Americký film Krvavá nevěsta z roku 2019 byl černou komedií s hororovými
prvky, jehož hlavní hrdinka Grace (Samara Weaving) se hned na začátku provdala
do bohaté panské rodiny, načež se ukázalo, že příbuzní z ženichovy strany
museli dodržet jakousi starodávnou tradici a pokusit se ji ještě během svatební
noci zabít. Grace se tak ocitla naháněna po šlechtickém sídle a přilehlých
pozemcích svými novými rodinnými příslušníky, kteří měli čas na její usmrcení do
svítání – jinak by v případě neúspěchu vlivem dávného prokletí zemřeli
všichni. Pokračování s názvem Krvavá nevěsta: Hra začíná dějově
přímo navazuje na svého předchůdce a odehrává se během navazujících 24 hodin po
konci honu.
![]() |
| Zdroj fotek: Falcon |
Grace je v úvodu převezena do nemocnice, kde se poprvé po sedmi letech
setká se svou mladší sestrou Faith (Kathryn Newton), avšak nedlouho poté jsou
obě sestry uneseny zástupci jiné zámožné rodiny. Ukáže se totiž, že přežití
Grace spustilo řetězec dalších událostí souvisejících s tím, že si představitelé
několika mezinárodně nejvlivnějších rodů pokusí vydobýt čerstvě uvolněnou vladařskou
pozici a získat tak nadvládu nad světem – čehož opět dosáhnou zabitím Grace do
následujícího svítání. Hon na přeživší nevěstu se tudíž opakuje, přičemž
tentokrát musejí před ozbrojenými lovci prchat hned dvě mladé ženy současně.
Nicméně přestože za snímkem stojí tentýž tým dvou režisérů a dvou scenáristů
jako za první Krvavou nevěstou, tak podruhé do téže řeky se jim vstoupit
nepodařilo.
V základu se jedná o typické pokračování, jehož cílem zřejmě bylo zopakovat mustr předešlého filmu s drobnými obměnami a ve větším měřítku – víc hrdinek, protivníků, zbraní i brutality. V zásadě se ale jen opakují motivy a situace, které jsou dobře známé už z první Krvavé nevěsty, přičemž nových nápadů je pomálu, a dokonce i slibně vyhlížející prostředí nového rozlehlého rodinného paláce s golfovým hřištěm obehnaným vysokou zdí není využito k ničemu vynalézavému. Akce je každopádně povážlivě málo, jelikož v celém filmu stojí za zmínku jen jedna vcelku průměrná naháněčka v prádelně, jedna krátká bitka na svatební hostině a poměrně šťavnaté finále, ale jinak snímek trpí akutním nedostatkem nápaditosti i hravosti a celkovým trestuhodným nevyužitím rekvizit, lokali i jakéhokoli dalšího potenciálu.
Ubylo i morbidních vtipů nebo absurdních situačních gagů – většina humoru se totiž přesunula do roviny verbálních interakcí obou naháněných a v minulosti odcizených hrdinek, které se nejprve navzájem osočují, co která té druhé kdy provedla, a nakonec v průběhu noci napravují a utužují svůj sesterský vztah. Motiv sourozenectví se sice propisuje i do postav padouchů, kteří též vystupují v několika případech v pokrevně spřízněných dvojicích, ale to nic nemění na tom, že snímek zásadně ztrácí tempo pokaždé, když se v něm začne řešit osobní rovina hlavního sesterského dua. Což se děje často (a vždy k tomu začne hrát patetický klavírní doprovod, což ještě více zdůrazní náhlou změnu tónu).
Snímek je pochopitelně přiznaně béčkovým žánrovým počinem plným nadsázky,
takže mu lze odpustit určitou předvídatelnost, přijatelnou míru klišé, mezery v základní
logice i na pohled nesmyslné chování některých postav. Už mu ale nelze odpustit
nekonzistenci ve vlastních pravidlech, líné odbývání akčních scén nebo okázale nedotažené
gagy, kvůli čemuž jde o film podstatně méně zábavný, než by mohl být. Jeho
základní schéma stojící jednak na boji o přežití a současně na souboji několika
rodin o světovou nadvládu totiž není špatný, přestože výsledek nemá v zásadě
žádný satirický přesah (veškerá satira začíná a končí u toho, že nejvlivnější
rody světa získaly svou moc díky smlouvě s ďáblem) a film tentokrát na
rozdíl od jeho předchůdce ani nelze tematicky číst jako metaforu strachu a nejistoty
ze vstupu do nevyrovnaného manželství, protože o sňatek tu v první řadě
ani nejde.
Co naplat, že jednotliví padouši jsou vzhledově i charakterově různorodí (takže nevzniká problém s jejich zaměnitelností), když jsou vesměs vylíčeni jako nemožní idioti, kteří nejsou schopni své oběti zasáhnout ani střelnými zbraněmi bez ohledu na to, čím a z jaké vzdálenosti po nich střílejí. Tato situace se opakuje tolikrát, že se stává po určité době nechtěně směšnou až trapnou. Z vedlejších postav tak zanechá hlubší dojem v podstatě jen Elijah Wood v roztomilé roličce satanistického právníka, jenž nenuceně dohlíží na smluvní podmínky a regulérní průběh celého toho krvavého řádění. Na začátku se také mihne v malé roli režisér David Cronenberg, leč pobyde na plátně opravdu nanejvýš minutu a půl, a jednu ze záporných postav ztvárnila Sarah Michelle Gellar, představitelka hlavní role ze seriálu Buffy, přemožitelka upírů.
Krvavá nevěsta: Hra začíná je
promarněnou šancí, která nedokázala využít nabízené přísliby a dospěla jen k tomu,
že si obě její hrdinky namísto spolupráce trucovitě vjíždějí do vlasů a
vzájemně si vylívají srdíčko, a vůbec se jen málokterá z postav chová,
jako kdyby jí reálně šlo o život. Oproti první Krvavé nevěstě nepřichází
její pokračování s žádnou nadstavbou navíc, jen variuje již viděné, aniž
by přišlo s nějakými novými podněty, které by se zvládly výrazněji zapsat
do paměti. I jako komedie snímek tentokrát selhává, byť některé nenáročné
diváky lačnící po krvavé žánrové zábavě by uspokojit mohl – pokud by jim
opravdu stačilo ke štěstí pár explodujících těl a scéna, v níž si hrdinky
vytahují z obnažených paží zasekané střepy.



Žádné komentáře:
Okomentovat