jde o snímek věnovaný talentovanému nizozemskému fotografovi Larsi van de Goorovi, původně hudebníkovi, jenž se však v roce 2007 chopil fotoaparátu a od té doby získal za své výtvory několik prestižních ocenění. Režisérem filmu je debutující Janek Sedlář, Larsův fanoušek, filmař a též fotograf, který získal pro natočení svého snímku prostředky z dobrovolných příspěvků od podporovatelů na Kickstarteru.

Step into the world of Lars van de Goor – Recenze
© Janek Sedlář

20. 9. 2019

Ad Astra – Recenze – 60%

Slavný astronaut Clifford McBride (Tommy Lee Jones) byl průkopníkem, jenž se jako jeden z prvních vydal k okraji sluneční soustavy hledat mimozemské formy života (v blíže nespecifikované blízké budoucnosti, v níž se zdařila kolonizace Měsíce i Marsu), ale nikdy se nevrátil a byl prohlášen za mrtvého. O čtyřicet let později se jeho syn Roy (Brad Pitt), který je též zkušeným astronautem, dozvídá, že jeho otec by ve skutečnosti mohl být stále naživu a nacházet se někde poblíž Neptunu, odkud se v poslední době začaly šířit směrem k Zemi nebezpečné radioaktivní výboje. A Roy dostane za úkol navázat s otcem kontakt (pokud žije).
 
Ad Astra – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

10. 9. 2019

Takové krásné šaty (In Fabric) – Recenze – 30%

Hororový snímek svébytného britského režiséra a scenáristy Petera Stricklanda (Pestrobarvec Petrklíčový) vypráví o rozvedené černošské ženě středního věku jménem Sheila, která pracuje v bance, bydlí v domě se svým dospělým synem a sem tam se po večerech schází s potenciálními nápadníky, kteří odpověděli na její seznamovací inzerát. Za tímto účelem si pořídí v sezónním výprodeji módního butiku červené šaty – aniž by tušila, že jsou prokleté a zabíjejí své majitele (a rozbíjejí pračky).

Takové krásné šaty (In Fabric) – Recenze
Zdroj fotek: acfk.cz

4. 9. 2019

To Kapitola 2 (It: Chapter 2) – Recenze – 50%

Film To Kapitola 2 navazuje na děj předchozího (dva roky starého) hororu To po 27 letech. Jde o druhou a zároveň závěrečnou část adaptace stejnojmenného románu Stephena Kinga, v němž skupina náctiletých dětí (alias Smolaři) zažívá v americkém městečku Derry sérii děsivých událostí a následně bojuje s prastarým zlem, jež nese označení „To“ a bere na sebe různé podoby včetně strašidelného klauna. O 27 let později jsou Smolaři nuceni se chopit stejného úkolu, protože To řádí v dlouholetých cyklech a je potřeba s ním skoncovat nadobro. Přechozí snímek zahrnoval onu dětskou část a v tomto pokračování (které opět režíroval Andy Muschietti) se tím pádem jeho hrdinové vracejí již jako dospělí.
 
To Kapitola 2 (It: Chapter 2) – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

2. 9. 2019

Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%

Malé doporučení. Nic si o Parazitovi předem nezjišťujte a prostě na něj jděte do kina. Je vynikající a v mnoha ohledech překvapivý a čím méně o něm (a o jeho ději a žánru) budete vědět předem, tím lépe.

Se snímkem Parazit vyhrál letos jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Ledová archa, Okja) na festivalu v Cannes nejprestižnější ocenění, Zlatou palmu, což je zaprvé vůbec první Zlatá palma putující do Jižní Korey a zadruhé cena udělená po dlouhé době snímku, který je žánrový – obvykle totiž v Cannes vyhrávají „umělečtější“ tituly. Jde o mistrnou kombinaci thrilleru, společenské satiry a absurdní černé komedie, která začíná hodně vtipně a pak najednou (asi v polovině) zmutuje do napínavé a mrazivé podívané, která je místy i nečekaně brutální a drsná a kromě toho je i myšlenkově podnětná, mnohovrstevnatá a plná metafor a symbolismu, aniž by ovšem byť na okamžik přestala být univerzálně srozumitelnou zábavou určenou pro nejširší publikum.
 
Parazit (Gisaengchung) – Recenze – 100%
Zdroj fotek: aerofilms.cz

26. 8. 2019

Přes prsty – Recenze – 20%

Linda (Petra Hřebíčková) je profesionální hráčka beach volejbalu, které táhne na čtyřicet, právě ji opustil partner a její mladší spoluhráčka a nejlepší kamarádka Pavla (Denisa Nesvačilová) navíc zvažuje otěhotnět s přítelem Hynkem (Vojtěch Dyk), což se Lindě nezdá v souvislosti s blížícím se mistrovstvím Evropy úplně žádoucí. Pak ale jejich vztahy zamíchá nový správce sportovního areálu Jíra (Jiří Langmajer), jehož šarmu obě ženy podlehnou.
 
Přes prsty – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

23. 8. 2019

Anna – Recenze – 60%

Ve francouzském špionážním thrilleru Anna režiséra a scenáristy Luca Bessona (Leon, Pátý element) sledujeme osudy pětadvacetileté Rusky Anny (Sasha Luss), osiřelé feťačky, která si na začátku 90. let v Moskvě podala přihlášku k námořnictvu, ale nakonec o její schopnosti projevila zájem ruská tajná služba. Po roce tréninku se z Anny stává profesionální vražedkyně, maskující se za identitou supermodelky a ocitající se po pádu železné opony uprostřed střetu ruské KGB a americké CIA, které si obě udělají z Anny prakticky rukojmí, zatímco ona sama touží ze všeho nejvíc po svobodě.
 
Anna – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

20. 8. 2019

Krvavá nevěsta (Ready or Not) – Recenze – 70%

Svatba. Nevěsta Grace (Samara Weaving) je obyčejná osiřelá dívka, žijící donedávna u pěstounů, ženich je mládenec ze zámožné panské rodiny, která po několik generací buduje svůj majetek z prodeje společenských her. Dle dávné rodinné tradice si Grace musí o svatební noci s úderem půlnoci vylosovat náhodnou hru a společně se zbytkem rodiny si ji v jejich rozlehlém sídle zahrát. Vytáhne si hru na schovávanou, přičemž netuší, že ta jediná má speciální pravidla – musí totiž vydržet schovaná až do úsvitu slunce, zatímco se ji ostatní budou snažit najít a zabít.
 
Krvavá nevěsta (Ready or Not) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

16. 8. 2019

Hodinářův učeň – Recenze – 60%

Hamižný hodinář (Viktor Preiss) má sen o pokladu, jenž má údajně připadnout jako svatební dar jakémusi Urbanovi. Hodinář pak opravdu narazí na malého sirotka jménem Urban, načež se ho ujme, udělá z něj svého učně a naplánuje si, že až dospěje, tak jej ožení se svou dcerou Laurou, aby mohl domnělý poklad shrábnout. Dobrosrdečného Urbana však od narození doprovází trojice sudiček, dvě hodné (Jaroslav Plesl a Václav Neužil) a jedna zlá (Jana Plodková) – a právě ta hodináře přesvědčí, aby Urbana poslal ještě před svatbou do světa hledat speciální hodinky, které chrání svého majitele před smrtí.
 
Hodinářův učeň – Recenze
Zdroj fotek: bontonfilm.cz

12. 8. 2019

Tenkrát v Hollywoodu (Once Upon a Time in Hollywood) – Recenze – 80%

Ve svém devátém filmu s názvem Tenkrát v Hollywoodu se režisér a scenárista Quentin Tarantino vyznává ze své lásky k americké kinematografii, a to konkrétně k období od konce padesátých do konce šedesátých let, jenž ho patně ovlivnilo v dětství a bylo určující pro jeho filmový vkus. Podobně jako byl jeho snímek Auto zabiják poctou brakovým grindhouse filmům, které hltal jako teenager, je snímek Tenkrát v Hollywoodu velkou oslavou televizní i filmové tvorby z éry, během níž Quentin (ročník 1963) vyrůstal zejména na westernech a na mnohých hereckých idolech, mezi něž se řadili například Bruce Lee, James Stacy nebo Steve McQueen.
 
Tenkrát v Hollywoodu (Once Upon a Time in Hollywood) – Recenze
© Sony Pictures Entertainment 

7. 8. 2019

Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze – 80%

Filmová série Toy Story: Příběh hraček je vlajkovou lodí studia Pixar – už jen proto, že její první díl byl v roce 1995 vůbec prvním celovečerním trojrozměrně animovaným snímkem v historii kinematografie. V roce 2010 byla tato série úspěšně završena třetím dílem, jenž její příběh příjemně a smysluplně uzavíral, a nevypadalo to, že by kdy mělo dojít k jakémukoli dalšímu pokračování. Vznik dílu čtvrtého po devítileté pauze proto pochopitelně doprovázely obavy, jestli se v jeho ději podaří nějak navázat na události předchozích filmů, a zdali nepůjde jen o nastavovanou kaši vyrobenou čistě za účelem finančního zisku.
 
Toy Story 4: Příběh hraček (Toy Story 4) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

1. 8. 2019

Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw (Fast & Furious Presents: Hobbs & Shaw) – Recenze – 60%

Americký akční film Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw je sice spin-offem (neboli odbočkou) ze série Rychle a zběsile (kterou kvůli sledování tohoto filmu není nutné vidět), leč kupodivu v něm nejde primárně o drahá nablýskaná auta, závodění, kaskadérské kousky a extrémní řidičské manévrování, byť na několik automobilových honiček naštěstí dojde (a také třeba na scénu, v níž půltucet džípů visí za řetěz z vrtulníku a stahuje jej k zemi). Tvůrci filmu se každopádně i tentokrát drží strategie „děláme popcornovou zábavu, na logiku kašleme“ – stejně jako u předešlých dílů série, z níž si berou, jak název napovídá, dva konkrétní hrdiny, které uvrhli do samostatně stojící špionážní zápletky.
 
Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw (Fast & Furious Presents: Hobbs & Shaw) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

27. 7. 2019

Slunovrat (Midsommar) – Recenze – 70%

Slunovrat je druhým filmem talentovaného amerického režiséra a scenáristy Ariho Astera, jenž debutoval loni se snímkem Děsivé dědictví. A stejně jako u Děsivého dědictví i zde platí, že ačkoli je Slunovrat propagován jako horor, tak jde mnohem víc o psychothriller s hororovými prvky než vyloženě o horor. Především v něm není nic nadpřirozeného a také v něm kupodivu téměř není tma, obvyklý prostředek, jenž horory využívají k budování strachu. Dojde sice na pár scén obsahujících brutální násilí či zmrzačená těla a na dvě mírné lekačky, nicméně pokud na Slunovrat vyrazí do kina nějací hororoví fanoušci v očekávání čehokoli podobného Annabelle 3 nebo V zajetí démonů 2, zůstanou jejich očekávání nenaplněna. Navíc je film vzhledem ke svému  loudavému tempu vyprávění a relativní divácké náročnosti pravděpodobně ani nebude bavit a nanejvýš je jen párkrát zaskočí občasným vizuálně explicitním krvavým výjevem.
 
Slunovrat (Midsommar) – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

24. 7. 2019

Dětská hra (Child´s Play) – Recenze – 40%

Americký film Dětská hra je předělávkou stejnojmenného snímku z roku 1988, jenž dal svým úspěchem vzniknout sedmidílné hororově-komediální filmové sérii o vraždící panence jménem Chucky, jejíž poslední kapitola s názvem Chuckyho kult vyšla i u nás na různých nosičích v roce 2017. Nová Dětská hra se vrací ke kořenům celé ságy, avšak tentokrát zmodernizovaná pro novou generaci diváků a s několika zásadními odlišnostmi.

V původním filmu Chucky obživl a začal zabíjet díky tomu, že se do něj rituálně převtělila duše psychopatického vraha – v nové verzi ovšem k ničemu podobně nadpřirozenému nedojde. Chuckyho pořídí rozvedená matka Karen (Aubrey Plaza) jako dárek pro svého syna (Gabriel Bateman), který si horkotěžko hledá kamarády, aniž by tušila, že donesla domů model, který má na rozdíl od všech ostatních vypnuté inhibitory násilí. Vypnul mu je totiž dělník v asijské továrně na hračky, který se chtěl pomstít svému šéfovi.
 
Dětská hra (Child´s Play) – Recenze
Zdroj fotek: Bontonfilm

19. 7. 2019

Lví král (The Lion King) – Recenze – 60%

Disneyho série předělávek jeho slavných klasických animáků pokračuje – jen letos si už stihli odbýt premiéru Dumbo i Aladin a nyní po nich vstupuje do kin Lví král. Režíroval jej Jon Favreau (který natočil před třemi lety i remake Knihy džunglí) a kupodivu v něm není jediné živé zvíře a ani jedno reálné prostředí. Celý film totiž vznikl kompletně v počítačích.

Předně je potřeba zmínit, že animace je ve filmu naprosto úchvatná. Všechna zvířata i veškeré lokace působí zcela realisticky – některé scény jsou dokonce k nerozeznání od přírodopisných dokumentů od BBC nebo National Geographic. Smekám před animátory, neb odvedli výbornou práci. Z hlediska autentického digitálního ztvárnění živých tvorů a přírody představuje Lví král absolutní vrchol, k němuž se těžko hledá srovnání.
 
Lví král (The Lion King) – Recenze
Zdroj fotek: Falcon/lvikralfilm.cz

17. 7. 2019

KVIFF Distribution – Devadesátky, Diego Maradona, Bílý bílý den – Trojitá recenze

Krátce po jejich společné předpremiéře na filmovém festivalu v Karlových Varech vstupuje trojice filmů Devadesátky, Diego Maradona a Bílý bílý den (s týdenním rozestupem) i do běžných kin v rámci programu KVIFF Distribution, vytvořeném právě ve spolupráci karlovarského festivalu s Českou televizí a s distribuční společností Aerofilms. Následující text obsahuje recenze všech tří snímků.


Devadesátky (Mid90s) – 70%

Režijní debut populárního, především komediálního herce Jonaha Hilla (Superbad, 21 Jump Street) se odehrává v Kalifornii v devadesátých letech a jeho hrdinou je dvanáctiletý outsider Stevie (Sunny Suljic), který bydlí s rozvedenou mámou (Katherine Waterston) a starším bratrem, který ho šikanuje (Lucas Hedges). Počátkem léta se Stevie seznámí s partou starších kluků-skateboardistů, s nimiž by se rád kamarádil, a tak nejprve napodobuje jejich chování a pokouší se jim zavděčit, až nakonec do jejich řad pozvolna pronikne. A oni ho za to zasvětí do ležérního životního stylu, v němž nechybí kromě skateboardů, cigaret, alkoholu, mejdanů a prvních zkušeností s děvčaty ani nárazy do zdí – skutečných i metaforických.
 
KVIFF Distribution – Devadesátky
Zdroj fotek: aerofilms.cz

11. 7. 2019

Kořist (Crawl) – Recenze – 50%

Floridu sužuje obří hurikán a pětadvacetileté Haley (Kaya Scodelario) ani její sestře nebere jejich otec (Barry Pepper) telefon. Haley se za ním proto vydává do jeho bytu v již evakuované a uzavřené oblasti, leč nachází ho až v jejich opodál stojícím starém rodinném domě, konkrétně v pomalu se zatápějícím sklepě, zraněného a v bezvědomí. A spolu s ním i několik aligátorů, kterým silné deště rozvodnily nedalekou rezervaci, a kteří hrdinům nedovolí jen tak odejít.
 
Kořist (Crawl) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

10. 7. 2019

Late Night – Recenze – 20%

Tvrdá a arogantní Katherine (Emma Thompson) je úspěšnou moderátorkou televizní talk show Late Night, již před mnoha lety sama založila, leč které dlouhodobě klesá sledovanost a úroveň vtipů. Když je jí řečeno, že všech deset jejích scenáristů je tvořeno výhradně bílými muži a že by bylo záhodno s tím něco udělat, rozhodne se přijmout nezkušenou, leč nadšenou uchazečku o zaměstnání Molly (Mindy Kaling, která je zároveň autorkou scénáře). Ctižádostivá žena indického původu má ale dosavadní praxi pouze jako kontrolorka v chemickém průmyslu a v nové práci se navíc musí vypořádat jak s mužským šovinismem některých kolegů, tak s nerudnou šéfovou.

Kolem a kolem je americká komedie Late Night další variací toho, jak nějaká zatrpklá a v podstatě „zlá“ postava dojde k napravení díky vlivu dobrosrdečné a upřímné hlavní hrdinky, která jí pomůže stát se lepším člověkem. Z ohraného námětu však tentokrát vzešel banálně a tupě vyznívající snímek, který nejenže strašlivě zjednodušuje takřka všechny motivy, o něž se otře, ale navíc je i neuvěřitelně málo vtipný.

Late Night – Recenze
© FilmNation Entertainment

8. 7. 2019

Spider-Man: Daleko od domova (Spider-Man: Far from Home) – Recenze – 70%

Film Spider-Man: Daleko od domova je sice de facto pokračováním předchozího dobrodružství Petera Parkera ze snímku Spider-Man: Homecoming, leč zároveň navazuje i na nedávné Avengers: Endgame, neb se zabývá tím, jak se hlavní hrdina a vůbec celý svět vyrovnává s událostmi, k nimž v tomto snímku došlo. Takže na něj má smysl chodit pochopitelně pouze tehdy, když se v tomto superhrdinském vesmíru studia Marvel dobře orientujete.

Děj je o tom, že Peter Parker (Tom Holland) se musí vypořádat s rolí, kterou mu určil jeho mentor Tony Stark alias Iron Man, a která s sebou nese práci superhrdiny na plný úvazek, zatímco Peter by raději žil normálním životem a zamilovaně nadbíhal pohledné spolužačce (zpěvačka a herečka Zendaya). V tom však začnou na svět útočit mocní elementálové, jež se snaží porazit z paralelního světa přicházející superhrdina Mysterio (Jake Gyllenhaal), který ale k jejich zdolání potřebuje Spider-Manovu pomoc. Což zní sice dost dementně, leč je to dementní schválně a ve skutečnosti je děj filmu složitější – nerad bych nicméně cokoli prozrazoval.
 
Spider-Man: Daleko od domova (Spider-Man: Far from Home) – Recenze
Zdroj fotek: spidermanfilm.cz

6. 7. 2019

KVIFF 2019 – Třetí nálož dojmů z Karlových Varů, bilancování, vítězný Otec i vizionářská Naše doba

Letos bylo v Karlových Varech oproti loňsku o poznání méně lidí, takže fronty před sály byly mnohdy viditelně kratší a na některých představeních sem tam dokonce zůstávaly prázdné sedačky. Také filmů bylo méně – letos „jen“ 177, zatímco loni jich bylo 236 (nicméně počet projekcí byl naštěstí i tak skoro stejný). Nově vypadlo letní kino, které město Karlovy Vary plánuje zrušit. Kupodivu letos v programu chyběly nové filmy Terrence Malicka, Xaviera Dolana či Fatiho Akina, představené letos na festivalech v Cannes a Berlíně, a to přesto, že tito tvůrci mají v Karlových Varech bohatou historii svého působení. I tak ale nabídka projekcí čítala velké množství zdařilých snímků, jimž s přehledem kraluje Parazit jako zdaleka nejlepší film letošních Varů (podle mě) a několik dalších pozoruhodných snímků, mezi něž se řadí i nový počin mexického režiséra Carlose Reygadase  Naše doba (o něm více níže).

V Hlavní soutěži vyhrál Velkou cenu – Křišťálový globus bulharský film Otec (o něm též níže), Zvláštní cenu poroty získal německý snímek Lara a Cena za režii putovala k belgickému tvůrci Timovi Mielantsovi za film Patrick. Herecké ceny obdrželi Corinna Harfouch za Laru a Milan Ondrlík za slovensko-české drama Budiž světlo. Zvláštní uznání za film si vysloužila španělská Srpnová madona a za herecký výkon mladá herečka Antonia Giesen za roli v chilsko-francouzském filmu Muž budoucnosti. V Soutěži Na východ od Západu získal Velkou cenu ruský snímek Býk, Zvláštní cenu poroty obdržel ukrajinský počin Mé tiché myšlenky. Nejlepším dokumentem se stal estonsko-lotyšský dokument Nesmrtelní, Zvláštní cena poroty ve stejné kategorii byla udělena dokumentu Konfuciánský sen. Diváckou cenu deníku Právo udělili hlasující diváci dokumentu Olgy Sommerové Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (o němž také píši více níže).
A nyní již k filmům:

Naše doba (Nuestro tiempo) – Tříhodinový mexický snímek vizionářského režiséra Carlose Reygadase se zabývá vztahem manželského páru žijícího na býčím ranči, jejichž otevřené manželství poprvé překročí hranici toho, co si jsou oba ještě ochotni tolerovat. Ze široka pojatý, niterný, vrstevnatý a z hlediska nejrůznějších formálních a vypravěčských prostředků nebývale pestrý snímek věnovaný partnerským vztahům, jejich různým podobám a proměnám, exceluje zejména na poli naprosto bravurní a vynalézavé režie, nádherné kamery a skvělých hereckých výkonů ústřední dvojice, kterou ztvárnili přímo Reygadas a jeho žena, kteří jsou přitom oba neherci. Divácky náročnější, leč na Reygadasovy poměry stále velmi přístupný film plný býčích metafor a ohromujících pasáží (koncert pro tympány, napadení koně býkem, sex nasnímaný voyeuristicky přes nedovřené dveře) se inovativně noří do hlubin složité a komplexní psychologie lidí a jejich vztahů a v podstatě jde o naprosto mimořádné dílo, jemuž lze vytýkat jen pár nedostatků, mezi něž se řadí místy přílišná dějová rozvolněnost a přeci jen trochu přehnaná délka některých záběrů a scén. (90%)
 
Naše doba
Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

4. 7. 2019

KVIFF 2019 – Druhá nálož dojmů z Karlových Varů, Po svatbě s Julianne Moore i vynikající Parazit

Druhá várka dojmů ze snímků promítaných na filmovém festivalu v Karlových Varech je od minule obohacena i o několik filmů, které se přes pomyslnou hranici průměru již přehoupnout nedokázaly, leč není jich naštěstí mnoho. Došlo dokonce i na jednu naprostou pecku, která je momentálně tím zdaleka nejlepším, co jsem ve Varech letos viděl – řeč je o jihokorejském Parazitovi. Do budoucna přibude ještě třetí várka dojmů, po níž budou následovat zas už jen standardní recenze.

Parazit (Gisaengchung) – Jihokorejský vítěz letošního festivalu v Cannes mistrně kombinuje thriller a společenskou satiru s absurdní černou komedií o chudé rodince, která se podvodně vetře do domácnosti bohatého podnikatele. Skvěle gradovaný, zpočátku hodně vtipný a později i překvapivě napínavý a mrazivý snímek je úžasně napsaný, vyvíjí se nečekanými směry napříč netušenými dějovými zvraty a perfektně se vyjadřuje ke třídním rozdílům ve společnosti i ke stylu života jejích dvou kontrastních vrstev. Inteligentní a bravurně režírovaná královská zábava od začátku do konce, režisér a scenárista Bong Joon-ho v nejlepší formě od Pečetě vraha. Rozhodně doporučuji nezjišťovat si o filmu nic dalšího a jít na něj, hned jak to bude možné. (100%)

Parazit
Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

2. 7. 2019

Mrtví neumírají (The Dead Don´t Die) – Recenze – 40%

Režisér Jim Jarmusch, jeden z nejznámějších představitelů amerického nezávislého filmu, napsal a natočil zombie hororovou komedii, což může znít jako komerční žánr, leč výsledek je asi stejně komerční, jako když před pěti lety natočil film o upírech Přežijí jen milenci. Ten si ale užili alespoň cinefilové a fanoušci uměleckých intelektuálních snímků, zatímco u filmu Mrtví neumírají není příliš jasné, kdo by si ho vlastně měl užít. Kupodivu tentokrát moc nepomáhá ani výtečné herecké obsazení, poskládané povětšinou z herců, kteří už hráli v jiných Jarmuschových starších filmech.
 
Mrtví neumírají (The Dead Don´t Die) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

30. 6. 2019

KVIFF 2019 – První nálož dojmů z Karlových Varů, svět bez žen Caseyho Afflecka i nejukřičenější film roku

Je to s podivem, ale letos mi zatím všechno z toho, co jsem ve Varech už stihl vidět, připadá nadprůměrné. Avšak na nějakou zásadní perlu, kterou bych chtěl vyloženě vychválit do nebes, stále čekám.

Narušitel systému (Systemsprenger) – Německý snímek oceněný na letošním Berlinale Cenou Alfreda Bauera (cena udělovaná počinům, jež otevírají filmové tvorbě nové perspektivy) je hutným dramatem o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější film roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit. (70%)

Narušitel systému
Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

28. 6. 2019

KVIFF 2019 – Jsem ve Varech a mám dost co dělat

Letos jsem ve Varech od 28. června do 5. července. Mám v hledáčku přibližně 35 filmů, které bych teoreticky měl za osm dní stihnout vidět. I když zřejmě budu muset obětovat legendární Satanské tango, protože na film se stopáží sedm a půl hodiny kapacitu zkrátka mít nebudu. Na to ostatní si každopádně ode mě budete moci přečíst první dojmy, které budu průběžně vydávat, a zřejmě dojde také na několik plnohodnotných recenzí, jež budu publikovat jak během festivalu, tak po jeho skončení. Již nyní si můžete přečíst recenzi na film Yesterday, který se tu také bude promítat. V nejbližší době přibydou i recenze na filmy Spider-Man: Daleko od domova a Mrtví neumírají, které budou záhy k vidění i v běžné distribuci, následovat bude vítězný snímek z Cannes Parazit, režijní debut Jonaha Hilla Devadesátky či nový snímek Petera Stricklanda Takové krásné šaty.

Hlavní hvězdou festivalu je herečka Julianne Moore, která převezme Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a osobně zde uvede s režisérem Bartem Freundlichem a hercem Billym Crudupem jejich nový film s názvem Po svatbě, zahajovací film celého festivalu. Po dvou letech se vrací do Varů i herec Casey Affleck, jenž zde uvede film Světlo mého života, který režíroval a hraje v něm hlavní roli. Křišťálového globusu se dočká i herečka Patricia Clarkson, zatímco kameraman Vladimír Smutný obdrží Cenu prezidenta MFF KV. Zakončovacím snímkem bude komedie Late Night (která po skončení festivalu zamíří i do kin). V nejnovější festivalové znělce vystupuje Jiřina Bohdalová, která získala Cenu prezidenta MFF KV v roce 2016.

KVIFF 2019

27. 6. 2019

Annabelle 3 (Annabelle Comes Home) – Recenze – 50%

Lze předpokládat, že čtenář této recenze ví, o čem je filmová hororová řada Annabelle. Proto jen připomenu, že za jejím vznikem stojí režisér, scenárista a producent James Wan, tvůrce série V zajetí démonů a vůbec celého filmového universa točícího se kolem manželů Warrenových (volně inspirovaných dvojicí skutečných démonologů a paranormálních vyšetřovatelů), do něhož spadají kromě filmů Annabelle a Annabelle 2: Zrození zla i nedávné snímky Sestra a La Llorona: Prokletá žena. Annabelle 3 sice opět produkoval James Wan, leč napsal a natočil jej coby svůj režijní debut Gary Dauberman, scenárista všech předchozích dílů Annabelle i zmíněné Sestry.
 
Annabelle 3 (Annabelle Comes Home) – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment