Velryba (The Whale) – Recenze – 70%

Americký režisér Darren Aronofsky se ve filmu Velryba po letech opět vrací k tématu fyzické sebedestrukce, kterou prozkoumával již ve snímcích Requiem za sen, jenž se točil kolem několika lidí propadajících se do drogové závislosti, Wrestler, jehož hrdinou byl stárnoucí bojovník, neschopen se navzdory zdravotním potížím vzdát své kariéry v ringu, a Černá labuť, který pojednával o ambiciózní baletce toužící po dosažení dokonalosti. Protagonistou jeho nového filmu je pro změnu morbidně obézní učitel literatury Charlie, téměř třísetkilový muž, který řeší svá traumata, smutek i stresové situace přejídáním.

Zdroj fotek: Aerofilms

Šarlatán – Recenze – 80%

České koprodukční drama Šarlatán, natočené polskou režisérkou Agnieszkou Holland (Hořící keř, Přes kosti mrtvých) podle scénáře Marka Epsteina (Václav, Ve stínu), vypráví o českém znalci bylin a lidské moči Janu Mikoláškovi, jenž působil jako léčitel především od 30. do 50. let minulého století, kdy se díky svým až zázračným úspěchům těšil poměrně velké slávě. Lékařsky sice vzdělán nebyl, nicméně to mu nebránilo léčit třeba i 200 pacientů denně, od obyčejných lidí přes umělce a celebrity až po režimní prominenty a politiky. Mezi jeho pacienty přitom byli leckdy i nacisti nebo později komunisti, včetně prezidenta Antonína Zápotockého.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Portrét dívky v plamenech (Portrait de la jeune fille en feu) – Recenze – 70%

Konec 18. století, Francie. Na jeden z bretaňských ostrůvků přijíždí mladá malířka Marianne (Noémie Merlant), aby zde namalovala portrét dívky Héloïse (Adèle Haenel) pro jejího italského snoubence. Musí ji nicméně malovat potají, protože Héloïse, která svého nastávajícího nikdy neviděla a bere si ho proti své vůli (je v podstatě náhradou za svou starší sestru, která se nedávno zabila skokem ze skály), odmítla pro přechozího najatého malíře pózovat. Během několika dní se však mezi oběma ženami vytvoří vášnivé pouto…

 

Zdroj fotek: artcam.cz

Skleněný pokoj – Recenze – 40%

Mezinárodně obsazené česko-slovenské melodrama režiséra Julia Ševčíka (Normal, Masaryk) Skleněný pokoj je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Simona Mawera. Ten se při jeho psaní volně inspiroval životními osudy manželů Grety a Fritze Tugendhatových, původních majitelů brněnské vily Tugendhat.

Ve filmu, odehrávajícím se v letech 1928 až 1968, však tato vila nese název vila Landauer, neb její majitelé jsou ve snímku (a také ve smyšleném příběhu Mawerovy knihy) přejmenováni na Liesel a Viktora Landauerovy, které s reálnými manželi Tugendhatovými spojuje pravděpodobně pouze vkus pro moderní a nekonvenční bydlení a opuštění Československa v roce 1938 v obavách spojených s jejich židovským původem. Děj filmu se však nesoustředí primárně na soužití Liesel (švédská herečka Hanna Alström) a Viktora (dánský herec Claes Bang), nýbrž na kamarádský/milostný vztah mezi Liesel a její přítelkyní Hanou (nizozemská herečka Carice van Houten).

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Colette: Příběh vášně (Colette) – Recenze – 50%

Francouzská spisovatelka, varietní umělkyně a novinářka Sidonie-Gabrielle Colette (1873-1954), v počátcích své kariéry píšící pod mužským pseudonymem a v roce 1948 nominovaná na Nobelovu cenu za literaturu, vystřídala tři manžele (nicméně měla i několik poměrů se ženami), psala především sentimentální a milostné romány, v nichž zužitkovala své vzpomínky na dospívání na venkově, a stala se průkopnicí ženského psaní. Britsko-americký životopisný film Colette: Příběh vášně (v němž hlavní roli ztvárnila Keira Knightley) se pak zabývá pouze obdobím jejího prvního manželství se spisovatelem Willym (Dominic West), během něhož přesídlila z francouzského venkova do Paříže, objevila v sobě spisovatelské vlohy a napsala několik prvních románů, o jejichž autorství se později se svým mužem soudila.

 

Zdroj fotek: bioscop.cz

Dívka v pavoučí síti (The Girl in the Spider´s Web) – Recenze – 70%

Americký thriller Dívka v pavoučí síti je natočen podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatele Davida Lagercrantze, jenž přebral pomyslnou štafetu po spisovateli Stiegu Larssonovi, autorovi románové trilogie Milénium (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která šlápla do vosího hnízda). Lagercrantz se severskou trilogií inspiroval a rozhodl se napsat vlastní sérii, v níž navazuje na Larssonovo dílo dalšími příběhy počítačové hackerky Lisbeth Salander, přičemž Dívka v pavoučí síti je její první díl.

Stojí za zmínku, že celá trilogie Milénium existuje i ve filmové podobě – všechny tři díly byly natočeny ve Švédsku v roce 2009. O dva roky později se Američané pustili do vlastních filmových verzí, vznikla však akorát adaptace prvního dílu, Muži, kteří nenávidí ženy, v režii Davida Finchera. Dívka v pavoučí síti se tudíž ke stejným hlavním postavám vrací po sedmileté pauze, se zbrusu novým hereckým obsazením a s režisérem Fedem Alvarezem (Lesní duch, Smrt ve tmě). Obsah zmíněných předešlých snímků naštěstí není potřeba znát, což je rozhodně velké plus. Takže pokud si už nepamatujete, co se v nich dělo, nemusíte příliš zoufat.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Bohemian Rhapsody – Recenze – 80%

Americko-britské hudební drama Bohemian Rhapsody popisuje kariéru zpěváka Freddieho Mercuryho během patnáctiletého období od založení skupiny Queen v roce 1970 až po jejich účast na charitativním mega-koncertě Live Aid v roce 1985. Na začátku příběhu se tudíž Freddie Mercury ještě jmenuje Farrokh Bulsara (jeho rodiče byli Indové) a Queen si ještě říkají Smile (a hrají jenom po hospodách). Následně film převypráví to nejdůležitější z doby jejich raketového vzestupu a pak skončí v okamžiku Mercuryho největší slávy, dřív než se na něm začaly projevovat účinky zhoubné nemoci. A opravdu je to dost výrazně spíš film o Freddiem Mercurym než o Queen.

Zdroj fotek: cinemart.cz

Já, Simon (Love, Simon) – Recenze – 70%

Sedmnáctiletý středoškolák Simon je gay, ale zatím o tom nikomu neřekl, ani své rodině, ani přátelům. Pouze si anonymně dopisuje s jedním ze spolužáků, kterého zná jen pod přezdívkou „Blue“, a který svou homosexuální orientaci také na veřejnosti skrývá. Pak se však jeho elektronická korespondence dostane do rukou spolužáka Martina, který začne Simona vydírat. Když mu Simon nepomůže získat srdce své kamarádky Abby, tak Martin zveřejní jeho tajné emaily před celou školou…

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Souboj pohlaví (Battle of the Sexes) – Recenze – 60%

Sportovní drama Souboj pohlaví, natočené podle skutečných událostí z roku 1973, se soustředí na tehdejší život tenisové šampionky Billie Jean King (Emma Stone) a bývalého tenisového přeborníka Bobbyho Riggse (Steve Carell), jejichž vzájemné neshody v otázce rovnoprávnosti žen a mužů vyvrcholily exhibičním tenisovým utkáním, v němž pětapadesátiletý samozvaný šovinista Bobby ztělesňoval mužskou nadřazenost a dominanci, zatímco podstatně mladší Billie reprezentovala společenskou rovnost mezi pohlavími a hodnoty zastávané feministickým hnutím.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Dej mi své jméno (Call Me by Your Name) – Recenze – 70%

Léto 1983, Itálie. Sedmnáctiletý Elio (Timothée Chalamet) je židovský Italo-Američan, který žije se svými rodiči v prostorné venkovské vile, kam jeho otec, profesor archeologie, přizve na letní pobyt svého studenta Olivera (Armie Hammer), aby mu pomáhal s výzkumem. Přestože Elio zpočátku jeví zájem spíš o místní děvčata, pozvolna v něm začnou klíčit vášnivé city právě k Oliverovi. 

Pocitové romantické drama Dej mi své jméno, natočené podle románu amerického spisovatele Andrého Acimana, proměnilo ze čtyř nominací na Oscara (včetně kategorie Nejlepší film) tu za nejlepší adaptovaný scénář, jehož autorem je režisérský veterán, takřka devadesátiletý James Ivory, mimo jiné tvůrce snímků Pokoj s vyhlídkou, Rodinné sídlo a Soumrak dne. Ten v něm mimořádně citlivě a empaticky pojal téma tajné vášnivé romance dvou mladých chlapců a neméně citlivě a subtilně jej převedl do filmové podoby Luca Guadagnino, italský režisér filmů Mé jméno je láska a Oslněni sluncem.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Thelma – Recenze – 70%

Norské drama režiséra Joachima Triera (žádná spřízněnost s Larsem von Trierem) vypráví o zhruba dvacetileté studentce Thelmě, která se poprvé v životě ocitá mimo dosah rodičů, a sice když nastupuje do prvního ročníku vysoké školy. Zde se zamiluje do spolužačky, ale její chtivé a vzrušující pocity jsou jí cizí – je totiž doposud sexuálně (a vztahově) nezkušená a navíc má v sobě vštípenou křesťanskou výchovu, tudíž by jí vztah se ženou nemuseli schválit nejen rodiče, ale možná ani vlastní svědomí. Náročné studium jí kromě komplikovaných citů posléze začnou narušovat i občasné epileptické záchvaty, nicméně doktoři tvrdí, že o epilepsii nejde. Háček tedy bude vězet v něčem jiném…

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

120 BPM (120 battements par minute) – Recenze – 70%

Francouzské drama 120 BPM (neboli 120 úderů za minutu) jehož název odkazuje k srdečnímu tepu a zároveň k rytmu tanečních klubů, si z festivalu v Cannes odneslo Velkou cenu i Cenu mezinárodní kritiky. Odehrává se v devadesátých letech minulého století a věnuje se vnitřnímu chodu tehdejší pařížské aktivistické skupiny ACT UP, která bojovala za osvětu viru HIV a za dostatečnou lékařskou péči pro nakažené jedince a brojila proti ignoranci, nezájmu, politice a vágnosti farmaceutických firem.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

8 hlav šílenství – Recenze – 20%

Anna Alexandrovna Barkovová byla ruská básnířka a novinářka, která žila v letech 1901 až 1976, a coby osoba režimem natřikrát odsouzená k mnohaletým odnětím svobody strávila přes dvacet let svého života v pracovních táborech nebo ve vyhnanství. Jejím osudem se zabývá český film režisérky a scenáristky Marty Novákové 8 hlav šílenství.

Marta Nováková natočila svůj absolventský film na FAMU s názvem Marta již před jedenácti lety a 8 hlav šílenství je její první autorský počin od té doby. Na snímku údajně pracovala devět let, přičemž značnou část té doby zabrala pečlivá příprava, zahrnující mimo jiné i cestování po Sibiři a po stopách pracovních táborů Gulagu a studium dobových dokumentů. A do hlavní role obsadila zpěvačku Anetu Langerovou.

 

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

Moonlight – Recenze – 90%

Na osm Oscarů (včetně kategorie Nejlepší film) nominovaný snímek Moonlight získal už dříve bezpočet cen, a to včetně Zlatého glóbu za nejlepší drama. Natočil jej jako svůj druhý celovečerní film americký režisér a scenárista Barry Jenkins, který na scénáři spolupracoval s dramatikem Tarellem Alvinem McCraneym, jehož vlastní divadelní hry, v níž tento černošský spisovatel otiskl mnohé z vlastní životní zkušenosti, je Moonlight adaptací.

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Je to jen konec světa (Juste la fin du monde) – Recenze – 80%

Šestý film „zázračného“ talenta z kanadského Quebecu, teprve sedmadvacetiletého režiséra Xaviera Dolana, získal na festivalu v Cannes Velkou cenu poroty, ačkoli ho tehdy současně doprovázely negativní divácké ohlasy i odmítavé mumlání kritiků. Z reakcí na film Je to jen konec světa přitom jasně vyplývá, že nejvíce jim vadila jeho přehnaná divadelnost a příliš teatrální herecké výkony, odvíjející se od toho, že snímek byl natočen podle divadelní předlohy.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Komorná (Aggashi) – Recenze – 80%

Nový film jihokorejského režiséra Chan-wook Parka (natočený podle britského románu Zlodějka) je popisován jako erotický thriller, ale pravda je poněkud složitější. Jeho hrdinkou je korejská dívka Sukhui, která někdy ve třicátých letech dvacátého století přijíždí do Japonska dělat komornou pro bohatou šlechtičnu Hideko, která nikdy neopustila komnaty svého honosného panství, a o niž se po smrti její matky i tety stará její podivínský strýc.

Ve skutečnosti je ale Sukhui profesionální kapsářkou, jenž se za služku jen vydává, aby s příslibem tučné odměny pomohla jistému sňatkovému podvodníkovi mladou a naivní Hideko svést. Ten ji po svatbě plánuje nechat zavřít do blázince a shrábnout její záviděníhodný majetek. Celou akci však zkomplikuje nenadálé vzplanutí milostných citů mezi oběma hrdinkami.

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Carol – Recenze – 40%

Milostné drama Carol, natočené podle stejnojmenného románu spisovatelky Patricie Highsmith (který původně vydala v roce 1952 pod pseudonymem a s názvem Cena soli), vypráví o osudovém vztahu dvou žen, které se do sebe zamilují na první pohled, nicméně jelikož z pohledu společnosti v Americe 50. let je takový svazek nepřípustný, musejí svou vášeň skrývat a tajně se scházet jen ve vší opatrnosti. Film byl nominován na pět Zlatých Globů a šest Oscarů, leč žádný se mu nepodařilo proměnit.

Pride – Recenze – 70%

Těžko říct jestli je to náhoda, nebo záměrný tah distributora, že k nám jen pár týdnů po skončení Prague Pride doputoval do kin zrovna tento film, oslavující hnutí za práva gayů a lesbiček. Jde o britské sociální drama/komedii odehrávající se v osmdesátých letech za stávky horníků během úřadování Margaret Thatcher a vyprávějící příběh založený na skutečných událostech, kdy se skupina homosexuálních Londýňanů rozhodla pořádat na podporu horníků veřejné finanční sbírky. Protože však horníci o podporu od takové skupiny nestáli, odhodlali se jejich příznivci oslovit jednu konkrétní velšskou vesnici a pokusit se udat vybrané peníze tam.

 

Zdroj fotek: filmeurope.cz

Pestrobarvec petrklíčový (The Duke of Burgundy) – Recenze – 40%

Pestrobarvec petrklíčový je motýl. Stejně tak originální anglický název filmu odkazuje na typ motýla, nikoli na nějakého vévodu z Burgund, jak by se někdo mohl domnívat. Motýli se sice ve filmu vyskytují ve všech možných formách, ale jejich přítomnost není vlastně pro jeho postavy a zápletku až tak důležitá a jde spíš o leitmotiv s možností metaforického výkladu, který dokresluje atmosféru prostředí, v němž se tyto postavy pohybují.

Hrdinkami jsou dvě ženy středního věku, které žijí spolu v homosexuálním vztahu a provozují BDSM. Jedna z nich je na první pohled submisivní a uklízí po té dominantní, která ji za špatně odvedenou práci fyzicky trestá. Pak se ale ukáže, že dominantní je ve skutečnosti ta, co uklízí, a která nutí tu druhou k předehrávání předem připravených scénářů, které výše zmíněné prvky zahrnují. Přitom se stává patrným ten fakt, že obě ženy nejsou zcela na stejné vlně a přestože se navzájem milují, tak se jim nedaří najít ve svých hrách kompromis, který by vyhovoval oběma…

Yves Saint Laurent – Recenze – 60%

Yves Saint Laurent byl slavný francouzský homosexuální módní návrhář, který výrazně ovlivnil styl ženského oblékání a módu obecně. Stejnojmenný film se věnuje životu tohoto plachého a nevyrovnaného umělce (který zemřel v roce 2008) zhruba od jeho jednadvaceti do pětatřiceti let a vypráví též o vztahu s jeho životním partnerem Pierrem Bergé.