Srnky – Recenze – 30%

Českou absurdní komedii Srnky natočil podle vlastního scénáře filmař Tomáš Svoboda (Hodinový manžel, Indián), jenž tak adaptoval svoji stejnojmennou divadelní hru, kterou zároveň sám režíroval na několika divadlech, kde budila převážně rozporuplné reakce. Do filmu Tomáš Svoboda obsadil členy divadelního uskupení Tři tygři, působícího v ostravském divadle Mír (kde se Srnky paradoxně nikdy nehrály), které tvoří herci Štěpán Kozub, Vladimír Polák, Robin Ferro a Albert Čuba (kteří spolu účinkovali jako jeden herecký soubor již v komedii Tři tygři ve filmu: JACKPOT z roku 2022).

Zdroj fotek: Falcon

Karavan – Recenze – 60%

České drama Karavan pojednává o ženě, která se coby matka samoživitelka stará o dospívajícího syna s mentálním postižením. Jde o první český film po jednatřiceti letech, jenž se dostal do vedlejší soutěže Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes (tím předchozím byl snímek Jana Švankmajera Lekce Faust z roku 1994). Tohoto úspěchu se podařilo dosáhnout mimo jiné i díky tomu, že celovečerně debutující režisérka filmu Karavan Zuzana Kirchnerová vyhrála v roce 2009 v Cannes studentskou sekci se svým krátkometrážním počinem Bába, a její další projekt byl tudíž organizátory festivalu napjatě očekáván. Scénář ke Karavanu psala Zuzana Kirchnerová na základě vlastních zkušeností s výchovou syna s diagnostikovaným autismem a Downovým syndromem, byť děj jejího filmu je kompletně smyšlený. Tutéž kombinaci postižení každopádně vtiskla fiktivní postavě Davida (David Vodstrčil), jenž ve filmu tráví letní prázdniny ve slunné Itálii se svou matkou Ester (Aňa Geislerová). 

Zdroj fotek: CinemArt

Sbormistr – Recenze – 90%

České drama Sbormistr pojednává o pěvecky nadané třináctileté Karolíně (Kateřina Falbrová), která je stejně jako její o dva roky starší sestra Lucie (Maya Kintera) členkou prestižního dívčího pěveckého sboru. Jejího talentu si povšimne uznávaný sbormistr Vít (Juraj Loj) a přeřadí ji jako náhradnici do vyššího ročníku k sestře, čím jí umožní se účastnit jím vedených zkoušek na zájezdové vystupování v USA. Pro Kateřinu je to jako splněný sen, avšak přestup mezi starší sboristky a snaha zavděčit se náročnému učiteli s sebou zároveň přinášejí řadu překážek a nepříjemností.

© Endorfilm

Krtkův svět – Recenze – 10%

Český film Krtkův svět natočila režisérka a scenáristka Eva Toulová (Casting na lásku, Láska na zakázku) podle reálného případu podnikatele Josefa Roušala, jenž je majitelem a provozovatelem zahrádkářství na okraji Prahy v Měcholupech a též přilehlého zábavního areálu pro rodiny s dětmi s názvem Krtkův svět. Tento zábavní park (dodnes nezkolaudovaný) provází už od jeho otevření v roce 2020 celá řada právních, ekologických i bezpečnostních kauz, v jejichž důsledku je Josef Roušal v neustálé při s mnoha úřady včetně stavebního úřadu, České inspekce životního prostředí a také úřadů hned dvou městských částí. Nyní má zřejmě být součástí jeho boje i film, jenž nese název jeho areálu a na jehož vzniku se pan Roušal podílel jako jeden z autorů námětu a také jako hlavní sponzor, jenž výslednému dramatickému počinu propůjčil vlastní jméno, pracovní vůz i oficiální loga Krtkova světa a umožnil natáčení přímo v prostorách areálu a v blízkém okolí.

© Bontonfilm / Elen Yermachenko

High School Heist – Recenze – 60%

High School Heist je česká komedie režiséra a scenáristy Jana Haluzy (Deníček moderního fotra), která cílí především na náctileté diváky – jejími hrdiny jsou ostatně gymnaziální studenti, jejichž perspektivě i slovníku je filmové vyprávění podřízeno. Jde tedy o komedii ze školního prostředí, která ale současně žánrově vychází z tradice „heist filmů“, tedy kriminálních snímků točících se kolem složitého plánování a následné realizace velké náročné loupeže. Obvyklé prvky studentských filmů, jako jsou první lásky a vztahy se spolužáky, interakce s rodiči a kantory, dynamika ve skupině kamarádů nebo problematika dospívání jsou tudíž tentokrát inovativně okořeněny zápletkou ve stylu Dannyho parťáků nebo Mission: Impossible.

Zdroj fotek: CinemArt

Vyšehrad Dvje – Recenze – 40%

Česká komedie Vyšehrad Dvje, pokračování úspěšné fotbalové komedie Vyšehrad: Fylm, se nese v duchu „dopřejme našim fanouškům více téhož, a ještě hromadu věcí navíc“, z čehož vyplývá, že nadšení příznivci eskapád prostoduchého a zpovykaného fotbalisty Laviho (Jakub Štáfek) by měli odcházet z kina opět spokojeni. Kampaň láká na divokou nekorektní jízdu pojatou v ještě větším měřítku než kdy dřív. A snímek Vyšehrad Dvje je oproti svému předchůdci skutečně v řadě ohledů nabitější a rozmáchlejší. Zároveň se ale potýká s úbytkem kvality jak na straně humoru, tak na straně příběhu.

Zdroj fotek: Bioscop

Český lev 2025 - Výsledky

 

Vítězný film - Vlny

NEJLEPŠÍ FILM

Amerikánka

Mord

Od marca do mája

Vlny

           Zahradníkův rok

 

NEJLEPŠÍ REŽIE

           Adam Martinec (Mord)

Jiří Havelka (Zahradníkův rok)

Jiří Mádl (Vlny)

Martin Pavol Repka (Od marca do mája)

Viktor Tauš (Amerikánka)

 

Moře na dvoře – Recenze – 40%

Název českého filmu Moře na dvoře zní, jako kdyby to byla nová televizní inscenace od Jiřího Vejdělka, podobně jako Ruce v záruce nebo Ledviny bez viny. Ve skutečnosti jde o další snímek režiséra a scenáristy Martina Horského (Ženy v běhu, Srdce na dlani) a producenta Tomáše Hoffmana (Bezva ženská na krku, Sladký život), kteří v Ženách v běhu nalezli recept na úspěch a od té doby se jej marně snaží zopakovat tím, že pořád dokola variují tutéž šablonu spočívající v multigeneračním vyprávění se spoustou postav s osudy vzájemně propletenými do příběhu, jehož srdce tvoří vícero romantických zápletek.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Ceny české filmové kritiky za rok 2024 - výsledky

 

Vítězný film - Amerikánka

NEJLEPŠÍ FILM

                Amerikánka

               Ještě nejsem, kým chci být

    Vlny

 

NEJLEPŠÍ DOKUMENT

               Dajori (režie Martin Páv, Nicolas Kourek)

    Hranice Evropy (režie Apolena Rychlíková)

               Ještě nejsem, kým chci být (režie Klára Tasovská)

Zlatovláska – Recenze – 60%

„Zlatovláska“ je původně kratičká pohádka Karla Jaromíra Erbena, jejíž nejznámější filmovou adaptací byla doposud televizní hudební verze Vlasty Janečkové z roku 1973 se spoustou písniček a s Petrem Štěpánkem a Jorgou Kotrbovou v hlavních rolích, častokrát reprízovaná nejen během vánočních svátků. Novou velkofilmovou adaptaci podle dlouho odkládaného scénáře Lucie Konášové (Anděl Páně) měl původně točit Václav Vorlíček. Poté se však projektu ujal dokumentarista Jan Těšitel, jenž debutoval na ploše celovečerního filmu svým autorským snímkem David v roce 2015. Zlatovláska je nyní jeho druhým filmovým počinem.

Zdroj fotek: Bioscop

Na plech – Recenze – 60%

Nová česká komedie režiséra a scenáristy Martyho Pohla, který je též znám jako rapper Řezník, tentokrát příběhově nenavazuje na jeho předchozí dva celovečerní počiny Párty Hárd a Párty Hárder: Summer Massacre, nicméně i tak se zjevně odehrává v tomtéž fikčním světě a sdílí s nimi několik postav. Kromě toho komedie Na plech evidentně cílí na tytéž diváky, jimž se předchozí Pohlova filmová tvorba líbila a kteří se smáli u jejích extrémně vulgárních, drsných, nekorektních a mnohdy i nechutných černohumorných gagů. Pokud na ni ovšem vyrazí zcela naslepo někdo neinformovaný, koho zláká parodický plakát evokující podobně vyhlížející plakát Pelíšků a honosící se provokativním přívlastkem „rodinný film“, se zlou se potáže.

Zdroj: Bontonfilm

Nikdo mě nemá rád – Recenze – 50%

České drama Nikdo mě nemá rád pojednává o tiché, nesmělé a uzavřené třicátnici Sáře (Rebeka Poláková), asistentce na armádním velitelství. Byť obklopena mužskými spolupracovníky, z vlastního rozhodnutí vede Sára spíše osamělý život a partnera nijak aktivně nevyhledává. Pak si ale jednoho večera na ulici vymění dlouhý pohled s galantně vyhlížejícím Martinem (litevský herec Mantas Zemleckas) a po několika obdobně náhodných společných setkáních s ním započne vztah. Ten se nicméně začne vyvíjet nepříliš předpokládatelným směrem.

Zdroj fotek: Bontonfilm

V dobrém i zlém – Recenze – 40%

Z plakátu českého filmu V dobrém i zlém by se mohlo zdát, že jde o další „poprcávací“ komedii s Jiřím Langmajerem. Ve skutečnosti je snímek předělávkou španělské vztahové konverzační komedie Sentimental z roku 2020, která se již dočkala italské, švýcarské a francouzské verze a nyní tedy i české. Jedná se tudíž o podobnou situaci jako v případě italského filmu Naprostí cizinci z roku 2016, pro nějž též vzniklo velké množství regionálních remaků (včetně českého s názvem Známí neznámí), a to zejména díky popularitě originálu a úspornosti původního komorního scénáře, na jehož realizaci byl potřeba pouze malý štáb, okolo půltuctu herců a natáčecí lokace v podobě jednoho většího bytu.

Zdroj fotek: Continental Film

Pyšná princezna (2024) – Recenze – 60%

Záměr natočit předělávku známé československé pohádky Pyšná princezna ve stylu současných počítačově animovaných filmů amerického střihu byl poměrně odvážný. Klasiku z roku 1952 od režiséra Bořivoje Zemana díky každoročnímu vánočnímu reprízování znají všichni. Jakékoli zasahování do slavného originálu muselo být nutně spojeno s otázkou, jestli nová moderní verze nebude jen zpotvořeninou, která pošlape odkaz původního díla, nehledě na dosavadní nevalnou úroveň jiných českých filmů, které též vznikaly pomocí digitální 3D animace (Kozí příběhy, Lichožrouti, Hurvínek a kouzelné muzeum). Tvůrci animované Pyšné princezny, režiséři Radek Beran (současně autor scénáře) a David Lisý, však zjevně drží původní pohádku v až posvátné úctě, při jejím adaptování do modernějšího pojetí byli relativně citliví a ostudu jí (ani sobě) rozhodně neudělali.

Zdroj fotek: CinemArt

Poklad – Recenze – 40%

Český film Poklad je již druhým celovečerním snímkem režiséra Rudolfa Havlíka v tomto roce (jeho příšerná buranská sci-fi komedie Franta mimozemšťan měla premiéru v únoru). V kontextu jeho filmografie Poklad silně připomíná dobrodružnou romantickou komedii Ostrov, kterou vyslal do kin loni. Opět jde o nenáročnou oddechovou podívanou, jež láká na dvojici známých českých hereckých tváří v exotické lokaci – jen Thajsko bylo vyměněno za indonéský ostrov Bali, zatímco Jiří Langmajer v jedné z hlavních rolí zůstal. Tentokrát ale nejde o romantickou komedii, nýbrž o drama o vztahu otce a dcery, kteří si k sobě po letech znovu hledají cestu (a krom toho hledají i potopený vrak s pokladem, takže na trochu dobrodružství a komedie také dojde).

Zdroj fotek: CinemArt

Výjimečný stav – Recenze – 30%

Výjimečný stav je česká komedie, kterou režíroval Jan Hřebejk podle scénáře Milana Tesaře (redaktor Reflexu, spolutvůrce komiksu Zelený Raoul a kdysi též jeden ze scenáristů České sody), který tak adaptoval do filmové podoby scénář k vlastní stejnojmenné divadelní hře z roku 2019.

Film vypráví o renomovaném zahraničním zpravodaji Českého rozhlasu Karlovi (Ondřej Vetchý), který je chorobně žárlivý a podezírá svou přítelkyni Martu (Tatiana Dyková) z nevěry s kolegou. Proto tajně opouští svou pracovní lokaci v Kamburu (fiktivní město v blíže nespecifikované arabské zemi), kde má veřejnost informovat o průběhu tamních voleb, a vydává se do Prahy na kontrolu, aby svou partnerku přistihl při činu. V Kamburu však po volbách znenadání vypukne násilný převrat a Karel se má hlásit v dlouhé sérii živých vstupů, a tak musí svou přítomnost uprostřed rušného dění pouze předstírat a hluk probíhající revoluce simulovat ve vinohradském bytě pomocí kuchyňských spotřebičů. 

Zdroj fotek: Falcon

Konec světa – Recenze – 40%

Shodou okolností se letos dostaly do kin hned dva filmy režiséra Bohdana Slámy – na jaře nejprve přišlo Sucho a nyní na podzim dorazil Konec světa. Sucho nicméně Bohdan Sláma režíroval podle vlastního scénáře, zatímco v případě Konce světa realizoval scénář Ivana Arsenjeva, jenž je zároveň i autorem scénáře ke Slámově Krajině ve stínu z roku 2020. Ivan při psaní Konce světa hojně vycházel ze vzpomínek na vlastní dětství a na své dva dědečky, které ve filmu spojil do jedné postavy. Původně měl snímek natáčet režisér Ivan Zachariáš, nakonec jej ale nahradil právě Bohdan Sláma, který tak využil příležitosti vyzkoušet si zas jiný typ látky, než jaké kdy dříve zpracovával.

Zdroj fotek: CinemArt

Vlny – Recenze – 80%

Vlny jsou třetím režijním a scenáristickým počinem herce a filmaře Jiřího Mádla, který v nich vypráví o událostech okolo počátků okupace Československa v roce 1968 z pohledu několika postav, které měly co do činění s tehdejší zahraniční redakcí Československého rozhlasu.  Události započaté policejním potlačením studentského protestu na strahovských kolejích kvůli výpadkům elektřiny v říjnu 1967 a vrcholící invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu o rok později tak ve filmu sledujeme převážně skrze počínání novinářů, hlasatelů a techniků, kteří se během vpádu vojáků do budovy rozhlasu snažili udržet vysílání informující veřejnost o průběhu invaze co nejdéle v chodu.

© Dawson Films 

Mord – Recenze – 70%

Český film Mord je debutem čtyřiatřicetiletého režiséra a scenáristy Adama Martince, jenž za svůj krátký film Anatomie českého odpoledne z roku 2020 získal Českého lva i Cenu české filmové kritiky. Výrazně slibný filmař se ve svém prvním celovečerním počinu vrací k lokacím a motivům, s nimiž pracoval již ve svém studentském filmečku z roku 2018 s názvem Cukr a sůl – k prostředí venkovské chalupy, kam se sjíždí parta mužů, pod jejichž zdánlivou neochvějností a chlapáctvím prosvítá křehkost, subtilnost a zranitelnost.

V komediálně dramatickém snímku Mord slouží Adamu Martincovi jako záminka pro hromadné setkání řady lidí ve vesnickém stavení rodinná zabijačka. Tentokrát má k dispozici mnohem větší množství postav, neb každoroční sešlosti se zde účastní hned čtyři generace jedné početné rodiny, přidružení přátelé a místy i několik vedlejších postav z okolí, např. protivný soused nebo dvojice policistů. Stejně jako v případě filmu Cukr a sůl obsadil Adam Martinec i do Mordu do role rodinného patriarchy svého otce – neherce Karla Martince. Kromě něj ztvárnili většinu ostatních postav i další neherci nebo jen málo známí herci a herečky. Ti byli režisérem mistrně vedeni, pročež jsou dohromady perfektně sladěni a přispívají svými přirozenými výkony k autenticitě celého díla. 

Zdroj fotek: CinemArt

Láska na zakázku – Recenze – 10%

Česká romantická komedie Láska na zakázku je již pátým celovečerním hraným filmem režisérky a scenáristky Evy Toulové, která sice úspěšně absolvovala pražskou FAMU, leč na českém filmovém trhu se etablovala jako autorka počinů, jež nevykazují žádný tvůrčí talent a z hlediska filmařského zpracování výrazně kulhají na obě nohy. Její snímky, které se zatím pokaždé dočkaly velmi negativních reakcí od diváků i recenzentů, spojuje vypravěčský motiv touhy po úspěchu a uznání a také sebelítosti nad nenaplněnými představami o životě. Jejich existence je podmíněna tím, že se v nich v rámci příběhu okatě předvádějí produkty a služby partnerských firem, a i výběr lokací je podřízen tomu, aby se děj mohl odehrávat v různých kavárnách či hudebních klubech, které podpořily vznik filmu sponzorským darem.

© Elen Yermachenko