19. 9. 2015

Everest – Recenze – 60%

Drama Everest, pyšnící se hvězdným obsazením, je natočené podle skutečné události, kdy několik horolezců nalezlo v roce 1996 smrt při slézání nejvyšší hory světa, když je těsně pod vrcholem zastihla sněhová bouře. Základem pro jeho vznik se stala dvojice autobiografických knih jejich přeživších spolulezců. Rozhodně však doporučuji si o té tragické události nic nečíst, pokud o ní nic nevíte, a těšíte se na film. Jakmile si přečtete, kdo tam nahoře tenkrát zemřel a kdo přežil, tak se výrazně ochudíte o různé zajímavé zvraty.
 

Everest - Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Režisérem filmu se stal islandský režisér Baltasar Kormákur (Kontraband, 2 zbraně). Ačkoli Everest vznikal v Hollywoodu a je doposud nejambicióznějším a největším Kormákurovým snímkem, tak blíže než k ostatním filmům, které natáčel v americké produkci, má kupodivu k jeho komornímu islandskému dramatu Hluboko, které vyprávělo o zápasu jedince s extrémními přírodními podmínkami a nepřízní živlů. Podstatou Everestu je prakticky to samé, akorát že je tu mnohem víc postav. MNOHEM víc postav.

Na vrchol se tu totiž drápou hned dvě početné expedice – jedna je vedená Robem Hallem (Jason Clarke) a druhé velí Scott Fisher (Jake Gyllenhaal). Třetí expedice je hodně pozadu a hodně stranou a v jejím čele je Guy Cotter (Sam Worthington). S každou výpravou leze nejméně půltucet horolezců (ze známějších jmen např. John Hawkes a Josh Brolin) a ze základního tábora s nimi se všemi komunikuje operátorka (Emily Watson) se zdravotnicí. A aby toho nebylo málo, tak ještě souběžně sledujeme drahé polovičky některých z lezců (Keira Knightley a Robin Wright).

Opravdu tu jsou nejméně dva tucty důležitých postav, přičemž jak se některé z nich blíží k vrcholu a nasazují kyslíkové masky, tak vám nezbyde, než je rozlišovat podle barvy bundy (než zjistíte, že vícero z nich má bundu stejné barvy a vzdáte to). Je tu těch postav až moc, s čímž souvisí i to, že velká spousta z nich se ve filmu vyskytuje pouze okrajově a jen velmi malá menšina dostane dostatek prostoru na to, abyste si k nim dokázali vytvořit nějaké emocionální pouto. Spousta dalších je zbytečná a pro příběh nepříliš přínosná, případně jsou veskrze předvídatelné (např. od první scény s Keirou Knightley je jasné, že její jediná úloha ve filmu bude spočívat v brečení do telefonu).
 
Everest - Recenze

To přehnané množství postav je pravděpodobně zaviněno tím, že tvůrci se snažili zůstat co nejvěrnější realitě a natočit víceméně hranou rekonstrukci tehdejších událostí bez obvyklých hollywoodských příkras či zjednodušování. Tudíž příliš nepočítejte se scénami typu „někdo se zoufale zmítá nad propastí a ostatní ho zachraňují“, protože ta je tu všehovšudy jedna jediná a nijak zvlášť intenzivní. Expozice hrdinů, cesta do Nepálu, výstup do základního tábora a následné zdolávání vrcholu se odehraje v první polovině filmu takřka bez jakýchkoli závažných komplikací, protože horolezci jsou profesionálové a chovají se obezřetně.

Drama vypukne až s příchodem bouřky při cestě dolů, nicméně že by se v tu chvíli začalo dít něco extra vzrušujícího, se říct nedá. Většina úmrtí proběhne tak, že někomu dojdou síly nebo kyslíková bomba nebo obojí, upadne do sněhu a zmrzne. „Akčních“ pádů ze srázů nebo lavin je tu vážně sporadicky. V tomto ohledu má Everest mnohem blíž k různým dokumentárním nebo polodokumentárním filmům o zdolávání nějakého vrcholu (Cesta vzhůru, Pád do ticha) než smyšlené hrané filmy na podobné téma (K2, Vertical Limit).

Natočené je to přitom řemeslně skvěle, ale bez invence a bez nápadu. Hrdinům se v krizi míhají před očima vzpomínky na rodinu, zatímco v základním táboře všichni ostatní napjatě čekají u satelitního telefonu. S každým dalším mrtvým následují záběry na tekoucí slzy. Před závěrečnými titulky přijde na řadu dojemný dovětek o osudech hrdinů doprovázený dobovými fotografiemi s jejich reálnými předobrazy. Celé je to prostě hrozně obvyklé a standardně režírované.
 
Everest - Recenze

Pochvala tak vlastně patří po právu jen kameramanovi (úžasné horské scenérie), trikařům (překvapivě velká část filmu vznikala před zeleným plátnem) a hereckým výkonům prakticky všech zúčastněných, i když mnohé z nich bych si rád vychutnával delší dobu.
 
Film funguje velmi dobře jako osudová výpověď o překonávání sebe sama, o síle lidského ducha a o tom, že příroda má nakonec stejně vždycky poslední slovo. Jinak ale Everest představuje divácký a bezrizikový snímek, v němž je sympatická snaha o uvěřitelnost a realističnost vykoupena nedostatkem dramatičnosti a přelidněním.




Žádné komentáře:

Okomentovat