Producent Tomáš Hoffman doposud produkoval převážně filmy Jana Hřebejka a
Jiřího Vejdělka a s romantickou komedií Bezva
ženská na krku nyní debutuje coby režisér a scenárista. Na scénáři
filmu spolupracoval především s Jiřím Vejdělkem, podílel se na něm však i
scenárista Martin Horský (Láska je láska,
Život je život). Tomáš Hoffman rozhodně
je dobrým producentem, neb má za sebou úspěšnou producentskou kariéru a řadu
zkušeností a schopností, díky nimž se mu podařilo do filmu sehnat spoustu
známých a populárních herců a dostatečné množství financí, navíc audiovizuálně
snímek nedopadl špatně. Nicméně to hlavní – scénář a režie – bohužel dost
hapruje.
12. 10. 2016
Inferno – Recenze – 60%
Tom Hanks se vrací jako symbolog Robert Langdon v dalším pokračování
ze série adaptací knižních bestsellerů Dana Browna, opět v režii Rona
Howarda, opět s hudbou Hanse Zimmera, tentokrát ve snímku se
strašidelným názvem Inferno.
Zároveň jde pravděpodobně o nejlepší díl trilogie, což ovšem neznamená, že
by šlo o film chytrý nebo nějak zvlášť dobrý. Jeho největší předností je, že
oproti předchozím snímkům Šifra mistra
Leonarda a Andělé a démoni
nepůsobí tolik jako přednáška z dějepisu a nejsou v něm skoro žádná
hluchá místa – pořád se něco děje, takže nuda se nekoná a výsledek je vlastně docela
zábavný. Už se ale nedá říct, že by byl napínavý, což je způsobeno hlavně
průhlednými zvraty a předvídatelným dějem. Škoda.
11. 10. 2016
Hedi (Inhebbek Hedi) – Recenze – 70%
Hedi je pravděpodobně vůbec první tuniský film
v běžné české distribuci, což je na něm docela zajímavé. Nicméně jeho děj,
respektive to, co se prakticky odehrává na plátně, zas až tak moc zajímavé
není. Podstatně kurióznějším se to však stane ve chvíli, kdy si uvědomíte, co
se tím dějem snaží debutující režisér Mohamed Ben Attia říct o své zemi.
8. 10. 2016
Kubo a kouzelný meč (Kubo and The Two Strings) – Recenze – 60%
Kubo a kouzelný meč je americký animovaný film od studia Laika, které
má za sebou již snímky Koralína a svět za
tajnými dveřmi, Norman a duchové
a Škatuláci. A ve všech třech
případech jde o filmy, na nichž je zdaleka nejlepší to, jak vypadají, a Kubo rozhodně netvoří výjimku. Jsou
totiž animované pomocí tradiční loutkové a stop-motion animace v kombinaci
s počítačovými triky, což jim propůjčuje unikátní a v mnoha ohledech
nádhernou, místy až dech beroucí vizuální stránku. Barvitou, plastickou,
úžasnou. Je to hrozně pracná metoda a ku prospěchu tvůrcům rozhodně slouží to,
že se jí věnují, protože ty výsledky jejich lopotného snažení stojí za to. O to
je ale větší škoda, že už si nedají tak záležet na tom, co tvoří společnou
slabinu všech jejich filmů – a tou je příběh.
6. 10. 2016
Dívka ve vlaku (The Girl on the Train) – Recenze – 60%
Thriller Dívka ve vlaku je
adaptací stejnojmenného úspěšného románu, který je mimo jiné zajímavý tím, že
jeho „nespolehlivými vypravěčkami“ je trojice více či méně vyšinutých žen
v čele s hlavní hrdinkou jménem Rachel, která je notorickou alkoholičkou s častými
výpadky paměti. To se otisklo do filmu prostřednictvím poněkud zmateného,
částečně zamlženého a komplikovaně strukturovaného děje, s nímž se
pokusil vypořádat americký režisér Tate Taylor. Ten natočil před pěti lety již
adaptaci románu Černobílý svět, která
však byla vypravěčsky i příběhově o dost jednodušší záležitostí, a také nijak
zvlášť povedené životopisné drama o Jamesi Brownovi s názvem Get On Up.
3. 10. 2016
Instalatér z Tuchlovic – Recenze – 40%
Instalatér z Tuchlovic je nový film režiséra Tomáše Vorla s Jakubem
Kohákem v hlavní roli instalatéra, co „všechno spraví, ale svůj život
spravit nedovede.“
O žánru filmu se mluví jako o smutné komedii, což není tak úplně přesné. Ve
skutečnosti jde o poměrně realistické depresivní sociální vesnické drama
operující s motivy, jako jsou například smrt, rasismus, domácí násilí či
lidská osamělost, a na němž není rozhodně ani náznakem nic vtipného, jen je do
něj nastrčen hlavní hrdina, který jako jediný víceméně odpovídá představám o
postavě ze smutné komedie.
1. 10. 2016
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (Miss Peregrine's Home for Peculiar Children) – Recenze – 40%
Tim Burton to nemá poslední dobou jednoduché. Jeho barvité, bláznivě ujeté vize
byly už před šesti lety, kdy šla do kin jeho Alenka v říši divů, popisovány jako vyčpělé a mluvilo se
o tom, jestli se kdysi tak originální režisér náhodou neocitl v pasti
vlastního rukopisu. Tuto domněnku pak potvrdily silně nezdařilé a dramaturgicky
se rozpadající Temné stíny. Ve svém
předposledním filmu Big Eyes se tak
Burton pokusil o něco trochu jiného, jeho o poznání civilnější, životopisně laděný
snímek o talentované malířce, trpící pod majetnickými manýry svého egoistického
manžela, se však s příliš nadšenými ohlasy nesetkal. Jeho nejnovější film
je tudíž opět tradičně burtonovsky extravagantní, přičemž čerpá z knižní předlohy,
která jako by byla pro Burtona stvořená na míru.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)






