Vezmi mě na Měsíc (Fly Me to the Moon) – Recenze – 60%

Americký film Vezmi mě na Měsíc je v podstatě obyčejnou, v lecčem až starosvětskou hollywoodskou romantickou komedií, zasazenou ovšem do neobyčejného prostředí montážní haly Kennedyho vesmírného střediska spadajícího pod vládní agenturu NASA. Příběh filmu se navíc odehrává během studené války v letech 1968 a 1969, kdy vrcholil vesmírný závod Američanů a Sovětů o to, kdo jako první dopraví člověka na Měsíc. Romanci hlavních hrdinů tak sledujeme v kontextu pracných příprav na tuto nebezpečnou a nákladnou misi.

Zdroj fotek: Falcon

KVIFF – Top 12 filmů z filmového festivalu Karlovy Vary 2024

Letos se mi z programu mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech podařilo zhlédnout 35 filmů. Z tohoto výběru uvádím v následujícím textu dvanáct snímků, které mi přišly nejzdařilejší. Na festival jsem jel jako jeden z šesti agentů reprezentujících ČSFD, Česko-slovenskou filmovou databázi. Společně jsme se snažili pokrýt značnou část festivalového programu, k viděným filmům jsme průběžně publikovali své komentáře a denně jsme každý napsali i drobnou reportáž o dění na festivalu nebo o nějaké doprovodné akci. Kdyby vás zajímaly konkrétně mé výstupy, tak jsou dostupné na mém ČSFD profilu v sekcích „deníček“ a „recenze“.

 

1) Umírání (Sterben) – Německé tříhodinové drama, které si vysloužilo čtyři ocenění při předávání německých filmových cen (včetně kategorie nejlepší film) a také cenu za nejlepší scénář na filmovém festivalu v Berlíně (udělenou opravdu zaslouženě). Navzdory názvu nejde až tolik o divácky tíživý, depresivní a nevstřícný počin. Mezi závažnými tématy, jimiž se zabývají hrdinové filmu – členové jedné rodiny – se ostatně najde i humor nebo odlehčené momenty. Především jde ale o skvěle natočený, mistrovsky napsaný a precizně zahraný rekviem za skomírající rodinné vazby, v němž komplexní postavy řeší netriviálním způsobem vzájemné vztahy a komplikované problémy spojené s prací, nemocemi, opatrováním dětí a různými formami umírání ve vší složitosti, kterou s sebou život přináší. Sofistikovaně vystavěné vyprávění rozčleněné do pěti kapitol a epilogu mění s každou další kapitolou perspektivu, rozšiřuje kontext celé situace a dodatečně obohacuje dřívější dění o nové detaily a významy. Umírání je bravurním dílem o klíčových vlivech na formování osobnosti, o různých podobách zpracovávání duševních strastí, ale také o umění empatie a vzájemného porozumění. Spousta scén je hodných zapamatování, a to včetně několika hudebních. Bravo. (90 %)

© Film Servis Festival Karlovy Vary 

Tiché místo: První den (A Quiet Place: Day One) – Recenze – 40%

Atmosférické snímky Tiché místo (2018) a Tiché místo: Část II (2020) poměrně zdatně kombinovaly hororovou sci-fi, survival thriller a psychologické drama, jehož postavy se vyrovnávaly se svými traumaty a s nutností potlačovat emoce i bolest ve světě napadeném zabijáckými mimozemskými monstry. Tyto velké hbité příšery, byť slepé, reagovaly velmi citlivě na jakýkoli hluk, a hrdinové obou filmů tudíž museli přizpůsobit svůj životní styl, běžné činnosti i vzájemnou komunikaci tomu, aby pokud možno žádné zvuky nevydávali.

Film Tiché místo: První den se chronologicky odehrává před oběma zmíněnými počiny, a to specificky – jak už název napovídá – v New Yorku v den, kdy ona mimozemská invaze započala (a pak ještě několik dnů poté). Kromě producentů (mimo jiné Michael Bay a John Krasinski, který obě předchozí Tichá místa i napsal a režíroval) došlo k výměně celého tvůrčího týmu i (téměř) kompletního hereckého obsazení. Představují se tak zbrusu nové postavy a dění se přeneslo z lesů a odlehlých končin do jednoho z nejrušnějších a nejhlučnějších velkoměst na planetě. 

