24. 11. 2017

7 životů (Seven Sisters) – Recenze – 70%

Dystopická budoucnost USA v roce 2073 – lidé jsou přelidnění a trpí nedostatkem jídla a vody, tudíž má každá rodina právo jen na jedno dítě. Když se jí narodí nějaké další, je odebráno a zmraženo do doby, než pro něj bude svět lepším místem k životu. Přesto se v jednom bytě už třicet let daří žít v utajení sedmi sestrám, jednovaječným sedmerčatům (jsou pojmenované podle dnů v týdnu a všechny hraje Noomi Rapace), které vychoval jejich dědeček (Willem Dafoe). Ten postavil jejich přežití ve společnosti na základě přísného dodržování systému, kdy každá se sester odchází z bytu v jiném dni v týdnu (Pondělí v pondělí, Úterý v úterý, atd.) a všechny dohromady sdílejí jednu a tu samou identitu. Sestry v této strategii pokračují mnoho let a úspěšně se společně vydávají za bankovní manažerku Karen. Pak se ale najednou jedna z nich vůbec nevrátí domů…
 
7 životů (Seven Sisters) – Recenze
Zdroj fotek: bontonfilm.cz

20. 11. 2017

120 BPM (120 battements par minute) – Recenze – 70%

Francouzské drama 120 BPM (neboli 120 úderů za minutu) jehož název odkazuje k srdečnímu tepu a zároveň k rytmu tanečních klubů, si z festivalu v Cannes odneslo Velkou cenu i Cenu mezinárodní kritiky. Odehrává se v devadesátých letech minulého století a věnuje se vnitřnímu chodu tehdejší pařížské aktivistické skupiny ACT UP, která bojovala za osvětu viru HIV a za dostatečnou lékařskou péči pro nakažené jedince a brojila proti ignoranci, nezájmu, politice a vágnosti farmaceutických firem.
 
120 BPM (120 battements par minute) – Recenze
Zdroj fotek: filmeurope.cz

15. 11. 2017

Zahradnictví: Nápadník – Recenze – 50%

V české kinematografii je trilogie Zahradnictví režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského nebývalým úkazem. Takhle rozsáhlý rodinný portrét, dvougenerační epopej o vypjatých osudech mnoha postav, rozdílných životních představách předválečné a poválečné generace a traumatech rodinných i historických, rozprostírající se od začátku čtyřicátých let minulého století do konce let padesátých, je vskutku odvážným a výjimečným počinem. Nejen z hlediska celkového objemu postav, motivů, příběhů i výsledné délky celé trilogie, ale i proto, že jeho tvůrci k němu mají znatelnou citovou vazbu – Zahradnictví v podstatě vypráví o příbuzných Petra Jarchovského, přičemž hlavní hrdinka třetího dílu s podtitulem Nápadník, která se vyskytovala v předchozích dvou filmech jako teprve malá holčička (a teď už je dospělá), představuje Jarchovského maminku. Maminku, která se nedostala do staršího filmu stejného tvůrčího dua, divácky neuvěřitelně populárních Pelíšků, jimž Zahradnictví dějově předchází.
 
Zahradnictví: Nápadník – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Liga spravedlnosti (Justice League) – Recenze – 70%

Děj Ligy spravedlnosti přímo navazuje na události z filmu Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti. Předpokládám, že pokud si čtete tuhle recenzi, tak jste BvS viděli. Někteří z vás možná letos viděli i Wonder Woman, za což máte plusové body a budete se v Lize spravedlnosti lépe orientovat. Věc se totiž má tak, že superhrdinské filmy od DC, podobně jako filmy Marvelu (Avengers a spol.), to také dotáhly do podoby provázaného filmového seriálu, u nějž budete mít trochu problémy se chytit, jakmile vynecháte nějakou epizodu. U některých věcí a postav se ale nebudete chytat ani tak, protože jsou v tomhle filmu poprvé.
 
Liga spravedlnosti (Justice League) – Recenze
Zdroj fotek: Vertical Entertainment

13. 11. 2017

Dokud nás svatba nerozdělí (Le Sens de la fête) – Recenze – 70%

Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérská a scenáristická dvojice francouzských tvůrců, zodpovědných mimo jiné za snímky Nedotknutelní a Samba, přicházejí s komedií točící se kolem svateb. Nebo tedy spíš kolem jedné konkrétní svatební after-party, přičemž hlavními hrdiny nejsou tentokrát ženich s nevěstou, nýbrž zaměstnanci firmy, která se zabývá organizací svatebních akcí, a jejich mrzutý šéf.
 
Dokud nás svatba nerozdělí (Le Sens de la fête) – Recenze
Zdroj fotek: aerofilms.cz

6. 11. 2017

Vražda v Orient expresu (Murder on the Orient Express) – Recenze – 70%

Nejnovější adaptaci detektivního románu Agathy Christie o slavném Herculovi Poirotovi, který vyšetřuje záhadnou vraždu jednoho z cestujících v luxusním vlaku na cestě z Istanbulu do Londýna, jenž nečekaně vykolejí někde v zasněžených horách, natočil shakespearovský herec a režisér Kenneth Branagh (naposledy režíroval Disneyho hranou Popelku), který sám ztvárnil hlavní roli belgického detektiva a do vedlejších rolí nacpal tolik známých hvězd, že by mu takové obsazení kdekdo záviděl.
 
Vražda v Orient expresu (Murder on the Orient Express) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Suburbicon: Temné předměstí (Suburbicon) – Recenze – 60%

Thriller/drama/černá komedie Suburbicon: Temné předměstí, které režíroval George Clooney podle scénáře bratří Coenů, má ve skutečnosti delší historii – Joel a Ethan Coenovi napsali scénář k tomuto filmu už v osmdesátých letech, ten pak dlouho ležel v šuplíku a teprve nedávno se k němu dostal Clooney, který jej spolu se svým kamarádem a spolupracovníkem Grantem Heslovem poupravil. Vtip je v tom, že i kdybyste si na Suburbicon vyrazili a tohle nevěděli, tak by na vás stejně působil jako něco, co náhodou přicestovalo do kin strojem času z roku 1988.

Základ příběhu tvoří na první pohled vzorná americká rodinka, žijící v 50. letech minulého století ve fiktivním maloměstě Suburbiconu, kde je život poklidný a bezstarostný a všichni tu jsou šťastní. Zdánlivá idylka tatínka (Matt Damon), maminky (Julianne Moore), jejich synka a maminčiny sestry-dvojčete (taky Julianne Moore) je však jedné noci narušena, když v jejich domě zničehonic dojde k loupežnému přepadení, během něhož dvojice kriminálníků zabije maminku.
 
Suburbicon: Temné předměstí (Suburbicon) – Recenze
Zdroj fotek: bioscop.cz

3. 11. 2017

Milada – Recenze – 40%

Milada Horáková, politička a doktorka práv, se narodila v roce 1901 a zemřela v roce 1950, kdy byla neprávem odsouzena k smrti oběšením za domnělou protistátní činnost a velezradu. Tento film se věnuje jejímu osudu od třicátých let (jen letmo načrtnutých), přes léta čtyřicátá, kdy byla Milada vězněna gestapem, až po přelom čtyřicátých a padesátých let, kdy byla pro změnu vyslýchána a mučena komunisty a StB, a končí její popravou.

Celkově se tvůrci Milady zřejmě snažili přiblížit jakémusi ideálu „oscarového životopisného dramatu“, podobně jako se o to pokusili tvůrci nedávného Masaryka. Tudíž výprava a dobová stylizace filmu je na české poměry prvotřídní, bylo dost peněz i na dostatek statistů v davových scénách, film má velmi dobrou kameru Martina Štrby, i hudba Aleše Březiny je příjemně nevtíravá a na snímku je rozhodně vidět, že v průběhu natáčení netrpěl nějakým zásadním nedostatkem prostředků nebo řemeslných zkušeností tvůrců.
 
Milada – Recenze
Zdroj fotek: bohemiamp.cz