Top 12 filmů z filmového festivalu Sitges 2025

Mezinárodní filmový festival Sitges je každoročně pořádán v první polovině října ve stejnojmenném katalánském přímořském městečku, jenž se nalézá zhruba 30 kilometrů jižně od Barcelony. Jde o jeden z největších festivalů žánrových filmů na světě, přičemž nejhojněji tu bývají zastoupeny snímky s hororovými prvky, avšak velká část programu sestává i z dramat, thrillerů, sci-fi, fantasy, akčních filmů, animovaných filmů či komedií. Letošní ročník proběhl od 9. do 19. října a promítalo se tu přes 250 celovečerních filmů. Hosty festivalu byli tentokrát mimo jiné herci Benedict Cumberbatch, William Fichtner nebo Hugo Stiglitz, herečky Carmen Maura, Barbara Crampton a Nancy Loomis a také režiséři Luc Besson, Joe Dante, Terry Gilliam, Lloyd Kaufman či Ben Wheatley. Během deseti dnů strávených na festivalu se mi podařilo vidět 47 celovečerních snímků. V následujícím textu uvádím tucet filmů, které se mi z nich líbily nejvíce.

Nejlepší filmy ze Sitges 2025

Jedna bitva za druhou (One Battle After Another) – Recenze – 90%

Desátý celovečerní film režiséra a scenáristy Paula Thomase Andersona Jedna bitva za druhou vychází volně z románové předlohy spisovatele Thomase Pynchona, podle nějž Anderson dříve adaptoval již rozporuplnou detektivku Inherent Vice. Snímek Jedna bitva za druhou, jenž se oproti knize odehrává převážně v současnosti, se naopak řadí k režisérovým nejlepším filmům (a to je řeč o filmaři, který natočil výjimečná díla jako Hříšné noci, Magnolia nebo Až na krev). Přes dvě a půl hodiny dlouhý snímek je netriviálně strukturovaným vyprávěním o vývoji několika postav stojících proti sobě na opačných koncích barikády, postmoderní směsicí několika žánrů a současně jejich dekonstrukcí a též nápaditým, ironickým a satirickým obrazem konfliktu liberálů a konzervativců v dnešních Spojených státech.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Franz – Recenze – 50%

Česko-německo-polský životopisný film Franz, pojednávající o pražském rodákovi a jednom z nejvlivnějších spisovatelů 20. století Franzi Kafkovi, natočila původem polská režisérka Agnieszka Holland (Hořící keř, Hranice), která chovala dílo Franze Kafky v úctě již v mládí, což byl údajně jeden z důvodů, proč se v 60. letech rozhodla přestěhovat do Prahy a studovat tam FAMU. Natočit přímo o Kafkovi film se však dlouho neodvážila, dokud na toto téma nepřišla řeč se scenáristou Markem Epsteinem, podle jehož scénáře natočila v roce 2020 snímek Šarlatán. Film Franz pro ni tudíž napsal opět Marek Epstein, přičemž Agnieszka Holland je u jeho scénáře uvedena zároveň jako spolu-autorka, neb jej s ním pravidelně konzultovala a průběžně revidovala a doplňovala.

Zdroj fotek: Bioscop

Otec – Recenze – 80%

Michal (Milan Ondrík) a jeho žena Zuzka (Dominika Morávková) jsou milujícími rodiči jejich tříleté dcerky. Jednoho dne ji Michal má ráno před prací odvézt do školky, což také učiní. V práci pak řeší přijetí nového manažera, který má pomoci jeho firmě z finanční tísně. Manželka mu posílá nabídku nového nábytku. Bývalá manželka jej prosí o pomoc s nemocným otcem. Rozbitá klimatizace během mimořádně horkého dne je další komplikací. Odpoledne pak přijde další telefonát a s ním nečekaný šok. Jejich dcera do školky nikdy nedorazila – Michal ji totiž ve skutečnosti zapomněl celý den v autě, kde ve spánku zemřela. Příběh je inspirován skutečným případem, jenž se stal v roce 2015 v Nitře na Slovensku (a dalšími podobnými případy, k nimž došlo i jinde ve světě).

Zdroj fotek: CinemArt

Dlouhý pochod (The Long Walk) – Recenze – 60%

Americký dramatický thriller Dlouhý pochod je adaptací stejnojmenného románu, který publikoval spisovatel Stephen King pod svým pseudonymem Richard Bachman v roce 1979 (nicméně začal ho psát ještě během studií na univerzitě, dávno před započetím profesionální spisovatelské kariéry). Jeho příběh se odehrává v alternativní dystopické verzi USA, jíž se zhroutila hospodářská ekonomika a je řízena militantním totalitním režimem, a pojednává o několika desítkách nedávno plnoletých chlapců, kteří se dobrovolně účastní každoročně pořádané reality show vedené autoritářským diktátorským majorem.

Zdroj fotek: Donart Film

Srnky – Recenze – 30%

Českou absurdní komedii Srnky natočil podle vlastního scénáře filmař Tomáš Svoboda (Hodinový manžel, Indián), jenž tak adaptoval svoji stejnojmennou divadelní hru, kterou zároveň sám režíroval na několika divadlech, kde budila převážně rozporuplné reakce. Do filmu Tomáš Svoboda obsadil členy divadelního uskupení Tři tygři, působícího v ostravském divadle Mír (kde se Srnky paradoxně nikdy nehrály), které tvoří herci Štěpán Kozub, Vladimír Polák, Robin Ferro a Albert Čuba (kteří spolu účinkovali jako jeden herecký soubor již v komedii Tři tygři ve filmu: JACKPOT z roku 2022).

Zdroj fotek: Falcon

Karavan – Recenze – 60%

České drama Karavan pojednává o ženě, která se coby matka samoživitelka stará o dospívajícího syna s mentálním postižením. Jde o první český film po jednatřiceti letech, jenž se dostal do vedlejší soutěže Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes (tím předchozím byl snímek Jana Švankmajera Lekce Faust z roku 1994). Tohoto úspěchu se podařilo dosáhnout mimo jiné i díky tomu, že celovečerně debutující režisérka filmu Karavan Zuzana Kirchnerová vyhrála v roce 2009 v Cannes studentskou sekci se svým krátkometrážním počinem Bába, a její další projekt byl tudíž organizátory festivalu napjatě očekáván. Scénář ke Karavanu psala Zuzana Kirchnerová na základě vlastních zkušeností s výchovou syna s diagnostikovaným autismem a Downovým syndromem, byť děj jejího filmu je kompletně smyšlený. Tutéž kombinaci postižení každopádně vtiskla fiktivní postavě Davida (David Vodstrčil), jenž ve filmu tráví letní prázdniny ve slunné Itálii se svou matkou Ester (Aňa Geislerová). 

Zdroj fotek: CinemArt