Zdroj fotek: CinemArt / Paramount Pictures

Mizerové: Na život a na smrt (Bad Boys: Ride or Die) – Recenze – 60%

Čtvrtý díl filmové série Mizerové se nese ve velmi podobném duchu jako díl předchozí s názvem Mizerové navždy – natočili jej totiž ti samí belgičtí režiséři Adil El Arbi a Bilall Fallah, opět s producentem Jerrym Bruckheimerem v zádech (který je u série už od jejího počátku, stejně jako Will Smith a Martin Lawrence v hlavních rolích). Předešlé díly (nebo přinejmenším ten třetí) je přitom potřeba kvůli pochopení kontextu znát, neb se v něm vyskytují postavy, jejichž pracovní nebo osobní vztahy nejsou nijak zvlášť vysvětlovány a spoléhají na divákovu znalost toho, co si společně prožily v minulých filmech (na které je zde často odkazováno).

Zdroj fotek: Falcon

Láska na zakázku – Recenze – 10%

Česká romantická komedie Láska na zakázku je již pátým celovečerním hraným filmem režisérky a scenáristky Evy Toulové, která sice úspěšně absolvovala pražskou FAMU, leč na českém filmovém trhu se etablovala jako autorka počinů, jež nevykazují žádný tvůrčí talent a z hlediska filmařského zpracování výrazně kulhají na obě nohy. Její snímky, které se zatím pokaždé dočkaly velmi negativních reakcí od diváků i recenzentů, spojuje vypravěčský motiv touhy po úspěchu a uznání a také sebelítosti nad nenaplněnými představami o životě. Jejich existence je podmíněna tím, že se v nich v rámci příběhu okatě předvádějí produkty a služby partnerských firem, a i výběr lokací je podřízen tomu, aby se děj mohl odehrávat v různých kavárnách či hudebních klubech, které podpořily vznik filmu sponzorským darem.

© Elen Yermachenko

Noční klid – Recenze – 60%

České drama Noční klid vypráví příběh dobře situovaného muže středního věku zvaného M. (jeho jméno ve snímku nepadne), jenž pracuje pro korporátní firmu jako vývojář parfémů, nosí drahé obleky a bydlí v moderně zařízeném bytě. Životní jistoty mu ale znenadání naruší kratičká znejišťující konverzace s neznámým spolucestujícím v letadle, jenž pár okamžiků předtím ztropil kvůli svému arabskému vzezření scénu při letištní kontrole. Náhlé pocity úzkosti a obav v M. následně prohloubí další navazující události – kdosi se neúspěšně pokusí vloupat do bytového domu, v němž bydlí, na silnici před budovou nalezne záhadné střepy a začne si všímat podezřelých lidí postávajících v ulici pod jeho okny.

Zdroj fotek: CinemArt

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (Furiosa: A Mad Max Saga) – Recenze – 80%

Akční post-apokalyptický film Šílený Max: Zběsilá cesta byl v roce 2015 výjimečným zjevením. Velkorozpočtový, a přitom nebývale energický, punkový a rebelský film vynikal pevně uchopenou a zcela nekompromisní autorskou vizí, spektakulární akcí, uchvacující audiovizuální i vypravěčskou úrovní a silnou atmosférou. Také znovu oživil kariéru tehdy sedmdesátiletého australského režiséra George Millera, jenž jím nakopl akční žánr způsobem, který by se dal očekávat spíš od režisérů o víc jak polovinu mladších. Navázat na takto vysoko položenou laťku byl těžký úkol, jehož se nyní po devíti letech téměř osmdesátiletý Miller chopil se ctí, a byť kvalitám Zběsilé cesty se mu dosáhnout nepodařilo, tak výsledkem jeho práce je opět velmi výrazný a pozoruhodný počin.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment