Jeden život (One Life) – Recenze – 70%

O britském humanitárním pracovníkovi Nicholasi Wintonovi (1909-2015), jenž před vypuknutím druhé světové války v roce 1939 stihl zachránit 669 československých židovských dětí a vyvézt je z nacisty okupované země do Anglie, vzniklo již několik filmů. Český filmař Matěj Mináč natočil hned trojici celovečerních počinů mapujících Wintonovy skutky, nejprve hrané drama Všichni moji blízcí a poté i dokumenty Síla lidskosti – Nicholas Winton a Nickyho rodina. Z britské produkce zas nelze opomenout dokumentární snímek Do cizí náruče, sestavený z výpovědí skutečných účastníků transportů dětí do Velké Británie. Celá kolekce, čítající i množství televizních dokumentů, se nyní rozrostla o britský hraný film Jeden život, v němž postavu Nicholase Wintona ztvárnili v různých fázích jeho života herci Johnny Flynn a Anthony Hopkins.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Tání (Het smelt) – Recenze – 70%

Belgické drama Tání natočila v koprodukci s Nizozemskem debutující režisérka a scenáristka Veerle Baetens, která je jinak známou a zkušenou belgickou herečkou. Předlohou pro její film se stal knižní bestseller pojednávající o strastiplných osudech třicátnice Evy, která se léta potýká s následky traumatu z dětství. Žije osaměle a uzavřeně, odmítá komunikovat s rodiči, špatně se jí navazují vztahy s lidmi v jejím okolí a jedinou přátelskou spojenkyní je pro ni její mladší sestra, jenž si ale také pomalu plánuje vlastní život a začíná se jí vzdalovat. Bolestivé vzpomínky Evě znovu připomene pozvánka na pietní událost uspořádanou v její rodné vesnici na počest dávno zesnulého kamaráda. Rozhodne se na sešlost dorazit s vlastním tajným záměrem, čemuž ale předchází trocha nutných příprav.

Zdroj fotek: Artcam Films

Perinbaba a dva světy – Recenze – 30%

Československá koprodukční pohádka Perinbaba režiséra a scenáristy Juraje Jakubiska z roku 1985 je na Slovensku oblíbenou vánoční klasikou. Fantazijní příběh o dobrodružstvích malého Jakuba a Alžbětky, nad nimiž drží ochranný dohled mocná vládkyně počasí Perinbaba (italská hvězda Giulietta Masina), měl premiéru na filmovém festivalu v Benátkách dva roky poté, co zde uznávaný umělecký filmař známý pro svůj osobitý vizuální styl a nezaměnitelnou poetiku uvedl svůj opus magnum, Tisícročnou včelu. Pohádkové pokračování s názvem Perinbaba a dva světy začal Juraj Jakubisko natáčet podle vlastního scénáře už v roce 2017. Uvedení naplánované na rok 2020 se nicméně několikrát odložilo (nejprve kvůli zavřeným kinům a později i z jiných důvodů) a premiéry filmu se Jakubisko bohužel již nedožil.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Sisu – Recenze – 70%

Finský akční film Sisu se odehrává v severním Finsku v roce 1944, tedy ke konci druhé světové války, kdy nacistické jednotky postupně opouštěly území Laponska, které se neúspěšně pokoušely dobýt. Hlavním hrdinou je stárnoucí finský válečný veterán ze Zimní války a zlatokop Aatami (Jorma Tommila), jenž právě v Laponsku objevil masivní zlatou žílu. S batohem napěchovaným zlatými valouny ale narazí na ustupující nacistickou jednotku, která disponuje tankem a dalším bohatým zbrojním arzenálem, a ta se rozhodne jej zlata zbavit.

Nacističtí vojáci vedení důstojníkem SS Brunem (Aksel Hennie) však netuší, že Aatami, na pohled obyčejný stařec, je ve skutečnosti obávanou zabijáckou legendou, která má na krku stovky válečných obětí, a jíž se ve Wehrmachtu přezdívá „Kostěj Nesmrtelný“. Aatamiho odhodlání ponechat si zlato za každou cenu a zabít každého, kdo by jej o něj chtěl připravit, je navíc podstatně silnější než jeho pud sebezáchovy. 

