Tady Havel, slyšíte mě? – Recenze – 60%

Dokument Tady Havel, slyšíte mě? se zaobírá událostmi v posledních třech letech života bývalého prezidenta Václava Havla, které kulminovaly natáčením jeho filmu podle vlastní divadelní hry Odcházení. Záběry zachycující činnosti pozvolna chřadnoucího muže natáčel přímo na Havlovu žádost dokumentarista Petr Jančárek, jenž s ním spolupracoval již během jeho prezidentského mandátu a v roce 2012 režíroval trojdílný dokumentární televizní cyklus Václav Havel, Praha – Hrad. Až do Havlova úmrtí v roce 2011 pořídil Petr Jančárek v jeho blízkosti okolo 200 hodin materiálu. Film, který se podařilo sestříhat na skromných 86 minut, se tak dostává do kin více než o dekádu později.

Zdroj fotek: Continental Film

Karlos – Recenze – 50%

Karlos Vémola je český MMA zápasník (tedy bojovník ve smíšených bojových uměních), který se jako první Čech dostal do prestižního amerického sdružení „Ultimate Fighting Championship“, jenž je největší MMA organizací na světě. Dokument o Vémolovi začal natáčet filmař Michal Samir (Hany, Buď chlap!, seriál Iveta) už v roce 2009, kdy Karlos pracoval v Londýně jako vyhazovač v tanečním klubu a v prostředí zápasů v kleci se pohyboval zatím jen jako pouhý nováček. Tehdy nikdo nemohl tušit, že se Vémola časem stane celebritou, jejíž jméno budou i díky řadě kontroverzí a bulvárních textů znát i ti, které bojové sporty ani za mák nezajímají.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Meky – Recenze – 50%

Film Meky vznikl tak, že režisér Šimon Šafránek hledal vhodný soundtrack pro svůj dokumentární snímek z roku 2018 King Skate a objevil přitom písničky Miroslava „Mekyho“ Žbirky, s nímž posléze navázal užší spolupráci s cílem natočit dokument i o něm a o jeho hudební kariéře. Ve filmu se pak nově pořízené záběry s Mekym na koncertech a v soukromí smíchaly se spoustou archivních materiálů, které pojednávají o Žbirkově vzestupu na československé hudební scéně, o osudových okamžicích jeho života i o jeho lásce k hudbě.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Pro Samu (For Sama) – Recenze – 80%

Na Oscara nominovaný dokument Pro Samu natočila ve spolupráci s britským dokumentaristou Edwardem Wattsem mladá syrská reportérka Waad Al-Kateab, která žila v nejlidnatějším syrském městě Aleppu v době, kdy zemí zmítala občanská válka. Záběry pořízené v období přibližně pěti let, které odtamtud poskytovala pro zpravodajský pořad Channel 4 News, přitom propojila i s obrazovými materiály ze svého osobního života, obsahujícími mimo jiné i video-deníček, který natočila coby osobní filmový dopis pro svou dceru Samu, narozenou v roce 2016, kdy boje v Aleppu vrcholily.

Zdroj fotek: artcam.cz

V síti – Recenze – 70%

Film V síti režisérů Víta Klusáka a Barbory Chalupové dokumentuje průběh sociálního experimentu, v rámci něhož byly vybrány tři dospělé, leč mladě vypadající herečky, které se pak pod falešnými profily vydávaly na sociálních sítích za dvanáctileté dívky a pasivně se nechávaly kontaktovat různými muži, z nichž se poměrně záhy v drtivé většině případů vyklubali nejrůznější úchylové a sexuální predátoři.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – Recenze – 80%

Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický hlas rebelky, Červená), věnovaný osobě a tvorbě Jiřího Suchého, je filmem divácky nesmírně vděčným, což dokládá i Divácká cena, jíž snímek obdržel od hlasujících diváků na festivalu v Karlových Varech.

 

© Irena Zlámalová

Step into the world of Lars van de Goor – Recenze – 70%

Následující recenze se poněkud netradičně týká českého dokumentárního filmu, jehož název sice v programech kin v blízké době nenajdete, ale pravděpodobně byste na něj mohli v budoucnu narazit na nějakém filmovém festivalu. Jde o snímek věnovaný talentovanému nizozemskému fotografovi Larsi van de Goorovi, původně hudebníkovi, jenž se však v roce 2007 chopil fotoaparátu a od té doby získal za své výtvory několik prestižních ocenění. Režisérem filmu je debutující Janek Sedlář, Larsův fanoušek, filmař a též fotograf, který získal pro natočení svého snímku prostředky z dobrovolných příspěvků od podporovatelů na Kickstarteru.

© Janek Sedlář

KVIFF Distribution – Devadesátky, Diego Maradona, Bílý bílý den – Trojitá recenze

Krátce po jejich společné předpremiéře na filmovém festivalu v Karlových Varech vstupuje trojice filmů Devadesátky, Diego Maradona a Bílý bílý den (s týdenním rozestupem) i do běžných kin v rámci programu KVIFF Distribution, vytvořeném právě ve spolupráci karlovarského festivalu s Českou televizí a s distribuční společností Aerofilms. Následující text obsahuje recenze všech tří snímků.

Devadesátky (Mid90s) – 70%

Režijní debut populárního, především komediálního herce Jonaha Hilla (Superbad, 21 Jump Street) se odehrává v Kalifornii v devadesátých letech a jeho hrdinou je dvanáctiletý outsider Stevie (Sunny Suljic), který bydlí s rozvedenou mámou (Katherine Waterston) a starším bratrem, který ho šikanuje (Lucas Hedges). Počátkem léta se Stevie seznámí s partou starších kluků-skateboardistů, s nimiž by se rád kamarádil, a tak nejprve napodobuje jejich chování a pokouší se jim zavděčit, až nakonec do jejich řad pozvolna pronikne. A oni ho za to zasvětí do ležérního životního stylu, v němž nechybí kromě skateboardů, cigaret, alkoholu, mejdanů a prvních zkušeností s děvčaty ani nárazy do zdí – skutečných i metaforických.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Free Solo – Recenze – 80%

Oscarem oceněný americký dokument Free Solo se zabývá výkonem a osobností třicetiletého horolezce Alexe Honnolda, který se rozhodl vylézt na skalní stěnu El Capitan (což je 900 metrů vysoký skalní masiv s prakticky kolmým náklonem) metodou „free solo“, což znamená bez pomoci a bez jakéhokoli jištění. Jinými slovy, kdyby udělal během toho lezení jedinou chybu, tak by spadl a zemřel.

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Mimořádná zpráva – Recenze – 60%

Observační dokument režiséra, scenáristy a producenta Tomáše Bojara (Česká RAPublika, FC Roma) se natáčel v redakcích České televize a Hospodářských novin (a také trošku na Pražském hradě) během jednoho dne v březnu roku 2017, kdy měl prezident Miloš Zeman slavnostně oznámit svým příznivcům a podporovatelům, zda bude či nebude znovu kandidovat do funkce. Celá akce byla pouze pro zvané a bez účasti médií a výsledek Zemanova rozhodnutí měl být novinářům oficiálně oznámen o den později – prestižní zpravodajství ale potřebovaly mít tuhle mimořádnou zprávu pochopitelně co nejdřív, a tak započal informační závod.

 

© Cinema Arsenal

Planeta Česko – Recenze – 80%

Ambicí televizního režiséra a milovníka přírody Mariána Poláka bylo natočit přírodovědný dokument ve stylu Zázračné planety od BBC, leč v českém prostředí. Výsledná Planeta Česko se sice s úchvatnými mega-produkcemi od BBC nemůže měřit hlavně kvůli obřím rozpočtům a mnohonásobně větší pracovní síle, i tak se ale Mariánovi a jeho štábu podařilo během více než ročního natáčení pořídit pozoruhodné a sem tam i poměrně unikátní záběry zejména české fauny.

 

Zdroj fotek: Aerofilms

Nejsledovanější – Recenze – 30%

Český film Nejsledovanější není žádný „celovečerní vlog“ (tedy video blog), jak se píše na plakátu, nýbrž dokument o českých youtuberech, natočený režisérem Jiřím Sádkem, který loni celovečerně debutoval snímkem Polednice s Annou Geislerovou. Jeho hlavní protagonisté jsou úspěšní autoři videí, kteří své výtvory pravidelně a často nahrávají na Youtube, a mají díky tomu početné skupiny fanoušků, a to zejména mezi mládeží pod 15 let.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Svět podle Daliborka – Recenze – 70%

Svět podle Daliborka je český dokument režiséra Víta Klusáka (Český sen, Dobrý řidič Smetana), jehož předmětem zájmu je zhruba pětatřicátník Daliborek, který žije u své maminky v Prostějově, pracuje ve fabrice jako lakýrník a věnuje se řadě koníčků. A je to dokument, který budí velkou kontroverzi a nejrůznější divácké reakce a zároveň vybízí k bohatým diskuzím.

Ono jde totiž o to, že Dalibor je neonacista. Obdivuje Adolfa Hitlera a jeho politiku, ztotožňuje se s nacistickými názory na svět, je vlastenec, nemá rád lidi odlišných ras, barvy pleti a náboženského vyznání, a jak to vypadá u něj v pokoji, to si asi umíte představit. Zároveň je však Dalibor člověkem citlivým a tvořivým – miluje přírodu, se svou přítelkyní chodí na pikniky, ani mouše by neublížil a také natáčí poetická videa na YouTube, v nichž třeba skotačí na louce nebo básní na hřbitově, kde něžně hladí náhrobky. Součástí jeho tvorby jsou ovšem i videa, v nichž například mlátí baseballovou pálkou cikány (a cikány hrají jeho maminka s přítelem, kteří mají obličeje pomazané čokoládou), případně v nich vyřvává nějaké nenávistné texty.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Rocco – Recenze – 80%

Rocco je francouzským dokumentem o muži jménem Rocco Siffredi, což je italská mezinárodní pornohvězda (natočil přes 1500 filmů pro dospělé), a možná i o pornoprůmyslu jako takovém. A není to jen vábnička pro ty, co chtějí vidět na plátně sex, erotiku a prasárničky – Rocco je uměleckou a intimní zpovědí plnou hlubokých myšlenek (a hlubokých zásunů), plně srovnatelnou s dokumenty z nedávné doby typu Amy nebo Ronaldo.

Pochopitelně jde o film nepřístupný do osmnácti let. Nahých lidí, odhalených hrudníků i rozkroků si v něm sice užijete, ale ve srovnání s pornem není Rocco ani náhodou tak explicitní (např. ani jednou neukáže jedinou penetraci, byť se několik scén odehrává během souložení) a obecně se soustředí spíš na detaily obličejů než na detaily přirození.

 

Zdroj fotek: bohemiamp.cz

Fuocoammare (Požár na moři) – Recenze – 30%

Se svým dokumentem Sacro GRA vyhrál italský režisér Gianfranco Rosi v roce 2013 hlavní soutěž na festivalu v Benátkách a za svůj nejnovější dokument s celým názvem Fuocoammare (Požár na moři) zas získal cenu pro nejlepší film na letošním festivalu v Berlíně, Zlatého Medvěda. Zjevně úspěšný tvůrce a miláček festivalů.

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Amerika – Recenze – 30%

Amerika je celovečerním debutem Jana Foukala, absolventa katedry dokumentu na FAMU a též hudebníka pod pseudonymem Johannes Benz. Jan kromě toho i ve filmu hraje jednu ze dvou hlavních postav, a sice sám sebe. Tou druhou je Barbara Adler, dcera kanadských imigrantů, která přijela do Čech, aby poznala zemi svých rodičů. Jan se s ní vydá na výlet do českých lesů na Kokořínsko, přičemž během své několikadenní cesty se setkávají s různými lidmi a zakouší trampský život v lůnu přírody.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

 

Cesta vzhůru – Recenze – 60%

Cesta vzhůru je dokumentem režiséra, scenáristy a kameramana Davida Čálka, který v něm představuje portrét horolezce Radka Jaroše, jenž se coby patnáctý člověk na světě a první Čech vůbec dokázal vyšplhat bez kyslíkové masky na všech čtrnáct osmitisícových vrcholů světa. Zároveň v něm pořídil záznam jeho výstupu na velehoru K2, jíž tuto úspěšnou čtrnáctku završil a vysloužil si tak prestižní Korunu Himalájí.

Radek Jaroš je svým způsobem fascinující osobností a je zajímavé ho ve filmu pozorovat, ať už dělá nebo říká cokoli. A sledovat partu českých horolezců, kterak se plahočí sněhem, ledem a kamením na druhou nejvyšší horu planety, je ještě zajímavější. Bohužel, film se ani zdaleka nevěnuje výhradně horolezení, neb se zabývá přinejmenším ve stejné míře i samotným Radkem, jeho motivacemi, pocity a zejména pak jeho rodinnými a partnerskými vztahy. A to už je zajímavé o dost méně.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

 

Stále spolu – Recenze – 60%

Český dokument Stále spolu vypráví o rodině Mlčochových – manželé Petr a Simona jsou vysokoškolsky vzdělaní, žijí spolu pětadvacet let a za tu dobu vychovali devět dětí, přičemž to nejstarší už má dokonce dítě vlastní. Na tom samo o sobě není nic tak zvláštního, ale co tuto rodinu odlišuje od spousty dalších, je způsob života, jaký vede. Všichni její členové totiž bydlí na samotě uprostřed Šumavy v polorozpadlém a pravděpodobně vlastnoručně postaveném příbytku (něco mezi zanedbávanou víkendovou chatou, chlévem a kůlnou na nářadí), v absolutním odtržení od zbytku světa a moderního městského způsobu života, bez elektřiny, bez tekoucí vody a takříkajíc „v souznění s přírodou“.

Danielův svět – Recenze – 70%

Český dokument Danielův svět získal loni Cenu diváků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, nedávno byl s úspěchem promítán na filmovém festivalu v Berlíně a nyní se dočkal i distribuce v kinech. Tím jeho cesta po tuzemsku i po zahraničí ale zdaleka nekončí. Přitom jde o humanistický portrét mladého vysokoškolského studenta Daniela, nadějného samotářského spisovatele. Tak proč to pozdvižení?

Daniel je totiž pedofil. Je mu pětadvacet a je zamilovaný. Objektem jeho lásky ale není spolužačka z ročníku, nýbrž sedmiletý syn jeho známých, kteří o Danielově sexuální orientaci vědí a nechávají ho, aby si s jejich potomkem hrál, protože vědí, že mu neublíží.

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Velkolepé muzeum (Das Große Museum) – Recenze – 60%

Rakouský dokument Velkolepé muzeum se zabývá zákulisním děním v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, což je jedno z nejvýznamnějších a největších muzeí dějin umění v Evropě. Tento neobvyklý pohled zprostředkovává skrze nahlížení do pracovní rutiny několika zaměstnanců muzea, vykonávajících běžnou náplň své každodenní práce.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz