První celovečerní snímek režiséra Carla Rinsche je inspirován dávnými
japonskými historickými událostmi, kdy se 47 róninů (samurajové, jejichž čest
byla pošlapána a všichni jimi pohrdají) vzepřelo rozkazu císaře a vydalo se
pomstít nespravedlivou smrt svého pána, kterému sloužili. Tento námět byl již
mnohokrát v Japonsku zfilmován, nicméně toto je jeho první americké
zpracování, jehož tvůrci se navíc rozhodli starou historku o cti, oddanosti a
odvaze „vylepšit“ řadou digitálních efektů a zamontovali do příběhu obří
démony, čarodějnici, kouzelné meče, lesní přízraky, zmutované supermnichy a nejaponského
hlavního hrdinu (Keanu Reeves) a s ním související romantickou linii.
Film rozhodně není akční. Za celou dobu se na plátně objeví jediný démon,
kterého se pár postav na začátku filmu snaží ulovit, na konci je jedna větší
davová akční scéna (ne moc dobře natočená) a v průběhu dojde na pár scén,
kdy něco hoří nebo vybuchuje, nebo se odehraje souboj jeden na jednoho. Akce
nezabírá víc než 20 minut dvouhodinového filmu, jehož většina pozůstává
především z dialogů, případně ze záběrů na hezké krajinky.
Hlavní hrdina Kai je míšenec neznámého původu, který se už od svého
nalezení, kdy ho adoptovala rodina vládce jedné z japonských provincií, ocitá
na nejnižším stupni společenského žebříčku, takže jím opovrhují úplně všichni až
na dceru onoho vládce, která je do Kaie zamilovaná a on do ní. Je to ale láska
poměrně nešťastná, protože ti dva logicky nemohou být spolu. Hlavní zápletka je
však založená na pomstě, mocenských pletichách a intrikaření. Místy je to
poněkud složité a rozhodně ne zrovna vhodné pro malé děti – přesto se do našich
kin dostává kromě titulkované verze i verze dabovaná, která činí některé
dialogové pasáže nechtěně směšnými. (Jinak je film samozřejmě přístupný.)
Keanu Reeves v hlavní roli je neuvěřitelně mdlý a za celou dobu
nezmění výraz. Nepůsobí charismaticky ani nijak zvlášť sympaticky, je nemluvný
a v hlavní zápletce se příliš aktivně neangažuje. Přitom jeho minulost je
poměrně zajímavá, a když se ve filmu vrací na místo, kde vyrůstal a kde byl
vychováván, je to zdaleka nejpůsobivější pasáž. Původ hlavního hrdiny je ale
bohužel odsunut na hodně vedlejší kolej a veškerý potenciál, který tak mohla tato
postava mít, je v nedohlednu. Vyloženě zahozená šance.
Hlavní problém je ale v tom, že nejde moc dobře skloubit starou
japonskou legendu s již obvyklým americkým přístupem, že nepříliš vydařený
scénář se zamázne hromadou CGI efektů a ono to nějak dopadne. Výsledek pak o to
víc zabíjí nevýrazná a nenápaditá režie, která dělá z původně napínavé a
osudové story nenáročnou vyprávěnku na efekt, ve které však ironicky jen málo
věcí působí tak epicky a velkolepě, jak by se slušelo. Právě naopak, vyjma několika
trikových záběrů film vypadá téměř televizně a lacině. Tento dojem je trošku
narušen až ve druhé polovině snímku, kdy se konečně róninové rozhodnou pomstít.
Poprvé slovo „pomsta“ zazní až ve 45. minutě filmu a do té doby se řeší vztahy,
zrady, otázky cti a intriky. Což je chvílemi dost nudné a nikdo – včetně Keanu
Reevese – to nemá šanci zachránit.
Vážně jsem nečekal, že to napíšu – Poslední
samuraj s Tomem Cruisem byl lepší. O trochu.
Žádné komentáře:
Okomentovat