Zdroj fotek: Falcon

Il Boemo – Recenze – 70%

Výpravné historické české drama Il Boemo, natočené v koprodukci s Itálií a Slovenskem, se zaobírá osudy českého hudebního skladatele Josefa Myslivečka, jenž žil v letech 1737 až 1781, tedy na přelomu pozdního baroka a raného klasicismu. Stejně jako jeho otec a bratr se Josef vyučil mlynářskému řemeslu, avšak coby talentovaný hudebník poté odcestoval žít do Itálie, kde se proslavil jako autor řady oper. Jeho dílo bylo velkou inspirací samotnému Mozartovi, přesto ale dnes jen málokdo zná jeho jméno, natož jeho hudbu.

© Mimesis Film, Richard Hodonický

Chlast (Druk) – Recenze – 80%

V dánském dramatu Chlast režiséra a scenáristy Thomase Vinterberga se čtveřice středoškolských učitelů rozhodne experimentálně ověřit podivnou vědeckou hypotézu, podle níž by člověk žil mnohem otevřeněji, kreativněji a sebevědoměji, kdyby si konstantně udržoval hladinku půl promile alkoholu v krvi. Pravidelným pitím v pracovní době i po práci si tak pedagogové opakovaně ověří pozitivní dopad mírné opilosti na průběh výuky i na soukromý život a své poznatky přitom průběžně zapisují kvůli vědeckým účelům. Poněkud neprozřetelně však podcení riziko závislosti, k němuž dlouhodobá intoxikace v kombinaci se soustavným navyšováním dávek může vést.

© Henrik Ohsten

Pinocchio – Recenze – 50%

Italský režisér a scenárista Matteo Garrone (Gomora, Dogman) si od svých realisticky syrových a krutých dramat odskočil do světa fantasy příběhů již v roce 2015, když natočil Pohádku pohádek (která ale byla také realisticky syrová a krutá). V podobném duchu se nyní rozhodl zpracovat i adaptaci Pinocchiových dobrodružství, italské dětské literární klasiky, která byla zfilmována již mnohokrát, přičemž nejznámější verzí je doposud ta animovaná od Disneyho z roku 1940. Matteo Garrone se však rozhodl být slavné knižní předloze podstatně věrnější. 

Zdroj fotek: bohemiamp.cz

Žaluji (J’accuse) – Recenze – 70%

Film Žaluji režiséra Romana Polanského (Rosemary má děťátko, Pianista) se zabývá Dreyfusovou aférou, známým politickým skandálem týkajícím se francouzského židovského důstojníka Alfreda Dreyfuse, který byl v roce 1894 na základě falešných důkazů nespravedlivě obviněn vojenským soudem ze špionáže pro tehdejší Německé císařství. Název snímku odkazuje na stejnojmenný otevřený dopis spisovatele Émila Zoly francouzskému prezidentovi, jenž byl publikován v novinách, díky čemuž se podařilo dostat detaily celé aféry na veřejnost.

© Guy Ferrandis-Tous droits réservés

Proxima – Recenze – 60%

Francouzské drama Proxima vypráví o rozvedené francouzské astronautce Sarah (Eva Green), která získá nabídku letět jako jediná žena na vesmírnou misi „Proxima“, jejíž cílovou destinací je Mars. Problém je v tom, že Sarah je zároveň matkou samoživitelkou, která kvůli své účasti musí opustit na dlouhou dobu svou sedmiletou dceru Stellu a ponechat ji v péči jejího otce, jenž žije v Německu. Snímek se následně věnuje nejen hrdinčině náročné přípravě na meziplanetární let, ale i jejímu vztahu s dcerou a tomu, jak se obě vyrovnávají s pocitem vzájemného odloučení.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Psi nenosí kalhoty (Koirat eivät käytä housuja) – Recenze – 50%

Finsko-lotyšský mix psychologického dramatu a černé romantické komedie vypráví o chirurgovi Juhovi, jemuž se dlouhodobě nedaří vyrovnat se s tím, že mu před několika lety utonula žena. Když pak jednou doprovází svou dceru do tetovacího salonu, tak vleze, kam nemá, načež je zadržen a trochu přiškrcen dominou Monou. Dojde mu, že ve chvílích dušení se mu jeho mrtvá žena zjevuje v kratičkých snových vizích, pročež tomuto zjištění zcela propadne, začne využívat Moniných BDSM služeb pravidelně a stane se závislým na škrcení.

 

Zdroj fotek: pilot-film.cz

Tenkrát podruhé (La Belle Époque) – Recenze – 60%

Šedesátník Viktor (Daniel Auteuil) je bývalý karikaturista a kdysi populární kreslíř, jenž opovrhuje novými technologiemi, a protože nedokázal udržet prst na tepu doby, tak mu znatelně ujel vlak. Nyní je z něj zaprášený bručoun a i ve vztahu s manželkou (Fanny Ardant) mu to výrazně skřípe. Pak ale dostane od svého syna darem zážitkovou poukázku od společnosti Time Travelers, která zprostředkovává zámožným klientům návraty do minulosti (žádné cesty časem, nýbrž budování ateliérových skanzenů ve falešných kulisách a s najatými herci, vydávajícími se za historické osobnosti). Poté, co je manželkou vyhozen z bytu, se Viktor rozhodne poukázku využít – a vybere si výlet do sedmdesátých let, do dne, v němž svou ženu potkal poprvé a zamiloval se do ní.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Portrét dívky v plamenech (Portrait de la jeune fille en feu) – Recenze – 70%

Konec 18. století, Francie. Na jeden z bretaňských ostrůvků přijíždí mladá malířka Marianne (Noémie Merlant), aby zde namalovala portrét dívky Héloïse (Adèle Haenel) pro jejího italského snoubence. Musí ji nicméně malovat potají, protože Héloïse, která svého nastávajícího nikdy neviděla a bere si ho proti své vůli (je v podstatě náhradou za svou starší sestru, která se nedávno zabila skokem ze skály), odmítla pro přechozího najatého malíře pózovat. Během několika dní se však mezi oběma ženami vytvoří vášnivé pouto…

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Šťastný nový rok – Recenze – 20%

Děj slovensko-české romantické komedie Šťastný nový rok začíná krátce před Vánoci, kdy Hana (Táňa Pauhofová) náhodou přistihne svého přítele s jinou ženou, po čemž následuje namísto jejich zamýšlené společné dovolené u moře rychlý rozchod. Zdrcenou Hanu pak její kamarádky Bára (Zuzana Norisová) a Marcela (Antónia Lišková) pozvou i s Bářinou ovdovělou maminkou (Emília Vašáryová) na hory do Vysokých Tater do tamního nejluxusnějšího grandhotelu – znají se totiž s jeho správcovou Veronikou (Gabriela Marcinková) a s jeho ředitelem, Veroničiným manželem (Jakub Prachař).

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Výjimeční (Hors normes) – Recenze – 70%

Bruno (Vincent Cassel) vede svépomocný spolek starající se o autistickou dospívající mládež a jako jeden z mála přibírá i těžké případy, které byly v jiných pečovatelských centrech odmítnuty. Pomáhá mu jeho kamarád Malik (Reda Kateb), který zas učí mladé lidi ze sociálně slabých poměrů, jak k těmto dětem přistupovat. Sledujeme přitom nejen zákulisí tolik potřebné a ušlechtilé práce těchto dvou mužů a kolem nich vytvořené komunity, ale i to, jak se snaží vypořádat s novým náročným svěřencem a se státní inspekcí, které vadí, že pracují bez povolení a přijímají zaměstnance s nulovou kvalifikací.

 

© Carole Bethuel

Amnestie – Recenze – 40%

Není náhoda, že slovenské drama Amnestie (natočené v koprodukci s ČR) přichází do kin na třicetileté výročí sametové revoluce – zabývá se totiž nejen Havlovými amnestiemi na začátku roku 1990 a navazující vzpourou vězňů v Leopoldově, ale i pozadím listopadu 1989 a následným děním. Snímek nabízí poměrně kritický a polemický pohled na věc, který sice staví na skutečných událostech, leč buduje kolem nich vyfabulovaný příběh, v němž figurují různí disidenti, vězni, jejich ženy, politici a agenti StB.

 

© Azyl Production

Pardon, nezastihli jsme vás (Sorry We Missed You) – Recenze – 80%

V britském dramatu Pardon, nezastihli jsme vás se jeho režisér (zapřisáhlý levičák a hlavní představitel britského sociálního realismu) Ken Loach spolu se svým dvorním scenáristou (a bývalým humanitárním aktivistou) Paulem Lavertym rozhodli věnovat aktuálnímu palčivému společenskému tématu, jemuž doposud příliš filmů zasvěceno nebylo – prekarizovaným zaměstnáním. Nestabilním pracovním poměrům, postihujícím zaměstnance na rozdíl od klasických pracovních úvazků řadou nejistot (včetně neplaceného pojištění, klouzavého výdělku, žádné mateřské ani jiné dovolené a nepevné pracovní doby).

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

U Zlaté rukavice (Der goldene Handschuh) – Recenze – 70%

Nový film německého režiséra a scenáristy Fatiha Akina (Soul Kitchen, Odnikud) je adaptací stejnojmenného románu Heinze Strunka, jenž líčí reálnými událostmi ze 70. let inspirovaný příběh hamburského sériového vraha Fritze Honky. Je to kontroverzní a v řadě ohledů unikátní snímek, který znatelně otestuje výdrž leckterých diváků, neb jde o brutální, krvavou a zcela záměrně nechutnou podívanou, směle překračující hranice toho nejdrsnějšího, co se dá běžně vidět v českých kinech.

I různé extrémní gore-horory jsou totiž obvykle určitým způsobem stylizované a estetizované, takže v nich třeba i scény mučení a rozřezávání těl i přes veškerou nepříjemnost mohou působit jako násilná sadistická zábava pro otrlé. Oproti tomu film U Zlaté rukavice je natočen zcela realisticky až naturalisticky a navíc je vyprávěn pouze z perspektivy hlavního anti-hrdiny, jehož patologickému chování nedodává žádný kontext ani psychologický podklad, což výsledek činí ještě sugestivnějším, syrovějším a odpornějším.

© Bombero Int./WarnerBros.Ent./Gordon Timpen

Tiché doteky – Recenze – 50%

Film celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Michaela Hogenauera, natočený s Eliškou Křenkovou v hlavní roli a s nizozemskými herci v rolích vedlejších, vypráví o mladé Češce Míše, která se vydává do Nizozemí dělat au-pair v dobře situované a distingované rodině, kde má pečovat o domácnost a starat se o malého chlapce. Ihned po příjezdu však zjišťuje, že rodina vyžaduje dodržování pravidel, která nejsou úplně obvyklá…

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Nabarvené ptáče – Recenze – 90%

Filmu Nabarvené ptáče, ať už si o něm myslíte cokoli, nelze upřít jednu věc – že jde v rámci současné české kinematografie o zcela výjimečný počin. Výjimečný tím, že jde o výsostně umělecký film světové úrovně, jaké se u nás točily naposledy v 60. letech, i že jde o první český snímek za pětadvacet let, jemuž se podařilo dostat do hlavní soutěže na filmovém festivalu v Benátkách a způsobit ve světě rozruch, rozbouřit emoce a vyvolat četné diskuze (po benátské premiéře byl uveden i na festivalu v Torontu, čeká ho promítání na řadě dalších prestižních festivalů a americký časopis The Hollywood Reporter jej zařadil mezi dvacet nejlepších snímků letošní podzimní festivalové sezony).

 

© Jan Dobrovský

Anna – Recenze – 60%

Ve francouzském špionážním thrilleru Anna režiséra a scenáristy Luca Bessona (Leon, Pátý element) sledujeme osudy pětadvacetileté Rusky Anny (Sasha Luss), osiřelé feťačky, která si na začátku 90. let v Moskvě podala přihlášku k námořnictvu, ale nakonec o její schopnosti projevila zájem ruská tajná služba. Po roce tréninku se z Anny stává profesionální vražedkyně, maskující se za identitou supermodelky a ocitající se po pádu železné opony uprostřed střetu ruské KGB a americké CIA, které si obě udělají z Anny prakticky rukojmí, zatímco ona sama touží ze všeho nejvíc po svobodě.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment